elfos - Příspěvky

AlchymistaAlchymistaP. Coelho

Příčí se mi dávat knihám odpad, tak se pokusím neudělat to ani této, i přes velmi silné nutkání. Vždycky si říkám, že kniha přece jen dala autorovi i dalším lidem okolo nějakou práci.... Paulo Coelho se však snaží v téhle knize chladně a bezcitně manipulovat svými čtenáři, zneužít jejich hlad po lepším životě a vlídném slově.. zblbnout je a vymýt jim mozek. Děsivé. A smutné.
Nejsem na psaní komentářů a mnozí tady už to řekli výstižněji. Tak jen dodám, že je třeba bojovat.. sám nebo s pomocí svých nejbližších, rvát se s nepřízní osudu jak jen (a pokud) vlastní (!) síly dovolí, a nedovolí-li, nějak to vydržet, než to zas půjde.. ale nespoléhat na Všehomír, a už vůbec ne na autora téhle knihy. Coelho je ZLO.

08.09.2011


Pan Kaplan má stále třídu rádPan Kaplan má stále třídu rádL. Rosten

Geniální kniha geniálně přeložená. I jen potkat citaci z ní kdekoliv (a že jich potkávám!) je osvěžující a báječné. Natož číst ji celou. Ani opakovaným (mockrát opakovaným) čtením se neočte a nezevšední.
A ano, mám ráda obě verze.

24.11.2013


Babička pozdravuje a omlouvá seBabička pozdravuje a omlouvá seF. Backman

Babičku jsem četla dřív než Muže jménem Ove, a líbí se mi mnohem víc. Hravostí, absurdností.... Těžko to vyjádřit, ale řekla bych, že rozdíl mezi nimi (aspoň pro mne) je v tom, že Babička pozdravuje je kouzelná, plná fantazie a neuvěřitelně uvěřitelná.. na nic si nehraje. Na rozdíl od Muže jménem Ove, který se tváří jako jakoby skutečný příběh, ale jsou tam místa hrající na city až příliš, všechno jde až příliš lehce, vztahy mezi lidmi se spravují a zlepšují náhle a taky příliš snadno.. je toho prostě až moc, až je to nepřirozené. Ale obě knihy se čtou krásně, je to fajn čtení, a v obou je humor, který - tomu věřím - vás minimálně jednou (ale spíš víckrát) donutí zasmát se nahlas.

Ove mě neláká přečíst si jej znovu (byť jsem jej přečetla ráda), Babička ano. I v tom jsou rozdílné. Na druhou stranu, jsou si podobnější, než by se na první pohled zdálo, což má svůj půvab.

13.01.2016


Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné dětiSirotčinec slečny Peregrinové pro podivné dětiR. Riggs

Moc pěkná, nezklamala mě. Minulou noc jsem se do ní začetla, a dočetla jsem ji včera ve 4.54 hod. ráno. Pak jsem šla spát, z jedné strany mlžný Měsíc, z druhé obdélník světla. Divná mi nepřišla vůbec, všechno bylo kouzelně popsáno, byla jsem tam na ostrově taky :-) .. A konec není ani tak k domýšlení, myslím si, nýbrž přijde určitě další díl s pokračováním příběhu, na který se už teď moc těším a který si nenechám ujít.

28.01.2013


Krása nesmírnáKrása nesmírnáI. V. Karnauchova

Krása nesmírná
SEDM SIMEONŮ


Nejmladší Simeon usedl pod okénko na lavičku a začal:
"Pěkně je tady u vás na ostrově Bujanu, na moři, na oceánu, ale v matičce Rusi je stokrát krásněji. U nás jsou louky zelené a řeky modravé! U nás jsou pole v šíř i v dál, u rybníčků bílé břízy svítí, louky plné blankytného kvítí. Ranní červánky se s večerními scházejí, měsíc na nebi hvězdičky pase. Rosa je u nás jako med a potůčky stříbrné na pohled. Ráno vyjde pastýř na louku zelenou, zahraje na píšťalku březovou a jdeš za ním, ani nevíš jak..."

17.11.2010


CestaCestaC. McCarthy

Od samého začátku urputný pohyb vpřed, a bezmoc. Úplná a definitivní beznaděj snad - zatím - ještě ne, ale bezmoc ano. Jsem na straně 38:

Šli dál. Chlapec plakal a pořád se ohlížel. Když přišli ke kopci, muž zastavil, podíval se na něj a pak na silnici, odkud přišli. Spálený muž se převalil a na dálku se ani nedalo poznat, co to tam leží. Moc mě to mrzí, řekl. Ale nemáme mu co dát. Nemůžeme mu nijak pomoct. Je mi hrozně líto, co se mu stalo, ale nic s tím nenaděláme. Je ti to jasný, viď? Chlapec tam stál a hleděl do země. Přikývl. Pak šli dál a chlapec už se neohlédl.

05.08.2012


Alenka v kraji divů… a za zrcadlemAlenka v kraji divů… a za zrcadlemL. Carroll

„Začni na začátku,“ pronesl král důstojně, „a běž, až dojdeš na konec; potom se zastav.“

30.11.-0001


Jedenáctý bílý kůňJedenáctý bílý kůňJ. Skácel

Jan Skácel

JEDENÁCTÝ BÍLÝ KŮŇ



Jednou doopravdy mrzlo a přes naši ulici přecházela tříbarevná
kočička. Zvedala tlapky jako baletka.
Byl jsem za městem a díval jsem se, jak země odpočívá. Hlína
voněla ze sna a všichni ptáci byli černí.



(Nostalgická kurzivka na nový rok)

16.05.2011


Někdy prostě pršíNěkdy prostě pršíM. Faber

Docela malý kousíček z naprosto úžasné povídky "Někdy prostě prší":

První úvaha odshora byla od Fiony Perryové, té blondýnky s drobnýma ouškama, co nosila trička o několik čísel větší.

Naše škola se jmenuje Rothereyská základní škola. Má tři třídy, nejstarší děti jsou šesťáci a sedmáci a s těmi já jsem ve třídě. My už děláme ty těžký věci. Příští rok jdu na akademiji v Moss Banku. Naše paní učitelka říká, že teprv tam začne opravdická zábava. Naše paní učitelka už ve škole není. Když jsem jí viděla naposled, musela odejít domů, poněvadž brečela. Další den jsem zůstala doma, protože mně bolelo bříško (snědla jsem nějakou špatnou rybu). Ale moje nejlepší kamarádka Rachel tvrdí, že naše třídní tenkrát prostě ztratila hlavu a už se nevrátí. Máme novou učitelku a to jste vy, paní Strathiarnová, která teď čtete tuhle úvahu!

13.02.2012


Hra o trůny 1Hra o trůny 1G. R. R. Martin

Na čtení téhle série jsem se těšila hodně a dlouho. Dnes konečně dozrál čas, i rozečetla jsem knihu první........

G. R. R. Martin - Hra o trůny 1:
Dechy mužů a koní se mísily, měnily se v chladném ranním vzduchu v obláčky páry. Jeho otec nechal muže odvázat od zdi a přivést před ně. Robb a Jon seděli vzpřímení a tiší na svých koních. Bran mezi nimi na svém poníkovi se snažil vypadat starší než na svých sedm let a pokoušel se předstírat, že tohle všechno už viděl. Branou tvrze profukoval mírný větřík a nad jejich hlavami se ve vzduchu třepetal praporec Starků ze Zimohradu: šedivý zlovlk běžící po sněhobílém poli.

20.02.2013


Jeden mrtvý navícJeden mrtvý navícE. Peters (pseudonym)

Kniha mě nadchla, přečtla jsem na jeden zátah v jednom dni, a doufám, že ji časem vyštrachám někde v antikvariátu a budu si ji moct vložit do Lesní knihovny. Že ji budu číst opakovaně, na to jed vemte.

15.06.2014


EntasisEntasisM. Fišmeister

Slon maluje kamínkem
(M. Fišmeister)

- a básník Miroslav Fišmeister maluje slovy. Celý (s)nový svět, svůj svět. Můžete v něm zahlédnout Karla Zemana, Alenku a další blízké oka-mžiky, a také spoustu podivuhodných stvoření a míst, pro která nebyla slova, dokud je nevyslovil básník. Někdo v něm může zabloudit a tápat. A někdo procházet, žasnout, radovat se i smutnit. Záleží jen na vás, JAK se v něm ztratíte....

18.08.2014


SursumSursumI. Diviš

Postscriptum
Ivan Diviš


Poezie není nic napsaného,
je to nejvýše něco rozepsaného nebo

nedopsaného,
ona není nic řečeného a vyslovovaného,
ale spíš říkajícího a vyslovujícího,
protože smlčeného nebo mlčícího anebo

umlčovaného.
Pak je to vyslovená věc!
Ale protože jsme taky prolezlé tělo
a naopak nejen prasklá duše, ale i jednolitý

duch -
Nesmí se to smlčet, ale musí se to říct,
nesmí se to nenapsat, ale musí se to napsat,
a nesmí se to tajit, ale musí se to vyjevit!

*


Čtěte, lidi, čtěte poesii Ivana Diviše, stojí to za to.

24.10.2014


Kdo pije potmě vínoKdo pije potmě vínoJ. Skácel

Jan Skácel
ROSA COELI

Na celém světě není tolik ticha
jako když sněží v Dolních Kounicích
a pobořenou střechou katedrály
snáší se k zemi bílý sníh

Slavík tam zpívá v létě celou noc
a němá luna na cimbálek hrá
stříbrný nástroj který nemá strun
pod volným nebem v troskách kláštera

Ty holé zdi tu stojí po staletí
kde byla dlažba dávno roste pýr
z přadena touhy panna odmotává
a nad hlavou jí létá netopýr

Když odmotala všechnu hebkou přízi
složila ruce v klín a zatajila dech
na nebo zvolna zhasínají hvězdy
a netopýr jí usnul ve vlasech

A co jsou staletí a co je vlastně věčnost
než ve vesmíru opuštěný kout
Ve studni času utopil se okov
na dno té studny nelze dohlédnout

*

Tato báseň, jakož i další básně úžasného Jana Skácela, patří k mým nejoblíbenějším. Z plna srdce tvorbu Jana Skácela doporučuji všem.

26.01.2011


Nekromant Johannes CabalNekromant Johannes CabalJ. L. Howard

Jedním slovem: lahůdka. K neuvěření, že se jedná o prvotinu. A navíc má tato kniha (a hlavně její autor - na rozdíl od např. norského detektivkáře Torkila Damhauga) to štěstí, že se jí dostalo skvostného překladu vynikajícího překladatele Viktora Janiše.
Neodolám, a přidám pár vět z knihy - kterou srdečně doporučuji a těším se na její pokračování.

Vrána příšerně zfušovala přistání a teď ke Cabalovi plna naděje hopsala přes trávu. Pohlédl na ni bez sebemenší náklonnosti.
„Proč jsi nemohla být něco stylovějšího?“ zeptal se jí. „Třeba krkavec. Nebo havran.“
„Kronk!“
„Nebo tučňák. Vážně bych si nevybíral.“ Zadíval se na vránu a vrána se s očekáváním zadívala na něj. „No tak dobře,“ řekl nakonec a poklepal si na rameno.

24.06.2012


Dračí letDračí letA. McCaffrey

Skvělá kniha, chytla mě od prvních stránek a už mě nepustila. Autorka vytvořila fantastický svět se svými zákonitostmi, zvláštnostmi a lidmi, kterými je obydlen. A vztah draků a jejich jezdců je prostě kouzelný. Doporučuji, stejně jako další díly série Drakeni z Pernu.

16.08.2012


Celý životCelý životJ. Zábrana

Celý život mám ve svém seznamu Chci číst už roky. Na předních místech. Dnešek je dnem, kdy - lépe řečeno od kdy - mám konečně možnost si tyto deníkové záznamy úžasného Jana Zábrany přečíst. Na ukázku, a na oslavu:

*

1. listopadu 1948

Stál jsem dnes na hřbitově polorozsvíceném světýlky vzpomínání blízkých a snažil se promyslet se hlínou ke zbytkům mrtvých tam dole. Nemohl odejít všechen život z toho, co kdysi žilo. A tak věky odcházeli lidé, odcházejí, mění se v hlínu jejich těla; každého to čeká, a přece se nikdo nedovede oprostit strachu a hrůzy ze smrti. Je to ta nenávratnost a věčnost smrti, zmlknutí nekonečné – co děsí. Už před dávnými věky, za Ciceronových dob, říkali lidé, že není třeba se smrti bát; ale šel čas, zemřeli a nikdo nepoví naší bezradnosti, zda se skutečně nebáli. Nikdo nepoví.


(Jan Zábrana: Celý život)

17.09.2012


Obléknu si půlnocObléknu si půlnocT. Pratchett

Jsem sotva ve čtvrtině knihy, ale neodolala jsem..:

Je pravda, že nikdo nedokáže udělat nepořádek rychleji než skupinka Fíglů, ale i když je to divné, stejně rychle dokážou nepořádek uklidit a nepotřebují k tomu ani pomoc ptáčků zpěváčků, veverek a řady dalších náhodně vybraných lesních zvířátek.

(Terry Pratchett - Obléknu si půlnoc)

03.06.2013


Diamantový trůnDiamantový trůnD. Eddings

Čte se to samo.. přesněji, ono se to nečte, prostě tam jste s nimi. Píšťalka mě od prvního okamžiku naprosto okouzlila. A je tam překrásná krajina. Ty cedry!

Doporučuji. Nádherný příběh, místo, lidi i jiná stvoření a nálada.

22.08.2015


Jak je důležité míti FilipaJak je důležité míti FilipaO. Wilde

Jelikož žijeme mj. také v Absurdistánu, přikládám link o zrušení Filipa. Možná budeme chodit do divadla na Jak důležité je mít Vyvítekoho?

http://www.divadelni-noviny.cz/zakaz-filipa

Jinak dodám, tuhle hravou hru jistě většinou znáte z pohyblivých obrázků.. tak vězte, že i číst ji je zážitek.

05.01.2013


Hudba tichaHudba tichaP. Rothfuss

Křehké, půvabné, laskavé.. nepopsatelně kouzelné. Skvostné.

10. května


Polštář z trávyPolštář z trávyS. Nacume

Sóseki Nacume
(přeložila Vlasta Hilská)



Napolo jsem spal a napolo bděl. Byl to stav, který se obyčejně popisuje výrazem "jako u vytržení". Nikdo si neuvědomuje sebe, když zdravě spí, ale v polobdění nikdy nezapomene na vnější svět. Mezi těmi dvěma kraji se prostírá svět vidin, v němž všechno připadá příliš mlhavé, takže člověk nemůže o sobě tvrdit, že bdí, a zároveň je všechno příliš živé a to člověku připomíná, že nespí. Je to stav, v němž bdění a spánek jsou namíchány do jednoho poháru a ze srdce tryská barevný kaleidoskop písní a básní.

03.12.2010


Džbán žízněDžbán žízněneznámý

DŽBÁN ŽÍZNĚ


..

Ne, moji hlavu
neodbarvila dlouhá léta!
Jen hejno lítých dnů,
co na ni pořád slétá.



Urwa ibn al-Ward al-Absí

21.08.2011


Zabíječ drakůZabíječ drakůW. King

Chvíli jsem váhala, jestli nedat o hvězdičku míň, ten drak si tohle nezasloužil.. nenarodil se takhle.. Ale kvůli tomu, že moje představa zacházení s draky (a dračího života) je jiná, bych asi neměla žonglovat s hvězdami.... takže opět za pět.

28.07.2017


Prométheus. Bitva s TitányPrométheus. Bitva s TitányF. Fühmann

U téhle knihy si vždycky vzpomenu, jak jsem ji prvně držela v ruce a četla její název: Pro mé Theus.
Jak to je skutečně mi došlo s malým zpožděním, a tahle vzpomínka mě pobaví pokaždé stejně jako napoprvé.

30.11.-0001


Svlékání hadůSvlékání hadůO. Mikulášek

Oldřich Mikulášek
LES



Mám rád les,
že toho nenamluví
ani zaživa.

Jenom někdy naslouchám do noci
krvavé při jeho korun
s rozlíceným vichrem,
a to potom i potok
s děsem pádí dolů,
kámen nekámen.

Po smrti – pouhé pařezy –
světélkují dušičkami zemřelých
a obrůstají václavkami,
svými sirotky.

Tak voní, že musíš pokleknout
a sehnout hlavu k těm popravčím špalkům,
abys vdechl aspoň něco
z osudu těch, co stojí
celý život zpříma.

10.11.2010


PudlenkaPudlenkaK. Čapek

Karel Čapek
PUDLENKA


Často za noci, když já slyším tajemné a kouzelné hlasy, když vidím jak vše ožívá tmou, on sedí u stolu se skloněnou hlavou a stále, stále drápe svým černým drápkem do bílých listů. Nemysli si, že se o tebe starám. Slyším jen tiché šustění tvého spáru. Někdy šustění umlkne, ubohá tupá hlava už neví, jak si hrát, a tu mi ho přijde líto, i ráčím se přiblížit a tiše mňouknu v sladkém a trýznivém rozladění. To tedy můj Člověk mne pozvedne a ponoří do mé srsti svůj teplý obličej. V tu chvíli v něm na okamžik procitne záblesk vyššího života, i vzdychne blahem a přede něco, čemu je skoro rozumět...

25.11.2010


Petrolejová vesnicePetrolejová vesniceM. Švanda

Martin Švanda
*



neboj, že slyšíš v noci
co jiný nesmí
to jen
věci v pokoji
na tebe myslí


šeptá Petr Moment

12.12.2010


Dáma v jezeřeDáma v jezeřeR. Chandler

Četla jsem vydání z roku 1965. Skvělá detektivka, vynikající Škvoreckého překlad, požitek Dámu v jezeře číst.
Central Detective Bureau je FBI? Podivné, to by mě nenapadlo..

30.09.2013


Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhyÚstřičkova smutná smrt a jiné příběhyT. Burton

Včera jsem se dozvěděla, že nakladatelství Dybbuk chystá druhé vydání knihy Tima Burtona - po nepovedeném překladu prvního vydání tentokrát měla kniha štěstí, neboť se jejího překládání ujal skvělý Pan překladatel Richard Podaný, což mi udělalo obrovskou radost, ta kniha si to moc zaslouží. Těším se, velmi, až si překlad R. Podaného přečtu. :-) Směle a srdečně druhé vydání nazvané Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy doporučuji všem.
(A stejně srdečně první vydání Ústřicového chlapečka v nepovedeném překladu velmi nedoporučuji.)

02.12.2013


1 2 3