Eicherik komentáře u knih

(SPOILER) Román nás nechal nahlédnout do několika časových rovin. Nejzajímavější pro mě byla část II. zachycující roky 1944 až 1945 v Praze. Hlavní hrdinka, skoro třináctiletá dívka Daniela, byla okolnostmi donucena se o sebe několik měsíců sama postarat a zažila mimo jiné i bombardování Prahy a budování barikád při pražském povstání. V jiných částech zavítáme do neblahého roku 1948 a dusivých let padesátých. V době války lidé s nadějí očekávali její konec, ale v padesátých letech byl výhled na lepší časy v nedohlednu. Atmosféra knihy byla zdařilá a milostná linka nenudila. Ke konci přišla taková překvapivá a kraťounká, akční vložka, která dle mého knize neublížila. Na samotný závěr řeší dvojice hlavních hrdinů, zda opustit komunistickou klec. Tím by ale opustila i svoje blízké. Na druhou stranu se tím odsoudí k životu v nesvobodě. Jak se rozhodnou?
Citace: Radovali se a jásali. Mávali vojákům, tleskali jim, mnohým dojatě tekly slzy. Provolávalo se: Sláva! Vítězství! Nad hlavami nám vlály československé vlajky. Tatínek mě před Rusy vždycky varoval, že se jim nedá věřit, a nebyla jsem jim příliš nakloněná ani teď, vždyť vlastně přijížděli až po povstání a po německé kapitulaci. Vlastně přijížděli pozdě...

11 21.04.2024

Název této povedené, makabrózní sbírky, vychází ze svazku pojmenovaného De Vermis Mysteriis Ludviga Prinna. Okultisté, mající štěstí, že vlastní toto velmi vzácné, latinsky pojmenované dílko, je obvykle uchovávají na polici vedle jiných ceněných titulů, jako třeba Necronomiconu Abdula Alhazreda, Knihy Eibonovy, von Junztových Unaussprechlichen Kulten a nebo Cultes des Goules hraběte d´Erlette. Ale abych se vrátil k přečtenému hororovému sborníku. Opravdu se zdařil. Za nejlepší z publikované dvacítky považuji tuto trojici: Bůh bez tváře, Černokněžníkův drahokam a Nepopsatelné zásnuby. Je fajn uniknout z reality soudobého světa do zatuchlých hrobek, zaprášených kobek a rozpadajících se prastarých chrámů, kde vládnou ghúlové, chobotnatí bohové a další monstra.
Citace z povídky Černokněžníkův drahokam: "Elementálové," naléhal jsem. "A tomu musíš věřit - touží po životě. Jsou to kosmičtí ghúlové, kteří se obvykle živí mrtvými duševními těly; ale přes různé úrovně touží do svých sfér lákat živé lidi. Zamysli se nad legendami - jsou to všechno alegorie. Příběhy o lidech, kteří zmizeli, zaprodali duši ďáblu, odešli do cizích světů; toto všechno vychází z myšlenky, že elementálové vyhledávají lidskou kořist a lidi odvlékají do své sféry."

11 14.04.2024

(SPOILER) Válka skončila a do pohraničí se valí rabovací gardy, zlatokopové a lidé toužící přijít levně k nemovitému majetku. V jednom domě jsou souhrou okolností na dobu několika měsíců nuceni spolu žít dvě navzájem cizí rodiny. Jednu čeká vyhnání z rodné hroudy, kde žila po generace a druhá hledá v novém kraji svoje štěstí. Ten pocit, kdy lidé tušili, že už se do svých domovů zřejmě nevrátí musel být hrozný. Příběh prozatím končí v Brodu na nádraží. Ke které rodině bude osud vstřícnější? To se snad dozvím v dalším dílu. Zatím jen doufám, že rodina Fuchsových přežije cestu do Německa.
Citace: Vyšla zpět na dvůr. Toužila se rozeběhnout nahoru na louku, projít se po lese. Toužila ještě jednou, naposledy, vylézt na Vlčí hřbet a posadit se na Friedrichovu vyhlídku. Na nic z toho už ale neměla čas. To všechno kolem, jejich dům, pole, na kterých hospodařili, louka kterou museli kosit, les a hory, které je obklopovaly, to všechno jí často připadalo všední a samozřejmé. Teď litovala každého okamžiku, kdy na svůj život nadávala. Každé chvíle, kdy si stěžovala. A každé myšlenky, kdy se toho všeho chtěla vzdát. Jak ráda by teď vrátila čas. To ale nebylo možné.

24 07.04.2024

Zhoubné důsledky války, klučičí parta zvaná Dluhonická pětka, svatojánské ořechy, nešťastná láska, rodinné tajemství, dusná padesátá léta, touha po obyčejném lidském štěstí, prokletí svatojánského domu a lidská zášť, to jsou jen některé ingredience tohoto napínavého románu. Postavy byly velmi zajímavé, bylo jich hodně, ale nepletly se. Příběh se mi velmi líbil a dočkal jsem se i epilogu z roku 1990, který jsem toužebně očekával. Jestli se jedná o závěr volné trilogie, tak se opravdu povedl. Ale pokud by se objevilo ještě nějaké pokračování nebyl bych proti, protože rostlinných plodů je ještě hodně a lidských příběhů nepočítaně. Knihu doporučuji.
Citace: To samé Řehoř - od dětství chtěl být četníkem, dnes je hrdým slouhou režimu, který z příslušníků SNB udělal spíš práskače nežli spravedlivé hlídače pořádku. Nedávno se v hospodě chvástal, jak odhalil v Přerovských strojírnách záškodníka, který na plakát k RVHP, který měl být oslavou Rady vzájemné hospodářské pomoci, připsal: Radujme se, veselme se, hovno máme, podělme se. A těšil se, že za hloupý protirežimní vtípek půjde jakýsi chudák frézař k soudu.

20 31.03.2024

Bitva o zámek Itter jistě nebyla tou úplně poslední na evropském kontinentu, vždyť třeba německý generál Carl von Pückler-Burghauss svou Bitvu u Slivice svedl dokonce až mezi 11. a 12. květnem. Nebyla to bitva ani nikterak významná, ale rozhodně to byla bitva pozoruhodná. Po boku malé skupiny amerických vojáků zde bojovala nevelká jednotka německého wehrmachtu, převážně rakouského původu, vedená majorem Josefem Ganglem a dokonce jeden kapitán SS (Hauptsturmführer) Kurt-Siegfried Schrader. Mezi francouzskými, privilegovanými vězni (Ehrenhäftlinge), jež měla tato nesourodá bojová formace, kterou vedl kapitán John C. Lee ochránit, byl i českému čtenáři povědomý francouzský politik Édouard Daladier. V popisovaném ději je velmi dobře zobrazena atmosféra i částečný chaos, který provázel konec tohoto obřího, světového konfliktu. Velmi chválím, jak si autor pečlivě téma nastudoval, knihu doplnil četnými poznámkami, literárními prameny, rejstříkem a navíc ještě nastínil poválečné osudy jednotlivých postav. Knihu doporučuji všem zájemcům o dějiny druhé světové války.
Citace: Následně se Lee, Gangl a Schrader společně radili o možném dalším postupu. Tato jejich rozprava přerostla ve vzrušenou diskusi o válce a křehkosti budoucího míru. Zcela jistě se jednalo o velmi neobvyklou situaci - tankista ze státu New York a dva zkušení němečtí důstojníci sedí u stolu v sále středověkého hradu ve světle svící a tichým hlasem si navzájem popisují své zkušenosti z ozbrojeného konfliktu, o němž se domnívají, že již za několik hodin skončí.

13 24.03.2024

Dvanáctero případů smutného poručíka Borůvky, vydaných v pro mě tak trochu tajemné edici Smaragd z pera, nebo spíše z psacího stroje autora, s nímž mě pojí rodné město. Čtení je to příjemné, zachycující dobu dávno minulou. Některé povídky jsou lepší jiné, zase slabší. Za nejlepší považuji dvojici Vědecká metoda a Smrt na Jehle. Kniha obsahuje různé plánky i náčrty, což hodnotím kladně. Doporučuji čtenářům starých českých detektivek.

17 17.03.2024

Ke knize mám dva postřehy. První je ten, že je neuvěřitelně plochá, postavy jsou pouhá jména a prostředí jsou jen místopisné názvy. Překlad také není žádná sláva. Druhý se týká hlavního hrdiny, Joe je neuvěřitelné hovado. Problém je, že kniha nese titul Skinhead, a tudíž tuhle subkulturu diskredituje. Autorův záměr byl ale spíše šokovat. Jediným kladem tohoto titulu je povedená obálka.
Citace: Boty byly nejdůležitější položkou. Bez bot by patřil k obyčejným lidem - stejně jako jeho otec, dělník zbavený identity. Joe byl na své boty hrdý. Většina jeho kamarádů nosila nové boty koupené za vysokou cenu v obchodě na High Street. Ale Joe ne. Jeho boty byly pravé armádní vyřazené boty; s tlustou podrážkou, s cvočky, těžké na nošení a těžké na pocit, když se jimi kopne do žeber.

13 16.03.2024

Tohle bylo příjemné překvapení. Knihu totiž nepředchází zrovna nejlepší pověst. Nic jsem nečekal a dostal jsem parádní detektivní a psychologický thriller, s trochou toho železničního odéru. Postavy, zejména ty ženské, byli zajímavé a velmi podrobně vystavěné, snad jen pro něžnou polovinu lidstva ne zrovna lichotivé. Jedinou drobnou výtku bych měl k dramatickému závěru. Na můj vkus byl zbytečně přetažený, ale v rámci thrilleru naprosto vyhovující.
Citace: Jdu si lehnout, zhasínám světlo. Usnout sice nedokážu, musím to však zkusit. Předpokládám, že noční můry nakonec odezní a já si to všechno přestanu donekonečna přehrávat v hlavě, ale právě teď vím, že mě čeká sakra dlouhá noc. A zítra ráno musím vstávat časně, abych stihla vlak.

27 10.03.2024

Třicet sedm let stará exnerovka, vydaná v lehce kultovní edici Smaragd, s pověstnými zelenými stránkami. Jelikož se jedná o jeden z posledních dílů, měl jsem trochu obavu o jeho kvalitu, naštěstí se ukázala zcela lichou. Vyšetřování případu se příjemně posouvá kupředu a na světlo vychází zprvu utajovaná a neznámá fakta. Jedinou výtku bych měl, k dle mého názoru, zbytečně rozvětvenému a složitě vystavěném motivu. Zjednodušení by příběhu prospělo. Čtenářům starých českých detektivek mohu tuto knihu doporučit.
Citace: Mám rád čerty, Mistře Třešňáku! Jsou to zřetelní duchové záporu a zatraceně někdy zakolísají směrem k dobru. Je to lepší než andělé, ti duchové kladu. Ti když zakolísají ke zlu, tak to páchne sladkými úsměvy a... a..." kapitán Exner kupodivu - snad únavou - nenalézal slov.

20 03.03.2024

Nádherná a dojemná sci-fi pohádka, v které nás čeká hypotermie, cestování časem, hledání dveří do léta a také jeden sympatický kocour. A vůbec nevadí, že autor netrefil, jak to bude vypadat v roce 1970 a už vůbec ne v roce 2000.
Citace první: Byl skálopevně přesvědčen, že přinejmenším jedny z nich musí vést do letního počasí. Pokaždé to znamenalo, že jsem byl nucen obejít s ním všech jedenáct dveří, podržet je dokořán, dokud se nepřesvědčil, že je tam venku taky zima, a potom jít k dalším, zatímco jeho kritika mé neschopnosti byla s každým dalším zklamáním o něco roztrpčenější.
Citace druhá: Nejsem jediný člověk, který kdy cestoval v čase. Fort zaznamenal příliš mnoho případů, které nijak jinak nelze vysvětlit, a podobně i Ambrose Bierce. A jsou tady i ty dvě dámy v trianonských zahradách. Mám také dojem, že starý doktor Twitchell tím spínačem otočil častěji, než přiznal ... nemluvě o ostatních, kteří to mohli objevit v minulosti nebo v budoucnosti.

27 25.02.2024

Čtvrtý díl oblíbené blackmetalové encyklopedie obsahuje ve své první třetině norské kapely, ve druhé převážně polské kapely a v poslední třetině kapely hrající DSBM, depresivní sebevražedný black metal. V této poslední části se objevili i tuzemští Trist. Za nejzajímavější formace z tohoto, zatím posledního dílu považuji FORGOTTEN WOODS, URGEHAL a TSJUDER. Kniha je opět plná černobílých fotografií a ilustrací. Doufám, že se brzy dočkáme dílu pátého.
Citace z kapitoly o formaci Tsjuder: Moje rodina pochází z různých míst v Norsku, moje babička byla z Telemarku a v dětství nám vyprávěla všechny ty příběhy o trollech, o kterých jsem samozřejmě tehdy taky četl, a pak taky to staroseverské vidění světa, ve kterém vše bylo mystické, to mě nepřestávalo fascinovat.

16 17.02.2024

Naprosto srozumitelná a přehledná, politologická kniha, zabývající se dramatickým měsícem září roku 1938, který byl pro prvorepublikové Československo osudovým a skončil Mnichovskou dohodou. Publikace se čte jako beletrie a jejím autorem je tehdejší současník. Jedinou vadou tohoto českého vydání je prosovětský doslov z roku 1945, který je vyloženě zcestný a lživý. Mnichovská dohoda je čítankovým příkladem politiky ústupků, tzv. appeasementu a patří k osudovým osmičkám v našich dějinách.

18 09.02.2024

Vynikající román, který začíná stavbou Berlínské zdi a končí jejím pádem. Mezi těmito dvěma milníky se nachází spousta dějinných událostí, namátkou třeba Kubánská krize, atentát na Kennedyho, válka ve Vietnamu nebo aféra Watergate. V knize jsem se mimo dějepisných událostí dozvěděl i hodně o politologii. Výtečně jsou tady také popsány vztahy mezi lidmi a bída komunismu a Sovětského svazu. Nejvíce se mi ale líbila německá linka příběhu. Při závěru, který končí pádem Berlínské zdi jsem si nemohl nevzpomenout na skladbu Wind of Change od Scorpions. Hranice věčnosti vřele doporučuji.
Citace: Na kontrolním stanovišti je znovu zadrželi. Hans Hoffmann s úsměvem přihlížel, zatímco další muži prohledávali je i jejich vůz.
"Co hledáte?" zeptal se Dave. "Proč bychom pašovali něco z východního Německa? Nemáte tu nic, o co by kdokoli stál!" Nikdo mu neodpověděl.

20 04.02.2024

Příběh odehrávající se od února 1946 do února 1950 byl hodně emotivní. Lidské osudy jsou často velmi složité, někteří si s ním poradí lépe, pro některé je to nad jejich síly. Do života našich hrdinů zasáhl navíc komunismus, který národ oloupil o majetek a hlavně o svobodu. Závěrečná kapitola z července 1990 je taková souhrnná a dovysvětlující. Román je velmi dojemný a dávám si ho do doporučených.
Citace: Pro všechny lidi z Předmostí byl jejich foxteriér Hakenkreuz, oni mu doma už kvůli tomu odpornému slovu říkali zkráceně. Hak se stal na začátku války symbolem podivného odporu místního mladého malíře proti nacistům - na bílý hřbet mu hnědou barvou namaloval hákový kříž... Malíře gestapo sebralo a psa přikázali zastřelit nebo odvézt do Přerova rasovi. Podhrabal se k nim do sadu a už zůstal. Andělka mu hákový kříž z drsné srsti vydrhla a pro jistotu také oholila žiletkou, ale na hřbetě zůstal jakýsi viditelný výbrus. Prostě hakenkreuz. Sousedé jim prorokovali, že za neuposlechnutí příkazu je může stihnout trest, ale oni nedbali. Hak už byl jejich, zbavit se ho neuměli. Co by to byli za lidi?

26 14.01.2024

V osmém případu Josefa Bergmana se vyskytovalo hned několik postav s různými drobnými psychickými problémy, poruchami chování a osobními těžkostmi. Kniha jako taková byla opět velmi čtivá, jen ta samotná kriminální linka mi tentokrát přišla o něco víc šroubovaná. Po přečtení téhle detektivky budete mít boty od bláta a v uších vám zůstane zpěv vodního ptactva. Přes drobné výhrady jsem spokojený.
Citace: Ačkoli zítra se mu nejspíš ještě zasteskne. Až zhoustne šero, bude si představovat, jak se hnědá kobyla s bílým flíčkem na čele přiloudala k ohradě a dívá se směrem, odkud přicházel. Mohla si za ty tři večery zvyknout, že ji nosí něco dobrého? Bude čekat? A zastaví se za ní zase zítra Erika?

34 07.01.2024

Jaro roku 1945 bylo v Čechách a na Moravě velmi kruté. Obětí násilí se mohl stát prakticky kdokoli. Pachatelem mohl být také kdokoli, od vojenských zběhů, přes revoluční gardisty až po rabující vojáky Rudé armády. Kniha je plná mikropovídek zakončených údajem, kde a kdy se udála. Za každou je vysvětlující, historický komentář. Samotné příběhy jsou kraťounké a někdy působí nevinně, ale komentář v doslovu ten zdánlivý poklid rozstřílí na cucky. Nejvíce oceňuji autorovu nestrannost, nešetří ani prezidenta Beneše, a také to vystižení atmosféry doby, které je velmi působivé.
Citace: Město se chvělo svobodou a jarem a asi se i ono snažilo ze sebe setřást minulost. Na nároží za mostem vracely ženy v kabátech pomalovaných svastikami dlažební kostky do mozaiky města a několik mužů je u toho hlídalo a hlučně hodnotilo jejich těla.

17 31.12.2023

Horor odehrávající se na pozadí bitvy o Británii. Na Londýn padají bomby a děti odjíždějí na venkov do bezpečí. Skutečně do bezpečí? Nejvíc se mi na knize líbila ta anglická mentalita. Příběh jako takový se odvíjí v konzervativním stylu a nepřináší nic nového, ale já jsem si ho příjemně užil. Kapitoly jsou kraťounké a kniha rychle plyne. Konec, který umožňuje případné další pokračování, považuji za nadbytečný.
Citace: Chlapec se podíval na hračku, kterou stále držel v ruce, a pak na oblohu. Blížila se skutečná letadla a Spitfire mezi nimi nebyl ani jeden. Pustil letadélko z ruky na podlahu. Když dopadlo, zdvihl se z holých prken obláček prachu. Se strachem se otočil od okna a chystal se seběhnout po schodech dolů.

15 30.12.2023

Druhý díl trilogie Století je opět v duchu zábavně poučné dějepravy. Tentokrát se pohybujeme v letech 1933 až 1949. Tady jsem se orientoval mnohem lépe, než v prvním dílu. Přesto jsem se toho hodně dozvěděl, třeba o španělské občanské válce. Zajímavou kuriozitou byla kratičká návštěva Československa. Těším se, že se brzy pustím do posledního dílu.
Citace: Daisy nepociťovala vůči Němcům nenávist za to, že se ji snaží zabít. Tchán hrabě Fitzherbert jí vysvětlil, proč bombardují Londýn. Do srpna prováděla Luftwaffe nálety jen na přístavy a letiště. V nezvykle upřímné chvilce jí Fitz přiznal, že Britové tak skrupulózní nejsou: vláda v květnu odsouhlasila bombardování cílů v německých městech a RAF celý červen a červenec shazovala bomby na ženy a děti v jejich domovech. Německou veřejnost to rozlítilo a dožadovala se odvety. Výsledkem bylo bombardování britských měst německým letectvem.

21 27.12.2023

(SPOILER) Přiznávám, že kdybych dopředu věděl o jakém tématu tahle, spíše novela, nežli román pojednává, tak bych se do ní nepouštěl. Čekal jsem, že hlavní hrdina bude řešit nějaký teologický rozpor, problém vyhoření, nebo rozčarování nad poměry v církvi. I když jsem se ničeho takového nedočkal, tak četby nelituji a autorku chválím, že tenhle hrůzný námět zvládla a knihu dotáhla do vcelku pozitivního konce.
Citace: S padajícím soumrakem se do mě ale přece jen vkrádá podivná lítostivost. Zdá se mi, že už není na světě kromě téhle zahrady jediné místo, kde by o mě někdo stál. Že kolem sebe nikoho nemám, nedokázal jsem si vytvořit žádný blízký vztah.

31 17.12.2023

Nejprve se musím vyjádřit k tomu kacířskému srovnávání s historickým románem, jehož sláva nebes se dotýká. O druhé Jméno růže se opravdu nejedná, ač některé paralely by tu byly. Velmi chválím ty nekonečné teologické disputace, kterých jsem si s radostí užíval, a také blahořečím tomu popisu husitské Prahy. Ten popis všeobecného zmaru, náboženského fanatismu, nesmyslného ničení a navzájem konkurenčního sektářství byl vskutku dokonalý. Tehdejší Prahu jsem prostřednictvím autora měl před sebou, jako bych v ní žil od narození. Stejně tak bojové scény byly popsány velice dobře. Jako zajímavé hodnotím, že se v románu našlo místo i pro bitvu na Vítkově. Jedinou slabinou je samotná, ústřední, dobrodružně mystická linka. Nebylo v ní nic nového a převratného a na takto ambiciózní dílo byla docela slabá. Přes zmiňovaný nedostatek tenhle historický román za přečtení stojí. Na závěr pochválím zdařilou obálku.
Citace: Jan Žižka z Trocnova! Přiznám se, že když jsem jej spatřil, měl jsem nepříjemně sevřené vnitřnosti, neboť jako bývalý novic kláštera v Želivě, který byl kdysi odhodlán stát se řeholníkem a oddaným služebníkem řádu premonstrátů, jsem stál nedaleko muže, jehož předcházela pověst ničitele kostelů a klášterů a mučitele a vraha jeptišek a řeholníků. Nevím dodnes, co bylo na těchto zvěstech blízko pravdě a co byl jen pouhý výmysl jeho nepřátel, pravdou však je, že postava tohoto válečníka mne upoutala na první pohled. Ve svých pokynech byl rázný a věcný. Nezvyšoval hlas, a přesto byl slyšet po celém vrchu Vítkova. Tu poradil, jinde povzbudil a především neustále volal: "Rychleji, děti, rychleji!"

17 15.12.2023