efka.saf komentáře u knih

Za mě nejlepší knížka poslední doby. Našlapaná dějem a atmosférou k prasknutí. Tohle je linka, která Yrse neskutečně sedí a já doufám, že v podobném duchu budou i ostatní díly.
Ano, už na začátku přesně víme, co se stane, knížka začíná hrůznou vraždou na statku. A posléze jedeme linii vyšetřovací a linii v minulosti, obě společně spějí k velkému odhalení. Především události v minulosti nejdříve pomaličku cupitaly s lehkými náznaky toho, že něco není v pořádku, až postupně atmosféra houstla a já byla napnutá jako struna na kytaře. Osobně bych zdrhla už dávno. Ani linie popisující pátrání nijak nezaostávala a propojení mě opravdu hodně bavilo. Na konec jsem čekala s obrovským napětím a přiznávám, padoucha a jeho motiv jsem fakt neuhodla.
Ano, nelze nezmínit, že v knize bylo několik drobných míst, která znamenala díry v příběhu. Zápletka byla trochu jak od Agathy Christie v tom smyslu, že je zázrak, jak to padouchovi všechno vyšlo, ale i přes to se mi kniha neskutečně líbila. Její atmosféra byla kulervoucí a já si ji užila jak málo co v poslední době.

5 02.01.2024

Asi každý, kdo po téhle knize sáhne, jí bere s vědomím, že je přeci jasné, že zvířata jsou pro nás samozřejmí psychoterapeuti. U mě je úplně jedno, jestli je to pes, želva, ryby v akvárku, nebo včelky samotářky časně z jara či vlastní pilní čmeláci. Všechna tahle havěť je pro mě balzám na nervy.
Kniha pro mě i přes to byla velmi přínosná. Nejzajímavější byly konkrétní příklady, kdy a jak zvířata lidem pomohla, ale sem tam jsem se zase trošku ztrácela v informacích, ale to nebylo příliš často.
Nikdy jsem si např. neuvědomila, jak nesmírně náročnou práci mají asistenční psi a myslím, že si zaslouží máš tichý obdiv. Kapitola o terapii pomocí delfínů pro mě byla úplné psycho a netušila jsem, že je vůbec možná. Ale nejvíce mě bavila část, kde se autoři zabývali terapií prostřednictvím jiných zvířat, než jsou psi a kočky. Oslíci, kravičky, kozičky, ale i slepičky nám mohou pomoci při objevování sama sebe a na to bychom neměli zapomínat.
Knihu určitě doporučuji k přečtení, samozřejmě především milovníkům zvířat, protože jiným by toho zase tolik nedala. Ale tuším, že člověk s jiným zaměřením po knize stejně sahat nebude.

2 31.12.2023

(SPOILER) Na tuhle knihu jsem měla zálusk od chvíle, co vyšla, ale dostat se v knihovně k ní, to byl fakt nadlidský úkol. Nicméně se to podařilo a já musím uznat, že čekání se v tomto případě opravdu vyplatilo.
Nejčastěji je knize vyčítán poměrně velký počet stránek a jistá ukecanost, což bude asi i pravda, nicméně mně z toho nevadilo ani jedno. Čtení mě bavilo od začátku. Autorka postupně budovala atmosféru, seznamovala nás s charaktery lidí a postav, s koloritem vesnice, tradicemi, mytologií a s lesem, kde asi nebude všechno úplně v pořádku. A to vše prostřednictvím krásného jazyka a nadmíru bohaté slovní zásoby, nad kterou srdce čtenářovo zaplesá. Zabralo jí to více stran, ale podle mě to bylo nutné, aby fungovala druhá půlka knihy, abychom sami dokázali pracovat s charaktery jednotlivých postav, které najednou nebyly takové, jako na začátku.
Co se týče zápletky, mezi námi, byla famózní! Ono pár duchařských hororů už na scéně je, ale jejich největší slabinou bývá ne úplně funkční konec. Ono vymyslet to tak, aby to fungovalo a čtenáře uspokojilo, není žádná procházka růžovou zahradou. Zde známe hlavního "padoucha" téměř od začátku, nicméně autorka přišla v závěru ještě s jedním WOW momentem, kdy nesmírně potěšila i mé kriminalistické srdce, což nesmírně oceňuji.
Hlavní postava žurnalisty Petra mi byla sympatická od první chvíle a moc jsem mu fandila. Co se týče jeho věrného přítele Imbuse, tolik lásky jsem ke knižnímu psímu hrdinovi cítila naposledy možná u Lassie :-). Parádní dvojka, která se mi vryla do srdce.
A teď se dostávám k samotnému konci, posledním pár odstavcům, závěrečnému vydechnutí nad příběhem. Přátelé, možná si stojím na vedení, ale mně to prostě nesedí a asi jsem to nepochopila. A pokud by zde byl někdo, kdo má jasno a je svolen k malé diskuzi nad závěrem, uvítám ho v soukromé zprávě.
Jinak knihu vřele doporučuji k přečtení, nemusí sednout každému, ale její kvalita je neoddiskutovatelná. A na druhý autorčin počin se také velice těším.

9 28.10.2023

Po téhle knize jsem sáhla ze zvědavosti, protože mě už na obálce uchvátily malby květin, kterými je kniha prošpikována. Přiznejme si, po textové stránce kniha nic moc zajímavého nebo originálního nenabízí, ale to asi nebylo cílem. Já ji vnímám jako procházku galerií, kde vystavuje nesmírně talentovaná Pavlína Kourková. Její malby květin jsou opravdu dechberoucí. Nádherně jemné, nadýchané, jako pírko ve větru. Vlastně je stačí jen utrhnout. Kdo se zajímá o květiny a má rád jejich vizuální stránku, doporučuji tuto knižní galerii určitě navštívit, zážitek stojí za to.

1 22.09.2023

Už s první autorovou knihou jsem věděla, že pan Křivanec musí i nadále zůstat v mém zorném poli. Kniha Poslední nadechnutí byla více než jen povedená prvotina, byl to vážně intenzivní čtenářský zážitek. S druhým počinem nás již autor ale nezavedl do fiktivního amerického města (které pro mě bylo asi hlavní Achillovou patou celé prvotiny), ale začali jsme se pohybovat po českých luzích a hájích, což bylo přesně to, co knize v mých očích chybělo. I třetí díl se odehrává u nás, tentokrát na Šumavě, což jsou kulisy více než famózní! Přečetla jsem ji za den na jeden zátah a nesmírně jsem si ji užila. Pan autor nejen že dokáže vymyslet zajímavou a neotřelou zápletku s drastickým modem operandi, ale především ji umí zakomponovat do výborného příběhu. Má skvělý vypravěčský jazyk prošpikovaný hovorovými výrazy či různými nářečími, což knize dodává právě onen punc českosti (které v překladech prostě nenajdeme). Celé vyšetřování stojí na opravdu poctivé policejní práci a spolupráci mezi jednotlivými členy týmu, a ne na nějaké náhodě uměle vycucné z prstu proto, aby se příběh mohl uzavřít, jak je tomu v mnohých jiných knihách. Zápletka díky tomu působí i přes svoji drastičnost opravdově a přesvědčivě. I hlavní vyšetřovatelská dvojice mi docela sedí a ke konci knihy jsem už měla opravdu chuť na medovou třináctku :-).
Za mě tedy rozhodně knihu doporučuji, protože je to přesně to, co česká detektivka potřebuje. Autorovi přeji hodně zdaru v jeho spisovatelské dráze a budu se těšit na další krimi jízdu dvojice HornBach. Krásných a poctivých 5*.

9 22.09.2023

To bylo ale krásné shledání po letech! Už jsem se začínala bát, že se s Lacey znovu neuvidím. Ale naštěstí, chvíli to trvalo, ale opět jsme se setkali s ní i s celým týmem. A shledání bylo vpravdě epické.
Sharon píše opravdu výborné detektivky a tahle série je moje srdcovka od začátku. Přece jen se ale tento díl v ledasčem liší. Především zde nehraje tak výrazný prim Temže; studená, temná a nelítostná, ale zároveň nesmírně fascinující. Své si sehraje hlavně na začátku příběhu, a pak už se moc ke slovu nehlásí. To je trochu škoda.
Příběh se točí kolem sexuálních frustrátů, tedy bandy neschopných idiotů, kteří svoji neschopnost svádí ideálně na celý svět, než aby si zametli před vlastním prahem. Celé téma pro mě bylo opravdu neotřelé a originální, ale taky dost děsivé. A myslím, že s ním autorka pracovala skvěle. První polovina knihy mě neskutečně bavila, byla našlapaná akcí a neustále se něco dělo. V druhé polovině se ale příběh začal trochu zadýchávat. Sem tam se lehce zadrhnul a klopýtnul, ale nic zdraví ohrožujícího. Co se týče velkolepého finále, dne zúčtování, přišlo mi, že z toho autorka docela umě a taktně vybruslila. Čekala jsem něco většího a pompéznějšího, ale finále bylo spíše komorní a řekněme... takové osobně pojaté.
Nicméně knihu hodnotím velmi pozitivně, i když jsem od autorky četla i lepší. Ale svoje kvality rozhodně má a už jenom kvůli tématu za přečtení jednoznačně stojí.

6 21.09.2023

Tahle kniha dojela na svou délku a snahu být něčím, čím prostě z pera Darcy Coates být nemůže. Darcy je se svými horory fenomén, nicméně pro mě nesymbolizuje nic jiného, než oddychovou četbu, která vždycky zaplní mezeru mezi náročnější literaturou.
A tahle kniha opět sedí do zmíněné škatulky. První díl se ničím nevymyká z klasické Darcyovité šablony a ve své jednoduchosti mě docela bavil. Problém pro mě byl díl druhý. Byla to zbytečná nástavba, která mě už nedokázala strhnout a knížka byla příliš zdlouhavá. Happyend byl opět plně v duchu autorčiných knih a překvapilo by mě už asi jenom to, kdyby tomu tak nebylo.
Za mě tedy žádná sláva, ale šedý zdlouhavý průměr. Ale v sérii budu pokračovat dál, protože něco mě na této autorce neustále přitahuje. Jenom prosím zůstat u jednoho dílu a standardních 250 stran.

5 28.08.2023

Má oblíbená Ursula přišla s novou trilogií a anotace slibovala zajímavou jízdu. Ta se skutečně dostavila, ale připomínala mi spíš jízdu trabantem po zoraném poli než vyhlídkovou jízdu v lambu. Je mi to líto, ale tohle opravdu nefungovalo.

Úvod knihy čtenáře celkem zajímavě nabudí a já byla zvědavá, co bude dál, ale moje nadšení velice rychle upadalo. Příběh byl kostrbatý, plný nesmyslů a nelogičností, pořád odkazoval na minulost hlavní aktérky, o které jsme se až do konce vlastně nedozvěděli skoro nic. Postavy byly nesympatické, jednaly nelogicky, bylo jich moc a dost se pletly. Mrtvých přibývalo jako hub po dešti, ale vše bylo strašně šroubované, na sílu a přepálené jako olej ve friťáku na pouti. Zdá se mi, že Ursula chtěla přijít s příběhem, který by čtenáře odzbrojil, ale ve finále mě tak max. ironicky rozesmál. Ono méně je někdy více a vysoký počet mrtvol sám o sobě dobrou detektivku určitě nedělá.
Co se týče velkolepého finále, bylo tak velkolepé, až mi z toho vstávaly vlasy na hlavě. Jako takovou zápletku jsem nečekala a padoucha jsem taky neodhadla, ale jinak to byl děsivý mišmaš a slátanina. Neustále jsem se také ztrácela v postavách a měla jsem problém chytat nit.

Suma sumárum, takhle ne. Jednu hvězdu dávám za padoucha, druhou za využívání symboliky květin, protože to mě v knize zaujalo asi nejvíc. Poslední půlhvězda je z nostalgie, protože ostatní autorčiny knihy se mi vždy líbily. Druhý a třetí díl si ale přečtu, snad podle hodnocení budou povedenější než tento velkolepý úvodní opus.

3 13.08.2023

V případě této knihy mi yaoiyuri mluví naprosto z duše, a proto netřeba vše opalovat. Nicméně trochu toho povzdechnutí si neodpustím.

Na toto dílko jsem měla zálusk už celkem dlouho a díky čtenářské výzvě jsem po knize konečně sáhla a přečetla ji. A ve výsledku jsem opravdu zklamaná.
Vilu Tugendhat obdivuji už spousty let a měla jsem to štěstí do ní několikrát nakouknout. Je to skutečný funkcionalistický skvost a pokud bych někdy s neomezeným rozpočtem stavěla dům, inspirovala bych se v této úchvatné stavbě (takže nic).
Co se týče knihy samotné, čekala jsem víc. Větší spád, větší přehlednost, lépe propracované postavy, méně nevěry... Příběhem prošla řada postav, ale některé prostě zmizely. Asi bych si představovala vědět o jejich osudu víc. Konec působil ve finále děsně cukerínově a přesto useknutě. Ani styl vyprávění mě neuchvátil.

Nicméně vyloženě hanit knihu také nechci. Člověk si o vile udělá aspoň nějaký přehled a chápe, že osud její ani jejích obyvatel nebyl zrovna zalitý sluncem. Zajímavé jsou historické kulisy.
Jsem ráda, že jsem knihu konečně přečetla a hlavně, že jsem ji ve finále dočetla. K přečtení ji doporučuji, ale také doporučuji prohlédnout si Vilu Tugendhat osobně, to je pak teprve zážitek.

Přiznávám, tuto knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy (ukrajinský autor) jako cestu nejmenšího odporu. Nenacházela jsem nic, co by mě žánrově oslovovalo a co by mě lákalo, až na mě vykoukla Iryna Zelyk a její dětské knížky. Původně jsem chtěla knihu o strachu, ale k dispozici byla jen tahle. Ale co si budeme povídat, je to moc povedená knížka. Je psaná krásným, jemným, mateřským jazykem, příběhy jsou něžné, krátké, přesto dokonale rozvinou pointu. A zpracování dětských pocitů je pro děti jasné a pochopitelné. Ilustrace na recyklovaném papíře jsou úžasně krásné a snové, působily na mě jak malované sfumatem. A za zmínku stojí i doslov pro rodiče na konci knihy. I ten jistě stojí za přečtení a hlubší úvahu.
Jsem ráda, že jsem po knize sáhla. Nejen, že mi zaplácla nesympatické téma ve výzvě, ale především mě v finále příjemně obohatila a to se určitě počítá. Děkuji, Iryno :-).

3 18.07.2023

No ty brďo, já jsem zpocená až na prd*li! Kniha má vynikající hodnocení a nějakou tu tisícovku fanoušků, což si asi i zaslouží, ale já s ní bojovala jak s drakem. Přemohla jsem ji, ale rekordní suma za 3 upomínky v knihovně vypovídá tom, že dlouho měla navrch kniha a ne já. Mockrát jsem přemýšlela, že to vzdám, nechám ji vyhrát a vrátím ji nedočtenou, ale nedalo mi to a chtěla jsem vědět, jak tento dost neotřelý příběh dopadne. A nakonec jsem ráda.
Děj byl... No, docela psycho. Strašná spousta termínu z astrofyziky, kvantové mechaniky, matematiky, fyziky a chemie, hromady výpočtů a kdo ví, čeho všeho, mi četbu vůbec neusnadňovalo. Pro člověka, co skončil u trojčlenky, to bylo velké sousto. Ale ve finále to fungovalo. Příběh byl neotřelý a vlastně velmi zajímavý. Urputnost zachránit Zemi byla obdivuhodná, nicméně chvílemi jsem uvažovala, jestli po těch psycho zásazích ještě bude co zachraňovat. Nejvíc mě ale nakonec bavila ona dojemná linka mapující nově vzniklé meziplanetární přátelství. Co se závěru týče, asi jsem takový nečekala, ale pravdou je, že u takového příběhu vůbec netuším, co jsem čekala. To je ale jedno, protože byl hezký a vpravdě dojemný.
Suma sumárum... Moc zajímavá kniha, kterou rozhodně doporučuji k přečtení. Vysoké hodnocení si také zaslouží, nicméně já ji dočetla s maximálním sebezapřením a dala mi velmi zabrat, proto ji hodnotím spíš průměrným počtem *. Musím ale uznat, že doufám, že se kniha také zfilmuje podobně jako Marťan, protože tohle bych si na plátně v kině opravdu docela ráda vizuálně užila.

6 17.07.2023

Netypický, autoturistický průvodce. Popisy Madeiry od těchto dvou autorů napovídají, že Madeira je pro ně srdcovou záležitostí. Textu není mnoho a knížka je prošpikována fotkami; díky tomu není problém ji přečíst za večer. Přijde mi ovšem, že podle toho, že po ostrově cestují neustále jenom autem a nepopisují žádnou levadu zblízka, připravili se o to nejkrásnější z ostrova. Z turistických tras popisují akorát poloostrov a nejslavnější hřebenovku, nejvíc krásy se ale podle mě skrývá podél zavlažovacích kanálů. Možná už to autoři za ty roky od vydání knihy napravili a prochodili, ale o turistických trasách se čtenář v téhle knize ve finále nic moc nedozví, což je škoda. Kdo chce ale znát hezká místa, která se dají zvládnout v autě, včetně hezkých restaurací, ten si jistě přijde na své.

3 20.05.2023

Pro mě z klasických průvodců asi zatím ten nejlepší. Velmi malé a šikovné kapesní vydání, kde je spousta zajímavých tipů na výlety, restaurace, sportovní aktivity a další. Pro mě vyhrává především díky tipům na originální suvenýry včetně adres. K turistice po horách a levadach se zde ovšem dozvíte jen minimum, na to mám ale jiného průvodce.

2 19.05.2023

Takové od všeho něco a zároveň nic. Typický kapesní průvodce, který mě nenadchnul a neurazil. Mám jiné favority, ale jako jakýsi základ poslouží jistě obstojně.

2 19.05.2023

Za mě milounké příběhy pro děti předškolního věku. Knížku donesla jedna z holčiček do MŠ a četli jsme ji před spaním. A musím říct, že dětem se příběhy opravdu moc líbily a mně ostatně také. Asi nehýří přílišnou originalitou, ale jsou milé, zaměřené hlavně na přátelství a vzájemnou pomoc mezi postavami. Příběhy jsou dlouhé tak akorát a pěkně se čtou. Nicméně bych jí asi vytkla vizuální stránku. Nemohu si pomoct, ale já knihu vidět na pultě knihkupectví, nesáhla bych po ní. Tuctová obálka a nepříliš originální ilustrace knize škodí. Pořád je to ale lepší, než naopak - mistrovské ilustrace a příběh o ničem.

1 19.05.2023

No páni... Tak tohle bylo... opravdu odzbrojující. Zatím jsem od Jodi četla pouze Vypravěčku, která mě sice uchvátila, ale po další její knize jsem doposud nesáhla. Teď jsem vytáhla z poličky Vlka samotáře díky čtenářské výzvě a nakonec dopadla nad má veškerá očekávání. Zavírala jsem ji s pocitem absolutního čtenářského blaha, které zahrnovalo smutek a slzy, radost, dojetí, naštvání, obdiv, soucit, naději a celou plejádu dalších pocitů.
Jodi je neskutečná vypravěčka a napsat na tak těžké téma tak úžasný příběh, to se jen tak nevidí. Z počátku jsem hltala hlavně příběh Luka a jeho vlčích smeček; každou jeho kapitolu jsem vítala natěšená jako dítě dárky pod vánočním stromečkem, ale postupně jsem zabředala víc a víc do vztahů a sporu mezi dětmi a byla nesmírně zvědavá, jak se ten propletenec rozmotá.
Charaktery postav byly vykresleny mistrovsky. Nenašli byste zde nikoho na škále černá nebo bílá. Každý měl své kladné i záporné stránky a ani v závěru se na tom nic nezměnilo. Fandíte všem a nikomu. Myslím, že každý čtenář musí děkovat Bohu, že nemusí o ničem podobném rozhodovat.
A co závěr? Už dlouho jsem nebyla v závěru knihy tak nesmírně spokojená, jako zde. Cukerínový heppáč jsem u Jodi nečekala a naštěstí nepřišel. Konec, jak jej pojala autorka, bylo to nejsmutnější a zároveň nejkrásnější a nejdojemnější, co šlo vymyslet. Opravdu mi ukápla nejedna slza dojetí a rozmáčela závěrečnou kapitolu.
Suma sumárum, tahle kniha je absolutní majstrštyk a doporučuji ji každému, kdo ještě o přečtení váhá. Ačkoliv mě nelákají všechna témata, o nichž autorka píše, mám vybrané rozhodně další knihy, které si určitě přečtu. Až tohle vydýchám :-).

5 19.05.2023

Ale jo... Konec dobrý, všechno dobré. Nebyl to nejlepší díl ani nejlepší kniha od Yrsy, ale nebylo to ani nejhorší. Panenka je v žebříčku určitě pod Tichem.
Jak už jsme si u Yrsy zvykli, příběh byl hodně spletitý a mnohovrstevnatý, události ze současnosti se dotýkaly hříchů minulosti. Vyšetřovatelé opět tápali až do posledních kapitol, kdy se nám to začlo konečně rozplétat. Kniha byla ale docela napínavá od začátku, až na občasnou vycpávkovou vatu, která je u Yrsy asi nutností. Jinak zápletka fungovala obstojně a hlavně nám bylo také vše na konci řádně vysvětleno. Mimo to jsem ráda, že Erla nám konečně porodila a nastoupila na mateřskou, protože pracovat pod takovou protivnou štěnicí musí být fakt zážitek. Na druhou stranu je to stejně asi jedno, když nám série končí :-).
Přemýšlím, jestli mi budou postavy z této série chybět, ale nemyslím si. Budu očekávat další Yrsiny knížky a doufám, že autorka chvíli zůstane ve své mysteriózní rovině, která jí nebývale sedí.

6 16.05.2023

(SPOILER) No... Co říct? Pro mě osobně zatím nejslabší díl série. Ačkoli hlavní myšlenka příběhu je celkem dobrá, provedení kulhá jako válečný veterán.
Děj točící se kolem záhadné děsivé panenky zní opravdu dobře. Trošku jsem čekala prvky mysteriózna jako např. v Kořisti, ale chyba lávky. Zde se tak maximálně namlsáte v začátku a pak adié, má Máňo. Příběh je nesmyslně zamotaný a složitý, což někdy může být fajn, tady mi to ale přijde jako přílišné tlačení na pilu. Spousta dílčích případů, které všechny navzájem souvisí, ale tak nějak násilně a šroubovaně. Policie neví vůbec nic až do samého konce a najednou sedíme u Freyji a posloucháme, jak se to celé událo. Milion jmen se najednou matlá dohromady hlava nehlava a já měla co dělat, abych s Huldarem stíhala držet krok. A to vše je podáváno s opravdu minimálním využitím dialogů a přímé řeči a maximálním množstvím popisů a vycpávkové slovní vaty.
Celkově jsem z knihy zklamaná a celá série má podle mě klesající tendenci. Teď se vrhám na její poslední díl Ticho a doufám, že aspoň konec dobrý, všechno dobré.

5 10.05.2023

I já se k Harrymu vrátila po letech. A pokud je v tomto Databáze přesná, tak dokonce po 6. A upřímně? Nemám už sebemenší ponětí, o čem byla Policie, takže krom Harryho a Ráchel pro mě vlastně všichni byli úplní nováčci v policejním týmu i v příběhu.
Když jsem objevila Joa Nesba, byl pro mě téměř od začátku velkou srdcovkou a obýval nejvyšší stupně spisovatelského piedestalu. A tenhle příběh? Typický Nesbo. Příběh byl skvěle odvyprávěný, pekelně zamotaný, s výbornou zápletkou a dramatickým rozuzlením plným překvapení a zvratů. Tak co se změnilo? Jak je možné, že mě to vlastně nebavilo?! Po celou četbu jsem nad tím přemýšlela a dospěla jsem k názoru, že to já se jednoduše změnila. Zestárla jsem? Zmoudřela? Změnil se mi čtenářský vkus? Možná od všeho trochu. Nesbovky charakterizují vše, co jsem dřív na knihách zbožňovala. Dramatický příběh plný zvratů, akce, mrtvol a krve. A to už mi prostě přestalo imponovat. Bylo zde opravdu příliš mrtvol příliš drasticky sprovozených ze světa, příliš psychopatický pachatel, který se zase nějak moc točil kolem Harryho. I tomu bych přála trochu toho životního štěstí, ale zdá se, že mu není dáno.
Uvědomuji si, že můj komentář je spíš takové sentimentální zamyšlení než komentář řešící kvalitu knihy, ale nějak mi to nedalo. Co se tedy samotného děje týče, celkové hodnocení mluví za vše. Kdo má rád tento typ příběhů, nebude rozhodně zklamán. Je to výborná kniha s dramatickou zápletkou a stojí za přečtení. A i když mě vlastně nebavila a do čtení jsem se nutila, považuji to za subjektivní problém a ne vadu knihy. A také přesto, že mě vlastně zajímá, jak autor Harrymu zpacká život v budoucnu, necítím potřebu to v tuto chvíli zjišťovat. Snad zase někdy. Za dalších 6 let??? Kdo ví.

8 03.05.2023

Tak tahle kniha pro mě byla totální jízda! Ježíš, já se přímo královsky bavila! Sežvýkala jsem Kořist za den a půl a kdybych nemusela do práce, sjedu ji na posezení. Chytla mě od první strany a vyflustla mě až s posledním řádkem. Tuhle polohu Yrsy prostě nepokrytě miluju. Freyja a Huldar je sice fajn čtení, ale tahle mysteriózní tvář Yrsy, která nás vodí po Islandských zasněžených pustinách a sekundují při tom různé nevysvětlitelné jevy, to je prostě lahůdka a osobně bych si přála, aby v této rovině autorka chvíli zůstala.
Hlavní zápletkou bylo zmizení čtyř přátel v pustině a inspirace Djatlovovou výpravou byla naprosto očividná. Osobně mi to ale vůbec nevadilo. Autorka si půjčila pár nejzajímavějších prvků a seskládala je do docela slušné mozaiky s dokonale mrazivou atmosférou. Závěrečné rozuzlení pro mě bylo překvapivé a zcela nečekané a ačkoliv jsem si to představovala dramatičtější, byla jsem spokojená. Duchařská linka s holčičkou byla taky zajímavým prvkem a výjimečně jsem u něj hlubší vysvětlení nepotřebovala. Fungovalo mi to tak, jak to bylo.
Suma sumárum, pro mě perfektní záležitost od mé milované autorky z mé milované země (ale dlouhodobě žít v té tmě bych nedokázala). Atmosféra druhé poloviny knihy by se dala krájet a já se ke konci přistihla, že nějak moc rozsvěcuji světla při cestě na záchod. To se mi např. u Darcy Coates nikdy nestalo. Za mě absolutně TOP!

7 27.04.2023