Díra_na_trhu
komentáře u knih
Nemůžu si pomoct, ale tohle je lahůdka. Je to hotová symfonia paranoia. A okouzlující mi připadá symbolika s ulámanými figurkami černoušků. Jak se na ně postavy nejprve dívají ledabyle, a pak s hrůzou.
Na knihu budu vždy vzpomínat kvůli krásné atmosféře, o níž se postaral luxusní Orient expres, a kvůli svéráznému uchopení "vyššího principu mravního".
Jednou člověk není smutnej, když má být podle každýho smutnej, a už je hned špatnej, a tak mu to vosolej, aby teda smutnej byl.
Když se to šíří mezi lidmi a ti po kvantech umírají, tak je to smrtelná nemoc. Nebo ne? Proměnit smrtící epidemii, která zasáhne tisíce lidí, vlastně ve scifi o sebeobnově loajálního cizáckého artificiálního pracovníka (nebo pracovnice) a zamontovat do toho detektivku a milostné drama a ještě to celé nastavit jako prozaicky uchopenou hypotézu o původu "tunguské záhady" šikovně doplněnou o reálie - no něco takového člověk jen tak nečte. A čte se to samo.
Krásně se to četlo. Už jen jaká slova autor vybíral, jak je vázal k sobě a jak to využíval v líčení a jednání. Příběh má pozvolný spád, který ale ústí nad srázem. Konec tak přichází náhle a nečekaně. Asi stejně jako u Nikoly...
Připomínka toho, že je celá éra lidstva na této planetě jenom okamžikem.
Nemohl jsem se od toho odtrhnout. Dočetl jsem knihu, pohladil ji a založil.
Hra na nemoc aneb Jak se budou vaši sousedé chovat, až vám kvůli epidemii zavřou město. Mor má obrovský filosofický a sociologický přesah. Je to velmi racionálně postavené co by kdyby (nebo to byla zkušenost?). A jak trefné to je, jsme si mohli vcelku nedávno v praxi vyzkoušet. Rozhodně v tomto tématu doporučuji https://www.databazeknih.cz/knihy/marissa-blumenthalova-nakaza-21441 a také - domnívám se, že Camusem, Wellsem a Bradburym silně ovlivněná novinka - https://www.databazeknih.cz/knihy/polibek-choroby-519244
Pasáž, v níž je čtenář svědkem procesu rozpojení, je velmi emotivní. Díky ní je pro mě kniha nezapomenutelná.
Užil jsem si popis situací, témata historek, párkrát jsem se zasmál (např. u historky, kdy člověk pořád nechtěně načapává mladé milence v domě), ale jinak jsem, přátelé, trpěl. Jednou za čas sáhnu po povinné četbě, abych odčinil hříchy ZŠ a SŠ, kdy jsem ji nečetl. Většinou je mi po přečtení díla líto, že jsem je dříve nečetl. Ale tentokrát ne. Kniha je to pro mě únavná a vleče se jako Temže.
Když beru do ruky knihu s duchařským příběhem, mám obavy, jak autor ty duchy popíše a jak vylíčí setkání s duchem, aby to mělo ten děsivý šmrnc. Spisovatelka moje potřeby naplnila.
Jsou lidi, kteří chtějí napsat knihu. A jsou i lidi, kteří ji napsat potřebují. Z knihy Jako liči vnímám silnou potřebu knihu napsat. Napsat jednou provždy odpovědi na všechny ty otázky, kterým autorka dokola čelí. Podělit se o odpovědi na otázky, které pokládala sama sobě a vítězně je získala. Možná proto, aby na příští dotěrnou otázku nebo poznámku už mohla jen říct - Tady si kup tu knížku a dozvíš se to všechno.
A celkově knihu chápu i jako snahu dát naději těm, kteří řeší podobné životní výzvy, a snahu přenést aspoň špetku porozumění do těch, kteří nikdy takovým výzvám nečelili a asi ani čelit nebudou.
Taky jsem si připadal, jako když čtu cizí deník. Z toho mi bylo mile stydno :).
Kdo chce vědět, jak se dostala k moci tahle zagroškudla, která nemá potíž před posádkou despektovat Vadera, ten by si to měl přečíst. Poznejte život toho, kdo byl natolik důležitý, že ho nemohl Darth Vader škrtit přes obrazovku. Je to napínavé.
Snažil jsem se vcítit do hlavních hrdinů. Nepovedlo se mi to. Možná, když si to přečtu znovu někdy na stáří, tak mě to bude i bavit. Teď to šlo hodně ztuha.
Krásně napsané. Zatím si úplně nejsem jistý, jak to dílo vnímat. Divutvorná cesta vlastní duší za odpuštěním kvůli sebeobviňování z interupce? Sen jako okno do jiného světa a blázen jako okno z jiného světa? Něco jiného?
Myšlenky a jinotaje jsou v knize krásné. Ale hlavní postava mi připadá i přes svou moc spíš tak nějak vlečená příběhem. Celkově ale napínavé a čtivé.
Jako okénko, které člověka populární formou seznámí se vznikem pravidelného vysílání rádia, je to velmi povedené.
Trpký příběh o začlenění těžce popáleného talentovaného šermíře bez údů do společnosti. Ústředním motivem této knihy je pomsta na kastě. Do jejího vykonání jsou tak vtaženi i hlavní hrdinové, které neznáme, ale poznáme a oblíbíme si, abychom pak měli patřičný důvod být naštvaní na ten uzel nervů, co dělá kchůůů.
Dávno pradávno, to měl ještě Palpatine dlouhé vlasy, klečel na kolenu a podával hlášení. Každý někde začínal. I ten náš imperátor. A tohle je šikovný, machiavelistický příběh o tom, jak bohatý synek ke galaxii přišel.
Lidi, kteří jsou hrozně šikovní, ale nemají jasno v tom, co chtějí, to mají těžký. Revan by mohl vyprávět.