Dinosaur komentáře u knih

(SPOILER) (8/10) “Nepobil je sám, Stile. Zabíjel podobně jako já - tím, že vysílal svoje legie. Je tu další imperátor v minulosti, kterého by sis podle mého měl všimnout: - Hitler. Pobil víc než šest miliónů lidí. Docela to ujde na tu dobu."
Tak jsem se namotivován po návštěvě kina, kde ztvárnění první knihy lehce vyspoilerovalo směřování té následující, vrhl na pokračování a... no, doteď se z toho vzpamatovávám. I ten komentář píšu asi po třech dnech, protože jsem to potřeboval trochu rozdýchat. Nějak jsem čekal, že kniha bude o snaze ještě nějak zachránit situaci a vybruslit z té války, která Paula děsila ve vizích, či alespoň zmírnit následky, ale ne, válka prostě byla a teď jsme o 12 let později a ty, čtenáři, se s tím prostě smiř.
Z Paula se nám tedy stává vládce, díky jemuž a jeho následovníkům zemřely doslova miliardy lidí. I přes to ho nedokážu vnímat jako úplně negativní postavu, přece jen tohle zpočátku nechtěl a je vina v něm, nebo v těch, kteří ho tak fanaticky následují? Dalo se to vůbec nějak zastavit? Ale dvanáct let uplynulo a místo války řešíme další hromadu intrik. Dokonce ani znovuoživení mrtvé postavy není nemožné - i když zrovna tahle linie se mi líbila. Kniha není nijak akční (což mi nevadí), je tu i spousta filozofování, ale jak první Duna končila ve znamení triumfu, tady nastává zmar a zkáza. Přiznám se, že takhle depresivní jsem to nečekal a musel jsem přemýšlet, co přesně si o celé knize vlastně myslet. Ne, že bych si myslel, že je špatná proto, že se děj nevyvíjí podle mých představ - ale i tak ubírám na hodnocení oproti té první. Nejdřív jsem si myslel, že mě do nižšího hodnocení tlačí hlavně onen pochmurný konec, ale je to třeba i to, že mi některé věci přišly trochu málo rozvinuté. Třeba Irulán nakonec někam úplně zmizela a zjevila se až na konci s tím, že bude vychovávat Paulovy děti. A celkově bych Irulán, nebo i Chani v knize uvítal více, když mohla mít první Duna přes 500 stran, tak se mohl Herbert trochu více rozepsat i tady. Každopádně teď, když jsem se trochu vzpamatoval, se už těším na další díl, abych zjistil, co bude s přeživšími postavami a hlavně Paulovými potomky. A taky se těším na film - sice si před ním (pokud to bude skutečně ztvárnění tohoto děje) asi nechám předepsat nějaká antidepresiva, ale jsem zvědavý na reakce lidí, co to nečetli a kteří nejspíš budou pěkně v šoku. Očekávám bouřlivé reakce, které zboří celý internet...

3 14.04.2024

(9.5/10) »Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.«
Tak jsem se konečně dostal ke slavné Duně, u které přiznávám, že se mi doma válela dost dlouho a nakoplo mě až oznámení vydání druhého filmu, protože na to všichni pěli ódy a já se na to nechtěl kouknout dřív, než se prokoušu knihou. Ta nás po chvíli zavede na nehostinný svět Arrakis, který se člověku dostane pod kůži. Člověk se pak cítí až nepatřičně, když si napouští vanu plnou vody :D Nejde úplně o klasickou sci-fi, vidím tu i dost fantasy prvků, což ale není na škodu - je to zase trochu něco jiného a jde tu především o intriky a boj o moc. Nová filmová adaptace mi pak celkem sedne, i když se nevyhýbá škrtům a změnám a samozřejmě neobsahuje myšlenky postav, kterých je kniha doslova plná. Každopádně po filmu Duna z roku 1984, kde mi extrémně vadí totálně obskurní ztvárnění Harkonnenů a nesmyslný závěr, je to poměrně osvěžující. Kniha je ale kniha a všem, komu se film líbil, bych okamžitě doporučil skočit po knize a užít si tenhle svět hezky do hloubky.

10 09.04.2024

(SPOILER) (8/10) Rozhodně nic pro prudérní nebo útlocitné lidi. Mě kniha hned zpočátku velice chytla a říkal jsem si, že ji budu mít hned přečtenou, ale pak mi zatrnulo u incidentu s kočkama, přes to se prostě nedokážu úplně dostat a ač bych měl hodnotit knihu a ne činy, tak tohle je důvod, proč mám problém dát plné hodnocení. A k tomu ještě ty slepice a holubice... zajímavé, že ten nejznámější incident s netopýrem byl vlastně omyl. Takže ač jsem zas měl chuť knihu zahodit (což mám chuť i při smrti fiktivních koček), řekl jsem si, že to nevzdám, protože když pominu tohle, je to vážně čtivé a několikrát jsem se i zasmál. Co je k dobru, Ozzy to prostě popisuje tak, jak to bylo, nevykrucuje se z toho, nesnaží se své činy nějak trapně omlouvat a je to celkem jízda. Vlastně ani nechápu, jak tu nálož drog a chlastu po tak dlouhou dobu mohl přežít a jak to s ním Sharon vydržela, takže po této knize k té ženské cítím vážně obdiv.

3 20.03.2024

(8,5/10) Zajímavá kniha, u které si člověk může uvědomit pár věcí. Plné hodnocení nedávám proto, že jsem možná čekal trochu více - nebo spíš něco, co by mě vyloženě "trklo" a nějak výrazně změnilo můj náhled na život, ale i tak jsem si z knihy něco málo odnesl a snad s tím dokážu pracovat. Každopádně je tahle teorie o časových perspektivách zajímavá i proto, že vlastně vidím, že opravdu funguje - občas trochu závidím lidem, co se soustředí jen na přitomnost a žijí "ze dne na den", ač to není zodpovědné a já sám jsem skvělý případ člověka, co se rýpe v negativní minulosti.

1 18.03.2024

(10/10) "Nečekám, že budu žít věčně, a nijak se tím netrápím, jsem však natolik slabý, že bych si přál, aby si mě lidé věčně pamatovali. Jenže jak málo z těch, kdo dosud žili, a to dokonce i z těch, kteří toho v životě dokázali mnohem víc než já, přetrvává v paměti světa byť jen jediné století po své smrti."
Samozřejmě, že nejsem věštec, ale myslím (a doufám), že na takového autora se snad bude vzpomínat navždy. V různých knihách, které obsahovaly nějaké Asimovovy komentáře, mi nemohlo ujít, že mě neobyčejně baví a autor mi tak byl vždy sympatický. Nejinak je tomu zde - ačkoliv o sobě tvrdí, že je egocentrista. To by mi však vadilo pouze v případě, že by se jednalo o egomaniaka toho typu, který si myslí, že je středem vesmíru, a ostatní tupci, co mu nesahají ani po kotníky. Asimov se sice nebojí sám sebe pochválit - ale zároveň mu není cizí přiznat, že se mu něco nepovedlo nebo udělal chybu, takže objektivita mu rozhodně nechybí. Kniha je napsaná poutavě a nejedenkrát jsem se u ní zasmál, takže opravdu nejde o nějaké suchopádné a nudné čtení. Asimovovy názory a morální postoje jsou mi blízké a je mi velice sympatický (i když mám potíže se dostat přes jednu věc, na kterou sám není hrdý a litoval toho). Pro příznivce jeho tvorby téměř povinnost, ale myslím, že by kniha měla šanci zaujmout i někoho, kdo od něj ještě nikdy nic nečetl.

1 11.02.2024

(10/10) Nádhera. V závěrečném díle je vidět, jak je série hezky promyšlená a musím říct, že mě konec dojal. Za ty tři knihy mi ty postavy hodně přirostly k srdci a jen těžko se mi s nimi loučilo – strašně moc bych uvítal, kdyby někoho napadlo udělat podle této trilogie seriál.
Moje komentáře by asi byly obsáhlejší, kdybych je nepsal až někde po půl roce, ale při snaze se rozvzpomenout mám skoro chuť si to přečíst znovu – byla to prostě jízda a proto sem se nakonec rozhodl sérii dát i na můj seznam Doporučených - především kvůli skvělým postavám, které mi nebyly lhostejné a byl jsem napjatý, jak to s nimi dopadne.

1 08.02.2024

(10/10) První díl byl možná ještě takový rozjížděcí, ale tady už se jede naplno. Mnohem víc jsem si oblíbil i zbylé členy týmu a jednu novou postavu, která sice není nejkladnější, ale stejně jí tak nějak nejde odolat. Závěr knihy je takový, že je prakticky nemožné nesáhnout po závěrečném dílu.

1 08.02.2024

(9/10) Tak tuhle sérii mi doslova vnutila kamarádka a dobře udělala! Ač jsou postavy trochu pubertální a technika cestování vesmírem v tomto příběhu se mi moc nezamlouvá (protože bych ji už kvůli věku nemohl využívat a díky autorům jsem se v relativně mladém věku začal cítit jako důchodce), rozjíždí se nám tu velice zajímavý děj, kde nechybí záhady ani napětí. Největší sympatie u mě mají Finnian a Zila (která by nejspíš vyhrála soutěž o nejkratší kapitolu ever).

2 08.02.2024

(10/10, přidávám do Doporučených)
Co dodat, ostuda, že jsem se k tak krátké knize dostával tak dlouho. Podobně mrazivé čtení jako 1984, tentokrát o tom, jak taková totalita může (pomalu a nenápadně) vzniknout.
Každopádně kreslená verze filmu mi v dětství způsobila menší trauma, protože jsem si myslel, že když v televizi dávají něco kresleného se zvířátky, tak to bude jistě nějaká pohádka. Jako dítě jsem to samozřejmě nechápal a obzvlášť po scéně s Boxerem jsem byl dost otřesen i když to jsem byl vlastně při čtení i teď.

16 08.02.2024

(8/10) „Kdykoli čistíte skvrnu, rybu, uklízíte dům, rádi byste si mysleli, že vylepšujete svět, ale ve skutečnosti jen věcem umožňujete se dále zhoršovat. Myslíte si, že když budete makat víc a rychleji, snad zadržíte chaos, ale pak jednoho dne vyměňujete žárovku v atriu, na kterou je záruka pět let, a dojde vám, že ji budete vyměňovat možná tak ještě desetkrát a je po vás.“
Palahniuk počtvrté a stále mě baví, i když si začínám myslet, že Klub rváčů už asi nepřekoná. Opět tu dostáváme poněkud rozporuplnou hlavní postavu a v Palahniukových knihách vídám podobné náměty – sebedestruktivní chování a děj posunující se i díky tomu, že v knize nevystupuje snad jediná normální osoba. Vše má vždy tendence se tak nějak vyhrotit (třeba ve Strašidlech, což bylo moje první setkání s autorem – tam jsem se tomu ještě divil). Nemyslím to ale zcela kriticky, protože právě tyhle podivnosti mě baví.

2 08.02.2024

(8/10) „Pokud se chystáte tohle číst, ušetřete si práci. Po pár stránkách budete chtít být jinde. Takže to pusťte z hlavy. Jděte pryč. Vypadněte, dokud jste živí a zdraví. Spaste se.“
Stejně jako třeba u Řady nešťastných příhod jsem na toto varování samozřejmě nedbal a četbu ve zdraví přežil. Rozhodně šlo o zvláštní, ale zajímavý zážitek (což se zatím dá říct o všech knihách, co jsem od tohoto autora četl).

2 08.02.2024

(10/10, přidávám do Doporučených)
„Jedině tehdy, když jsi o všechno přišel, říká Tyler, „jedině tehdy můžeš absolutně všechno.
„Možná, že sebezdokonalení není odpověď. Možná, že odpověď je sebezničení.“
Můj druhý Palahniuk. A protože jsem s komentářem otálel, tak jsem knihu mezitím přečetl dvakrát. Při prvním čtení mě poněkud mátlo přeskakování v ději v prvním půli knihy, zato při druhém mi to už ani nevadilo (mimoto film jsem si za ten rok a půl pustil třikrát). Zpočátku jsem tak nějak ani netušil, o čem to celé vůbec bude a chytlo mě to až v druhé půlce, kde se to celé začalo tak trochu zvrhávat. Nebudu zbytečně spoilerovat, tak spíš řeknu, že číst knihu zrovna ve chvíli, kdy je člověk naštvaný na celý systém, je poměrně zážitek a je to i nejspíš důvod, proč na mě tak zapůsobila. Každopádně se ji raději pokusím nebrat jako návod. Ale kdyby náhodou, tak alespoň vím, jak vyrobit žárovkovou bombu nebo napalm :)

2 08.02.2024

(10/10) "Každým kdo nebyl kvantovou teorií šokován, ji nepochopil." - Niels Bohr
Jako fanoušek sci-fi jsem se pokusil alespoň trochu zasvětit do tohohle tématu a myslím, že se to aspoň trochu povedlo, i když mi z toho jde hlava kolem. Kniha Vás nezahltí vzorci, kterým stejně nerozumím (i když jich pár ukáže) a je psaná vtipným stylem s různými ilustracemi, takže žádné nudné a suché čtení, které většina populace nemá šanci pochopit. Doporučuji buď nadaným dětem, které baví fyzika a hledají něco na úvod do tématu a nebo dospělým jako já, co o tom neví nic, ale z nějakého důvodu je to zajímá.
"Myslím, že mohu s klidem prohlásit, že kvantové mechanice nerozumí nikdo." - Richard Feynman

08.02.2024

(SPOILER) (9/10, ale přidávám do Doporučených) "Čím víc inteligentní budeš, Charlie, tím víc problémů budeš mít." Pokud je člověk intelektuálně podprůměrný, je možná ostatním pro smích, ale nemusí si to uvědomovat a může tak být i svým způsobem šťastný. Příliš inteligentní člověk si zas s ostatními nebude rozumět, což vyústí v osamělost a další nelichotivé pocity. A náš hlavní hrdina pozná oba tyto světy.

Před románem jsem ještě projel původní povídku, která už je sama o sobě poměrně úderná a člověk na ni jen tak nezapomene. Rozšířit ji do románové podoby považuji za vcelku dobrý nápad, člověk s Charliem více sžije, ale tím pádem je i to čtení těžší, zvlášť, když už víte, co se bude dít. Vlastně jsem se přistihl, že se čtení vyhýbám, nesoustředím se, odkládám knihu a koukám do telefonu, jen abych oddálil ten moment, kdy vše začne jít z kopce. Tahle část bohužel už není takové sci-fi, ale něco, co může ve stáří plíživě překvapit každého a o to děsivější to je. Přišlo mi to jako umírání, jen v tom smyslu, že tu neodchází přimo fyzické tělo, ale vzpomínky, vědomosti a tím v podstatě i osobnost - takže to svým způsobem smrt je. Být v takové situaci, asi bych měl chuť to skončit úplně a bojím se, že přede mnou jednou takové rozhodování třeba i skutečně bude. Proto mě z knihy mrazí a mám po dočtení vyloženě nepříjemný pocit. I tak ale knihu doporučuji přečíst.

9 06.02.2024

(SPOILER) (8,5/10) Tak jsem to konečně zvládl znovu přečíst! Kniha je jiná už v tom, že se tentokrát nevydáme do Bradavic, ale hledat zbývající viteály a to ještě s minimem informací a pocitem, že je tento úkol nad lidské síly. Ani se nedivím Harryho frustraci a pocitu, že ho Brumbál postavil před nemožný úkol, zvlášť, když se o Brumbálovi dovídáme i ne úplně kladné věci (i když jsem samozřejmě nečekal, že se vše odehrálo přesně tak, jak píše Holoubková - což se samozřejmě potvrdilo). Nakonec ale do sebe vše zapadne a spousta věcí se vysvětlí, i když to chtělo notnou dávku štěstí, aby celý plán vyšel. Bohužel i zde se musíme rozloučit s některými postavami a ač jsem možná měkota, možná bych i uvítal naivnější a víc dětský příběh jen proto, aby té smrti nebylo tolik. Jako dítě jsem tuhle sérii úplně miloval, dokud jsem nedostal "facku" v podobě likvidace mého oblíbence v pátém díle a od té doby to pro mě už nikdy nebylo úplně ono. Takže první čtyři díly budu mít vždycky raději. Ač jsem tu předtím neporovnával knihy s filmy, zde udělám výjimku a shrnu to tak, že už tak ve třetím filmu chybí docela zásadní informace a pak už mi filmy přijdou spíše jako trailer na knihu. Poslední dvojdíl je na tom možná o něco lépe, ale stejně se do něj nevešlo vše a tak nějak přemýšlím, zda to nečtenářům celé vůbec dává smysl. Pokud ano, stejně přišli o spoustu detailů, informací a oproti čtenářům to jsou úplní mudlové :)

6 01.02.2024

(SPOILER) (9/10) Tahle kniha se asi čte o něco lépe, než minulý díl, ale opět nám dáva jasně najevo, že to už není žádná pohádka, která vždy skončí zalitá sluncem. Dozvídáme se víc o minulosti Voldemorta a knihu odlehčuje snad jen řešení milostných vztahů, ze kterých se nám tu v jednu chvíli vyklube hotová telenovela.

5 24.01.2024

(8/10) Asi dobře, že tato série tak nějak akorát stárla se mnou, protože tohle mi už nepřijde jako četba pro úplně nejmenší. Tak třeba u scén s Umbridgeovou jsem měl dojem, jak když jsem místo Harryho Pottera z knihovny omylem vytáhl 1984 a ministerstvo kouzel vesele šíří dezinformace a ty, co mluví pravdu, označuje za lháře. V dospělosti mě takové čtení mrazí možná více, jak v těch patnácti, nebo kolik mi tenkrát bylo. I tak je to ale velice dobrá kniha, která ukazuje, že Harry rozhodně není neomylný a to horší hodnocení je čistě můj vrtoch za to, že se tu ke konci knihy stane něco, s čím se prostě odmítám vyrovnat. Bohužel až tak, že od tohohle dílu můj vztah k sérii prostě krapet ochladl a nikdy se už nedostal tam, kde byl dřív. Takže ten, co z dané události nemá doživotní trauma, si může jednu hvězdičku přičíst....

6 24.01.2024

(SPOILER) (9/10) Když odhlédnu od toho, že mi přijde trochu za vlasy přitažené, že nějaký pohár řekne, že se musíte účastnit turnaje a basta (i když bylo zcela jasné, že to někdo musel zmanipulovat), tak jde o další skvělý a promyšlený díl. Ale vážně - co by se stalo, kdyby se Harry odmítl zúčastnit, nebo si to někdo ze šampiónů na poslední chvíli rozmyslel? To by mě zajímalo :) Rozuzlení ohledně rodiny Skrkových bylo velice zajímavé a závěr jasně dává najevo, že tady nám končí legrace a jde do tuhého.

8 13.01.2024

(SPOILER) (10/10!) Prostě nejlepší díl. Dozvídáme se hodně zajímavých věcí, post učitele obrany proti černé magii konečně získává kvalifikovaná osoba a ten plot twist na konci nemá chybu. Tichošlápek a Křivonožka jsou prostě nejlepší :)

Jinak nechápu relativní oblíbenost Snapea, za kterou nejspíše stojí filmy a charismatický Alan Rickman. Doteď se spíše choval jako pitomec, co šikanuje všechny, kdo nepatří do jeho koleje a třeba Nevilla je mi upřímně líto. Jeho záskok za Lupina byl taky alarmující a být ředitel Bradavic, tak ho asi rovnou vyhodím.

6 10.01.2024

(9/10, tentokrát už zaoukrouhluji na 5*) Dursleyovi jsou vážně psychopati, po tomto díle jsem vážně přesvědčen, že v sirotčinci by Harrymu bylo líp. Naštěstí má však dobré přátele a druhé bradavické dobrodružství tak může začít. Druhý díl je podle mě napínavější, propracovanější a o něco temnější než předchozí, takže začínám propadat HP mánii, jak kdyby mi zas bylo 11 :D

7 10.01.2024