Diegina
komentáře u knih
Planoucí lesy Venuše
Tonke Dragt
Tuto knihu jsem poprvé četla v 8 letech. Mé první sci-fi vůbec, a potažmo druhá "dospělácká" knížka (ehm, pokud je Bílý Tesák pro dospělé ;-) ), kterou jsem kdy četla. Knihy pro děti byly taková nuda! Tak mi máti dala do ruky tuhle s tím, že to je "trochu jako Raumšif Entrprajs, ale trochu jiné" (ano, to mi jako motivace stačilo, protože na německy dabovaném Star Treku jsem vyrůstala snad od 4 let). A ejhle, měla pravdu! (čti: ano, taky to bylo sci-fi) :D . Knihu jsem doslova zhltla a bylo mi líto, že není delší. A ano, Igor pro mě navždy bude vypadat jako Leonard Nimoy...
Ke knize jsem se ještě mnohokrát vrátila a za těch posledních víc jak 25 let jsem ji četla určitě ještě 10x. Do jisté míry je to taková ta kniha, jakou měl s sebou Edu: ochmataná, oslí uši, pasáže, které znám nazpaměť... a dobrodružství v lesích. Škoda jen, že málokdo sdílí mé nadšení. Nemohu objektivně posoudit, zda je dobrá nebo ne, protože pro má silnou sentimentální hodnotu. Těžko se mi vyvrací argumenty těch, co tvrdí, že kniha, kde jsou lesy na Venuši, musí být děsná blbost, protože všichni přece víme, jak to na ní vypadá, i když jeden by od čtenářů sci-fi čekal víc otevřenou hlavu a znalost kontextu a rozsahu veřejně dostupných informací o vesmíru konce 60.let. Velmi by mě tedy zajímal pohled těch, pro které je toto kniha, ke které se dostali v poslední době a za dospěla.
Duna
Frank Herbert
Kniha mě na konci puberty dost zaujala, dobře se četla navzdory tomu, že všechno to nábožensko-politické intrikaření nemusím, ne v tak obrovské míře. A pak jsem zjistila, že to má milion dalších dílů a rozšíření. Ne, děkuji, bylo to dobré, ale tohle mi bohatě stačilo.
Solaris
Stanisław Lem
Když jsem tu knihu četla, bylo mi asi 11 nebo 12 let a popravdě jsem to nedávala, i když jsem do toho šla "ozbrojena" snad vším, co jsem dokázala najít od A.C.C . i jinými díly od velikánů sci-fi. No ale... Přečetla jsem to, stránka za stránkou dávala smysl, ale na konci po dočtení jsem byla zmatena, něco mi zjevně uniklo. Ale neodradilo mě to natolik, abych si to odmítla přečíst někdy v budoucnu. Takže jednoho dne se snad k tomu zas dostanu.
Boj o první místo
Jaroslav Foglar
Navzdory tomu, že jsem přečetla většinu foglarovek, tato z nějakého zvláštního důvodu zůstává má nejoblíbenější. Nedokáži doopravdy říct proč. Jen vím, že tuto knihu jsem si přečetla už nejmíň 6x (a to jednou i snad dva roky zpátky, i když to byla chyba, člověk tam v dospělosti čte mezi řádky i to, co tam nejspíš ani není, jako třeba to, že Petr měl šílený pubertální crush na Viktora :D), zatímco ostatní autorova díla max 2x. Prostě to je moje srdcovka.
Hlasy a hvězdy
Vilma Kadlečková
K této sérii jsem se dostala až nedávno, takže jsem si mohla přečíst najednou první 4 díly a pátý si koupit jen s měsíčním zpožděním. A musím říct, že to byla bomba, když jsem si knihu prohlížela v obchodě. To nadšení, že bude šestý díl! Ta hrůza, že došlo k porušení posvátného počtu 5! A následné potutelné mnutí si rukou z domnělého záměrného kacířství... :D No, asi to byla jen náhoda, ale stejně se těším na poslendí díl jak malá .-)
Příběh nesmrtelných poutníků
Zdeněk Pokorný
Moc pěkná kniha obsahem, ale ten, kdo vymyslel tu šílenou kombinaci barevného papíru a barevného textu by zasloužil vytahat za uši. Četlo se mi to kvůli tomu strašně špatně:/