dianaxn komentáře u knih

Co bych vyzdvihla/zkritizovala jako první je fact, že
někdy byly psány
věty
bezdůvodně takhle
zasekaně a na
několik řádků.

Když to začalo takhle:

“I used to be strong, but now I am weak.
I used to be pretty, but now I look sick.”

nebo

“Welcome to the beautiful Sinclair family.
No one is a criminal.
No one is an addict.
No one is a failure.”

byla jsem nadšená.

Nebudu popírat, že se mi zdál tenhle styl psaní čtivý (ale jak už jsem zmiňovala, bylo to často a bezdůvodně). Samotný prolog mě nadchl, nápad byl zajímavý a originální, a děj plynul rychle.

Děj je o Cadence, která má bohatou a zdánlivě dokonalou rodinu a je jedna z “liars”, kteří se každé léto scházejí na rodinném ostrově Beechwood. Patnácté léto se jí tam stane nehoda, kvůli které utrpí zranění hlavy a ze které si nic nepamatuje. Sedmnácté léto se vrací zpátky s cílem zjistit, co se stalo, protože jí nikdo nechce říct pravdu (zvrat, který zjistíte na konci, je geniální).

Z čeho už jsem tak nadšená nebyla, jsou postavy, které nebyly špatné, ale zato neměly žádný hlubší charakter ani vývoj osobnosti (a nějaká jména vedlejších postav si teď už ani nedokážu vybavit, což o něčem vypovídá).  Jako další bych tady vyškrtla insta love vzhledem k tomu, že asi po 40 stranách už byli zamilovaní.

Jinak tam najdete i úryvky z classic pohádek, které jsou upravené, což byly moje fav části.

I přes nějaké ty negativa je to podle mně good kniha, kterou byste měli zkusit – buď se vám bude líbit nebo vám vůbec nesedne, každopádně je zvláštní a jiná než to, co čtu běžně.

1 06.03.2022

Tohle je po dlouhé době kniha, která mě fakt nadchla a upřímně jsem to nečekala, přestože jsem všude viděla samé pozitivní ohlasy. Teď tedy otázka, jestli je to worthy všeho toho hypu? Rozhodně ano a zaslouží si i vaši pozornost.

Začnu postavami, které si nešlo neoblíbit. Všichni tři hlavní protagonisti mi byli sympatičtí a zároveň měly svoje chyby, díky čemuž se zdály reálné. Evadne je obyčejná holka, která kulhá kvůli nehodě, která se jí stala v dětství a neoplývá žádnými magickými schopnostmi (i když by chtěla). Halcyon je excelentní bojovnice, která ale udělala tolik chyb, že by to bylo pro každého normálního člověka smrtící (literally). A Damon je mág s průměrnými schopnostmi, není nejlepší ani nejsilnější, jen průměrný.

Pak je tady prostředí inspirované starověkým Řeckem. Jsem velký fan mytologie, takže se mi líbil nápad s bohy a jejich relikviemi. Worldbuilding a systém magie nebyl nijak složitý, ale originální ano.

A jako poslední romantická linka, kde bylo už od začátku celkem předvídatelné, které postavy spolu skončí, ale bylo to tak hezky napsané, že mi to nevadilo. Slow burn ve stand alone se podle mně vždy těžko píše tak, aby byla uvěřitelná a proto oceňuju autorku, že se jí to povedlo.

Podtrženo, sečteno, měli byste si tuhle knihu přečíst (navíc je ideální i pro ty, co upřednostňují stand alones), a jsem si jistá, že toho nebudete litovat.

2 02.02.2022

Tahle kniha nebyla vyloženě špatná, ale ani se nedá říct, že by mě nějak nadchla. Jsou tu 2 hlavní věci, které bych vytkla: poznámky pod čarou (představte si to jako doplňující informace k nějakým bodům) – četlo se to špatně, ty informace se mi zdály nepodstatné a zbytečné, a někdy těch poznámek bylo víc než oficiálního textu. Ke konci už jsem je přeskakovala, jinak bych se na konec nejspíš nikdy nedostala.

A druhá věc je styl psaní, který mi taky nesedl a na který jsem si musela dlouho zvykat, protože je úplně jiný než normálně čtu. Začátek byl messy, ale pak už se děj celkem rozjel, a zdál se mi zajímavý, když pominu to, že se mi to četlo celkem pomalu.

Co naopak musím vyzdvihnout je konec, který mě motivoval dostatečně na to, abych dala šanci sequelu a postavy. Mia jako hlavní hrdinka mi sedla, líbil se mi její charakter a i ostatní postavy byly vykreslené reálně.

1 30.01.2022

Tohle byla po dlouhé době kniha, kterou jsem přečetla na jedno posezení (i když to je možná tím, že jsem konečně měla trochu volného času). Dokonce se mi tahle část zdála zatím lepší než autorčina první série Znovu.

Začíná to tedy tím, jak Ruby, zorganizuje školní akci, kterou jí James překazí a vyfasuje tak za trest účastnit se schůzek organizačního výboru s Ruby.

Ruby byla skvělá hlavní hrdinka a Jamese jsem zpočátku nedokázala vystát, ale po určitých zvratech jsem si ho taky oblíbila. Jako couple byli cute, přestože je to založeno na klišé, kdy se bad boy zamiluje do good girl a změní se kvůli ní (plus přidejte nějaké to drama na konec, aby to bylo uzavřené cliffhangerem, který mě ale rozhodně namotivoval k druhému dílu).

Taky se mi líbilo prostředí nóbl a privilegované školy Maxton Hall, která mi dává náhled do světa, který nikdy nezažiju.

A teď přecházím k negativním bodům:
• opakování slov jako “maminka” a “tatínek”, protože teenageři takhle nemluví
• překlad některých vět (za což autorka samozřejmě nemůže), které někdy nedávaly smysl nebo zkratka Cíla pro jméno Cyril, kterou jsem zpočátku nechápala
• celkem předvídatelný děj (koneckonců je to romance), což tomu ale neubírá na čtivosti

Jinak jsem spokojená, takže pokud se vám líbila autorčina série Znovu, určitě zkuste i tuhle, i když bych od toho neočekávala to samé (už jen tím, že to je z pohledu obou hlavních protagonistů).

4 01.01.2022

Tuhle knihu jsem dočetla před půl rokem a přesto mě doteď pomyšlení na ní vytáčí. Je tady několik důvodů, proč se mi nelíbila, počínaje postavami, divným humorem či tím, že jsem po 300 stran neobjevila žádnou pointu příběhu.

Oba protagonisté byli inteligentní, posedlí smrtí a znali bandu mrtvých básníků, což by bylo sice divné, ale nějak bych to nejspíš překousla. Co mě ale neskutečně vytáčelo, byl fact, že postavy neuměly mluvit o ničem jiném než o smrti, což je téma, které se objevovalo na úplně každé straně, aneb seznam různých způsobů, jak se může člověk zabít.

Finch a jeho oblíbené hobby – vymýšlet způsoby, jak spáchat sebevraždu. Jeho aktivity ve volném čase – (téměř)skákání ze střechy. Jeho oblíbené téma – smrt a sebevraždy (jak nečekané).

Violet pro mě byla nezáživná postava, jejíž smysl existence bylo opakování frází typu “umřela mi sestra, což je moje výmluva na všechno”.

Děj je po většinu času neexistující, a konec, který měl být nejspíš dojemný, jsem očekávala od první strany kvůli tomu, že je v podstatě napsaný v anotaci. Přesto to byl rozhodně nejlepší aspekt celé knihy, spolu se stylem psaní, který se mi četl rychle, avšak ten zbytek byl bídná tragédie.

4 18.12.2021

Tuhle knihu jsem musela číst na 2 pokusy, protože mě zprvu nebavila, ale zároveň se mi nezdála špatná, jen jsem neměla náladu na styl školního projektu, ve kterém je napsána. Proto jsem se k ní vrátila později, a to jsem se naopak nemohla odtrhnout – to, co mi na knize předtím nesedlo, se mi teď totiž zdálo jako její největší přednost.

Už podle názvu asi tušíte, že jde o thriller a detektivku, a já vám to ještě trochu přiblížím. Když zmizela oblíbená středoškolačka, všichni z toho obvinili Sala Singha, který následně spáchal sebevraždu a tudíž vypadal vinen. Pipa tomu však nevěří a 5 let po zločinu začíná vyšetřovat pod záminkou závěrečného školního projektu, aby zjistila, kdo je skutečným vrahem.

Co mě zaujalo nejvíc, je zpracování, protože jsou jednotlivé kapitoly proloženy protokoly, rozhovory či jinými ilustracemi, což oživilo děj.

Pipa se mi zdála jako originální hrdinka (jedničkářka, která ráda vyšetřuje, se jen tak nevidí), a taky jsem si oblíbila Raviho, což je hlavní mužský protagonista. Většina vedlejších postav mě ale iritovala, protože byly otravné nebo mařily vyšetřování Pipy, což je pochopitelné, jinak by to bylo až moc jednoduché.

Líbilo se mi, že to nebylo zakončeno nějak jednoduchým vysvětlením, a místo toho autorka konec propracovala, aby byl spletitý a promyšlený. Měla jsem několik teorií, kdo by mohl být vrahem, ale nakonec jsem to odhalila až společně s Pipou (což cením, protože já umím většinou odhadovat dopředu docela dobře).

Musím říct, že nakonec jsem byla mile překvapena, a to i přesto, že mě to zpočátku moc nezaujalo. Myslím, že si celá série zaslouží vaši pozornost, hlavně pokud hledáte nějaké young adult detektivky se zajímavým nápadem a propracovanou grafickou stránkou.

3 24.11.2021

Možná vás to překvapí, ale Percyho Jacksona jsem četla letos poprvé, nebyl to žádný nostalgický rereading, ale reálně jsem dřív nevěděla, o čem to je. Tušila jsem přibližně téma, jenom jsem nakonec čekala něco jiného.

Hlavní důvod, proč z toho nejsem tak nadšená, je ten, že hlavnímu protagonistovi Percymu je 12 let a styl psaní byl kvůli tomu dětinský. Vím, že to byl záměr, ale já moc nemusím hrdiny, kteří jsou o dost mladší než já. Co se ale musí nechat je fact, že Percy byl o dost rozumnější a chytřejší než většina postav, o kterých jsem četla, jakkoli staré byly.

Předpokládám, že všichni víte, o čem děj asi je, takže to zkrátím: Percy několikrát zničí školu (přesněji řečeno zničí nějakou školu v každém dílu), což mi přišlo funny a po zbytek knihy řeší to, co shrnuje název jednotlivých dílů. Je to polobůh (což ze začátku neví), takže se tady řeší i mytologie, což se mi líbilo nejvíc.

Nápad a děj jsou rozhodně dobré, zvraty se mi taky líbily a styl psaní mi připadal většinou čtivý. Percy mi sedl, ale jako nejlepší postava se mi zdála Annabeth, s níž mě části knihy bavily nejvíc a Tyson. Pokud to mám shrnout, tak první díl byl dobrý, druhý mě bavil dokonce o něco víc (hlavně proto, že Annabeth a Tyson dostali více prostoru), ale třetí mě naopak zklamal nudnými částmi, které mě nezajímaly.

Určitě spoustu z vás tato série zaujme a jsem si jistá, že kdybych ji já četla před několika lety, líbila by se mi víc, ale teď jsem na to už moc stará. Nicméně mám v plánu dočíst i poslední díl, který mi jako jediný zbývá, takže můžete brzo očekávat i recenze na poslední 2 části.

2 13.11.2021

Autorka a její série jsou underrated, i když já sama byla překvapená, jak moc mě to nakonec bavilo, přestože anotace mě moc nezaujala.

Je to v podstatě příběh o tom, jak jsou oba dva hlavní protagonisti special, ale překvapivě (a snad poprvé v životě) mě to neiritovalo. June je totiž tzv. zázračné dítě Republiky, zatímco Day je proslulý jako nejhledanější zločinec. Kapitoly z pohledu Daye mě bavily víc, protože June se mi ze začátku zdála otravná a naivní, ale postupně jsem si ji taky oblíbila, hlavně kvůli vývoji osobnosti, kterým si prošla.

Děj mi připomínal Hunger Games, má to HG vibes, ale ve skutečnosti je to ještě lepší. Cesty June a Daye se zkříží po tom, co je jedna nejmenovaná postava zavražděna a tudíž se druhá postava stane podezřelou. Dějová linie, která se zpočátku zdá jednoduchá a předvídatelná, mě ke konci až šokovala.

Romantická linka se mi teda zdála jako insta love, ale kupodivu mi to taky nevadilo. Navíc v tom romance nehraje nejdůležitější roli a zvraty, které mě hodněkrát překvapily, to vynahradí, takže pokud hledáte dystopické scifi, tahle série si určitě zaslouží vaši pozornost.

4 31.10.2021

(SPOILER) Tahle kniha se jednou zapíše do historie literatury jako první mučící nástroj, který ve mně dokáže vyvolat fyzickou bolest pouhým pomyšlením na jeho existenci. Pokud si chcete naplno vychutnat mé utrpení, najdete celou recenzi na goodreads.

These Hollow Vows je kopie ACOTAR a Selekce aneb příběh plný utrpení a neexistujícího děje, kde budete předvídat každý plot twist a jediné, co vás překvapí, je neskutečná debilita postav, která vám vyrazí dech.

Anotace říká “ACOTAR meets The Cruel Prince”, ale netušila jsem, že to vzali doslova, protože by se to mělo spíš jmenovat “A Court of Plagiarism and Non-originality” nebo “Cardan is my Doubleganger”.

Brie je nesnesitelná hlavní hrdinka, která má být speshul a nOt LikE othEr giRLs. Pokud speshul znamená být nudnější a hloupější než všechny other girls dohromady, pak budiž. Dělá jedno nelogické rozhodnutí za druhým, je otravná, pokrytecká, ale z nějakého nepochopitelného důvodu ji všichni milují.

Finn je nejmocnější dark haired love interest bez osobnosti s tragickou minulostí, což je jeho výmluva, proč se pořád chovat jako idiot. Je potetovaný, otravný a okouzlující asi jako ubrousek, ale hlavní hrdinka se do něho přesto zamiluje (i když je to urážka pro ubrousek, který má víc vlastností). Mimochodem vypadá jako Rhysand, jen má místo fialových očí stříbrné.

Druhý love interest je taky potetovaný, nudný a navíc má stříbrné vlasy a zelené oči, což je image Rowana Whitethorna. Aby toho nebylo málo, tak se tahle postava jmenuje Ronan, takže jsou to RoWan a RoNan. Ronan sice vypadá jako Rowan, ale jeho chování připomíná spíš Cardana Greenbriara v not-Cardan day. A kvůli této kombinaci Rowan Whitethorn + Cardan Greenbriar bychom mu měli říkat #whitebriar nebo #greenthorn.

co všechno je stejné s ACOTAR, pokud nepočítám začátek, střed a konec:
7 Courts – 7 Courts
7 High Lords – 7 magicians
3 úkoly – 3 artefakty
mate bond – mate bond
Rhysand – Finn
Tamlin – Ronan

Ah, že by všechno? Přesně tak to totiž je. Tahle kniha by měla být nelegální, protože tomuhle se říká plagiátorství.

Jako další je tady kopírování Selekce, což tuhle katastrofu nezachránilo, jenom to zničilo ten poslední kus logiky, který tu byl.

Fairy ~seductive~ princ uspořádá soutěž a má si vybrat mezi několika holkami. On si samozřejmě vybere tu nejnudnější a neotravnější, aby byly aspoň nějaké fantasy prvky zachovány. Nejen že Brie nemusí dodržovat pravidla a účastnit se žádných akcí, navíc se ostatní soutěžící této Selekce 2.0 vůbec neobjeví. Jaká je pak pointa téhle nesmyslné soutěže kromě zabití mých mozkových buněk?

Pokud si myslíte, že by to mohla zachránit aspoň romance, musím vám zničit iluze. Brie se do jednoho zamiluje téměř po 5 minutách a ten druhý už od začátku nemá sebemenší šanci.

Styl psaní taky není žádná sláva, protože jsou tu nekonečné vnitřní monology, kdy hlavní hrdinka přemýšlí o tom samém, opakující se fráze a kurzíva na každé straně, což bude jednou moje smrt.

Sequel si možná někdy v budoucnu přečtu (koneckonců mám rok na to se psychicky připravit na další muka), ale myslím, že tenhle díl je dostatečné trauma na celý život a horor mých nejhorších nočních můr.

Přestože mám Hunger Games ráda, moje očekávání u tohohle prequelu nebyla nijak vysoká, protože Snowa jsem nedokázala vystát už v předchozích dílech. Číst celých 500 stran z jeho pohledu bylo tudíž ekvivalentem utrpení.

Corionalus – jehož jméno si musím pokaždé googlit, abych ho napsala správně – je totiž naprosto nudný záporák, který se v roli hlavní postavy nemůže Katniss ani zdaleka vyrovnat. Jeho chování bylo iritující a myšlenkové pochody nelogické.

Děj byl slow, zdlouhavý, a závěr působil naopak zase useknutě. Části, kde se konaly hry, byly odbyté v několika větách, zatímco nezajímavé pasáže bez sebemenší akce byly rozvleklé na několik kapitol.

Myslela jsem, že to bude obsahovat víc informací o tom, jak Hladové hry vůbec vznikly a celkově podrobnosti o světě. To tam sice bylo, ale většina faktů nedávala smysl, že by to potřebovalo další prequely tohoto prequelu (i když místo toho by mě mnohem víc zajímaly Hladové hry Finnicka nebo Haymitche).

Z romantické linky jsem taky nebyla nadšená, protože se mi zdála nereálná a zbytečná, navíc mi Lucy k srdci taky nijak nepřirostla.

Přesto jsem našla i několik faktorů, které se mi líbily víc než v originální trilogii, což je styl psaní ve třetí osobě a vyprávění v minulém čase (místo první osoby v přítomném, jak je v HG).

Pokud jste fans této série, tenhle prequel byste si přečíst měli, ale neočekávala bych od toho další Hunger Games, které se mi (jak už vám nejspíš došlo) líbily víc.

5 16.10.2021

Protože je tahle kniha v zahraničí hodně populární, četla jsem ji už před delší dobou v originále. Zpočátku jsem si myslela, že to není špatný. Ale definice good knihy je, že i po dlouhé době si stále myslíte, že je ta kniha dobrá. A tohle není ten případ. Ve skutečnosti to s každým dalším dnem nenávidím víc a víc.

Začátek byl info dumping, pak se dlouho nic nedělo a zvraty se objevily až v poslední části knihy. Všechny byly předvídatelné, příběh postrádá originalitu a je vlastně vytvořen z mixu všech jiných fantasy knih, které znám, hlavně ACOTAR a Twilight.

World building je shitty a nemá absolutně žádnou originalitu (again). Autorka vzala skutečná místa nebo jména a zaměnila 1 písmeno za jiné.

Styl psaní je špatný, protože jsem alergická na elipsy. Na každé straně nebo spíše v každé větě bylo “…”
Na druhou stranu je to čtivé, a to i přes elipsy, protože mě to celkem bavilo a kdybych o tom nepřemýšlela, hodnotila bych to teď líp. Další věc, kterou nedokážu vystát, je opakování slov. Je to už více než 7 měsíců a já stále nedokážu zapomenout na “intriguing“ nebo “his beautiful dimples“.

Bohužel je v porovnání s pokračujícími díly tenhle ještě dobrý. Sequely jsou naprostá katastrofa, která už nemá ani čtivost, což je jediné pozitivum tohoto dílu.

5 14.10.2021

Začnu s tím, že MM patří mezi moje top autory, takže jsem neměla nízká očekávání, ale na druhou stranu contemporary moc nečtu, a proto jsem si nebyla jistá, co od toho čekat. Nakonec se Instant Karma stala mou fav feel good romancí.

Hlavní hrdinka Prudence, která se většině lidí zdála nesnesitelná, mi neskutečně sedla. Někdy mluvila nebo přemýšlela úplně stejně jako já, ale většinou byla můj naprostý opak – musí mít vždy nejlepší známky ve třídě, nesnáší líné lidi a slovo prokrastinace pro ni neexistuje.

O co teda jde – Prudence získá schopnost přivolat na kohokoli karmickou odplatu, což ale nefunguje na jejího spolužáka Quinta, kvůli kterému dostala špatnou známku z projektu. Ten však souhlasí, že jí pomůže známku vylepšit, když bude nějakou dobu vypomáhat v záchranném centru pro mořské živočichy.

Co se mi zdálo nejzajímavější, bylo právě prostředí záchranného centra, spojení s tématem ekologie a taky nové informace o mořských živočiších.

Děj celkově byl taky skvělý. Koncept, zvraty, karmická spravedlnost i hate to love linka, která byla cute. Což me přivádí k hlavnímu mužskému protagonistovi, který mě ze začátku iritoval, ale postupem času jsem si ho oblíbila stejně jako Prudence.

Jediná věc, kterou bych vytkla, je detektivní linka, která vlastně není ani detektivní, protože ji odhalíte ještě dřív, než vůbec začne.

Takže závěr zní, že Instant karma je ideální pro všechny fans contemporary s hate to love, trochou fantasy a výrazným vývojem postav, kde se navíc dozvíte něco nového i o ekologii (a ne tím nudným způsobem jako ve škole).

1 09.10.2021

Po Měsíčních kronikách, které se mi líbily a Renegátech, což je jedna z mých all time favorite sérií, jsem se na tohle těšila, ale výsledek zní, že je tahle kniha divná. Nejen že mají všichni a všechno divná jména, navíc byl i děj dost zvláštní, vzhledem k tomu, že to má být prequel na Alenku v říši divů.

Rozjezd byl extra slow, protože se první polovinu téměř nic neděje, jen se točí v kruhu ty samé události – Catherine peče koláče a král, který je hloupý a dětinský, Catherine pronásleduje na každém kroku, jen aby jí vyznal lásku (přestože ji nezná, jen o ní ví, že peče dobré koláče), což bylo nezdravě zoufalé.

Postavy jsem moc nemusela, hlavní mužský protagonista byl meh, král s jeho pronásledováním mě vytáčel a ostatní postavy působily jako výplň. Jediná sympatická mi byla sama hlavní hrdinka Catherine.

Druhá polovina byla o dost lepší, konečně se objevily nějaké větší zvraty a děj nabral spád. Konec byl dokonce natolik dobrý, že mě přinutil zlepšit hodnocení, spolu s faktem, že to má čtivý styl psaní. Není to sice něco, co bych četla znovu, ale nebylo to ani špatný (přestože mě Renegáti i Měsíční kroniky zaujaly víc).

1 29.09.2021

(SPOILER) Protože je tahle kniha v zahraničí hodně populární, četla jsem ji už před delší dobou v originále. Taky vím, že tohle skončí u hodně lidí na seznamu favorites, a o to větší zklamání to pro mě bylo.

Stručně k ději: Adeline zaprodala svou duši za nesmrtelnost a život svobody, takže může žít věčně, ale všichni zapomenou, že kdy existovala, dokud nepotká o 300 let později Henryho, který si její jméno pamatuje.

Protože se to odehrává po 300 let, tak se pořád přecházelo z jednoho času do 4 jiných, což pro mě bylo slow, messy a často taky nelogický.

Hlavní protagonistka Adeline je otravná, sobecká a nemá žádný vývoj osobnosti – po 3 staletí se chovala úplně stejně. Henry a Luc byly okey, ale romance s každým z nich působila vynuceně.

Děj byl nudný a slow, 75% obsahu si v podstatě přečtěte v anotaci, nemá to žádný “wow” moment ani zvraty, a konec byl taky předvídatelný.

Kromě toho se tady všechno opakuje, na což jsem alergická, a navíc ty fráze nedávají smysl, protože nedokážu pochopit, proč by se někdo chtěl stát stromem:

“Adeline would rather be a tree.”
“Adeline had wanted to be a tree.”
“Adeline was going to be a tree.”
“Adeline wants to be a tree.”

Autorka taky nechce, abychom zapomněli, že Adeline má pihy, které vypadají jako hvězdy a že je jich 7, jak je zmíněno nespočetně mnohokrát:

“Seven freckles like stars.
“Seven freckles, scattered like a band of stars.”
“Seven freckles charted out like stars.”
“Your seven freckles look like stars.”

A teď přecházím k jedinému důvodu, proč to nakonec i přes tohle všechno nebylo tak hrozný, což je styl psaní. Ten se mi fakt líbil, protože byl hezký a trochu poetický, díky čemuž byl i ten nudný děj docela čtivý.

Well, není to nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla, ale zdá se mi hodně overhyped.

11 28.09.2021

Po Kronikách pozůstalých, které mě zoufale moc nebavily, jsem myslela, že si od autorky už nikdy nic jiného nepřečtu, ale všichni mi říkali, že je tahle duologie lepší, že jsem tomu musela dát šanci. A naštěstí to lepší opravdu bylo.

Well, začátek byl slow, nebavil mě a protože jsem Kroniky pozůstalých četla už před několika lety, nepamatovala jsem si moc postavy, které se tu vyskytují (tyhle 2 série se odehrávají ve stejném světě, ale nenavazují na sebe, takže jde číst jakoukoli z nich i bez té druhé).

Pak nastal přelom – hlavní hrdinka Kazi je královnou poslána do Skaliska zajmout uprchlého zločince, který se tam ukrývá, ale narazí tam na Jase, nového patrei – a to byl moment, kdy to začalo být čtivé.

Děj mi připomínal Falešný polibek, protože ten koncept je vlastně stejný, akorát s lepším stylem psaní, lepšími postavami, zajímavějším dějem, a Kazi s Jasem mi byli sympatičtější než všechny postavy z Falešného polibku. Bylo sice pár momentů, kdy mě oba vytáčeli nebo se chovali nelogicky, ale většinou byli fajn.

Taky cením, že to nekončilo cliffhangerem, ale zároveň je to dost zajímavé na přečtení sequelu. Takže jestli se vám líbila autorčina předchozí série, jsem si jistá, že tahle bude taky, a pokud ne, tohle by vás mohlo zaujmout.

3 26.09.2021

Cliffhanger předchozího dílu byl jeden z nejlepších tohoto století, takže jsem se na finále hodně těšila a rozhodně nejsem zklamaná.

Začátek mě mátl, hlavně kvůli 2 časovým liniím, o kterých jsem si až později uvědomila, že jsou rozdělené do jiných roků. Taky mi připadalo divné, že hlavní postavy tady vlastně nebyly hlavní. Ale po pár stranách jsem se zorientovala a začaly mě bavit i příběhy nových nebo vedlejších postav, které hrály důležitou roli.

Greyson, který pro mě byl v předchozím díle celkem meh postavou, tady měl mnohem zajímavější děj (nejspíš i ten nejdůležitější) a bylo skvělé se o něm dozvědět víc.

Nicméně mými fav postavami zůstávají Citra a Rowan. Jejich kapitoly mě bavily nejvíc a přála bych si, aby jich bylo víc, hlavně s Rowanem, který chyběl 2/3 knihy. Ale kompenzuje to fact, že když tam byl, téměř vždycky mě rozesmál nějakými funny dialogy.

Děj byl nepředvídatelný, worldbuilding celé série je originální, zvraty působily promyšleně, konec (i když se mi zdál napůl otevřený) se mi taky líbil a celkově je to jedna z nejlepších scifi dystopií, kterou byste určitě neměli minout.

3 20.09.2021

Po posledním díle jsem 4 měsíce čekala na překlad, a když konečně vyšel, stejně jsem si to nakonec přečetla v originále, hlavně kvůli tomu, že to bylo krátké a angličtina jednoduchá.

Musím ocenit hlavně ilustrace, které jsou fakt povedené. Děj se mi zdál taky dobrý, ale nedá se říct, že by mi odhalil něco nového, co bych už nevěděla z trilogie (což jsem ani nečekala, takže to je okay). Jednotlivé příběhy z Cardanovy minulosti se mi líbily, a klidně bych jich brala víc, hlavně momenty s Jude.

Doporučuju přečíst hlavně pokud jste fans původní trilogie, v opačném případě by to bylo celkem zbytečné.

1 17.09.2021

Tohle je to nejvyšší rating, jaké jsem kdy feel good romance dala, takže je to nejspíš i ta nejlepší feel good romance, jakou jsem kdy četla.

Od autorky mám přečtené téměř všechny knihy, ale většinou pro mě byly zklamáním, takže tohle bylo milé překvapení. Tudíž asi nemusím dodávat, že je za mě tohle nejlepší kniha od KW.

K ději nebudu říkat žádné podrobnosti, protože je vzhledem k názvu celkem jasné, o co jde, takže napíšu jen to, že to bylo hezké, sweet a předvídatelné, což byla fajn změna po všech těch mých fantasy.

Hlavní hrdinka Charlie, která je takový klučičí typ holky, mi sedla, její charakter byl originální a měla jsem s ní docela dost společného (až na její nadšení pro sport, to jde mimo mě). Je fakt, že její předsudky vůči “normálním holkám” byly zpočátku někdy otravné, ale o to víc mě pak bavilo sledovat vývoj její osobnosti. Bratry Charlie jsem si taky oblíbila, stejně jako Bradena, jejího čtvrtého nepokrevního bratra ze sousedství.

Pokud chcete nějakou oddechovou, relax contemporary na léto (nebo teď i na podzim), tohle je pro vás jako stvořené.

2 08.09.2021

(SPOILER) Vzhledem k ne zrovna vysokému průměru téhle knihy jsem upřímně nečekala, že se mi to nakonec bude tak moc líbit. Proto taky musím říct, že se mi to zdá dost underrated.

Young Elites je skupina lidí, kteří přežili krvavou horečku, ale vyvázli s trvalými cejchy a někteří z nich získali superschopnosti (například hlavní hrdinka přišla o oko a dokáže vytvářet iluze).

Děj je jednoduchý, celkem předvídatelný a nemá moc překvapujících zvratů kromě konce, kde se odehraje jeden hodně nečekaný (který jsem si stejně vyspoilerovala z fanartu). Čím je to ale originální, jsou postavy.

Tady je jeden fact o mně: morally grey postavy jsou moje fav trope ever. Problém je v tom, že jen málo knih s nimi je napsáno dobře a jak vám už nejspíš došlo, The Young Elites patří mezi ně.

Postavy tady nechtějí zachránit svět ani nic podobného, ​​a jediné, na čem jim záleží jsou oni samotní. Hlavní hrdinka (nebo spíš antagonistka) Adelina je ze začátku celkem milá, ale její vývoj osobnosti se po celou dobu knihy stáčí k horšímu (z čehož jsem já měla radost).

Zaujalo mě to už od samého začátku a udrželo si to moje nadšení až do poslední strany, takže myslím, že si to zaslouží mnohem víc hypu.

tady jsou quotes, kvůli kterým byste si to měli přečíst, pokud moje recenze není dostatečná motivace:

“I am tired of being used, hurt, and tossed aside. It is my turn to use. My turn to hurt.”

“Be true to yourself. But that’s something everyone says and no one means. No one wants you to be yourself. They want you to be the version of yourself that they like.”

1 30.08.2021

Minulý rok, kdy na tuhle knihu všude vyskakovala pětihvězdičková hodnocení a všichni ji vychvalovali až do nebes, jsem si říkala, že se tomu vyhnu, ale jako vždy jsem to nedodržela.

Začnu s postavami, které mi sedly, nebo teda spíš Lou, kterou jsem měla výrazně radši a jejíž kapitoly mě bavily víc. Reid mi připadal jako upjatý, otravný lovec čarodějnic, kterou čarodějnici nepozná, ani když před ním několikrát stojí.

Vím, že si hodně lidí stěžuje na francouzská slova, ale mě to nevadilo, i přesto, že francouzsky neumím. Naopak se mi zdálo, že se to sem hodí a doplňuje to atmosféru v prostředí.

Co se mi na tom líbilo nejvíc, je romantická linka, což je zvláštní, protože normálně nemám ráda, když je fantasy zaměřená víc na romance než na samotný děj. Tady většina děje stojí právě na romantice a myslím, že by to i bylo lepší jen jako romance, protože ty fantasy prvky většinou nedávaly smysl.

Worldbuilding je minimální, princip magie se mi zdál originální, jenže má jen 2 pravidla, které autorka stejně nedodržuje. Například pokaždé, když čarodějnice kouzlí, se kolem ní rozprostře pach sladkosti a přestože je jím Lou obklopená několikrát, nikdo si toho nikdy nevšimne.

Děj byl na mě extrémně předvídatelný, takže jsem očekávala téměř každý zvrat a nic mě nepřekvapilo. A taky mě zklamal konec, který by byl sám o sobě dobrý, jen kdyby dostal víc prostoru a nebyl nacpaný na pár stranách.

Vzhledem k tomu velkému hypu jsem původně očekávala něco cringe a katastrofálního, ale nakonec to bylo dobrý. Sice z toho nejsem tak odvařená jako ostatní, ale myslela jsem, že to budu nenávidět, takže je to pro mě okay.

1 25.08.2021