$soutez = 0; Denaille - Komentáře u knih | Databáze knih

Denaille - Příspěvky

Vražedná pomstaVražedná pomstaS. Collins

Pozor, menší spoiler.
V několika recenzích jsem pochytila pár názorů ohledně toho, že první díl je asi nejlepší a další už ztrácí pár bodíků... A překvapivě s tím tentokrát nesouhlasím. Těžko říct, proč mě druhý díl zaujal více než ten první. Originální nápad je určitě patrnější v Aréně smrti a druhý díl navíc ztrácí na kvalitě tím zaláskovaným trojůhelníkem. Ale vážně... četli jste Smečku? :D Dle mého názoru jsou pocity Katniss popsané úžasně a při čtení mě ani jednou nenapadlo, že by její rozhodování bylo na hlavu. Docela ji chápu...
Mnohem víc mě bavilo, jak se politická situace postupně měnila a dokonce ani druhý návrat do Arény smrti mi nepřišel nesmyslný. Navíc mě překvapil osud Dariuse a Cinny a pár dalších věcí mnohem víc než tomu bylo v prvním dílu. Tam jsem věděla, že nakonec všichni umřou a jak to skončí se dalo odhadnout už od začátku, proto to nebylo takové překvapení... Děsivé bylo pouze to, že čekáte, jakým způsobem zemřou.
Nabralo to prostě trochu vážnějšího podtónu. Fakt nesnáším ty chvíle, kdy se Katniss musí před kamerama chovat jako nějaká zamilovaná slepice, proto jsem jenom uvítala, že ji autorka tentokrát dala prostor, aby ukázala, že je silná a samostatná.
Navíc se oproti prvnímu dílu stalo, že jsem v některých pasážích doslova dusila smích (, protože jsem se nemohla odrthnout a četla ji do čtyř do rána).
Druhý díl, co se týče napínavosti první díl jednoznačně převyšuje. U prvního dílu mě udržovala jenom naděje, že se stane něco neočekávaného, ale závěr byl lehce předvídatelný. Mnohem více by mě překvapilo, kdyby Katniss nebo Peeta zemřeli. V druhém díle se konečně otevřel konec, který jsem nemola nijak odvodit ani si tipovat, jak to nakonec skončí.
Uvidíme, jak dopadne ten poslední...

28.12.2011


Evžen OněginEvžen OněginA. S. Puškin

Hlavní myšlenka je vlastně celá definice romantismu. Žena v nenaplněné lásce, která se nenechává unést svými city, ale je věrná svému manželovi. Tajuplné prostředí lesa a literatury někde na vesnici - co víc k tomu říct?
S takovým příběhem se každý ztotožní. Myslím, že každému se může stát, že se zamiluje do někoho jiného, i když už je třeba několik let šťastný v manželství. Něco takového nikdo nemůže předvídat.
Otázkou je ale, co s tím dělat? Člověk si pak musí určit své hodnoty a zeptat se sám sebe, jestli je natolik mladý, aby mohl opustit svoji rodinu nebo současného partnera a začít zase znovu. Jestli je důležitější přátelství, které se podařilo vybudovat, nebo láska, která může časem zase vyprchat...
Čas od času mám chuť na nějakou slaďárnu, něco děsně romantického. Bohužel jsem člověk, který na happy-endy v tomhle ohledu moc není, protože to s láskou nikdy není tak jednoduché.
Evžen a Taťána se stali párem, který si už budu pořád pamatovat. Hlavně kvůli tomu smutnému konci. Myslím, že se Taťána zachovala správně (a nevím, jestli bych na jejím místě udělala to samé).
Musela jsem se sní srovnávat a hledat v sobě odpověď na to, bych opravdu udělala já sama.

13.02.2012


Poselství MistrůPoselství MistrůB. L. Weiss

Podobné knihy bývají plné cizích slov a nesrozumitelných, odborných výrazů... Tahle knížka mě opravdu bavila a vím o čem byla. Něco jsem si z ní vzala a pochopila... Rozhodně doporučuji všem, kteří se zabývají o esoteriku nebo rovnou o regresní terapie.
Je tam hodně příběhů z minulých životů, které při terapii zažívali různí lidé a i něco ze života samotného autora.
Dovoluji si říct, že mně tahle kniha změnila život, jelikož jsem se po jejím přečtení začala na svět dívat úplně jinýma očima. Neříkám, že věřím naprosto všemu, ale rozhodně mě to nasměrovalo k tomu vytvořit si vlastní představu o tom, co se může po smrti stát a právě tahle kniha pro to vytvořila pevnou základnu.

15.02.2011


Petr a LuciePetr a LucieR. Rolland

Pokaždé, když čtu něco podobného uvažuju, jestli se aspoň minimum z toho podobá realitě...
Nevím, jak kluci, ale většinou všechny holky jsou zanícenými romantičkami... Bohužel takové knihy nám vnucují něco, co už dnes není možné... Nebo jo?

16.06.2011


Přitažlivost 1Přitažlivost 1M. Murakami

Musím říct, že Gravitation nepatří zrovna mezi moje nejoblíbenější mangy... Je to ještě slaboučké shonen-ai... ale lepší než anime.
Modlím se za den, kdy se začne i u nás vydávat pořádné yaoi.. :D

16.06.2011


Na jih od hranic, na západ od slunceNa jih od hranic, na západ od slunceH. Murakami

Když jsem začala číst, měla jsem pocit něčeho známého. Pátrala jsem v paměti a přemýšlela, čím to je.
Pak jsem knihu přirovnávala k Nokturně od Ishigura (jediný další japonský autor, kterého jsem četla) a dokonce i ke Garpovi od Irvinga, protože se mi to zdálo podobné. Ale nakonec jsem došla k závěru, že je tam Coelho...

Proč? Zdá se to divné. Hodně divné, když porovnáme oba autory i jejich styl a příběhy. Přesto mě poselství téhle knihy doslova spojilo se Záhirem.
Struktura příběhu je docela stejná - muž, který řeší problémy se ženou. Ale to, co tuhle strukturu obklopuje je úplně jiné kafé a přitom z toho všeho vyplyne stejný závěr.
Haruki Murakami do toho ještě vkládá prostředí Japonska, jeho kulturu. Ale Coelho v Záhirovi jde jenom o duševní ponaučení.

Je docela zvláštní, že jsem od Murakamiho sáhla jako první po knihách, kde je romantická zápletka. Přitom bych si nejspíš raději přečetla jeho fantasy a sci-fi tvorbu. Ale jsem teď na to mnohem víc zvědavá, protože si tenhle styl nedokážu spojit s něčím takovým.

Nakonec jsem dala čtyři hvězdičky, protože na to, abych tu knihu milovala, je moc realistická a surová. Opět nejde o nějakou vadu, ale spíš o pocity, které ve mě ta kniha vyvolává. Člověk se u ní nerozplývá nad nějakým řízkem s úžasnými svaly a magickými schopnostmi, ani u toho nejde prožívat nějaké napětí, dobrodružství... Je to příběh o životě, o světě, o historii, o lidech...
A poslední dobou začínám mít takové příběhy ráda, i když to není úplně můj šálek čaje.

13.02.2012


Robinson Crusoe (převyprávění)Robinson Crusoe (převyprávění)F. Novotný

Upřímně jsem se trochu bála pustit do čtení, protože jsem si nedokázala představit, jak by mě to mohlo bavit. To budu celou dobu jenom číst o tom, co dělal sám na ostrově? Vždyť to nemůže být vůbec ničím napínavé nebo zajímavé...
Už od začátku mě Robinsonův příběh pohltil. A nebyl to ani tak příběh jako myšlenky a Robinsonovo osvícení, které mě naprosto dostaly.
Je to takový evropský buddhistický mnich.

11.03.2012


Prokletí TitánůProkletí TitánůR. Riordan

Po tom, co jsem během dvou dnů zhtla Moře nestvůr jsem si svůj čas o dost zlepšila a Prokletí titánů do sebe nasoukala během jednoho dne.
Vážně začínám Ricka považovat za jednoho z mých oblíbených spisovatelů... Že jsou to knihy pro děti? Hloupost! Obdivuji jeho fantazii smysl pro humor. A žasnu nad tím, jak dokázal z celkem nezáživného tématu vyždímat tolik napětí, akce a dobrodružství. Do konce nikdy nevím, jak to skončí a co vlastně vězí za všemi těmi problémy na začátku.
I když je pravda, že dějová linie je podobná jako v těch předešlých, jakoby měl autor napsanou osnovu a jel podle ní. Ale komu to vadí? V každé knize se najde něco, co mě naprosto překvapí.

04.06.2012


Marťanská kronikaMarťanská kronikaR. Bradbury

Přesně tohle je ten důvod, proč miluju fantasy a sci-fi literaturu... a protože sama bych to neřekla líp, použiju slova Františka Vrby, který se ke knize vyjádřil v Doslovu.

"Někteří umělci a básníci si ve fantastické science fiction našli svůj nový prostředek, nový způsob vyjádření pro životní pocity současného člověka a jeho vztahu ke světu. Uvědomili si nesmírně rostoucí zájem široké veřejnosti o převratné vědecké objevy a technické zázraky posledních desítiletí. A zároveň rozpor mezi skvělostí těchto objevů a strašlivou možností jejich zneužití.
Sama literární forma vědecké fantazie je tedy odrazem velmi naléhavých problémů dnešní skutečnosti a není proto divu, že po ní sahají i autoři, kteří patří k nejpřemýšlivějším a nejcitlivějším. Využívají populární formy, aby vštípili zrnko vážné myšlenky i čtenáři, který by před reálnou nefantastickou vědeckou studií nebo před pokrokovou vědeckou analýzou společenských problémů otráveně či zděšeně ucouvl.
Forma fantastické fikce se stává nejednou inteligentní kamufluží pro myšlenky, které by jinak narazily."

Jak může s něčím takovým soupeřit Stmívání, Smečka nebo i Hunger games?

20.06.2012


Dvůr trnů a růžíDvůr trnů a růžíS. J. Maas

Miluju Krásku a Zvíře a miluju odvrácenou, zkaženou stránku vílího dvora. Jako malou mě okouzlila kniha Daň peklu od Holly Black nebo filmová Kronika rodu Spiderwicků a Faunův labyrint. Takže tato kombinace je něco, co fakt můžu. Jenže...
Něco mi tam stále chybí. Jako by tam bylo všeho přemíru, že mám pocit, jako by to postrádalo to, co mě u výše uvedených titulů nadchlo. Ta snaha spojit motivy pohádky s dvorem víl je na jednu stranu geniální, na druhou mi to tam strašně skřípe. A nebyla to jediná věc. Podobně na mě působila i snaha o erotiku. Na jednu stranu to opět bylo něco nečekaného, příběh to okořenilo, na druhou stranu si myslím, že bez toho bych knize dala alespoň o tu půlku hvězdičku vyšší hodnocení. Být to jednoduší, kratší, myslím že by kniha vynikla. Takhle jsme dostali všechno, co jsme chtěli a v dalším díle budeme chtít ještě víc... a ono mi přijde, že není kde přidávat.
Ale celkově považuju knihu za jednu z těch lepších i přes to rozmáchlé popisování a pomalejší rozjezd.

25.07.2017


PronásledovanáPronásledovanáK. Cast

Takové knihy potřebuju, když se mi nechce moc přemýšlet nad dějem... Patří k těm, které mám ráda. Prostě se do nich zažeru a těším se na to, jak to dopadne.
O tom, jestli je to kvalitní příběh nebo ne, se mi moc diskutovat nechce. Pro mě je důležité, že mě nepustí. Jak začnete číst, prostě to musíte dočíst, i když je děj někdy předvídatelný.
Hlavní hrdinka je samozřejmě úžasná a všichni hezcí kluci letí jenom na ni... Jakoby na škole nebylo víc ukrutně krásných upírek...
Mnohem víc jsem si oblíbila Afroditu... Bez ní by ty knížky stály za prd...
A pak samozřejmě Stark... po všech těch úžasně bezchybných upírech někdo, kdo má trochu temnou stránku...

16.06.2011


Most do země TerabithiaMost do země TerabithiaK. Paterson

Podle obálky jsem nejdřív čekala něco úplně jiného, takže mě to ze začátku mírně zklamalo. Ale i tak mě to chytlo a četla jsem dál. A bulela jsem jak želva, takový zvrat jsem ani v nejmenším nečekala.
Tenkrát mi bylo možná okolo třinácti, ale šíleně to na mě zapůsobilo. Když jsem zjistila, že existuje i film, bála jsem se, že ho zkazí jako Eragona, ale zkusila jsem to. A můžu říct, že je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů.

30.10.2011


451 stupňů Fahrenheita451 stupňů FahrenheitaR. Bradbury

Troufám si říct, že je to Bible budoucnosti... Sice se autor netrefil tak jako Orwell (troufnu si to přirovnat právě k němu. Orwell popsal totalismus ještě před tím, než nastal. Nakonec třeba Bradbury popsal režim, který teprve nastane), ale jisté náznaky dnešní společnosti v tom jsou. Například masa lidí ovlivňující ostatní. To, co se dneska považuje za out není výplodem jedince, ale nějaké skupiny lidí. Stejně tak to může dopadnout s knihami. Copak už dneska neexstují čtečky? Možná bude stačit pár desítek let, technologie se posune dál a klasické knihy v pevných deskách už nebude zapotřebí... Pak už stačí jenom několik málo pošklebků nebo urážek typu: "Ty nečteš přes čtečku?" nebo "Kdo by se dneska tahal s tak těžkou knížkou?" Z čehož bude mít jedinec pocit nesounáležitosti, bude se cítit vyřazen společností a místo toho, aby byl outsider, raději odloží knihy. Autor v tohle sice zachází dál, ale nevím, proč by taková budoucnost nemohla být možná.
Ale nejde tady jen o to, zda je taková budoucnost možná. Je to především varování právě před takovou budoucností. Existuje stále hodně lidí, kteří knihy bezmezně milují. Ale síla masové většiny by se neměla podceňovat. Dřív nebo později se slabší jedinci nechají ovlivnit a pak to půjde do kytek.
Člověk si musí stát za svým, zvlášť když ví, na které straně je pravda... To chápu jako hlavní myšlenku knihy.

15.12.2011


Levá ruka božíLevá ruka božíP. Hoffman

Čekala jsem něco úplně jiného. Možná už jsem tak ovlivněná YA literaturou, že mě trochu drsnější příběh trochu překvapí. Opravdu jsem si myslela, že jde o fantasy s nějakým andělem v rukou Božích, jak si to jde vyřídit s těmi zlými chudáky, kteří mu přijdou do cesty. Šmitec a konec.
Rozhodně jsem se při čtení bavila. Hned od začátku mě to chytlo a musím říct, že je to docela doba, co mě kniha tahle zaujala a přitom to není nic úžasného. Velmi příjemně se to čte.
Cala jsem si zamilovala, je to po dlouhé době první knižní hrdina, který si našel cestičku do mojí pomyslené hrdinské top ten. Možná pár dní strávím tím, že budu mlátit hlavou do zdi a možná se taky stanu Levou rukou boží. :D

13.02.2012


Malý princMalý princA. d. Saint-Exupéry

Jelikož je to taková pohádka nepohádka pro děti, jazykově se to dá zvládnout bez potíží. Horší už je správně pochopit význam některých vět, které v sobě nesou filozofické zamyšlení nad světem a nad lidmi.
Popravdě jsem Malého prince začala číst dvakrát a nikdy ho nedočetla. Možná to bylo tím, že to bylo na internetu a neměla jsem v rukou knížku. Teď jsem s tím vůbec žádný problém neměla.
Jedna část příběhu zajímavá není a druhá ano a přitom se obě dvě sféry těsně prolínají. Samotná zápletka zní nudně - pilot havaruje na Sahaře, objeví se princ, pilot kreslí beránka a pak princ cestuje... Nezní do nijak zajímavě. Dítě by u toho asi hravě usnulo.
Jde právě o tu druhou stanu příběhu, která v sobě skrývá alegorii na lidské vlastnosti. Autor se zamýšlí nad jednáním lidí a z princova (dětského) pohledu se to snaží pochopit.
Pravdou je, že jsme knihu rozebírali ve škole, takže jsem seznámena se všemi hlavními myšlenkami, ale nevím, jestli bych byla natolik schopná je tam najít sama.

20.02.2012


Harry Potter a kámen mudrcůHarry Potter a kámen mudrcůJ. K. Rowling

Po tom, co jsem si pustila všech osm filmů, měla jsem strašnou chuť znovu si přečíst knížky, protože už jsem nedokázala vybavit rozdíly. První díl byl pro mě vždycky takovým nijakým, protože jsem ho jako malá nečetla a k sérii jsem se dostala až už byl na světě film Vězeň z Azkabanu. A opět vzledem k filmu se mi zápletka i styl zdály hodně jednoduché, takže jsem se na to moc netvářila.
A teď? Je mi devatenáct a přesto jsem tu knihu dokázala dočíst s pocitem, že jde o skvělou knížku, kterou si ještě několikrát přečtu.
Nejde o to, že je zápletka primitivní, že jsou to knížky pro děti, že to nemá takovou atmosféru jako film. Pro naši generaci je to něco jako futra, kde si děcka měří svoji výšku. Tyhle knížky s námi rostly, vyvíjely se a nakonec všechno skončilo tehdy, když jsme dali sbohem dětství a fantazii. Když jsem první díl znovu otevřela, cítila jsem takovou šílenou nostalgii...
A ještě jednu věc jsem si uvědomila... Nevím, jestli Rowlingová měla nějakou představu, o čem budou další díly, nebo jestli to na ni přicházelo až během psaní. Obdivuji ale s jakou genialitou propojila informace, které se v prvním díle zdály nedůležité a v těch dalších příbězíh hrály důležitou roli.
To, že stvořila svět, který se vyrovná Tolkienově Středozemi se nedá popřít a já jsem ráda, že jsem měla možnost s tímto příběhem vyrůstat.

17.11.2012


Pomsta & rozbřeskPomsta & rozbřeskR. Ahdieh

KONEČNĚ!!! Kde jsi doteď byla Reneé?

Šeherádu jsem milovala, když jsem byla malá. Dokonce jsem si ji podle jakési filmové komediální adaptace vydupala jako kostým na maškarní ples pro děti.
A asi tady není žádná z nás, která by alespoň jednou v životě nezatoužila být princeznou. Ale to, co jsem zažijete u klasických pohádek (nebo jako protiklad můžu vybrat Selekci) není ani ze třetiny to, co zažijete u tohoto příběhu.
Až budu mít dospívající dceru, tohle jí budu hnát pod ruky a ne ty ukňouraný slepice, co najdete v 99% všech dnešních knihách pro náctileté slečny.
Zamilovala jsem se do postav, jak píše Samira do barevného příběhu plného poučných momentů, které každý z nás najde ve vlastním životě, ale hlavně... hlavně jsem se zamilovala do hlavní hrdinky, která ačkoliv je jí v příběhu 16 let, má hlavu na svém místě a i já bych chtěla mít tolik její odvahy, prostořekosti a důvtipu, a to jsem o kolik let starší.
Nevidím problém v tom, že se postavy nechovaly přiměřeně svému věku. Spíš cítím, že je potřeba, aby této věkové kategorii stály vzorem alespoň vymyšlené postavy, když už se na spoustu věcí dnes nehraje.

A částečně souhlasím i s komentářem Kiisaki. Dokázala bych si to představit také ještě lepší. Ale je to konečně světlo ve tmě v haldě spousty tupých příběhů a tupých hlavních hrdinek. A já chci, aby takových knih bylo víc a ta úroveň rostla.

20.03.2017


Třetí hrob přímo před nosemTřetí hrob přímo před nosemD. Jones

Jak jsem měla z druhého dílu dobrý pocit, tak u třetího se to celé otočilo a jsem tam, kde jsem byla u prvního dílu...
Komentovat vztah Charley a Reyese se ani neodvažuju, protože tuhle věc vůbec, ale vůbec nechápu. Nerozumím tomu, proč se to muselo natahovat a vytvářet konflikt, který je úplně padlý na hlavu. Jasně, pojďme řešit všechny problémy ve vztahu sexem a stane se z toho úplná blbost. Je mi líto, ale tohle za mě prostě nefunguje. Udělat z Reyese toho největšího padoucha na světě, který vlastně padouch vůbec není, protože cokoliv udělá je spíš počin největšího světce. Celé se to příčí jakékoliv logice a Reyes nemá jako postava vůbec hlavu a patu. Autorka ho vláčí knihou tam, kam se jí to zrovna v dané situaci hodí.
Zbytek knihy, budiž, dokonce i rodinné vztahy jsou daleko uvěřitelnější než vztah Ch+R.
I tak se to dobře čte a pozadí příběhu mě baví. Je třeba brát všechno s nadsázkou, takže chápu, že styl Charley je drsná a Reyes sexy, je prostě image celé série. Jen to působí dost lacině a myslím, že by si to zasloužilo trochu reálnější závěr.

18.07.2017


Húrinovy dětiHúrinovy dětiJ. R. R. Tolkien

Dostala jsem chuť znovu si přečíst tenhle příběh v souvislosti s první částí zfilmovaného Hobita. A došlo mi, jak strašně mě mrzí, že místo Hobita to nebylo tohle dílko.
Předkládá nám úplně jiný pohled na Středozem, která není vůbec lákavá. Celé se mi to jeví v šedých odstínech. Túrin a Nïenor stejně jako jejich rodiče byli stiženi sudbou, proti které se nedalo postavit (zdá se). Všechny postavy jsou geniálně popsány. Chápu, proč k takovému konci muselo dojít a jejich činy vypovídaly o jejich charakterech i osudu. Je to prostě děsivý a smutný příběh, který ukazuje, že ne každý hrdina ve Středozemi se stane králem a za manželku si vezme krásnou elfku. Ne všechny příběhy končí šťastně a mě se tato temnota nejspí taky dotkla, protože bych ráda viděla na filmovém plátně raději tohle než pohádkového Hobita. Ale jako fanoušek bych nejraději udělala kompromis a doufám, že než umřu, uvidím zfilmované všechno. :D

14.06.2011


GoyaGoyaL. Feuchtwanger

Těžko říci, jaký mám z téhle knihy pocit. Nevím, nakolik hvězdiček ji ohodnotit. Trvalo mi měsíc, než jsem ji konečně dočetla a přitom to nebylo kvůli tomu, že by se mi nelíbila.
Navíc jsem ji otevřela hlavně proto, že jsem viděla Goyovy přízraky od Formana a film jako takový mi přišel lepší kvůli celkovému obrazu tehdejší doby.
Tyhle rozsáhlé romány pro mě mají takové zvláštní kouzlo něčeho minulého. Dneska už se něco takového nevidí, je to prostě jenom ta "nenáviděná" povinná četba. Při představě, že by si autor vybral osobnost z našeho století a snažil se zároveň nějak skombinovat celkové společenské zásady a tuhle budoucí historii, mám pocit, že by to byla nuda. A taky... kdo je dneska takovou osobností, jakou byl Goya?
Strašně mě bavilo sledovat, jak každého dokázal odhadnout, jak porovnával skutečnou osobnost s obrazem. V době jeho ohluchnutí to bylo ještě patrnější...
Jediné, co mě možná vadí je, že obrazy a jeho malířský um nebyl popsán tak, jak šel za sebou.

06.10.2011


Tao Te ŤingTao Te ŤingLao-c´

Kdo si stále netroufá na bibli, tak tohle ji nahradí...
Bez některých autorových poznámek bych se sice obešla ale některé byly naopek výstižnější než samotný text.

16.10.2011


Síla vzdoruSíla vzdoruS. Collins

Třetí díl toho v trilogiích slibuje hodně. Čeká zde to utajované rozuzlení problému. Ve druhém i prvním dílu jsem se spíše soustředila na vztahy. Porovnávala jsem Peetu a Hurikána a fandila Hurikánovi. Ve druhém a třetím díle se postupně odkrývala Hurikánova osobnost a v tom třetím už mi bylo jasné, s kým nakonec Katniss skončí, i když jsem o tom v některých chvílích nebyla úplně přesvědčená. Odhadovala jsem, že se nakonec vykašle na oba.
Ze začátku to bylo docela nudné, přišlo mi, že se Katniss pořád po něčem zotavuje. Půlka knihy byla jen o situaci ve Třináctém kraji a o tom, jak se Katniss zase stává něčí loutkou. Myslela jsem, že bude mít nějakou samostatnější úlohu, povede vlastní bandu zbouřenců... ale asi by to bylo hodně laciné.
Konec mě opravdu dostal. Všechno proběhlo tragicky a zároveň docela šťastně, ale zanechá to ve vás silné pocity.

29.12.2011


Cesta za tajemný HvozdCesta za tajemný HvozdP. Stewart

Možná by se zdálo, že už jsem na podobné knihy moc stará, ale stejně jako Harry Potter budou patřit k mým srdovkách, které budu číst pořád dokola.
Oba dva pánové mají úžasnou fantazii a jejich příběh mě bavil dokonce i teď. :)

30.01.2012


Staré pověsti českéStaré pověsti českéA. Jirásek

Jiráska mám jako spisovatele velmi ráda, ale když jsem nad tím tak přemýšlela... Číst Staré pověsti české na základce, nejspíš bych si k jeho knížkám už nikdy nečichla. Pro základní školu je to kniha docela těžká, hlavně použitým jazykem a kde koho to může odradit. Ale pro středoškoláky by to měla být povinná kniha, protože ten, kdo tvrdí, že je Čech, ale přitom nečetl naše pověsti... není vlastně Čech.

29.04.2012


Sedm let v TibetuSedm let v TibetuH. Harrer

K téhle knize mě dovedlo několik náhod - nejdříve jsem si knihu půjčila z knihovny, ale vůbec jsem se k ní nedostala a musela ji vrátit, abych neplatila upomínku. A potom jsem prošla kolem televize, kde mě zaujal zajímavý film. Netušila jsem, jak se jmenuje, ale už z děje jsem měla podezření, že to znám. A nakonec mi knihu do ruky přihrála další náhoda, kdy mělo nakladatelství Academia zajímavé slevy, takže jsem neodolala a knihu teď dokonce vlastním.
Je to jedna z perel mé skromné knihovničky. Dalajlama je pro mě vzor, osobnost, která mě nikdy nepřestane bavit, takže mě příběh Heinricha Harrera neskutečně zaujal. Vědomí, že člověk ještě ve dvacátém století narazil na místa, která byla pro většinu lidí neznámá a vlastně neprobádaná... tak nějak to pohladilo moji duši dobrodruha.
Byla jsem ale mírně zklamaná, protože jsem se těšila, že se dozvím více o vztahu Heinricha a dalajlamy, ve filmu bylo tomuto tématu věnováno mnohem více času. Ale na druhou stranu kniha poskytla o tolik více informací o zvycích a mentalitě Tibeťanů, že to moje zklamání dokonale vyvážilo.

10.06.2012


Rozesmátá mrtvolaRozesmátá mrtvolaL. K. Hamilton

Druhý díl si udržel stejnou kvalitu jako díl první. Hlavní hrdinka prošla mírnou změnou. Její osobnost začala směřovat správným směrem. Zápletka mě sice i tentokrát bavila, ale opět rozuzlení neobsahovalo žádné vzrušující odhalení. Máme tu vraždy, neznámého pachatele a dva další případy, které je potřeba vyřešit. A rozuzlení přišlo opět jako po másle a samozřejmě spolu všechno pěkně souvisí. Čekala jsem, že se Anita plete a pachatelem bude někdo úplně jiný... někdo v pozadí, nechtělo se mi věřit, že by to všechno bylo tak snadné. Romance se posunula také trochu kupředu a docela Jean-Claudovi fandím.

04.02.2013


KmotrKmotrM. Puzo

Na Kmotra jsem přišla až tehdy, kdy jsem se seznámila s žebříčkem nejlepších knih tady na databázi. I když jsem ji měla téměř půl roku stále po ruce, nemohla jsem se odhodlat ke čtení.
To se změnilo po filmovém maratonu Tarantinovek. Nadchl mě svět mafiánů, kovbojů... prostě mužů (žen; Kill Bill), kteří se nebojí pro svou věc odprásknout pár parchantů (ale bohužel někdy i slušných lidí). Jak už bylo řečeno v jiných komentářích, don Corleone působí jako zachránce chudých a utiskovaných, není možné, aby si ho člověk při četbě neoblíbil, nesympatizoval s ním. S jeho filosofií vlastně docela souhlasím. Historie jeho lidu ho determinovala do postavení, ke kterému se rozhodl.
Ale pro mě nejdůležitější je vztah, který má k rodině, ke svému národu. Dnes už se rodina v mnoha ohledech bere dost na lehkou váhu. Nejlépe to asi bylo vidět na Johnnym a Carlovi. Rozvod byl něco, co don neuznával. Poviností muže je postarat se o svou ženu, tchán ani tchýně němají právo zasahovat do manželství jejich dítěte. Přesto je rozvod někdy nutný. Ta soudržnost, která ovšem mezi členy Corleonovy rodiny panovala mě dojala.
Dále pak věc s přátelstvím a protislužbou. Tahle metoda mi přijde geniální. Nejsem člověk, který snadno odpouští a pamatuji si. Přesto stále odpouštím a nemstím se. Ale tak, jak druzí mně, tak já jim. Pak jsou všichni spokojeni a přátelství může pokračovat.
I když s postavou dona hodně sympatizuji, stále si říkám, že musím mít na paměti, že to nebyl žádný svatoušek. I tak ale je to jedna z postav, ze které si chci brát příklad alespoň v tom, co pokládám za dobré.
Ale při představě, že by někdo ublížil někomu z mých blízkých a viník by nebyl potrestán... kdo by netoužil po spravedlnosti?

07.02.2013


Modrá jako safírModrá jako safírK. Gier

Druhý díl mě ani v nejmenším nezklamal, spíš je ještě mnohem více nadchl. I když se tu mnohem více než v prvním díle řeší láska hlavní hrdinky a nepatrně se do toho přimýchává i třetí postava, oceňuji, že se děj nestočil do nějakého hloupého love story s trojúhelníkem. Druhá kniha mi přišla také o nějaké dva stupně vtipnější - velmi jsem si oblíbila ducha chrliče, který mě trochu vrátil do časů Bartimea (což mi připomíná, že bych se ty knihy měla konečně koupit). I co se zápletky týče, začíná to být stále více zamotanější a stále jsme se pořádně nic nedozvěděli. Během dvou dní jsem přečetla první a druhý díl (jedna kniha na jeden den :D) a třetí snad zvládnu ještě rychleji než ty předchozí. Dlouho mě u sebe žádná kniha takhle nedržela... nechce se mi skončit, dokud nebudu vědět, jak to dopadne.

14.03.2014


SelekceSelekceK. Cass

O knize jsem věděla už hodně dlouho, ale když se objevila v češtině, nijak mě to neohromilo a mojí první myšlenkou nebylo utíkat do knihkupectví a koupit si ji. Jenže... ujel mi autobus a co jiného dělat, když má člověk hodinu času, než jít do knihkupectví a číst si. Přečetla jsem nějakých třicet stránek a přestože jsem chudý student, cena knihy nebyla tak přemršťená, aby mi to nedalo a nekoupila si ji. Za necelý den jsem měla knihu přečtenou.
Líbí se mi nápad, je podle mě originální a zajímavý. Už jsem na knihu slyšela přirovnání k Hunger games, ale ve mě spíše vyvolává dojem postapokalyptické Popelky.
Vše je výborně, jednoduše popsané, charaktery všech postav jsou přijatelné (nejvíc jsem se děsila, jak vlastně bude vypadat boj 35 holek o jednoho kluka-prince, a jak vlastně dojde k tomu, že se do něj America zamiluje, ale vše se vysvětlilo tak plynule a pochopitelně, že mi to přijde geniální).
Jediné, co mě zklamalo, bylo znovuobjevení Aspena téměř v závěru knihy, takže se to ZASE stočilo k zaláskovanému trojúhelníku. Ale moc mě to nepřekvapilo. Pokud by neproběhl nějaký převrat, což neproběhl, tak by nebylo o čem psát a byla by to nuda. I když mi tyhle romance: "jsem zamilovaná do dvou kluků a teď nevím, kterého si vybrat" lezou krkem, America jako postava zaujala postoj, který se mi opravdu líbí. Já sama bych nevěděla, koho si na jejím místě vybrat (a že si to dokážu představit). Možná i z toho důvodu, mi zápletka nijak nevadí a jsem zvědavá, jak to dopadne.

31.10.2014


Šťastně až navěkyŠťastně až navěkyK. Cass

Nějak jsem mi do této knihy nechtělo... povídky? To je jen nějaká další snaha o to přiživit se na popularitě série a bude to stát za prd, to jsem si myslela. Ale nakonec jsem knihu přečetla během dne. Bylo to takové příjemné zakončení. Jednu chvíli jsem si říkala, škoda, že toho pohledu od Maxona nebylo více, jeho část příběhu mě zaujala nejvíc. Asi proto, že s ním toho autorka zažila nejvíc. Amberly mě také zaujala, ale její příběh mi připadal psaný trochu nasilu, už to nebylo tak přirozené. Možná za to může to, že jsem spoustu podrobností z knih zapomněla. A to dokonce tak, že jsem si říkala, že si mi tato kniha líbí snad víc než samotná Elita nebo První.

04.05.2017


Noční klub. Díl prvníNoční klub. Díl prvníJ. Kulhánek

Byla jsem skeptická... Nesla jsem si ji s další kupou knih z knihovny a doma při rozhodování: "Tak kterou první?" jsem vybrala právě Noční klub, protože knihovní lhůta je měsíc a já nerada držím doma knihy přes termíny a u této jsem měla pocit, že se tím budu prokousávat nejdéle. "Tak ať to mám rychle za sebou."

A měla jsem.

Výborně čtivá, místy napínavá a vtipná. Řadím Kulhánka mezi oblíbené spisovatele a příště v knihovně vyberu všechny díly...

14.09.2017


ProbuzeníProbuzeníL. J. Smith

Zatím jsem přečetla pouze první díl a ani se na pokračování zvlášť nechystám. Tohle je asi jeden ze dvou příkladů, kdy se mi víc líbí filmové zpracování (v tohle případě seriálové). Nechci tyhle knihy nijak schazovat, ale po Twilight sáze mi tyhle knihy s upíry přijdou na jedno brdo.

01.12.2010


Hra o trůnyHra o trůnyG. R. R. Martin

Dokonalost, která je o to dokonalejší, že má tolik dílů. Bohužel se to netýká financí. :D Podařilo se mně donutit mamku, aby se podívala na seriál a strašně ji štve, že je jen deset dílů. Tím pádem se odvažuji doufat, že bude investovat do knih. :D
Jenom doufám, že další díl vydají co nejdřív, abych měla sérii identickou.

23.06.2011


Společenstvo PrstenuSpolečenstvo PrstenuJ. R. R. Tolkien

Bohužel jsem nejdříve holdovala filmovému zpracování a když jsem pak otevřela knihy, byla jsem mírně zklamaná.
Kdybych si mohla vybrat, narodím se v den, kdy bych si mohla knihy přečíst dřív, než uvidím film.

14.06.2011


SilmarillionSilmarillionJ. R. R. Tolkien

Kniha, která se mi z všech Tolkienových děl líbí nejvíce.
Jména pro mě nebyla moc velkým problémem, stačí se prostě soustředit na to, co čtu. A má to tu výhodu, že si nedokážete zapamatovat všech podrobnosti, takže i když ji budete číst po dvacáté, pořád tam bude něco nového, nebo něco, co jste nově pochopili.
Rozhodně jsem ji nečetla naposledy.

14.06.2011


PygmaliónPygmaliónG. B. Shaw

Po dlouhé době jsem si pobrečetla, což bylo dost divné... Ani jsem nevěděla, proč vlastně brečím, slovům, která jsem četla jsem rozuměla jen matně a přesto se to ve mě takhle hnulo. Nebyla jsem si vůbec jistá, jestli Líza k Higginsovi něco cítí, ani jestli on něco k ní, ale přitom jsem to podvědomě věděla. Takhle se ten text dostane do hlavy.

13.07.2011


Zpěv drakůZpěv drakůM. Čermáková

Nebýt seriálu Prostřeno, kde se autorka celý týden vyskytovala, nejspíš bych po knížce ani nesáhla... Ale už jenom proto, že se takhle zviditelnila mě tohle strašně zajímalo. A výsledek nebyl vůbec špatný.
Je to tuším teprve pátá kniha z řad českých fantasy spisovatelů, co jsem četla. A i když je to pro děti a mládež, kam už se bohužel neřadím, přesto mě to bavilo. Možná bych zkrátila hodně táhnoucí se začátek a přidala trochu akce. Konec taky nedopadl úplně podle mých představ. Na to, kolik bylo ze začátku vysvětleno věcí a objasněn nový svět se zápletka děje scvrkla na znovuzajetí čarodějů. Pak se sice objevila válka a nějaký ten neřád nepřítel, ale už bez toho, aby to bylo pořádně dotaženo do konce.

24.07.2011


Aréna smrtiAréna smrtiS. Collins

O téhle sérii jsem slyšela už delší dobu a když jsem si konečně řekla, že je načase si ji pořídit. Spletla jsem se a místo prvního dílu si koupila třetí. Ale alespoň mě to přimělo mít doma celou sérii a ne jen první díl.
Věděla jsem, že ohlasy jsou pozitivní, takže jsem byla zvědavá, co na tom všichni vidí a jestli to nebude něco podobného sáze Stmívání, protože to u mě bylo, jakoby se historie opakovala.
Musím říct, že tentokrát se to nejspíš nezvrhne v něco tak oslavovaného a zavrhovaného zároveň, ale i tak si získá hodně fanoušků.
Děj je možná jednoduchý a hned na začátku se dalo říct, kdo nakonec vyhraje. Ale je v tom i dávka nepředvídatelnosti a to se mi líbí. Navíc po přečtení Smečky, kde je šílené zaláskované story mi tentorkát tenhle trojúhelník přišel jako reálnější a rozhodně příjemnější.
Hlavní hrdinka místy působí celkem normálně. Autorka ji nechvává dělat i to, co se nám nemusí líbit. Udržuje činy postav přiměřené jejich povaze a nedá se říct, že jsou jejich činy z hlediska reality nepochopitelné.
Trochu mi vadil použitý přítomný čas, podle by byl mnohem lepší klasický minulý. Ale s tím se už asi nic neudělá.
Když to srovnám s dalšími YA kousky z poslední doby. Jednoznačně je překonává...

02.11.2011


KyticeKyticeK. J. Erben

Jediná poezie, kterou dokoážu číst opakovaně a mám z ní stále stejný zážitek. Dokonce i filmové zpracování se povedlo, takže kdo si stále netroufá, může zkusit film, ale bylo by škoda zůstat jenom u něj.

13.01.2012


Tajemný NipponTajemný NipponJ. Janoš

Nevím, jak by tuto knihu hodnotil někdo, kdo studuje na vysoké škole japonštinu nebo historii Japonska, ale mě jako člověku, který se pouze zajímá a nemá ještě žádné informace naprosto postačila.
Ale přiznám se, že historie mě zrovna moc nebere, takže jsem byla nadšená hlavně začátkem knihy, kdy nás autor seznamuje hlavně se zvyky Japonců, jejich tradicemi a myšlením. V některých směrech je to hodně zajímavé. Ale neopovrhuji ani dalšími informacemi a je jich tu opravdu hodně.
Jen je to už 14 let, kdy autor knihu napsal a některé informace jsou poněkud zastaralé, takže jedině v tom vidím jistý nedostatek.

15.05.2012


1 2 3 4 5 >