Denaille komentáře u knih

Já ji četla v angličtině, takže jsem rozhodně nepochytila všechno. Přesto mě příběh vůbec nebavil, zápletka byla předvídatelná a v tomto žánru světa víl jsem hodně ovlivněna knihou Daň peklu. Když jako desetiletý spratek čtete knihu, kde se dozvíte, že víly, elfové a vůbec kouzelné bytosti jsou pořádní parchanti, váš kamarád gey se stane sexuálním otrokem jednoho z elfů, vaši kamarádku utopí vodník a vy zjistíte, že jste podvržené dítě a svou mocí přinutíte kluka své kamarádky, aby se do vás zamiloval... Pak vám taková romantická pohádka přijde jako dost slabý odvar světa, který je mnohem drsnější než se zdá. Autorka se o to sice snažila, ale ani tak to na mě prostě nezapůsobilo.

31.01.2013

Dramatická pohádka pro dospělé po italsku...
Shakespeare prostě nikdy nezklame. Ať už jde o jakoukoliv hru, vždy mě baví to číst, a co teprv to vidět.

3 30.01.2013

Tuhle knihu jsem četla někdy ve čtvrté třídě na základce, kdy mě rozbrečela snad hned třetí stránka. To, že jsem si ji po deseti letech přečetla znovu na množství probrečených kapesníků moc nezměnilo. Je to kniha pro děti, ale fakt, že jsem ji i v mém věku stále propadla buď něco svědčí o mé osobnosti (jo, jsem trochu citlivka) nebo na té knize opravdu něco bude. A kdyby ne, tak kniha pro děti je to skvělá, i když se zaobírá až moc smutným tématem.

1 12.01.2013

Moje první zkušenost s fantazií Scota Westerferda. I když je nepochybně pravda, že je příběh určený hlavně mladším čtenářům, já původně myslela, že jde opět o žánr YA. Vůbec nelituji toho, že jsem si ji koupila. Ale přála bych si, abych byla o pár let mladší a ponořila do stempunkové světa ještě hlouběji. A i když bych teď ocenila trochu starší charaktery a sloužitější příběh, i v téhle míře to stačilo na to, abych si to užila.
Mrzí mě ale časté chybování mezi ona/on slovy v paralele příběhu Deryn/Dylen. Přeložit větu jako: Já jsem myslela... i když by se přitom měla vydávat za kluka je podle mě docela zásadní chyba a nebylo to jen jednou. Starší to pochopí jako chybu tisku, ale mladší začnou přemýšlet, jak je možné, že tedy nikdo nezjistil, že je to vlastně holka a nepřijde jim divné, že o sobě mluví v ženském rodě?

2 30.12.2012

Po všech těch recenzích, které jsem četla, jsem věděla, že tahle kniha bude dobrá. A opravdu mě nezklamala. Opět jsem musela dojít až na poslední stránku, jinak mi stále příběh vězel v hlavě a já přemýšlela, jak to může škončit.
V některých chvílích jsem ale měla pocit, že se postavy nechovají úplně reálně. Alespoň já bych měla co dělat se začínajícím šílenstvím nebo alespoň pořádným traumatem, ze kterého bych se neotřepala tak jako naše hlavní hrdinka.
Ale i když to nebylo úplně dokonalé, mám pocit, že to předčí většinu knih stejného žánru.
Člověk se asi neubrání srovnáváním s Hunger games. V tomhle směru nedokážu říct, zda to bylo lepší nebo horší. Každá má něco.

2 17.12.2012

Čekala jsem od této knihy trochu víc, než se mi nakonec dostalo. Ale když si přečtete Bartimaeovu trilogii a pak vezmete do ruky Fabianovo Invocatio Elementalium, nemůžete se prostě smířit s tím, že tito elementálové nejsou jako Bartimaeus. :D Ale nejde jenom o tohle.
Hlavní postavy jsem si celkem oblíbila, autor se snažil být sarkastický a vtipný, což mi docela vyhovuje. Přesto mě to, jak byly popsány, někdy strašně štvalo. Především šlo o způsob, jakým se vyjadřovaly. Byly to hodně složité a barvité věty, které ze sebe člověk při běžné mluvě sotva vysouká. Kvůli tomu mi to, co říkali přišlo hrozně klišoidní a nepravděpodobné.
Že jde o jakousi směs městské fantasy, thrilleru a ještě čehosi, je taky zajímavé. Ale nebavilo mě to. Celkově jde o zajímavý nápad, líbí se mi, že je děj zasazený do našeho "domácího" (resp. slovenského) prostředí. Žádná exotická jména, žádný jiný svět, žádné přihlouplé love story (žádný zaláskovaný trojúhelník). Ale děj se děsně vleče a když už čekáte nějaké velké vyvrcholení, nakonec všechno skončí plechovkou od piva...

15.12.2012

Po tom, co jsem si pustila všech osm filmů, měla jsem strašnou chuť znovu si přečíst knížky, protože už jsem nedokázala vybavit rozdíly. První díl byl pro mě vždycky takovým nijakým, protože jsem ho jako malá nečetla a k sérii jsem se dostala až už byl na světě film Vězeň z Azkabanu. A opět vzledem k filmu se mi zápletka i styl zdály hodně jednoduché, takže jsem se na to moc netvářila.
A teď? Je mi devatenáct a přesto jsem tu knihu dokázala dočíst s pocitem, že jde o skvělou knížku, kterou si ještě několikrát přečtu.
Nejde o to, že je zápletka primitivní, že jsou to knížky pro děti, že to nemá takovou atmosféru jako film. Pro naši generaci je to něco jako futra, kde si děcka měří svoji výšku. Tyhle knížky s námi rostly, vyvíjely se a nakonec všechno skončilo tehdy, když jsme dali sbohem dětství a fantazii. Když jsem první díl znovu otevřela, cítila jsem takovou šílenou nostalgii...
A ještě jednu věc jsem si uvědomila... Nevím, jestli Rowlingová měla nějakou představu, o čem budou další díly, nebo jestli to na ni přicházelo až během psaní. Obdivuji ale s jakou genialitou propojila informace, které se v prvním díle zdály nedůležité a v těch dalších příbězíh hrály důležitou roli.
To, že stvořila svět, který se vyrovná Tolkienově Středozemi se nedá popřít a já jsem ráda, že jsem měla možnost s tímto příběhem vyrůstat.

Velmi vhodná kniha pro ty, kteří se zajímají o buddhismus, ale zatím o něm nic moc neví. Autor velmi čitelně podává jakýsi základ buddhistického učení. Nezachází nijak do hloubky, ale jsou zmíněny důležité postavy jak z čínského, tak japonského buddhismu, různé příběhy (tuším, že jsou to možná i džátaky) a důležité sútry. Vřele doporučuju.

2 13.11.2012

Velmi jsem přemýšlela, že dám pět hvězdiček, ale byla jsem mírně zklamaná překladem a hrubkami v textu, takže jsem se nakonec rozhodla tu jednu hvězdu sebrat. Příběh je to velmi zajímavý, originální. Proto jsem z něj byla nadšená. Opět mě nezklamala milostná dvojce, která se k sobě náramně hodila nepotrpěla si na žádné drama. To byl asi ten nejdůležitější bod v celém ději. Bylo tam sice pár nedostatků, které autorka nevyřešila úplně ideálně. Ale nakročila si do mého srdce pravou nohou, protože se mi to fakt líbilo a bavila jsem se u toho. Opět je to ale ten druh knihy, kterou otevřete, abyste si dali nějakou tu rychlovku, u které nemusíte moc přemýšlet.

2 09.10.2012

Není to čtivo jenom pro malé, ale pro všechny věkové kategorie. Pohádky samo o sobě jsou něčím, co se dá číst stále dokola a nikdy to neomrzí. Ale Pohádky Tisíce a jedné noci jsou ještě jednou tak zvláštní, protože nejsou naše. Z každé stránky dýchá magie východu. Aláddín, Alí Baba, Šahrazád, Sindibád, kdo by je dneska neznal?

5 04.09.2012

Úžasné dílko, které mě příjemně překvapilo... nečekala jsem od něj tolik. Možná moje nadšení plyne i z časového důvodu, protože jsem ji otevřela po přečtení Města z kostí (prvního dílu úspěšné série Nástroje smrti), kdy se náměty knih hodně podobají.
Démoni a svět, který je normálním lidem skryt. Svět, který se v téhle knize zrodil je drsný, ale úžasný. Všechny hlavní postavy jsem si oblíbila i přes jejich nedostatky, a hlavní hrdinka zabodovala.
Je to určitě jeden z nejlepších kousků urban fantasy, co se mi kdy dostal do ruky. :) Doufám, že se nakladatelství rozhodne vydat i další díly.

27.08.2012

Knihy jsem si koupila před rokem a doteď nechápu, proč jsem tak dlouho čekala na to, abych si je přečetla. V poslední době na mě všude kouká YA fantasy, takže jsem byla ráda za změnu a s radostí se ponořila do klasické hrdinské fantasy. Kvothe hned na začátku vypadal slibně, čekala jsem úžasného hrdinu a vida, on z něho byl nakonec obyčejný kluk, která má jen o něco lepší hlavu než ostatní. Také způsob vyprávění na mě zapůsobil celkem originálně, jelikož začátek sliboval něco jiného.
Také jsem byla překvapená některými vtipnými scénami. Pokus Kvotheho dostat Mistra Elodina se zrvrtl v něco nečekaného. :D A naprosto jsem si oblíbila jeho přítele Sima. Ten se mi dostal pod kůži při Kvotheho vystoupení v Eolianu.
Autor se zdá se nechal inspirovat bohatým studentským životem a také je jasné, že k hudbě bude mít vřelý vztah.
Přesto mám pocit, že to pravé začne až s dalším pokračováním v knize Strach moudrého muže... a že se na to dost těším.

1 01.08.2012

Přesně tohle je ten důvod, proč miluju fantasy a sci-fi literaturu... a protože sama bych to neřekla líp, použiju slova Františka Vrby, který se ke knize vyjádřil v Doslovu.

"Někteří umělci a básníci si ve fantastické science fiction našli svůj nový prostředek, nový způsob vyjádření pro životní pocity současného člověka a jeho vztahu ke světu. Uvědomili si nesmírně rostoucí zájem široké veřejnosti o převratné vědecké objevy a technické zázraky posledních desítiletí. A zároveň rozpor mezi skvělostí těchto objevů a strašlivou možností jejich zneužití.
Sama literární forma vědecké fantazie je tedy odrazem velmi naléhavých problémů dnešní skutečnosti a není proto divu, že po ní sahají i autoři, kteří patří k nejpřemýšlivějším a nejcitlivějším. Využívají populární formy, aby vštípili zrnko vážné myšlenky i čtenáři, který by před reálnou nefantastickou vědeckou studií nebo před pokrokovou vědeckou analýzou společenských problémů otráveně či zděšeně ucouvl.
Forma fantastické fikce se stává nejednou inteligentní kamufluží pro myšlenky, které by jinak narazily."

Jak může s něčím takovým soupeřit Stmívání, Smečka nebo i Hunger games?

9 20.06.2012

K téhle knize mě dovedlo několik náhod - nejdříve jsem si knihu půjčila z knihovny, ale vůbec jsem se k ní nedostala a musela ji vrátit, abych neplatila upomínku. A potom jsem prošla kolem televize, kde mě zaujal zajímavý film. Netušila jsem, jak se jmenuje, ale už z děje jsem měla podezření, že to znám. A nakonec mi knihu do ruky přihrála další náhoda, kdy mělo nakladatelství Academia zajímavé slevy, takže jsem neodolala a knihu teď dokonce vlastním.
Je to jedna z perel mé skromné knihovničky. Dalajlama je pro mě vzor, osobnost, která mě nikdy nepřestane bavit, takže mě příběh Heinricha Harrera neskutečně zaujal. Vědomí, že člověk ještě ve dvacátém století narazil na místa, která byla pro většinu lidí neznámá a vlastně neprobádaná... tak nějak to pohladilo moji duši dobrodruha.
Byla jsem ale mírně zklamaná, protože jsem se těšila, že se dozvím více o vztahu Heinricha a dalajlamy, ve filmu bylo tomuto tématu věnováno mnohem více času. Ale na druhou stranu kniha poskytla o tolik více informací o zvycích a mentalitě Tibeťanů, že to moje zklamání dokonale vyvážilo.

7 10.06.2012

Tenhel díl se mi mimořádně líbil, protože konečně se dozvídáme, kdo vlastně Mercedes je. A Indiání mě vždycky fascinovali svou vírou. Je to jedno z nejzajímavějších nábožestvích. Jejich vztah k přírodě je záviděnihodný. Briggs tyhle informace skvěle využila a jenom tím celý příběh pozdvihla. Dokonce se teď naskytl i prostor pro trochu přemýšlení, protože se tam objevily i zajímavé myšlenky a to je pro dobrý příběh velmi důležité.
Doufám, že další její knihy ponesou stejného ducha.

10.06.2012

Po tom, co jsem během dvou dnů zhtla Moře nestvůr jsem si svůj čas o dost zlepšila a Prokletí titánů do sebe nasoukala během jednoho dne.
Vážně začínám Ricka považovat za jednoho z mých oblíbených spisovatelů... Že jsou to knihy pro děti? Hloupost! Obdivuji jeho fantazii smysl pro humor. A žasnu nad tím, jak dokázal z celkem nezáživného tématu vyždímat tolik napětí, akce a dobrodružství. Do konce nikdy nevím, jak to skončí a co vlastně vězí za všemi těmi problémy na začátku.
I když je pravda, že dějová linie je podobná jako v těch předešlých, jakoby měl autor napsanou osnovu a jel podle ní. Ale komu to vadí? V každé knize se najde něco, co mě naprosto překvapí.

7 04.06.2012

Kdysi jsem na Percyho narazila díky několikastránkové recenzi v Pevnosti a hrozně jsem se na tu knihu těšila. Nakonec jsem ji koupila sestře k narozeninám, i když jsem s ní měla trochu postraní úmysly. Mě totiž nikdo knihy zásadně darem nedává, i když všichni ví, jak moc čtu, takže si je musím všemožnými dostupnými prostředky obsatarat sama.
Pamatuji se, že mě první díl docela zklamal, ale už si nepamatuju, jestli to zklámání přišlo hned po přečtení nebo až s dalšími ohlasy na knihu.
Do dalších dílů se mi tedy moc nechtělo. Možná bych se k tomu nikdy nedostala, kdybych měla toho osudného dne, kdy jsem měla přečíst na horách ségře nějakou pohádku, něco co by odpovídalo jejímu věku. A tak vyhrál Percy Jackson...
Vážně mě mrzelo, že jsem se téhle knize tak dlouho vyhýbala a co nejdřív se chci vrhnout i na další díly. Zdá se, že mě Percy Jackson zakrátko pohltí. Vážně jsem si to užívala. Líbí se mi všechno, zápletka, vtípky i charaktery postav...
Naprosto jsem si zamilovala Tysona a možná jsem byla i mírně pohnuta v závěru knihy.

3 01.06.2012

Musím přiznat, že neco z toho co se stalo mi přišlo dost předvídatelné, ale na druhou stranu se zase stalo tolik věcí, na které bych nejspíš v životě ani nepomyslela... :D
Také jsem při čtení různých recenzí a komentářů zjistila, že si mnozí myslí, že z toho mohlo být vytřískáno více. Já jsem stejného názoru. Mohlo to být ještě jednou tak dlouhé a rozhodě detailněji propracované. Některé scény podle mě proběhly hodně rychle a při některých mi popis nestačil a nedokázala jsem si představit, co jak vypadá a jak se to přesně odehrálo.
Ale to byl asi jediný nedostatek.

30.05.2012

Parfém: Příběh vraha nejspíš většina z vás zná jako filmové zpracování. Přiznám se, že jsem měla možnost se na film podívat, ale považovala jsem už název za poněkud podivný a nedokázala jsem si představit, o čem to bude. Sestra se sice snažila mě přesvědčit, že je to dobré, ale nevěřila jsem jí.
A když se mi naskytla možnost získat tuhle knihu v krásné filmové obálce za pár kaček, řekla jsem si, že to zkusím.
Stále jsem ale nevěděla, do čeho jdu.

Teprve až jsem měla knihu doma, dozvěděla jsem se hrubý obsah a začalo mě to zajímat. Svět parfémů mě fascinuje už delší dobu a někdy jsem přemýšlela, jakou vůni bych si nechala udělat jenom pro sebe. A navíc mi závěr knihy jenom podvrdil něco, co už vím delší dobu. Že láska smrdí, ale v tom dobrém slova smyslu. :D

3 30.05.2012

Nevím, jak by tuto knihu hodnotil někdo, kdo studuje na vysoké škole japonštinu nebo historii Japonska, ale mě jako člověku, který se pouze zajímá a nemá ještě žádné informace naprosto postačila.
Ale přiznám se, že historie mě zrovna moc nebere, takže jsem byla nadšená hlavně začátkem knihy, kdy nás autor seznamuje hlavně se zvyky Japonců, jejich tradicemi a myšlením. V některých směrech je to hodně zajímavé. Ale neopovrhuji ani dalšími informacemi a je jich tu opravdu hodně.
Jen je to už 14 let, kdy autor knihu napsal a některé informace jsou poněkud zastaralé, takže jedině v tom vidím jistý nedostatek.

4 15.05.2012