DeathTheKid komentáře u knih

Právě Pentagram se stal mým úvodem do spisovatelského království Jo Nesbøa. Byl jsem unešen a navázání na sérii v chronologickém pořadí pak byl naprosto logický krok.

Teď si po více než 5 letech prožívám tragický a napínavý život Harryho znovu a Pentagram působí trošičku prázdněji. Vraždy tak nějak plynou, bez postupů a nálezu klasických důkazů, jako to bylo v minulých knihách, ale i vyvrcholení s úhlavním nepřítelem zprvu působilo tak nějak unáhleně a některá rozhodnutí postav prostě nedávaly smysl. Druhá půle knihy ale tak nějak začala zaostřovat obraz detailněji a vše do sebe zaklaplo jako ozubené soukolí zlatých rolexek.

Pentagram ukončuje Princovu ságu, která na mě působila nevyrovnaně. Očekával jsem případ a notnou dávku z pozadí Prince. Tak akorát, abych byl nažhavený na další díl. Zejména v Nemesis tohle cítit nebylo skoro vůbec a proto i ten náhlý skok v pátém dílu působil trochu hrrr. Naštěstí mě čeká Belman sága a tu já tuze rád.

7 30.09.2023

Během čtení i po přečtení jsem uvažoval, jaké hodnocení "Holky s dračí kérkou" bude adekvátní. Stieg Larsson do knihy úspěšně zabudoval dobrý a zamotaný děj, motivované a lidské postavy, ve čtivém a snadno stravitelném podání. V tomhle snad nejde moc co vyčíst. Potíží je rozsah díla a jeho utahanost. Nudné, ale čtivé pasáže, ať už chcete nebo ne, ubírají na tempu vyprávění.

Druhou věcí je oslovování hlavních protagonistů. Vypravěč od začátku zná jejich jména a světe div se, i čtenář je po prvních 50 stranách zná také. Proč tedy píše i za 400. stranou "Lisbeth Salanderová otevřela notebook...". Ty vole, já vím, že je to Salanderovic holka, četl jsem to příjmení totiž 100x předtím! Asi si teď říkáte, že mi trochu jebe, že je to zanedbatelný detail. Já vám nevím, vy byste nekoukali na týpka s jedním oholeným obočím? Co tedy s tím hodnocením? Za mě by bylo adekvátní hodnocení přesně 4,5 hvězdiček, protože 5 je moc, 4 málo. Na druhou stranu nerozumím tak vysokému hodnocení a připisuji ho tomu, že právě Stieg Larsson a jeho Milénuim se stalo hitem a průkopníkem severské krimi do světa bestsellerů a tak je i lehoulince nadhodnocené. Za mě tak 86 %, ale stejně nechám těch 5.

Poslední, ale spíš vtipnou věcí je taková moje malá výzva. Až budete příště číst "Muže, kteří nenávidí ženy", dejte si kávu pokaždé, co si ji dají protagonisti. REST IN PIECE...

3 05.04.2021

Kdykoli se objeví informace, že Nesbo píše novou knihu, zbystřím. Je to prostě můj nejoblíbenější autor, celou sérii s Harrym žeru a rád mám i jeho "bokovky" (kromě doktora Proctora, toho jsem nečetl), takže když vyšlo Království, nebylo o čem.

Když máte jako spisovatel sérii s detektivem o 12 knihách, je vám jasné, že tu a tam prostě odskočíte jiným směrem. Ne přímo ze žánru, ale pozměníte stylizaci, stejně jako hudební skupiny 20 let nehrají to samé, ale upravují svůj styl. Království je tedy komorně zasazeno do jedné vesnice v Norsku u vody, s hlavní postavou, která se klasifikuje jako "ne-moudrá", ačkoli je u Nesboho zvykem, že i jeho "ne-moudré" postavy mají vlastně za ušima. Vlastně vám z děje nic vyzradit nechci, ten si můžete zprznit přečtením výtahu na přebalu knihy, jen bych dodal, že Roy s bráchou jsou sympaťaci, kniha se neobejde bez thrillerového hávu a čte se to naprosto samo. Nikdy jsem 600 stran nepřečetl za 4 dny.

11 05.04.2021

To vám teda povím, spisovatelka Gillian Flynn je teda pěkné kvítko. Je totiž první autorkou, která přiměje čtenáře přistupovat ke VŠEM postavám jejích děl s odporem, a někdy možná až s nenávistí. Nedokážu plně pochopit, jak to dělá, ale je to neskutečné a zajistí vám to naprosto nový zážitek z četby knih. Nejsem žádný knihomol, takže nevím o jiném autorovi s touto schopností, proto je u mě v tomto stylu psaní naprosto nedostižná.

Horší je to se samotným dějem, který má mít detektivní prvky, ale je jich tak málo a jsou tak kostrbaté, že Temné kouty prostě ani nemůžete jako detektivku brát. Je zejména psychodramatický román (ať už je to cokoli, zrovna jsem si to vymyslel...), který skvěle popisuje myšlení hlavní postav, jejich postavení ke společnosti a jednotlivým lidem. S postavami tak až zvláštně sympatizujete a nesympatizujete zároveň. Hlavním nedostatkem knihy je nesourodost v tempu, které klasicky stoupá a klesá napříč celým dějem. Psychologie postav je ale opět "top notch".

Nedávno jsem viděl i filmovou adaptaci s Charlize Theron v hlavní roli. Nějak mi uniklo, že je Charlize malá žena okolo třicítky s "pětkama" kozama, ale budiž. A taky z nějakého záhadného důvodu vykuchali mentality a motivace hlavních postav a vyhodili je do koše. Rozhodně doporučuji knihu před filmem, to je 100 a 1.

5 05.04.2021

Za posledních 5 let se mi povedlo přečíst cca 44 knih, což je přesně o 44 více, než bych si před 5 lety pomyslel. Takže když jsem pokukoval ségřinou knihovničkou, zaujal mě právě román Červený a černý, protože "jo, hej však o tom jsme se na střední učili!" a tak jsem se do toho dal.

Tušil jsem, že styl psaní literatury minulých století bude odlišný od toho dnešního, mainstreamového, ale že to bude až tak jiné? První věcí je samozřejmě překlad, který nejspíše ctí tehda používaný jazyk. Proto místo "představivosti" budete číst "obraznost" a podobně. Kniha je těmito staršími výrazy prošpikovaná, což není špatně, ale abyste jen neklouzali po povrchu očima, ale skutečně četli, nesmíte pospíchat. Já nepospíchal a stejně jsem nepobral více věcí než bych sám chtěl. Má to "těžkou prdel" a popisování společenských konvencí Francie v začátcích 19. století taky nepomáhá, zejména když do rovnice připíšete mladého Juliána Sorela, který je bez pardonu pěkný debil.

Už samotné společenské situace bylo obtížné si představovat a udělat si obrázek, a do toho sledujete chování Sorela a jeho opovrhování snad každé sociální vrstvy, ve které se nachází, a aby dosáhl svého jede se všemi a zároveň proti všem. Je to pokrytec v životě i v lásce a v knize je to jasně vidět. Mnoho kapitol se vlastně řeší úplně všechno a zároveň úplně nic. Troufám si říct, že kdyby se vyškrtalo 150 stran, podstata děje i povahy hlavních postav by byly zachovány.

Mrzí mě vágní popis knihy, ale nevím moc, jak tuto amatérskou recenzi uchopit. Dost možná je to literárně i psanou formou nejtěžší dílo, které jsem měl tu čest číst a možná to prostě jen není můj šálek kávy. Nejsem vyloženě zklamán, že jsem se do Červeného a černého pustil, ale kdybych měl možnost odpovědět svému maturantskému já, zda-li to fakt poctivě prubnout do čtenářského deníku, řekl bych "Neplýtvej časem a stáhni si rozbor z netu."

4 21.11.2020

Knihu jsem si koupil jen díky "slávě", které se Petersonovi v nedavné době dostalo. Baví mě filosofovat a přemýšlet nad různými věcmi z různých pohledů (ne že bych v tom byl dobrý) a tato kniha přesně tohle nabízí.

Autor vám nic nevnucuje, prostě jen píše a co vy si z toho vezmete, je čistě na vás. Všechny pravidla rozebírá do niterných podrobností, což mi mnohdy činilo problémy textu plně porozumět. Je to místy hutné, či složité čtení a vágní popis, který Peterson tu a tam používá, čtenářovi v porozumnění taky moc nepomůže. Ale stále je v knize spousta pochopitelné moudrosti. Ať už historické, univerzální nebo nabyté z osobní zkušenosti. Pokud byste se rozhodli řídit se těmito pravidly za cestou ke smysloplnému životu, určitě bych většinu pravidel doporučil a ke čtení bych vám přihodil i tužku a sešit, protože kniha je zajímavými poznatky nasáklá a pojmout vše najednou je nemyslitelné. I pro místní borce.

Není to tak, že by člověk byl hloupý a mnoho těchto zřejmých pravd nevěděl, sám Peterson to píše na konci, něco ve stylu "spousta věcí víte, jen nevíte, že je víte". Třešničkou na dortu této knihy je fakt, kde Peterson zmiňuje, že cílem konfliktu nemá být vítězství, ale mír. Komentující s úmyslem ponížit jeho knihu a prokázat svou pravdu jen sami poukazují na své nedostatky. Ačkoli to pro mě bylo místy složité čtení, tak jsem se mnohdy zamyslel nad, ať už známými nebo nově získanými, myšlenkami.

7 30.07.2020

Thilliez se mi dostal do povědomí Syndromem E. Ukázal, že umí psát syrově, s nápadem a zamotanou zápletkou a jeho knihy obsahují množství informací o mnoha oborech. To vše je i v Krvavém andělu, jen to působí jakože se "rozepisuje". Na své poměry jsem knihu přelétl dost rychle (týden) a jsem tedy spokojený. Hvězdičku ubírám hlavně za prvky s duchařinou, jasnovědectvím a bohem, což jsem doufal, že se to v závěru logicky objasní. I přesto výborná kniha a fanouškům temných krimi doporučuji.

3 02.09.2019

Možná jsem od knihy čekal až příliš a byl jsem zklamán tím, co jsem dostal. Asi každý, kdo knížku četl, chtěl znát tajemství a pravidla života v post-apokalyptickém metru. Toho se nám tak nějak dostalo, ale autor tak nějak popisuje "napůl". Ať už prostředí nebo odehrávající se situace. Jakoby něco chybělo (a na konci knihy se i dočtete, že popisovat konkrétně nechtěl - hlavně monstra, protože představivost je lepší než popis). Ale jak já si mám představit metro, když jsem v žádném nebyl? Nevadí.

Druhou věcí, která mě zklamala je Arťom. Je to hlavní postava, ale děj kolem něj spíš plyne, než že by byl opravdu jejím hlavním aktérem, či tvůrcem. Vlastními schopnostmi v ději změní jen minimum věcí a působí dojmem "hloupého Janka". Jak mám k takové postavě přilnout? A to prozření na konci knihy? Cože?! Ale budiž, někomu se to určitě líbilo a všichni víme, že 100 lidí, 100 chutí. Třeba budou další 2 díly lepší.

2 20.04.2019

Co by mnohým vadilo, já uvítal. Křest ohněm totiž neoplývá dynamikou, děj se moc neposouvá a vlastně jen rozdává karty. A právě to na tom miluji. Před bouří vám totiž Sapkowski umožní více poznat Geralta i Marigolda, zjistíte, jak se mají misky vah u čarodějnic a poznáte lučišnici Milwu, lekárníka Regise, nenilfgaarďana Cahira a trpasličí bandu včele se Zoltanem. Upřímbě jen Cahir měl méně prostoru, i tak budu ale napjatě číst jejich další dobrodružství. Tenhle "buddy" styl mi velmi vyhovoval a u pasáže vaření polévky jen vyeskaloval do maximální příjemnosti. Ale i po dramatické stránce má kniha silné chvíle a s válečnou tématikou tak namíchává pocity z nových postav a kruté reality do zvláštního myšmaše.

2 31.12.2017

Někdo si tu stěžoval, že překladatel označuje Lovecrafta za jižanského blba. Kdyby si ten blb poznámku přečetl celou, tak by pochopil.

A teď už samotný soubor povídek Hrobka. O Lovecraftovi jsem se dozvěděl od pár lidí z netu a že jeho dílo je taktéž inspirací pro hru Bloodborne, jež byla atmosférou i příběhem fantastická. S jeho povídkami je to rozporuplné. Autor má totiž povídky perfektní a nezáživné. U perfektních miluji pohled z ich-formy a styl popisu a pociťování s houstnoucí atmosféra a přibližování se k hávu šílenství, neznáma a strachu. A pak jsou povídky prostě nezajímavé, pro mne zejména popisování měst. Celkové dílo vám ale dá větší smysl až po zjištění pojmu "camp", které je s Lovecraftem provázané. Pak zpětně skutečně doceníte ty maličkosti, které jsou, třebaže v literátně nekorektním díle (a to já nepoznám), mistrovské. Díky nudnějším povídkám jsem četl knihu dlouhé 2 měsíce a proto se uchyluji k pouhým 3 hvězdičkám.

1 03.12.2017

To, co zde Krvi na sněhu místní čtenáři vyčítají, je způsob, jakým je kniha odvyprávěna, na rozdíl od Holeovek či Syna. Ich-forma totiž nabízí úplně nový pohled na svět v knize. Je více subjektivní, protože nám příběh sděluje sám Olav, nájemný vrah sympaťák, a ne vypravěč svou "objektivní pravdou". Tohle čtenáře sere, protože to prostě není Harry Hole. A taky fakt, že je dílo kratší a tak prostě není prostor pro detaily, avšak je ho tak akorát, abyste si zamilovali hlavního postavu od začátku do konce. Tohle na Krvi na sněhu bylo velmi příjemné, to jak jste se mohli přilnout k hlavnímu protagonistovi a fandit mu. Atmoška příběhu byla komorní, ale skvělá a závěr ce mně příjemně zabrněl.

5 09.09.2017

Žasnu ze zdejších recenzí na knihu. Je totiž úžasné vědět, že jsou místní uživatelé schopní napsat CELOU JEDNU VĚTU jako recenzi. Můj 3 měsíční synovec by zvládl více...

Co se knihy týče, Syndrom E mi očekávání nastavil docela vysoko. Takže budu docela porovnávat. Nápaditost hlavní myšlenky knihy je opět skvělá a chcete vidět, jak ta skládačka má vypadat celá. Vypadá zase dobře. A temně, což je pro mě plus. Postavy se trochu změnily a každá má svou motivaci, proč případ vyřešit, zároveň se jejich osudy ale proplétají a děj tak nemůže sklouznout čistě do "dvoulineárního narace". Případ nás navíc zavede do nových koutů a taková kapitola na ledovci byla opravdu cool, haha. Mnoho komentářů zmiňuje přehnanou odbornost, s čímž souhlasím jen napůl, protože Thilliez, když už ne napoprvé, vše vysvětlí dobře posléze. Tak proč "jen" 4 hvězdy? Protože na rozdíl od Syndromu E je Smrtící DNA o úroveň méně napínavá. Znovu se však jedná o nadprůměrné počteníčko, po kterém po letech určitě rád sáhnu.

3 06.09.2017

Když jsem knihu kupoval, bylo to zcela naslepo. Říkal jsem si: "Hm, chytlavý název... a na obalu stojí bezceler, tak proč to nekoupit?", a tak jsem koupil a musím říct...

... ,že kniha velmi příjemně překvapila. Jednou věcí ale je, co člověk považuje za příjemné překvapení. Pro mě je to temná detektivka s dobrými postavami a zajímavým případem. Všeho se mi dostalo, bylo jen těžší se začíst, ale s tím mám problé snad u všech knih. Příběh má spád, nabízí postavy, které nejsou plytké a jsou něčím motivovány, autor nás zavede na různá místa na světě, což umocňuje barevnost vyprávění a v poslední řadě je to komplexnost i komplikovanost případu (ale i jeho temnost a brutalita, což může být pro mnohé čtenáře stopkou). Ještě nikdy jsem neměl takový problém s vysvětlením hlavní pointy, jako tomu je u Syndromu E. Avšaķ během čtení dává vše krásně smysl a řekl bych, že závěr dovede šokovat.

Za mě zcela zasloužených pět hvězd a musím říct, že se těším na další Thilliezův počin, což je v mém případě Smrtící DNA.

3 28.07.2017

Na Žízeň jsem se opravdu těšil a zprvu jsem byl lehce zklamán a to názvem i dějem. Jenžeee...

... Jo Nesbo mě vyvedl z omylu jak s názvem, tak s dějem. Název totiž nabádá, že Harry bude chlastat jako duha, na což jsem se docela těšil, ale v dlouhodobém měřítku jsem se stejně tetelil blahem z využití slova 'žízeň'. A co se týče děje, Nesbo se vzhledem ke svým zaběhlým dějovým standardům vydává do nových vod a s padouchem pracuje nově. Což čtenáře na jednu stranu během četby trochu zarazí a ptá se "proč Jo, proč?", ale posléze vám stejně dojde, že Nesbo jen oživil svůj vypravěčský styl a nakonec to stejně zvládl tak, že knihu fanoušci hltají kapitolu po kapitole i tak.

Autor nám opět představí nové věci - krev, turky, psychologii a mnohé další - v detailech a k tomu opět civilně a dobře pochopitelné pro laiky. Nesbo tohle zkrátka umí a má to dopad na ponoření se do knihy. Žízni bych subjektivně dal 90 %. Za těch 10 chybějících může trochu zbytečně akční závěr, jinak jde opravdu o povedenou Holeovku, kterou si úrčitě ještě s chutí přečtu několikrát.

4 26.05.2017

Zprvu jsem byl vůči knize docela skeptický a to hned ze dvou důvodů. Kvůli hodnocení a kvůli tomu, že v knize se odehrávala dávná válka víl a trollů. Moje krevní skupina je reálné zobrazení světa v syrové podobě a tady víly a trollíci? No to mě poser, že? Ale tohle nemohu své přítelkyni zazlívat, název má zvuk.

Nejpodstatnější pro mě v knize byly 3 věci. Kniha nabrala spád až od poloviny a to díky příběhu Pera a Jerryho. Poté nepochopitelná dějová linie psychopatické padesátnice Vendely, která věří na víly a poslední věcí je samotný a nepochopitelný kontrast vílí mytologie s porno zápletkou. Jakože co to má do prdele znamenat?! Jak jsem řekl, příběh s Perem v půlce chytl, ale tohle opravdu bylo zbytečné. Celé to působí velmi zvláštně. Neřekl bych hořkosladce, protože to by znamenalo např. skvělý příběh ukončený smrtí protagonisty, jenže tohle bylo prostě divné. Nakonec ale nelituji, bylo to obstojné čtení a já tak mohu rozšířit svůj knižní reprtoár.

09.05.2017

Knihu mi doporučil kamarád se slovy, že je to krvák, což pro mě nebyl problém (Nesbo mi nasadil laťku ideálně vysoko, mě už jen tak něco nepřekvapí) , ale stále šlo o hezký standard. Nemám totiž rád knihy s "růžovým" dějem, kde by mohly být oběti zabity píchnutím včelky, nalíčené a krásně oblečené. Bože... Nicméně, prve mě uhodila ich-forma vyprávění, která v kombinaci se zajímavou hlavní postavou tvořila hezký pohled na celé dění, popis postav a místních zvyků ve Wind Gap. Cítil jsem stejnou nechuť k postavám, ke kterým ji cítila Camille a celkově byl popis a čtivost na jedničku. Ke konci jsem si ale začal říkat, jestli má být zápletka opravdu tak strohá a jednoduchá, jak jsem si myslel už velkou část knihy, ale poslední kapitola a epilog mi dali pořádnou pěst. Ale byla příjemná a autorka si tím u mě šplhla hodně vysoko. Závěr mi stále doznívá v hlavě a já přemýšlím nad další knihou.

2 06.03.2017

Tak se na to podívejme. Knihu mi půjčil kolega z práce s úmyslem, že bych se mohl dozvědět něco nového v oblasti mužského spektra, ale i v oblasti ženského. A taky prý pomalu čte, takže mu pak řeknu, jestli mu něco uniklo.

Na začátek je třeba říct, že jde o americkou publikaci, takže se setkáte s humusem jako je kladení maximální váhy na předejití rozvodům (protože svazek manželský je posvátný a je to slib před Bohem, který je rozhodně skutečný. Prostě není šance, že by byl vymyšlený... no comment) například před oslovením dívky, nebo před jiným tématem. Vskutku k popukání tohle to smýšlení. Inu, je prostě jednoznačné, že kniha je od americký psychologů, nejlépe katolíků, takže čekejte, že mezi řádky najdete zastávání monogamie a anál je fujky fujky.

Během čtení mě otravovaly dvě věci a sice odkazy na psychology a nerozvážnost nad výkladem. Kniha je prosetá o tom, že tohle tvrdí MUDr. John Magor, z univerzity Puritánské nacionální ve Virginii, až se nakonec naučíte všechny tyhle řádky přeskakovat. Co se týče oné nerozvážnosti, měl jsem problém s tím, že autoři nevěděli, jak knihu pojmout. V jednom odstavci zcela smrtelně kladou důraz na zachování manželství, neboť člověk tomu byl předurčen Bohem, který 100% existuje a v druhém naopak až pubertálním způsobem označují penis jako frantu a podobně. Kniha pak ztrácí na věrohodnosti a téma, o kterém je, pak ztrácí na vážnosti.

Nakonec bych chtěl říct, že je ale docela obsáhlá a pokud byste si z ní něco chtěli odnést, doporučuji zápisky. Prostě poznámky. V jedné kapitole může být tolik hovadin, že v další už nevíte, o čem byla. Neříkám, že máte studovat zevrubně každý odstavec, ale sám jsem narazil na pár zajímavostí, na které jsem narazil a svým rozumem jsem si je potvrdil a nebylo by úplně špatné si je 4 slovy poznamenat. Nicméně, předešlé věci, o kterých píši, mi dojem z knihy zkazily fakt fest, more... a je stará jak cip. Dneska bych si o sexu od 20 let zaostalého pobožného poradit nenechal.

23.11.2016

K Levhartovi komentář napsat prostě musím. A to z několika malých důvodů. Prvním je pro mě nepochopitelné hodnocení. Po přečtení jsem čekal maximálně 80 %. Proč ale? Ne že by Levhart byl prostě špatný, jen je to docela jiný Harry Hole.

První, co čtenáře trkne, je tloušťka knihy. 700 stran je 700 a když si přičtu tento počet s názorem, že Nesbo zdržuje děj, že Nesbo píše o věcech, které nemají s dějem nic společného, pak mi za rovnítkem vyjde "zasraní pokrytci". Zlobte se jak chcete, ale u mnoha dílů vyčítají čtenáři Nesbomu rozsah románu a najednou tečou skrz podlahy z Levharta. Pokrytectví v nejlepší formě.

Druhým aspektem je akčnost knihy, která se prostě s Harry neslučuje. Harry sice nějakou tu honičku zmákne, ale ten maras na konci knihy... James Bond by byl pyšný.
Poslední věcí, která mi vadila, byla překombinovaná zápletka a přetažený 100 stránkový začátek. Zní to jako bych ji nerozuměl, ale to se pletete. Nesbo umí vyprávět dobře a srozumitelně, ale měl to utnout u domnělého konce. Ušetřil by tím 200 stran a zvrat by byl řekněme obohacující.

Tolik k negativní kritice (v psaní komentářů ke knihám jsem panic), jinak je to typický Jo Nesbo, tak jak ho známe, se všemi svými stereotypy. Jenže já je zbožňuji. I přes to, že je mým oblíbeným autorem, se snižuji ke 3* (kterými všeobecně budu docela šetřit, doufám).

5 23.11.2016