de_baques komentáře u knih
Nostalgický příběh (podobný napsal Kožík - Jezerní růže) plný laskavých vzpomínek, romantizujícího děje a nevyhnutelně tragického konce. Bohatost jazyka je skutečně neuvěřitelná, dílo se místy tváří jako ladná báseň v próze, jak příjemně jednotlivá souvětí plynou.
Naprostá literární katastrofa. Zbytečná kniha, která nemá čím zaujmout, hlavní postava žije v jakési trvalé křeči zbytečnosti, čtenáři jeho banální prožitky nic nepřináší.
Jazyková vytříbenost a celková stavba Čechova satirického románu nemá v české literatuře příliš konkurence, snad Saturnin. Pan Brouček je nesmrtelná postava.
Ne, nebylo to dobré - zdlouhavé, neživotné, nedodbrodružné. Občas slušné části, ale pohříchu hlavně ty nebojové a v poměru k nudně zdlouhavým pasážím jich bylo příliš málo.
Vynikající, strohá novelka plná napětí z vědomí blížící se katastrofy. Fascinující život neustále na prahu smrti všech sovětských vojáků je inspirující zvláště v dnešní době, kdy se to zdá jako vyprávění dávných legend. Hanba lidem odstraňujícím sochy upomínající na toto kruté, heroické období.
Zdařilé dílko, nevybočuje z Kingovských mezí, jednoduchý námět, mistrné rozvíjení příběhu, hra s detaily a bohužel i obvyklý nenápaditý, negradující konec.
Z těch několika málo autorových knih, které jsem přečetl, mohu konstatovat, že se pohybuje od příšerného blábolu-kýče (Andělé všedního dne) až po kvalitní satiru (Mafie v Praze). Tato kniha je někde uprostřed, kombinuje vtipné momenty s beztvarou vatou halabala naskládaných informací, kniha je též značně nesoudržná, nic moc vám po čtení v mysli nezůstane. Zkrátka na vtipnou knihu je vtipná málo a na kvalitní společenský román to ani zdaleka nemá.
Fantastický popis samotné bitvy patří mezi nejlepší svého druhu, jaký jsem kdy četl. Postavám a struktuře knihy se nedá nic vytknout, řada knih trpí tím, že vrcholí ve 2/3 a zbylá část je nudné dočítání, tato kniha je ukázkou jak se má s gradací napětí zacházet.
Jedna z nejzajímavějších knih, které jsem kdy četl. Škoda, že se nikde nedá sehnat pokračování. Některé příhody jsou značně zpohádkovatělé, což ostatně autor v rozhovorech přiznává, ale jako celek kniha působí fantasticky.
Škoda, že poměrně zdařilá epopej o tolik klesla svým posledním dílem, příliš mnoho postav, útržkovité události, velké postavy typu Barborky nebyly řádně uzavřeny (u většiny menších se o nich prostě přestalo mluvit) a celkově konec knihy - kde mělo být zřejmě hlavní poselství - byl nedůstojně odfláknut.
knihy Waltera Scotta mají neopakovatelnou atmosféru, dnes už nikdo takto konvenční rozsáhle popisné (pro někoho nudné) romány nepíše, kniha a její originální postavy mi stejně jako v předchozích případech zůstane dlouho v paměti
autor píše čím dál propracovaněji, ubírá ze záplavy jmen a nesouvisejících zápletek, ale soustřeďuje se na několik hlavních propletených linií, těším se na další díl
Zvláště první tři díla - V lázních pohorských, Orlando Ferro, Sny a skutečnost jsou perlami českého písemnictví. Neuvěřitelná bohatost jazyka, kterou současní autoři (o překladatelích nemluvě) jen neúspěšně parodují, je zrcadlem současnosti, kdy je hlavním kritériem kvantita vydávaných titulů. V lákavých přebalech, s lesklými plaketami falešné kvality (best-seller) nacházíme standardizovaný obsah s chutí náhražkových surovin, zaskakujících za chybějící talent.
Lze ocenit autorovu fantazii, perfektní vystižení psychologie postav a smysl pro suchý humor, škoda, že to v poslední třetině už trochu "přescénoval" - zkrátka v této fázi knihy už měl vymyslet nějaký zásadní zvrat, který by udržel pozornost a nebo o třetinu knihu zkrátit - obdobné chyby se dopustil i Glukhovski v Metru 2033.
Zpracování velmi průměrné, v příběhu nic moc nepřekvapí, napětí mnoho nebylo a chvílemi se spíše zdálo, že předpokládaná hlavní dějová linie vzteklého psa je jaksi na pozadí chorobných vztahů mezi hlavními postavami.
I přes očekávatelný patos některých scén se jedná o mistrně vystavený příběh, který udržuje čtenáře v mírném napětí a dobré náladě. Styl je nápadně podobný např. F.L.Věkovi, alespoň už vím, kde se mistr učil.
Trochu jsem přeskočil pořadí knih a četl tento díl až po finálním, nicméně vzhledem k téměř nulové provázanosti to nevadilo. Samotný děj je průměrným Kingem (čili lehce nadprůměrným románem), které autor seká sériově v mezičase, kdy se mu nedaří napsat nic nápaditého. Tato kniha, stejně jako řada jeho obdobných, zapadne spolu s ním.
Místy vtipná, spletitá směsice absurdních situací, které sice šustí papírem, stejně jako hlavní postavy, které je prožívají. Ano, vše působí prvoplánově a místy úplně primitivně, nicméně jako proklad mezi trochu složitější četbou naprosto postačí.
Nemohu autorovi nevytknout dnes poměrně běžnou relativizaci zla, spočívající v tom, že vlastně všechny postavy jsou svým chováním záporné, ale díky absenci kladného hrdiny to povrchní čtenář už ani nevnímá.
Kniha celkově dobrá, ale co autorce musím vyčíst je absence větší pestrosti vybraných osob, až na výjimky díky tomu druhá polovina knihy působila zbytečně fádně.
Samostatnou kapitolou je, že kniha (postavy) pracuje téměř výhradně s dojmy, které často mohou být v rozporu se skutečností (nicméně autorka sama své dílo nestaví do roviny vědecké zprávy), je to zkrátka silná výpověď o traumatizující minulosti jednoho malého národa.
Nebylo to nejhorší, ale autor uměl napsat o třídu lepší příběhy. Postavy se zdály zprvu brilantně načrtnuté, ale dílo hodně ztratilo množstvím v podstatě rovnocenných hlavních postav. Konec vypadal jako by autorovi došel v sobotu odpoledne papír.