
Příspěvky

Skvělá kniha, která nenechá vydechnout. Mix povinného heroismu se spoustou obyčejných postav. Autor nás doprovodí jako dopisovatel Pravdy válečnou vřavou ze Lvova přes Polsko, Slovensko až do Berlína. S Koněvem osvobodí Prahu, setká se s americkou armádou, dává nahlédnout do myšlenek obyčejných vojáků a zakončí štastným setkáním s rodinou. Je to dnes "drzá" kniha o hrdosti a nezlomné vůli, která zahanbuje a smutně obviňuje různé hrdinné přepisovače dějin z řad pražských starostů.


Četl jsem od Forsytha prakticky vše, ale tohle byl otřesný komiksový brak se superhrdiny a superpadouchy. Na pár stranách vyřídíl Irán, Rusko a KLDR:-).
Psáno zřejmě v rychlosti na vlně šoku a potupy ze Skripala a dlouhodobé absence jakýchkoli úspěchů britských služeb. Esence primitivního britského přezírání zemí na východ od Berlína, jako zkorumpovaných, neschopných chudáků. Totální nepochopení dějin po roce 1990 v bývalém SSSR.
A schvalování státního ekonomicky motivovaného terorismu proti plynovodům ? To se opravdu zbláznil ?


ne, to se vážně nepovedlo, snůška nesouvislého blábolení bez jednotlivých přechodů, nezáživné, nezajímavé, esence nadutosti a pocitu vlastní výjimečnosti, která se snaží nesmyslný text zamlžit jakýmsi oparem vnitřního tajemství
Pro mne osobně velké překvapení, Martin Oliva je venkovská tragédie se zcela nadčasovými prvky a skvělou gradací děje a Kmotr Rozumec navzdory prvoplánové struktuře, která byla pouze nosičem autorových myšlenek, se čte tak krásně, že si ho nemůžete nezamilovat.


Autorka si vzala pro sebe příliš velké sousto, z literárního hlediska se dá skutečně pozitivně hodnotit pouze popis odsunu z Brna.
Zbytek knihy je snaha z rychlíku zachytit složité období českých dějin. Skákání po stokrát popsaných přelomových událostech (procesy, měnová reforma, okupace, samet) nepřináší čtenáři nic, stejně jako ufňukané komentáře, že nemohla tohle, tamto.
Jinou kapitolou je vyznění knihy, které v duchu nepřijatelného moderního zplošťování, zasazuje krutou osobní zkušenost hlavní hrdinky jen v nepatrné míře do kontextu doby. Autorka vědoma si toho, snažila se to napravit kratičkou nekonzistentní vsuvkou válečných osudů Gertina bratra, čímž pouze zdůraznila roztříštěnost celé knihy.
Závěrečné moudro o zbytečném životě pronesené vlastní dcerou vychovanou za tolikerého odříkání, nemůže vyvolat než pozdvižení obočí.


Velmi dobře zpracovaný příběh nehrdinského hrdiny, kterého okolnosti dostaly do téměř neřešitelné situace. Děj je až do samotného závěru napínavý a vyústění ještě 10 stran před koncem stejně nečekané a dobré, jako celá kniha.
Autorovi bych doporučil psát knihy ze současného Ruska - jde mu to o mnoho lépe než průměrné sci-fi, na kterých si udělal jméno.


Dočítal jsem pouze Pestré cesty, které jsem nikde dřív neobjevil a musím potvrdit, že autorův styl je opravdu jedinečný - ostrá satira a vytříbený jazyk, se kterým se fádní texty současných autorů nemohou rovnat. Krátká cesta vlakem profesora Kostlivého je ukázkou, jak všední věci dokáže dobrý spisovatel přetvořit v nezapomenutelný čtenářský zážitek. Škoda, že žádné další setkání na Vikárce už neproběhne.


Autor přestřelil s počtem hlavních postav, k tomu neustálé (místy chaotické) střídání míst. Chápu snahu zachytit události včetně (politických) souvislostí, ale na takto omezeném rozsahu stránek se nedají plnohodnotně rozvinout 4 dějové linie.


Filmová verze, která se mi vždy líbila, je po přečtení předlohy náhle takřka nekoukatelná. Kniha je nejen podrobnější, ale v mnoha ohledech (zvláště popis vězení ve Francii) i plastičtější (výživnější) než film.


K dílu je třeba jen několik poznámek.
1. z hlediska zobrazeného vládního systému se jedná o jakous krkolomnou nelevicovou totalitu (pokus o alternativu k Orwellově 1984)
2. věrohodnost je oproti "1984" nebo "My" velmi slabá - působí dojmem zlého snu nebo spíše autorčina zhmotnělého feminismu, než jako skutečně promyšleného totalitního systému
3. příběhu chybí vyústění, nějaká silná myšlenka
4. následující léta potvrdila, že totalita se stále rodí výhradně z levicových (dnes newspeakem liberálních) idejí


Velmi čtivá kniha z atraktivního prostředí Sibiře, autor dokázal udržet pozornost a napětí u tak zdánlivě banálních činností jako betonování hráze. Kdyby kniha měla pokračování (např. stavba Bratské přehrady), hned bych se do ní pustil.


Excelentní - dnes už lze říct žánrové - dílo, které vnáší neznalé čtenáře do období "slavného oddechu" po vítězném skončení 2.s.v. Doba je však zároveň tísnivá, protože se projevuje všudypřítomná moc mocných a všeobecný strach a sledování. A uprostřed toho všeho dvojice válečných kamarádů hledá svoji životní cestu.


Vypravěčsky moc povedené dílko, originální potrhlé osudy řady postav nenudí a čtenář absolutně netuší, kam až autor absurditu přivede. Historické pozadí je však silně tendenční, černobílé (možní spíše černočerné) nahlížení na relativně pozitivní minulost a naopak tristní současnost JAR, apriori dehonestační nahlížení na stranu švédských demokratů apod.


Nostalgický příběh (podobný napsal Kožík - Jezerní růže) plný laskavých vzpomínek, romantizujícího děje a nevyhnutelně tragického konce. Bohatost jazyka je skutečně neuvěřitelná, dílo se místy tváří jako ladná báseň v próze, jak příjemně jednotlivá souvětí plynou.


Naprostá literární katastrofa. Zbytečná kniha, která nemá čím zaujmout, hlavní postava žije v jakési trvalé křeči zbytečnosti, čtenáři jeho banální prožitky nic nepřináší.


Jazyková vytříbenost a celková stavba Čechova satirického románu nemá v české literatuře příliš konkurence, snad Saturnin. Pan Brouček je nesmrtelná postava.


Ne, nebylo to dobré - zdlouhavé, neživotné, nedodbrodružné. Občas slušné části, ale pohříchu hlavně ty nebojové a v poměru k nudně zdlouhavým pasážím jich bylo příliš málo.


Vynikající, strohá novelka plná napětí z vědomí blížící se katastrofy. Fascinující život neustále na prahu smrti všech sovětských vojáků je inspirující zvláště v dnešní době, kdy se to zdá jako vyprávění dávných legend. Hanba lidem odstraňujícím sochy upomínající na toto kruté, heroické období.


Zdařilé dílko, nevybočuje z Kingovských mezí, jednoduchý námět, mistrné rozvíjení příběhu, hra s detaily a bohužel i obvyklý nenápaditý, negradující konec.


Z těch několika málo autorových knih, které jsem přečetl, mohu konstatovat, že se pohybuje od příšerného blábolu-kýče (Andělé všedního dne) až po kvalitní satiru (Mafie v Praze). Tato kniha je někde uprostřed, kombinuje vtipné momenty s beztvarou vatou halabala naskládaných informací, kniha je též značně nesoudržná, nic moc vám po čtení v mysli nezůstane. Zkrátka na vtipnou knihu je vtipná málo a na kvalitní společenský román to ani zdaleka nemá.


Fantastický popis samotné bitvy patří mezi nejlepší svého druhu, jaký jsem kdy četl. Postavám a struktuře knihy se nedá nic vytknout, řada knih trpí tím, že vrcholí ve 2/3 a zbylá část je nudné dočítání, tato kniha je ukázkou jak se má s gradací napětí zacházet.


Jedna z nejzajímavějších knih, které jsem kdy četl. Škoda, že se nikde nedá sehnat pokračování. Některé příhody jsou značně zpohádkovatělé, což ostatně autor v rozhovorech přiznává, ale jako celek kniha působí fantasticky.


Škoda, že poměrně zdařilá epopej o tolik klesla svým posledním dílem, příliš mnoho postav, útržkovité události, velké postavy typu Barborky nebyly řádně uzavřeny (u většiny menších se o nich prostě přestalo mluvit) a celkově konec knihy - kde mělo být zřejmě hlavní poselství - byl nedůstojně odfláknut.


knihy Waltera Scotta mají neopakovatelnou atmosféru, dnes už nikdo takto konvenční rozsáhle popisné (pro někoho nudné) romány nepíše, kniha a její originální postavy mi stejně jako v předchozích případech zůstane dlouho v paměti


autor píše čím dál propracovaněji, ubírá ze záplavy jmen a nesouvisejících zápletek, ale soustřeďuje se na několik hlavních propletených linií, těším se na další díl

Zvláště první tři díla - V lázních pohorských, Orlando Ferro, Sny a skutečnost jsou perlami českého písemnictví. Neuvěřitelná bohatost jazyka, kterou současní autoři (o překladatelích nemluvě) jen neúspěšně parodují, je zrcadlem současnosti, kdy je hlavním kritériem kvantita vydávaných titulů. V lákavých přebalech, s lesklými plaketami falešné kvality (best-seller) nacházíme standardizovaný obsah s chutí náhražkových surovin, zaskakujících za chybějící talent.


Lze ocenit autorovu fantazii, perfektní vystižení psychologie postav a smysl pro suchý humor, škoda, že to v poslední třetině už trochu "přescénoval" - zkrátka v této fázi knihy už měl vymyslet nějaký zásadní zvrat, který by udržel pozornost a nebo o třetinu knihu zkrátit - obdobné chyby se dopustil i Glukhovski v Metru 2033.


Zpracování velmi průměrné, v příběhu nic moc nepřekvapí, napětí mnoho nebylo a chvílemi se spíše zdálo, že předpokládaná hlavní dějová linie vzteklého psa je jaksi na pozadí chorobných vztahů mezi hlavními postavami.


I přes očekávatelný patos některých scén se jedná o mistrně vystavený příběh, který udržuje čtenáře v mírném napětí a dobré náladě. Styl je nápadně podobný např. F.L.Věkovi, alespoň už vím, kde se mistr učil.


Trochu jsem přeskočil pořadí knih a četl tento díl až po finálním, nicméně vzhledem k téměř nulové provázanosti to nevadilo. Samotný děj je průměrným Kingem (čili lehce nadprůměrným románem), které autor seká sériově v mezičase, kdy se mu nedaří napsat nic nápaditého. Tato kniha, stejně jako řada jeho obdobných, zapadne spolu s ním.
