Daněka komentáře u knih

Kniha ve mně zanechala mnoho otázek, ale ze všeho nejvíc by mě zajímalo, kde se tam v únoru! brali všichni ti malí koloušci.

3 02.03.2021

Dát na hodnocení byla v tomto případě převeliká chyba. I když se dá souhlasit, že kniha vyvolává hodně emocí. Ploché postavy a omezená slovní zásoba, by se snad daly omluvit silným příběhem, kdyby tu ovšem nějaký byl. Nevím, kdy se má děj odehrávat, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o vzdálenější minulost nebo nějaký paralelní vesmír. Jonáš už dvanáct let cestuje a s bližními komunikuje jen pomocí dopisů. Jeho rodina totiž zřejmě žije ve městě pod nějakým magickým poklopem. Jinak si neumím vysvětlit, že nikdo nemá mobilní telefon a internet si může dovolit jedině veterinář. V ději je ještě míň logiky než v poslední řadě Hry o trůny. Jako například, když odpružite pád z letadla skoro bez padáku, ale pak vás zabije pád z postele...

„je to celé tak trochu intelektuálské a zároveň infantilní; taková literární, nostalgická hra, v níž se vracíme ke staré dětské četbě a zároveň k tomu, jací jsme tehdy byli, ke své původní nevinnosti. Když člověk dospěje, stane se z něho flaubertovec nebo stendhalovec, přísahá na Faulknera, Lampedusu, Garcíu Márqueze, Durrella nebo Kafku... Rozrůzňujeme se, dokonce se z nás stávají protivníci. Ale všechny nás spojuje spiklenecké mrknutí, jakmile se začne mluvit o jistých kouzelných autorech a o knihách, které pro nás objevily literaturu, ale nevnutily nám žádná dogmata ani pomýlená ponaučení. To je naše pravá společná vlast: příběhy řídící se ne tím, co lidé vidí, nýbrž tím, o čem sní.“
Četla jsem už asi potřetí a rozhodně nejsem objektivní, na většině v knize citovaných románech a filmech jsem vyrostla a Dumasův klub je tak pokáždé tuze zábavná hra plná citací a narážek. Ačkoliv se mi docela líbí i film, myslím, že je škoda, že tu druhou linii úplně vynechává. Ale ze všeho nejvíc mi vadí, že doteď nejsem takového klubu členem (a že vím úplně přesně jakou kapitolu bych si vybrala).

8 05.02.2016

Bála jsem se kýčovité romance, ale záhy jsem byla vyvedená z omylu a po dlouhé době jsem něco dočetla prakticky za noc. Kniha je nádherně syrová, navíc zasazená do zajímávého prostředí a místa. Asi nejvíc mě překvapuje pohoršování se nad explictním jazykem a scénami. To opravdu čekáte, že se esesák a laponská venkovanka budou pátý rok války chovat a mluvit jako na nedělním čaji o páté?

13 07.01.2016

Ke knize jsem přistupovala s nedůvěrou jako ostatně ke každé knize zahraničního autora, kde je děj zasazen do českého prostředí. O to větší je po přečtení mé nadšení. Binet je tématem atentátu zřejmě fascinován už od dětství. Touha po přesnosti, respekt a možná skromnost mu nakonec nedovolí vtělit se do Josefa Gabčíka a vyfabulovat celý příběh z jeho pohledu. Nakonec opravdu jako veverka přeskakuje z jednoho střípku k druhému a postupně skládá působivý a velice čtivý celek. Vyčítání historických nepřesnosti je podle mne zcela zbytečné. Naopak bylo sympatické jak si některé s postupujícím výzkumem autor opravuje sám.

4 06.05.2015

Pro mne docela zklamání. Autorka sice vytvořila složitý a jistě zajímavý svět s propracovanou mytologií a jazykem, nicméně se nemohu zbavit dojmu, že se během celého prvního dílů prakticky nic zajímavého nestane. O motivaci postav skorou celou dobu nemáme nejmenší tušení, za to dopodrobná víme, co má kdo zrovna na sobě a jak děsně vkusné to je. Milostnou zápletku hodnou románů pro dospívající děvčata je úplně škoda zmiňovat. Můžeme brát Jantarové oči jako (zbytečně) rozvláčný úvod do celé pentalogie a seznámení s novým světem, ale jako samostatná kniha moc nefungují.

8 01.02.2015

Nápad a prostředí velmi zajímavé, ale nechápu, proč se hrdinové ve světě, který se může jakkoliv přízpůsobit jejich přáním a fantazii, pořád chovají jako na tom nejklišoidnějším larpu.

1 05.08.2014

Na knize je asi nejhorší to, že se bere smrtelně vážně. Objevují se tady všechna možná žánrová klišé. Emancipovaná, vždy dokonale upravená právnička a kunsthistorik, který samozřejmě umí krást auta a střílí až za roh, jsou společně na stopě konspiraci a tajemnu. Za nejzábavnější považuji moment, kdy jsou hlavní hrdinové nenápadně pronásledovaní padouchy v horkovzdušném balónu. Závěr, kdy se všechny postavy sejdou na jednom místě a odhalují své pravé identity, silně připomíná Cimrmanův Vichr z hor.

2 21.06.2014

Po naprostém okouzlení Pérákem jsem se nemohla Mlýnu na mumie dočkat a rozhodně jsem nebyla zklamána. Petr Stančík marnotratně vrší jeden skvělý nápad za druhým a nebohému čtenáři nezbývá, než komisaři Durmanovi všechna ta gastronomická a erotická dobrodružství závidět. Po dlouhé době opět kniha, kterou mám potřebu vnucovat známým a v knihkupectvích nenápadně podstrkovat mezi doporučené.

5 21.06.2014