danazeskolky
komentáře u knih
Pláňata
Petra Dvořáková
Ach to bylo bolavé! Ke konci jsem si připadala jak ta planá třešeň. Oproti jiným Petřiným knihám mi tam něco chybělo, přišlo mi to nějak odosobněné, jako "pod poklopem". Až ke konci jsem začala procitávat a pak už jsem se nebránila hořkým slzám. Konec pro mne lepší, než jsem se obávala. Ta svoboda stejně jednou přijde...
Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
Podivuhodně zajímavé. Neobvyklé, něžné, místy vtipné, jindy nostalgické... Je krásné, jak rozmanitá dokáže literatura být a že i v dnešní době si tato poetická kniha nachází mnoho čtenářů
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Večer jsem dočetla a v noci se mi o tom zdálo. Jak ráda jsem se z toho snu probudila, ne jak Terezka... Když jsem vloni byla u Pramenů Vltavy, vůbec jsem netušila, jaká hrůzyplná historie je s tímto místem spojená. Před paní spisovatelkou smekám
Platina
Zdeněk Hanka
Hodně zajímavé a i když člověk tuší, že dojde k propojení, je to napínavé. Líbily se mi dialogy mezi hlavními postavami. Popis prostředí byl rak verohodný, že jsem si připadala jako bych byla přímo na místě
Měli jsme štěstí
Georgia Hunter
Mnoho silných okamžiků, trnula jsem hrůzou když byla malá Felicia v pytli s odstřižky látek, když se Bella plazila loukou... A když malé dítě po většinu svého života zažívá jen strach a ukrývání se. Naštěstí je zde všudypřítomná láska a vúle k životu. A ach ano, štěstí. Díky
Anička skřítek a Slaměný Hubert
Vítězslav Nezval
Četla jsem ji jako malá a dodnes z ní mám nepříjemný pocit. Pamatuju si, že mě strašně rozčilovalo neustálé opakovani slov a vět. Svět fantazie se mi určitě libil, ale toto mi připadalo "do zblbnutí". Docela bych měla chuť si zkusit přečíst znovu - aspoň kousek, jestli by mě to pořád rozčilovalo. Pro děti to myslím moc není
Severka
Nina Špitálníková
Zajímavé to bylo, ale četlo se mi to nějak těžce. Zvláště první půlka, to jsem místy i přeskakovala, mela jsem té propagandy už nadmíru. I když obsahově zrůdné, cítila jsem nudu. Ani uspořádání knihy mi nevyhovovalo. Hodnotím teď jen literární otázku, severokorejský život si netroufám ani představit, musí to tam být strašné. Je mi líto obyčejných lidí.
Srpny
Jakub Stanjura
Ježíši, to bylo! Brrr. Bylo to tak sugestivní, že už jsem si sama sebou taky nebyla vůbec jistá. Plíživá pomalá smrt... Líbilo se mi i jak si autor pohrával s češtinou. Fakt to stálo za to.
Šedý muž
Mark Greaney
Není to běžně můj oblíbený žánr, ale sáhla jsem po audioknize a krásně se mi při jejím poslechu dělaly různé domácí kuchyňské práce. Hlavně se mi dobře pracovalo s nožem :-) Je to výborně namluvené. Jestli se o příbězích nájemného vraha, kde se to hemží profesionálními ostřelovači, dá napsat, že to je příjemné odreagování a oddechově strávený čas, tak to přesně tak cítím. A díky za ten konec.
Hory zpívají
Nguyen Phan Que Mai
Zase jedna z těch knih, díky kterým můžeme být šťatní, že si tak krásně a jednoduše žijeme. Jsem ráda za přiblížení vietnamské historie, o které jsem dosud věděla jen, že tam válčili Američané... Někdy jsem se trochu ztrácela v postavách, sourozenců bylo opravdu hodně. Co mi přišlo hodně bolestné, to bylo postupné opouštění dětí, k čemuž byla okolnostmi jejich máma donucena. A pak ty výčitky její dcery. A potom odmítání Huong její vlastní matkou po traumatickém zážitku ve válce. Co to je "být vdeční za misku vařené rýže", to bychom si mnozí opravdu někdy měli více připomínat.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Knihu jsem přečetla a... vyhledala si na internetu, že se "to" opravdu stalo... Nebyla jsem schopná asi 14 dní napsat cokoli do komentáře, byla jsem jako ochromená tou vší zrůdností. A jsem vlastně pořád, mohu jen napsat, že to byla síla a velká bolavá rána, která se vyčistí jen tím, že lidé nezapomenou.
Růžové moře
Eva Vejmělková
Náhodně jsem na knihu narazila, nejdřív jsem myslela, ze to bude nějaká letní romance. Pak jsem byla trochu zmatená a přiznám se, že jsem dočetla hlavně proto, abych se dozvěděla, jak se to vlastně s Kocourem a Pejsou má. Některé filozofické úvahy se mi líbily, některé mi přišly už trochu jako klišé. Příběh to mělo, to ano, přišlo mi to však chvílemi trochu odfláknuté. Pes a čokoláda? Vždyť je to pro něj jed. Láhev šampusu vytáhnout z kabelky? I když, co já vím, někdy a za určitých okolností je možné všechno.
Zahrada
Petra Dvořáková
Kontroverzní téma vyvolalo mnoho pocitů a myšlenek, které se promítají do hodnocení. A že jich je! Když si představím, že bych byla na místě Jaroslava, vůbec netuším, jestli bych měla sílu se s takovým údělem poprat. Nebýt růžového míče, příběh by se "jednoduše" uzavřel. Takto můžeme aspoň doufat, že se nějaká cesta ven z vězení vlastního těla najde. Odsoudit někoho je velmi jednoduché, pochopit je už náročnější a odpustit a přijmout to, co se změnit dá jen těžko, to už vyžaduje vyzrálou a vyrovnanou osobnost. A je k tomu třeba hodně síly.
Holandská vila
Ann Patchett
Až když jsem dočetla (občas jsem se ke čtení trochu přemlouvala), ocenila jsem čtenářský zážitek. Mělo to zajímavou zápletku, jen bych některé pasáže zkrátila, aby to bylo svižnější. I když je pravda, že v knize byla obsažena podstatná část života hlavních hrdinů, takže by to nebylo asi jednoduché. Každopádně obchodní plány a záměry mě až tolik neoslovovaly. Co se mi však líbilo, byla úvaha nad tím, že světci - muži jsou daleko lépe přijímáni veřejností než světice.
Ida
Helena Černohorská
Krásně smutné, nebo smutně krásné... Útlá knížka naplněná osvěžující energií jako bandaska studniční vody. Viděla jsem v představách na poli své předky. Jedna z mých prababiček se jmenovala Ida a žila v Sudetech. Náhoda? Možná ;-)
Až ke křížku
Klára Teršová
Neumím definovat, co mi přesně vadilo, ale knihu jsem v půlce odložila. Tu předchozí (Bílý pramen) jsem dočetla, ale toto hodně drhlo. Dráždily mě různé poučující věty, psané jakoby z nadhledu, ale realitě konaného vlastně vůbec neodpovídaly. Cítila jsem z toho klišé. Nevěřila jsem hlavní postavě její úmysly, názory... Nejde o to, že mi nebyla sympatická, ale to, jak uvažovala, mi vůbec nekorespondovalo s tím, jak se chovala. Hvězdy nechci dávat žádné, když jsem nedočetla.
Sběratelka parfémů
Kathleen Tessaro
Vzpomínky pro mě vždy měly jedinečnou vůni. Při čtení této nezapomenutelné knihy se mi spojily v jeden parfém, který bude vonět vždy podle toho, jakou budu mít náladu. Moc děkuji autorce (a možná i překladatelce) za krásnou práci se slovy. Někdy to bylo tak poetické, až jsem skoro nedýchala. Pravda však je, že zpočátku se mi do čtení knihy moc nechtělo, obávala jsem se přílišné sladkosti a povrchního popisu. Komentáře od mých oblíbených uživatelů mě naštěstí přesvědčily. (Díky, Šánko;-))
Les v domě
Alena Mornštajnová
Přečetla jsem velmi rychle, doufala jsem, že tomu zlu uteču... Co k tomu víc napsat? Děje se to a často vůbec netušíme, jak blízko nás to je. Obdivuji cácoru, že tu sílu v sobě našla.
Neviňátka
Michael Crummey
Drsné, kruté, pro mě osobně nepředstavitelné, že bych tak žila. Ale oni si to nevybrali. Obdivuji tu jejich vůli a přizpůsobení se těžké situaci. Občas mi nebylo vůbec dobře, třeba to malé medvídě mě úplně dostalo. Přála jsem si, aby sourozenci měli šanci na lepší život. No, snad se tak nakonec stalo...
Vzdělaná
Tara Westover
Dozvěděla jsem se hodně nového, mnohdy i otřesného. Beru, že to je skutečný příběh a samotné sepsání působilo terapeuticky. Literárně mě to až tolik neoslovilo, ale tím svým odtažitým přístupem vlastně vyjadřovalo odstup od toho všeho hnusu a násilí. Obdivuji ty, kteří dokázali odejít.