dagmar.rub komentáře u knih

"Protože tady celá léta pohřbívali naši úctu k sobě samým. ......"
Lidé jsou pořád stejní, to režim dává jejich chování směr. Padesátá léta nesmějí zůstat zapomenuta, díky za tuhle knížku, stylem vyprávění srozumitelnou i mladším.
Při nejbližší návštěvě Prahy zajdu na hřbitov v Ďáblicích, k jeho severní zdi.

11 15.08.2023

Tak já nebudu cílová skupina autorky. Mě to prostě nebavilo. K žádné z postav jsem si nenašla vztah, jen jsem četla co se jim děje, co honí hlavou, co musejí, co nenávidí a co by dělali raději. Ano, přečte se to lehce, životní situace jsou opravdu reálné a uvěřitelné, ale tak nějak....nic víc.

3 23.03.2023

Každá z postav má nějakou tu svoji samotu a každý se s tím vypořádává po svém. Často mi při čtení bylo teskno, ale naděje nechyběla nikdy. Jsem ráda, že jsem knihu objevila.

1 02.03.2023

500 stran duševní tíhy a stejně nemůžete přestat číst.
Na tuhle knihu člověk dlouho nezapomene.

10 11.01.2023

Dospívání není nikdy úplně jednoduché, ale když máte ještě těžce nemocnou mámu, složitý vztah s otcem, starší sestru daleko.... je to ještě komplikovanější. Únik Samovi nabízejí filmy, hudba, knihy a trojice starších kamarádů.
V té první větě knihy je všechno.

4 28.12.2022

Pro potomky ze smíšeného manželství to muselo být v té době opravdu těžké, zvlášť, když matka měla ambice stát se lékařkou- a určitě by je v dnešní době naplnila-, jenže se narodila do doby, kdy se ženy předháněly jen v dokonalém pečení a zevnějšku a otec z komunity přistěhovalců chtěl zase zapadnout co nejvíc, ale jako Číňanovi se mu to nemohlo podařit. Oba chtěli pro své děti to nejlepší, po čem sami toužili a neuvědomovali si, jak jim tím škodí. Mysleli si, jak dobře své děti znají a až tragédie jim ukáže, v jakém bludu žili.
Určitě šlo jít psychologicky víc do hloubky, ale i takto kniha svůj účel splnila, člověka to zasáhne. A i když se každá postava chová tak trochu "divně", tenhle osud jim prostě nepřejete.

4 19.09.2022

Na necelých 200 stránkách se člověk o válce v Sýrii dozví víc, než ze zpráv. Tyhle pohledy na obyčejné lidi a na jejich osudy je potřeba ukazovat, připomínat....i když je ten příběh plný zmaru, beznaděje, utrpení....prostě plný války.
Tohle je silná knížka od člověka, který válkou sužovanou Sýrii opustit nedokázal, i když měl tu možnost.

5 07.07.2022

Přiznám, že chvílemi jsem se v těch postavách a událostech lehce ztrácela, abych se v nich zase brzo zorientovala :-) Pár stránek a kolik tam dokáže autor vepsat událostí, emocí, situací, se kterými se člověk naprosto ztotožní a rozumí jim, i když se dějí v Angole. Útlá knížka, která zanechala obrovský dojem.

4 01.04.2022

Největší "práci" mi dalo vůbec knihu začít číst, tloušťka knihy budila respekt :-) ale jen jsem se do toho pustila, tak jsem nelitovala ani chvilku. Čtete historii Gruzie a ani vám to nepřijde, prožíváte osud rodiny a víte, že takhle to funguje....někdo jde s režimem, někdo proti, život přináší situace dobré i špatné, nic není černé nebo bílé a i ta nejlahodnější čokoláda není jen voňavá a sladká.
Byl to vážně zážitek!

6 07.02.2022

O každé z hlavních postav z knihy by šla napsat samostatná kniha, tak silné jejich příběhy jsou, bohužel na 330 stranách čtete tak trochu o všech a pořádně ani o jednom...tohle mně je líto. Nicméně kniha je čtivá a určitě stojí za to si ji přečíst.

4 21.10.2021

O hrůzách páchaných Mengelem člověk přečetl dost, ale že zrovna tahle knížka, s takovým něžným obalem, skrývá příběh, který vás stáhne a nepustí ani když knížku dočtete....uf....tyhle příběhy se musejí připomínat, nesmí se zapomenout, jakému utrpení byli lidé vystaveni a jaké šílenosti dokáže jeden druhému provádět, zvlášť, když má moc.

3 03.10.2021

Příběh krásně odsýpá, charaktery postav jsou věrohodné, občas je chcete obejmout a jindy jim jednu plesknout-Mirkovi raději jednu z každé strany, krásná obálka a prostředí Brma k tomu....sympatický počin.....dávám teda "like", snad bude Sandra ráda :-D

5 09.11.2020

Skvělá knížka, i když vás z ní bolí celá duše....nejde přestat číst, chcete na té cestě dospíváním Štěpána držet, jít vedle něj, nějak mu pomoct, být s ním....cokoliv.

Ne všechny děti mají cestu k soběstačnosti snadnou, umetenou od rodičů, přesto to neznamená, že budou horšími dospělými. Možná naopak.

Děkuju za tenhle čtenářský zážitek.

23 02.08.2020

Edita se vine jako červená nit celým příběhem, i když se o ní právě nepíše....karty měla do života rozdány ne zrovna šťastně, ale bojuje jak nejlíp umí a když je úplně nejhůř, pořád je tu Irma. Úžasně čtivý příběh jedné rodiny "v kulisách " válek.

6 08.06.2020

Je to opravdu kniha plná různých podivností a mnohých teorií .... číst ji mě bavilo, ale co přesně mě na tom fascinovalo vůbec netuším :-)

03.06.2020

Na narození dítěte s autismem není nikdo připraven a přijmout tenhle fakt trvá, je to cesta plná obav, nadějí, zklamání, drobných radostí...a za tím vším musí být nekonečná láska k dítěti. To oba rodiče Dorotky mají. Zkusili pro zlepšení stavu dcery mnohé, od seriózních věcí až po méně či málo uvěřitelné, že by mohly fungovat a stejně je největší Dorotčino štěstí, že se narodila právě jim, lidem, kteří to nevzdají a hlavně do fungující rodiny. I když to veselé čtení není, čte se to dobře a je příjemné zjištění, že ani Dorotka není lidem lhostejná a chtějí pro její lepší život udělat co nejvíc.

2 14.05.2020

Čtivé jako Skoncovat s EB to není, ale čtete, protože vás hodně zajímá, jak to Eddy všechno zvládl, jak se jeho citlivá duše dokáže srovnat z tímhle hrůzným zážitkem a trochu vám vadí jeho ukecaná ségra, která to prostě neřekne všechno rovnou, ale furt odbíhá, ale v ní poznáte tutově někoho z příbuzných, no a její manžel, i když neřekne ani slovo, úplně ho vidíte, jak před ní sedí a ani se nesnaží vypadat, že poslouchá a takovýho člověka taky určitě ve svým okolí máte a pak to vyšetřování celé události, to vás taky nenechá chladným, že všichni jedou tak nějak ze setrvačnosti a na psychiku oběti nikdo moc nehledí...a najednou je konec a na vás zůstane deka z jedné vánoční noci v Paříži.

2 23.02.2020

Mně osobně na Báře nepřipadalo v jejím chování nic nezvladatelného, byla to prostě úplně normální holka, divná mi přišla spíš její sestra :-) vlastně mi v celém krátkém díle přišla Bára nejnormálnější. Matka ani otec nevykazovali známky dospělých osobností, jejich chování muselo Báru krutě poznamenat. Člověk často naráží na nepochopení od okolí, ale šrámy na duši od rodiny se hojí hodně těžce. A splnit všechna očekávání rodičů se taky nedá. Mně se kniha líbila, i přes drsný děj, přečteno na jeden zátah.

10 09.02.2020

Jedna z nejsilnějších knih co jsem četla. Jak to fungovalo v koncentračních táborech má člověk načteno, o tom je knih spousta, ale jak žili lidé přímo ve varšavském ghettu, to jsem se dozvěděla až z téhle knihy. Jak dokázali bojovat, v jakých podmínkách přežít. Jakou sílu dokáže dát víra a příslušnost k národu.

3 02.01.2020

Taková čtivá jednohubka, zvlášť pro rodiče puberťáků. Otec mírně ufňukaný, jak mu děti "zkazily" život, nakonec se sám musí zachovat jako hňup, aby si k nim zase našel cestu.

2 07.10.2019