Daduška
komentáře u knih
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Tak jsem knihu dočetla, a neodolala nutkání vrátit se na začátek a začít v ní listovat a hledat náznaky toho, kdo je vrah. Opravdu komplikované, hodně do detailů vyvedené vyprávění, které ale pádí dopředu bez hluchých míst. Za mě výtečné.
Vincentův poslední obraz
Marianne Jaeglé
Příběh mě opravdu zasáhl, autorka velice živě popisuje duševní pochody nadaného umělce, ale velmi zranitelného člověka, který jako by nebyl z tohoto světa. Poutavě napsané, doporučuji.
Svědectví
Margaret Atwood
Nebudu opakovat, co napsali čtenáři přede mnou. Za mě prostě skvělé, nemohla jsem se odtrhnout.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Ještě teď z toho mám husí kůži. Nejhorší je, že by se to mohlo stát. Skvěle napsané, doporučuji.
O dívce Grace
Anthony Doerr
Poetický příběh, založený na snech a bohatém vnitřním životě hlavního hrdiny. Je trochu magor, nám racionálním lidem připadá poněkud zvláštní, ale nakonec touží po těch samých věcech, jako ostatní - lásce a rodině. Kniha je plná živých popisů přírody, své si v ní najde i milovník cestování, hmyzu a sněhu. Na mě té poetiky bylo až moc, ale někdy to není na škodu.
Spiknutí oběšenců
Vlastimil Vondruška
Klasický Vondruška. Kdo má jeho styl rád, bude spokojen.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Knihu jsem měla v pořadí delší dobu, téma mě nijak nelákalo, avšak ohlasy známých byly dobré, tak jsem se odhodlala začít číst a rozhodně nelituji. Od první stránky mě román chytil, nemohla jsem se odtrhnout. I když většinou vyznívá poněkud depresivně, i tak v něm lze najít naději a víru v lepší budoucnost. Doporučuji.
Blázni a smrtelníci
Bernard Cornwell
Trochu netypická kniha od Cornwella, ale zase skvělá. Atmosféra výborně vykreslená, dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých věcí, které mě přivedly zase k tomu, na nějakou hru vyrazit.
Lipanská křižovatka
Petr Čornej
Čtivým způsobem popsaná bitva, která v podstatě ukončila husitskou revoluci. Kniha detailně nepopisuje průběh bitvy, ten ani není v úplnosti znám, ale její souvislosti - co k ní vedlo a také jaké měla dopady, a to včetně stručného uvedení základních údajů o vládě Jiřího z Poděbrad. Doporučuji pro fanoušky historie i vlastence :-).
Slavné příběhy anglických dějin
Robert Lacey
Perfektní. Škoda, že něco podobného nevyšlo o našich dějinách.
Bídní Viktoriáni
Terry Deary
Super - vtipným, zajímavým způsobem podané základní informace o viktoriánském období. Nasmála jsem se. Je třeba to samozřejmě brát s rezervou, nejsou to žádná tvrdá fakta, ale doporučuji.
Královna Viktorie
Christopher Hibbert
Kniha spíš pro poučení, nejedná se o žádný román, spíše o odbornou publikaci. Hojně cituje písemnosti královny Viktorie i jejích současníků, získáme tak náhled do britské společnosti 19. století.
Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové
Stuart Turton
Upřednostňuji poněkud lineárnější styl vyprávění, ale v tom chaosu právě spočívá kouzlo knihy. Pokud od knihy odejdete na několik dní, těžko se vracíte zpět do děje. Ideální by bylo přečíst knihu na jeden zátah. Zajímavý nápad, stojí za přečtení.
Hračkář
Andrew Mayne
Také jsem začala od druhého dílu. Kniha je ale napsaná velice čtivě, jen jsem se musela občas vracet, protože jsem nepochopila, jak se hrdina dostal na určité místo. Asi není dobré to číst rozkouskovaně po večerech, protože jsem skutečně ztrácela přehled. Hrdina vždy na základě pro mě úplně marginálních informací došel k nějakému závěru, na něj navázal dalším závěrem a dostal se padouchovi na stopu. No, dobře :-). Nakonec je to oddychovka, ráda si přečtu i ten první díl, až na něj v knihovně narazím.
Pustá duše
Dan Simmons
Tohle mi úplně nesedlo, dost mi vadilo přeskakování v čase, mám radši lineární vyprávění. Ale když jsem si na to zvykla, nijak to nerušilo. Co mě ale rušilo hodně, byly pasáže s matematikou a fyzikou. Chápu, že to autorovi připadalo důležité, ale stejně tomu nerozumím a jen mě to odvádělo od příběhu. Pustá duše je slabší kousek jinak skvělého Simmonse, i tak ale stála za přečtení.
Husitská epopej. II, 1416-1425 - za časů hejtmana Jana Žižky
Vlastimil Vondruška
Ačkoliv jsem 2. díl začala číst hned po prvním, v rozvětvené rodině Prokopů jsem se skoro ztratila. Ke konci už jsem neměla o příbuzenství postav přehled, neškodilo by občas připomenout, kdo je kdo. Řekla bych, že některé události autor dost odbývá, shrne je v podstatě do krátkého odstavce. Jestli on si nevzal moc velké sousto. Nebylo to špatné, ale dám si teď pauzu, musím si od toho odpočinout, najednou by epopej četl jen masochista.