DádazPrahy komentáře u knih

Knížka obsahuje celkem čtyři povídky. Musím přiznat, že mne moc neoslovily, i když některé výroky jsou tu vtipné či trefné (např. nový druh hmyzu objevený ve Spišské Nové Vsi dostal název "špišská nová veš" nebo že se v Praze pojmenovávají ulice nejen podle vítězných bitev, ale i podle těch prohraných, např. je tu ulice "Bělohorská", "Lipanská", "První pětiletky" atd.).
Nicméně, humor Ivana Mládka se mi libí spíše v jeho písničkách - je hezké, že v knížce najdeme texty k dvaceti třem z nich. Také se mi líbí doplnění knížky ilustracemi Ivana Mládka - škoda, že jich v knížce není maličko více.
Pokud by se Vám knížka dostala do ruky, stojí za rychlé přečtení (ideální i formátem a rozsahem na zpříjemnění cestování hromadnou dopravou, tak jak posloužila i mě).

(SPOILER) U této knížky mě zlákala hezká obálka a také jsem (marně) doufala, že tato antologie českých povídek bude snad lepší než předchozí povídkové soubory "Štastné a veselé.." a "O Vánocích se dívám do nebe". Pokud byste snad v knížce čekali pěknou vánoční náladu, budete asi zklamáni - ani jedny Vánoce zde totiž nejsou šťastné a veselé. Já vím, je to tak mnohdy i v životě, ale přece jenom bych ocenila, kdyby taková knížka dokázala čtenáře ve vánočním čase pozitivně naladit, než naopak.
Nejvíce mne asi oslovily povídky "Sníh" a "Existuje Ježíšek?" - obě jsou na podobné téma - prarodiče s radostným očekáváním připravují pro svá vnoučata Vánoce, jaké znali ze svého dětství, bohužel rozmazlené děti toto vůbec neocení a ani jejich rodiče nejsou příliš nápomocni (bohužel toto možná je smutná skutečnost v mnoha dnešních rodinách). Zaujaly mne i povídky "Veselé Vánoce, Terezko" a "Košile". Pokud můžu jmenovat povídky, které se mi vůbec nelíbily, tak jsou to "Horáček shání stromek", "Kamarády neštípeme", "Koloušek", "Kluci z kaple" a "Gladys a jahodové moře".
Knížka stojí za přečtení, ale nemějte žádná velká očekávání. Proto zde ani nebudu tuto knížka doporučovat.

Osmnáct příhod "chytrého strýce" (jak by se jméno Akhu Tanpa dalo si nejvýstižněji přeložit do češtiny). Akhu si dokáže poradit za všech okolností, nejen svým důvtipem, ale často se neštítí ani zlomyslnosti, drzosti a podvodů. Nejvíce se mi líbily příběhy, kde postačí jen ten důvtip, např. "Akhu Tanpa nosičem", "Jak Akhu Tanpa doprovázel krále na cestách" nebo "O Akhu Tampovi a lakomém králi." "Hanbaté" historky jsou opravdu dosti nemravné až nechutné. Celkově je knížka je zajímavým setkáním s tibetským folklorem.

Poslouchala jsem na CD - velmi pěkné podání od Ladislava Freje - jen díky hezkému přednesu jsem doposlouchala.
Povídky jsou opravdu "příšerné" - nic pro mě a od tohoto autora mne asi už nic ke čtení nezláká.

Hezký návrat zpět v čase do šedesátých let, kdy Jiří Suchý vysílal v rozhlase svůj pravidelný pořad "Gramo-tingl-tangl". Jeho příspěvky jsou shrnuty to této knížky, která neztratila svůj půvab ani po více než padesáti letech. Doporučuji.

Především je třeba říct, že název "Kouzlo Vánoc" je zavádějící, protože téma Vánoc se objevuje jen asi ve čtvrtině povídek - kniha je vlastně souborem povídek, ale nazvat knihu jednoduše "Povídky Cathy Kelly" se asi nezdálo nakladatelství dost atraktivní, a tak kniha dostala název "Christmas Magic", který se pak objevil i v českém překladu. Tolik k názvu. Nyní k samotným povídkách, kterých je v knize celkem devatenáct - za přečtení stojí všechny. Nejvíce mne oslovily asi tyto:
"Cesta do světa", "Cassandra", "Dopis z Chicaga", "Vánoční pošta", "Čtenářský kroužek z Rajské ulice", a "Rodinné vánoce".
Zajímavé myšlenky z knihy:
"Už se přestaň snažit, aby byli všichni šťastni a jejich životy naplněné.
Užívej si vlastního života, ty jejich nech na nich." (povídka "Vila u moře").
"Přese všechno, přes rozdíly v jejich názorech na každičkou věc, jsou si s matkou v něčem podobné. Obě milují své děti a chtějí pro ně to nejlepší. Jenom to prostě dělají každá jinak." (povídka "Cesta do světa")
"Věřte mi, že já nikdy nikoho nesoudím. Život nám umí dá pořádně zabrat a všichni se to snažíme zvládnout, jak nejlépe umíme. Vánoce jsou skvělá příležitost hodit za hlavu všechny starosti a smutky, strávit hezké chvíle s lidmi, které máme rádi, a pak znovu začít v lednu. Alespoň já se to tak snažím dělat." (povídka "Vánoční pošta").
"... být aktivní je lepší než vyžívat se v sebelítosti a čekat, co život přinese. Člověk musí jít za svým cílem a zajistit si budoucnost sám".
(povídka (Čtenářský kroužek z Rajské ulice").
Knížku doporučuji.

Velmi pěkně zpracovaná publikace - přehledná, přiměřený rozsah informací (nepřehltí, ale zároveň sdělí vše podstatné). V úvodu se dovíme o životě a díle Palladia v kontextu doby, hlavní část tvoří podrobný popis 22 Palladiových staveb (chronologicky zařazených, každá stavba doplněna celkovou fotografií exteriéru a dle možností i plánkem interiéru nebo náčrtkem architekta), na závěr najdeme stručný přehled života a díla architekta v datech. Oceňuji též malý glosář pojmů z oboru architektury (které jsou v publikaci použity a nemusí být všem čtenářům jasné, např. vysvětlení co je to "rizalit", nebo "pilastr") a výřez mapky severní Itálie s označením lokalit jednotlivých staveb. Zkrátka - tato publikace se povedla a určitě splní účel seznámit se s dílem Palladia. Doporučuji všem zájemcům o tuto osobnost italské architektury.

Zajímavá publikace představující život malířky a mnohé z jejích obrazů.
Rozsahem je publikace přiměřená a informativní. Trošku zmatené je grafické zpracování (např. text pojednává o určitém obraze, který je k vidění až o několik stránek dál a u daného obrazu je popisek téměř shodný s popisem obrazu v předešlém textu). Celkově však hodnotím publikaci jako přínosnou pro seznámení s Fridou Kahlo a jejími obrazy.
Doporučuji všem zájemcům o výtvarné umění.

Bohužel, ze šesti povídek se mi nelíbila ani jedna - knížku nemohu doporučit.

Zajímavé vyprávění pokrývá období od raného dětství, dospívání, první lásky až po návrat z vojny. Nejvíce se mi líbilo vyprávění o čase dětství - autor zde poutavě vypráví o každodenním životě v jeho rodné Lipnici - o rodičích i kamarádech a příhodách, které s nimi zažíval. Není to jen jeden životní příběh, ale vlastně i kronika doby, ve které autor své dětství a mládí prožíval - dozvídáme se, jak se tenkrát žilo na malém městě (např. kapitola o zabíječce prasete), ale také o každodenní práci rodičů (maminka v domácnosti a otec nejprve ve své dílně, později v místním podniku) a nelehkých životních podmínkách, kde byla potřebná skromnost, pracovitost a vzájemná opora v rodině.

Kniha představuje české říkanky, písničky (oceňuji, že k nim jsou přidány i noty) i krátké povídačky - dříve předávané z generace na generaci, dnešním dětem už bohužel téměř neznámé. Knihu příhodně doplňují krásné ilustrace Josefa Lady. Knihu bych doporučila pro seznámení dětí s českým lidovým folklorem, který by neměl být zapomenut (bohužel, dnešní děti by už asi měly problém porozumět některým slovům - které dítě dneska ví, kdo to byla např. selka?). Krásná knížka, kterou doporučuji a která by si možná zasloužila znovu vydat.

Musím přiznat, že mě tato knížka zklamala. Asi jsem čekala více "skotského", než např. čtení o pocitech Afričanky, která žije ve Skotsku a nemůže si tu zvyknout. Z devíti povídek mne oslovila pouze jediná - ta poslední s názvem "Proužky lehkosti". Líčí pocity prodavačky ze stánku rychlého občerstvení, která se snaží najít radost a smysl v každodenním stereotypu své práce. Dovolte mi, abych zde ocitovala její slova v závěru povídky:" Rok běží svým vlastním tempem, jako tomu ostatně bylo vždycky. Nechávám dny, aby přicházely s tím, co přinášejí, a odcházely s tím, co jim můžeme dát. ... A tak dny ubíhají,..., a já si říkám, přece jen je dokážu cítit, každý z nich, ještě než pominou."

Knížka nabízí seznámení s životem a tvorbou fotografa Františka Dostála. Je jistě zajímavé si přečíst jeho životní příběh, jeho pohled na svět (oslovila mě věta "Zůstat po celý vyměřený čas svůj, je asi to, oč v životě běží.") a prohlédnout si jeho fotografie.
Spíše než kapitolu o tom, co o něm řekli jeho přátelé, bych možná uvítala více autorových fotografií.
V čem však tato knížka zklamala je nedbalá redaktorská práce - do očí bijící pravopisné chyby ("commeback", "zapomění"), fotografie, která byla popsána jako novoročenka k roku 1983, je v knize dále uvedena s popiskem, že pochází z roku 1985. Vrcholem je chybné řazení stránek (po stránce 6 následuje stránka 8, poté stránka 7). Škoda, že toto zkazí celkový dojem a snižuje kvalitu celé knížky.

Čtení této novely zabere asi stejně času jako by byla délka venkovského divadelního představení, kolem kterého se odehrává děj celé knížky.
Jako bychom byli přítomni a vše prožívali spolu s vesničany - přípravy na akci, vlastní představení i závěrečné rozloučení po skončení představení. Mohlo by se to snad zdát až příliš podrobné nebo zdlouhavé, ale v tom je právě to mistrovství Virginie Woolfové - dokázat slovy zachytit náladu daného okamžiku, pocity přítomných a proměny jejich smýšlení, s tím, jak se představení vyvíjí a den postupně plyne.
Zaujalo mne pár myšlenek, které si zde dovolím ocitovat.
"Jsme si až příliš blízko, ale zase ne dost."
"Přemítala, ... čím to, že spolu mohou mluvit tak upřímně. Snad proto, že jsme se nikdy neviděli a nikdy se už neuvidíme."
"To je na tom hezké - že se lidi sejdou. Všichni toho máme nad hlavu, člověk to potřebuje."
"Nejsem už mladý..... Život mi plynul (hodí kamínek na jezero) jako vlnka na vodě."
"Měla jsi tady dojem, že....... hrajeme různé role, ale jsme přitom stejní?"
Český překlad je vcelku zdařilý, i když sem tam nezní přirozeně (např. obrat "hodí kamínek na jezero" - spíše bych řekla " do jezera" nebo výraz "v kalhotech" namísto správného skloňování " v kalhotách.")
Pokud máte rádi dílo Wirginie Woolfové, tuto novelu doporučuji Vaší pozornosti.

29 vtipných básniček pro děti od 5 do 105 let (tedy i můj věk se vejde do této cílové skupiny čtenářů).Básničky se mi vesměs líbily, stejně i tak veselé barevné ilustrace Borise Pralovszkého. Zdařilá i je grafická úprava a malý formát. Pokud se s touto knížečkou setkáte, určitě ji doporučuji Vaší pozornosti - třeba Vám (tak jako mně) dokáže zpříjemnit den.

Přiznávám, že tato poezie mne bohužel vůbec neoslovila, spíše se mi líbí Krylovy písně.

33 krátkých básniček psaných z pohledu "chudého". Možná někomu mohou připadat vtipné, mě bohužel neoslovila ani jedna. Na knížce se mně líbí některé z koláží Adolfa Hoffmeistera, které každou básničku provází.
Celkově by se asi k této knížce hodil menší formát a brožovaná vazba. Pokud se Vám knížka dostane do ruky, stojí za prolistování. Kupovat si ji však určitě nemusíte.

Konečně jsem přečetla celého Švejka. Přiznávám, že se mi to líbilo více než bych čekala. Některé Švejkovy výroky jsou snad nadčasové a knížka stojí za přečtení i za více než sto let o jejího vzniku.
"Kristus Pán byl taky nevinnej a taky ho ukřižovali. Nikde nikdy nikomu na nějakým nevinným člověku nezáleželo."
"Vono je vůbec moc věcí na světě, který se nesmějí dělat, ale můžou se provádět. Hlavní věc, aby to každej zkusil, jestli se mu to povede, když to nesmí, aby to moh."

V málokteré knížce je hlavní hrdinka tak nesympatická jako Hedvika a toto je bohužel příběh ze života. Nepochybuji o tom, že takové věčně nespokojené manželky, u kterých je jejich manžel až na x-tém místě,
existují. Život s nimi určitě není žádný med. Chudáci jejich manželé!
Dovolte dva citáty k zamyšlení:
"Samy ženy prezentují svůj život jako proud událostí, v nichž byla jejich aktivita určena náhodnými okolnostmi. Ženy mají problém s jasnou artikulací svých záměrů, plánů a motivů."
"...proč ženský dneska chlap nestačí? .... Co děláme špatně?
Spoustu věcí. Jsme příliš dominantní. Ponižujeme je. Přivlastňujeme si je. Zavíráme je do zlatých klecí. Neposloucháme je. Příliš mlčíme. Nařizujeme. Zakazujeme. Žárlíme. Ženy mají bohužel v lecčems pravdu. Dlužíme jim historickou omluvu."

Útlá knížka co do počtu stránku a formátu, ale obsažná zajímavými informacemi. Autor poutavě vypráví o životě českých letců v Anglii - nejenom o jejich nasazení v boji, ale dozvíme se např. i jak trávili Vánoce či o návštěvě prezidenta Beneše na letecké základně v Duxfordu. Z každé kapitoly je cítit obrovské nasazení, statečnost, odhodlání a hrdost. Tato knížka by měla být povinnou četbou - o českých letcích v RAF se zajímavým způsobem dozvíme mnohem více, než v hodinách dějepisu. Všem doporučuji.