Cusco komentáře u knih

Stárnoucí básník bilancuje život. Bez optimismu a bez pravidel českého pravopisu...

Alexandr Pobožij, autor "Mrtvé dráhy", napsal o své knize a o sobě:

".. Koncem 50. let jsem byl pověřen vedením jedné z průzkumných expedic na stavbě železniční dráhy, která spojuje za polárním kruhem města Salechard, Igarku a Norilsk, vzdálená téměř 2000 km.
Román "Mrtvá dráha" je knihou o stavbě této železnice, o naší práci a životě na Severu.
Ve své knize jsem zachoval téměř všechna jména a příjmení. Tatarinov - to je Petr Konstantinovič Tatarincev; jak vidíte, pozměnil jsem trochu jen příjmení, ale nemuselo to být, protože se Petru Konstantinoviči "Mrtvá dráha" líbí.
Záporný hrdina Lazar Malkov se doopravdy jmenuje Lazar Maleckij. Změnil jsem jeho příjmení, neboť jsem bral ohled na jeho samolibost; je to totiž opravdu záporný typ. V knize se poznal a dokonce se snažil protestovat. Všichni ostatní záporní hrdinové mlčeli..."

Smutná kniha o hlouposti, fanatismu a lidském utrpení. I taková je historie. :((

"Když jsme léta 1870 odhodlali se vydávati "Zábavnou bibliotéku", knihy to v duchu křesťansko- katolickém sepsané k zábavě a ušlechťování, netušili jsme tak dobrého úspěchu.
Vždyť si musila "Vestálka", první spis "Zábavné bibliotéky", teprv své čtenáře hledati a nalezla je a sice v tak hojné míře, že, ač u značném počtu byla vydána, úplně jest rozebrána a po delší již dobu mnoho poptávek po ní nás dochází.
To nás přimělo ke druhému vydání. I vysíláme "Vestálku" v novém rouše, ať si opět hledá čtenářů zvláště mezi mladším pokolením. Zdař Bůh!"
Na slavnost sv. Školastiky 1882

("Předmluva ke II. vydání" v knize: Vestálka od Klitschke de la Grange, III. vydání).

Výsadková a pozemní "Operace Market - Garden" (17. - 24. 9. 1944), vymyslel ji spojenecký velitel, britský polní maršál B. L. Montgomery.
Nejvyšší velitel spojeneckých vojsk, americký generál D. D. Eisenhower operaci schválil a podporoval.
Tito velitelé a jejich podřízení nevzali na vědomí varovné informace o umístění velkých německých vojenských sil v okupovaném Nizozemsku. A proto spojenci během několika dnů utrpěli větší ztráty (17 000 mužů) než během gigantické invaze v Normandii.
Proto je čtení knihy tak těžké...

4 03.10.2020

Občas nebylo snadné dojímat se nad trpícími (dospělými) lidmi v Berlíně v posledních týdnech války. Většina jich stávala na přehlídkách a sjezdech a fanaticky hltala a opakovala každé slovo vůdce.
A teď? Litující se lidé, kteří popisovali své utrpení (často menší než u obětí
v koncentračním táboře) a nepřiznali si skutečnost kvůli komu vlastně válka vznikla.

7 03.10.2020

Jan Sokol:
"Vzniká-li filozofie z úžasu nad skutečností, nad nesamozřejmostí života i světa, dělá náboženský člověk ještě o krok víc: chápe svět i svůj život jako dar nebo dědictví a chce dát najevo, jak si jich váží."

9. dubna 1945 byl J. P. Mladský se spoluvězni přinucen opustit buchenwaldský tábor a účastnit se pochodu smrti, na kterém ho zastihlo osvobození, a na vlastní pěst se vydal na cestu domů.
Kolem 18. dubna roku 1945 se dostal zmučený, vyzáblý a psychicky otřesený J. P. Mladský do Prahy. Tedy v době, kdy u nás ještě vládl německý teror. Díky obětavosti mu někteří obyvatelé pomohli a starali se o něho až do konce války.
Jen, co měl trochu síly - hned začal psát a ještě v roce 1945 vyšla jeho kniha.

Babička říkala, že dědeček získal knihu (cca v roce 1960, kdy mu bylo 50 let) od kolegy, který věděl, že čeká na bratra Karla, který byl v Treblince. ... ... (zná někdo horší dar?) ... ...
Až po dědečkově smrti jsem knihu našla. Nikdy jsem ji nečetla, jen prolistovala. Je mi dnes tolik let, jako bylo tehdy mému dědečkovi. A najednou je tu věk, kdy už nemohu dál číst. Necítím nenávist, jen... už není tolik psychické síly na fakta, která znám.
Moje dcery tuto knihu číst nebudou. Nezajímá je to. ... Ach... Snad se v roce 2020 tato kniha dostane "jako štafeta" k někomu mladému, který bude mezi těmi lidmi, kteří nedovolí, aby se nenávist k jiným národům znova probudila. Nesmí se zapomenout. ... ... Toda raba.

"Toto dílo má za úkol informovat naši českou veřejnost a pokud možno také širší vzdělaný svět o poměrech v koncentračním táboře osvětímském.
Stíny statisíců ubitých, za živa házených do plynových komor a kremačních pecí, k smrti zmučených a spálených lidských životů, volají po spravedlnosti a odplatě.
Najde-li se pošetilec, který by tato zvěrstva omlouval, zaslouží, aby byl legiemi nevinně utracených proklet.
Není jediné pídě půdy v koncentračním táboře osvětímském, aby nebyla prosáklá lidskou krví.
Bude-li se nedůvěřivcům zdát, že tu je cosi zveličeno nebo snad dokonce něco nepravdivého, nemožného, mám jedinou odpověď:
"Mysli si, čtenáři, nejhorší zvěrstvo pod sluncem a bude to nevinné proti tomu, co se páchalo v Osvětími."
Nemám vhodných slov, abych popsal veškerá utrpení v tomto táboře podle pravdy. Všichni, kdož kdož táborové hrůzy prožili a přežili, nejlépe posoudí moji práci a také nedůvěřivcům potvrdí pravdu mého vyprávění. Autor."

(předmluva autora, kniha: J. P. Mladský: Návrat z pekla, rok 1945)

"Co řekli naši velikáni o Židech"
--------------- To nebyli velikáni. Jeden z velikánů byl například ten, který řekl:
"„Antisemitismus je jednou z největších příčin neštěstí lidstva. A vůbec ne proto, že ubližuje Židům, ale proto, že dovoluje hlupákům, zlým blbcům, nečestným a špatným zbabělcům zbavovat se pocitu méněcennosti. Přitom méněcennosti, která je zasloužená a které se nikdy nezbaví. Antisemita je v podstatě nešťastný člověk. Antisemitismus nezpůsobují Židi, protože nejde vůbec o Židy.
Neboť, jak řekl Sartre (nemýlím-li se): "Kdyby Židé nebyli, antisemita by si je musel vymyslet.“
(Jan Werich, český herec, dramatik a spisovatel 1905 - 1980)

".. Učil jsi naději:
protože jenom Kristus je pánem dějin."

--------- Mistře, Poláku, starý mistře pera a mouder, pravd životních.
Každý, každý z nás má jiného pána, pro svou životní pouť v dějinách.
Je dobré, ale, být přítelem a s tolerancí přijmout i jiné víry. ... Ach..
Vždyť sýr také má mnohočetné díry. A nikdo není sám, lepší a jediný.
... Nezapomeň. ... Úsměv (děda mi říkal, že nejlepší je smích). :)

V knize je úvodní tištěné věnování autora knihy:

"Napsáno v Budislavi u Litomyšle na jaře roku 1960
a vděčně připsáno památce vzácné a statečné ženy
spisovatelky Růži Jilemnické."

"Labe, do kterého se právě u Brandýsa vlévá Jizera. Eduard Petiška rád chodí po břehu Labe, dívá se, jak se třpytí vlny a jak zrcadlí vysokánské topoly, a vymýšlí si nové příběhy. Hlavně veselé, protože je rád, když se děti smějí, ale také takové, nad kterými je dobře si trochu zapřemýšlet.
Jako je třeba vyprávění o tom, jak šel Martínek s dědečkem na kopec, jak se rozhlíželi po krajině a jak najednou zaslechli vzdálené hučení a tichou hudbu, ale nemohli rozeznat, jakou písničku ta hudba hraje.
Tady už jde o víc než o pouhý příběh a Eduard Petiška věří, že i malí čtenáři dokáží pochopit, přečtou-li si povídku ještě jednou a třeba i potřetí. Ale přečtou si podruhé a potřetí a ještě znovu i celou knížku; protože je napsána s citem, z lásky k dětem a s opravdovým uměním."

(doslov: Vladimír Kovářík, kniha: Eduard Petiška: Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek, rok 1977, 1. vydání v Albatros)

"Ať už se čtenář ze srdce Evropy staví k biblické zvěsti o Ježíši Kristu odmítavě, neutrálně nebo vstřícně, strhne ho tato kniha jak svým dějem, tak .."

--------------------------- Otec dívky Adiny nebyl ohromen a stržen dějem.
Já také ne..

David, král sjednoceného Izraele panoval cca v letech 1013-973 př. n. l. Byl uznávaný válečník, básník a hudebník, v pozdějším věku byl i proradný a krutý dobyvatel a cizoložník.
Přínosem je, že kniha neobsahuje nekritické zobrazení historické postavy, ale jde o shrnutí všech dostupných informací a nechává na čtenáři, aby sám rozjímal a vstřebal, co přečetl.
Zajímavá kniha, ale moc moc těžká na četbu a uspořádání vlastních myšlenek a víry. :)

3 31.07.2019

"V roce 1919 bratři Rudolf a Vladimír Jelínkové převzali podnik po otci a nazvali jej „Zikmunda Jelínka synové“. V roce 1921 koupili nepříliš prosperující palírnu Razov a přenesli tam část výroby. ... ...
Od roku 1926 bratři pokračovali v podnikání samostatně. Rudolf, který zůstal na Razově, propůjčil firmě své jméno. Ve 30. letech zahájil výrobu košer destilátů - při ní se používají jen takové suroviny a postupy, které jsou v souladu s pravidly ortodoxní židovské víry. Rudolf Jelínek to dokázal a v roce 1934 se prosadil na náročné zámořské trhy, čímž proslavil své jméno i jméno Vizovic po celém světě. ... ...
Do roku 1938 se značka Rudolf Jelínek stala druhým největším světovým dovozcem destilátů do USA. ... ...
Roku 1943 byl Rudolf Jelínek odtransportován do Terezína, odkud byl roku 1944 převezen do Osvětimi, kde zahynul. ... ...
Dědic otcova talentu Zdeněk Jelínek zemřel už roku 1946 na tuberkulózu, kterou si nemohl v ilegalitě léčit. Přesto se podařilo obnovit vývoz do zámoří. Jiřímu Jelínkovi byla firma v roce 1948 znárodněna." (Wikipedie)

---------------------------------- Je dobře, že se na ně nezapomnělo.

Lion Feuchtwanger dokončil svůj první román "Žid Süss" v květnu roku 1922.
V Německu se však nenašel ani jediný nakladatel, který by byl ochoten knihu vydat. ... Jak autor sám později prozradil, pomohla k jeho prvnímu vydání v roce 1925 zvláštní shoda okolností.
Nakladatelství "Tři masky" (Drei Masken Verlag) nabídlo totiž Feuchtwangerovi, že vydá jeho román "Žid Süss", ustoupí-li od smlouvy, která mu jako lektoru francouzských a italských her pro toto nakladatelství zaručovala pevný a poměrně vysoký pravidelný honorář. Feuchtwanger souhlasil a román vyšel jako výkupné za likvidaci smlouvy, které se nakladatelství potřebovalo zbavit. ...
Po několika vydáních v Německu, okamžitě rozebraných, vyšel "Žid Süss" v Anglii,
v Americe, v Sovětském Svazu a dále v celé řadě zemí. ...
... film, který na Goebbelsův podnět a pod jeho dohledem natočil režisér Veit Harlan s předními německými herci, mimo jiné s Wernerem Krausem a Heinrichem Georgem. Na ně se s trpkou obžalobou obrátil Lion Feuchtwanger v otevřeném dopise, který byl uveřejněn v dubnu 1941 v Americe.
Goebbels využil popularity vynikajících německých herců a zneužil Feuchtwangerova románu k hanebnému a vskutku bezpříkladnému podvodu: obrátil v tomto filmu smysl a ideu humanistického, protifašistického literárního díla v opak, učinil z něho propagandistický nástroj zrůdné nacistické ideologie."

(doslov: Zrození romanopisce, autor doslovu: Valter Feldstein, Lion Feuchtwanger: Žid Süss, rok 1969, ISBN: 01-084-69)

André Gide: Vatikánské kobky - bláznivina.

"Bláznivina (sotie, ze sot, které ve staré francouzštině znamenalo totéž, co dnešní fou - blázen) byly středověké divadelní hry, jichž všechny jednací osoby byli blázni, takže svět se podobal království pošetilých.
Oděni byli v šaty z půli žluté, z půli zelené a na hlavách nosili cípaté čepice. ... Na každoroční slavnosti, svátku bláznů, provozovali hry, jež jim dovolovaly svobodně vyslovovati věci, jež by jinak nemohli vyřknouti.
Byly to hry zprvu církevní, pak posvětštělé a blázni v nich brojili proti mocným tohoto světa. Parodovali církev, církevní liturgii, stavy, úřady a později i celou společnost."

(I. a II. poznámka překladatelova k vydání roku 1930, překlad: Jiří Ježek, kniha: André Gide: Vatikánské kobky, vydal: nakladatelství Topičova edice, spol. s r.o., v Praze XII, ulice Jana Masaryka 56, edice: Topičovy Bílé knihy - zrcadlo literárního světa, rok 1948)

Veršovaný cyklus českých pohádek (dílo z roku 1880).

Je dobře, že našlo se tenkrát víc podobných hrdinů, jako byl Oskar Schindler.
Například Karl Plagge byl německý inženýr a vojenský důstojník Werhmachtu. V roce 2005 mu Yad Vashem (památník obětí a hrdinů holokaustu v Izraeli) udělil titul "Spravedlivý mezi národy" za to, že prokazatelně přispěl k záchraně Židů před šoa.

Naučilo nás to přemýšlet a neodsoudit celý německý národ jako celek.
Odpuštění pro historii nejde dát. Ale jde žít s novými německými generacemi bez nenávisti. A to je dobré. ... Úsměv.