K nelibosti mých kámošek jsem dlooouho odolávala téhle autorce. Jenže tohle mě opravdu zajímalo, a tak nebylo zbytí… Strach jsem ale měla velký – co když zrovna mě nesedne?
Naštěstí byl úplně zbytečný. Tohle mi sedlo jak prdel na hrnec. A to i přesto, že tu spicy scény budete hledat marně. Jenže ta chemie to naprosto vynahrazuje. A hlavní hrdina? Toho budete prostě totálně žrát. Za mě skvělá YA romantasy, která mě dostala světem, magií, tajemstvími, zvraty a čtivostí.
Ale krotím své nadšení (trochu) a půjdeme postupně. Na první dobrou mě zaujal svět a magický systém. Hodně vymazlený a jeho postupné odhalování? Čím víc jsem se dozvídala, tím víc jsem chtěla vědět. Druhá polovina je neskutečná jízda. Zvrat za zvratem a já knihu nedokázala odložit. Některé věci jsem odhadla, jiné mě pěkně rozhodily. (Jo, opět jsem čuměla jak péro z gauče. )
A právě to mě bavilo. Postupně začnete pochybovat o tom, čemu můžete věřit. Dobro proti zlu? Ale je to skutečně tak? Hranice se rozmazávají a vy musíte některá přesvědčení přehodnotit.
Knížce navíc dodávají další rozměr i další detaily jako deníkové zápisky. A to grafické zpracování? DOKONALOST! Obálka, ilustrace, ořízka, detaily… pastva pro oči. A jako třešnička obálka svítí ve tmě!
Ano, začátek mohl být akčnější, sem tam se objeví klišé a osobně bych si příběh víc užila v ich-formě. Ale nic z toho mi celkový dojem nezkazilo, protože pak přišel konec...
JAKO VÁŽNĚ?! Myslela jsem, že už a mám všechny informace a nic mě nepřekvapí. Omyl. Ten cliffhanger byl brutální a já nutně potřebuju druhý díl. HNED!
Přiznávám bez mučení, že stačilo pár upoutávek a obrázků a já byla chycena do pasti. Bylo jasné, že tohle si musím přečíst. Dark romance (není pro každého), kde nechybí tajemství, privilegované společenství, morálně temní muži, dohodnuté manželství, nenávist, krutost, trauma ani touha po pomstě. Prostě všechno, co mě na tomhle žánru baví.
Největší výhoda knihy? Neskutečná čtivost! Nevím, co autorky do textu přimíchaly, ale fungovalo to už od prvních stránek. Pomáhaly i krátké kapitoly a pohledy obou hlavních hrdinů. Začátek může působit trochu jako klišé, ale nenechte se zmást.
Emocí si tu užijete víc než dost. Od vzteku a zhnusení nad tím, jak společnost zachází se ženami, až po touhu a možná i … naději? Jenže někdy je naděje to nejhorší, co můžete dostat, než ji někdo rozdrtí na prach.
Hlavní hrdinové jsou naprosté opaky. Santiago je po TÉ události zaslepený pomstou, krutý, nelítostný, majetnický a opravdu morálně temný. Ivy je naopak dobrosrdečná, ale zároveň neskutečně silná. Jedno však mají společné – oba jsou stejně tvrdohlaví.
.
Silně tu rezonují i vedlejší postavy. Některé jsem nenáviděla tak moc, že jsem jim místy chtěla zakroutit krkem. Ale právě díky nim je příběh ještě silnější a uvěřitelnější.
Milostná linka je pořádně toxická. Mísí se v ní nenávist, nebezpečí a touha. A tahle lehce zvrácená kombinace dodává příběhu tu správnou štiplavost. Jen prosím slovo vag.ínka neee
Co mi trochu chybělo? Chtěla bych vědět víc o celém společenství. A především… CO se teda stalo. Předpokládám, že tohohle všeho se ale ještě dočkáme.
Závěr? Tak fenomenální a překvapivý, že mě donutil přidat půl hvězdičky. Zároveň mě ale mrzelo, že nemůžu okamžitě sáhnout po pokračování (naštěstí nemusíme čekat dlouho). Neopomenu zmínit ani nádherné zpracování, které z knihy dělá ozdobu každé knihovny.
Hokejovky jsou moje a tahle série mi sedí hlavně tím, že kromě romantiky a sportu řeší i to, co si hrdinové nesou mimo led. Na Volnou jízdu jsem se těšila, protože spojení hokejisty, krasobruslařky a vážnějších témat znělo přesně jako něco pro mě. A taky že jo.
Tahle čtivá sportovní romance hezky pracuje s prostředím ledu, ale zároveň se nebojí silnějších emocí. Nejde tu jen o tréninky a přitažlivost, ale i o trauma, rodinné problémy, tlak na výkon a snahu znovu najít pevnou půdu pod nohama.
Líbí se mi, že hrdinové nejsou dokonalí. Dělají chyby, reagují přehnaně a občas si všechno komplikují víc, než by museli. Přesně tak, jak by člověk čekal od někoho, kdo toho v sobě dusí až moc.
Velkým plusem je i „boření“ stereotypů. Sierra není křehká krasobruslařka čekající na záchranu a Dylan není jen typický sebevědomý hokejista. Jejich dynamika černé kočky a zlatého retrívra fungovala skvěle. Pošťuchují se, provokují, ale zároveň se mezi nimi buduje důvěra i silná přitažlivost.
Romantická linka mě bavila tím, jak si k sobě hledají cestu, učí se mluvit o věcech, které bolí, a navzájem se posouvají. Právě kombinace emocí, chemie a osobnostního růstu posunula knihu výš.
Co mi chybělo, byla větší hloubka u některých témat. Kniha otevírá silné linky, ale ne všechny dostaly tolik prostoru, kolik by si zasloužily. Děj je místy předvídatelnější, tempo občas kolísá a závěr působí uspěchaně.
I tak jsem si ale Volnou jízdu moc užila. Je emotivní, čtivá a příjemně romantická. S hokejem, krasobruslením, healing linkou a dvojicí, která nestojí jen na chemii, ale hlavně na důvěře. A další díl? Ten si nenechám ujít.
No páni. Tohle byla rána přímo na komoru. Nečekala jsem procházku růžovou zahradou, ale na tohle jsem tedy připravená nebyla. Pustila jsem se do knihy a po pár stránkách začala znovu. Tentokrát už s lepíky v ruce. A to se mi stává jen u příběhů, u kterých vím, že se k nim budu vracet a znovu si připomínat, proč mě tak moc zasáhly.
Kniha není pro každého. Je temná, bolestivá, intenzivní a místy se čte opravdu těžce. První část má až thrillerový nádech a já ji musela prodýchávat. Odkládat knihu, chodit po místnosti, pak se vrátit a pokračovat, protože i když to bolelo, nešlo přestat. Bez téhle syrovosti by ale příběh neměl takovou sílu. Autorka nás nešetří. Ukazuje hrůzu, která změní člověka od základů.
A pak to, co následuje. Že přežít neznamená být v pořádku. Že návrat domů nemusí být úleva. A že některé věci člověka změní tak hluboko, že už se nikdy nemůže vrátit přesně do bodu, kde byl předtím. A právě tahle silná, skvěle propracovaná psychologická linka mě extrémně zasáhla. Trauma, vina, stud, zmatek, hledání sebe sama i snaha znovu dýchat ve světě, který už nepůsobí bezpečně.
Co mě překvapilo, je humor. Protože ano, příběh vás místy donutí se smát. Nejdřív mi to přišlo skoro nepatřičné. Jenže pak mi došlo, že právě smích může být nejlepší lék. Že i když srdce krvácí, pořád máme právo se zasmát. Že cítit štěstí po bolesti není zrada. Je to důkaz, že něco v nás pořád žije.
A přesně proto si mě tahle kniha získala. Není lehká. Není bezpečná (rozhodně by si zasloužila trigger warnings). Ano, poplakala jsem si — a ten příběh ve mně zůstane ještě hodně dlouho. Přesto (nebo právě proto) si z něj odnáším spoustu krásných myšlenek, které se mi pomalu, tiše usadily pod kůží.
Od autorky už mám pár mafia romancí přečtených, a i tentokrát se mi potvrdilo, že patří mezi top žánru. Domluvené manželství a mafie? Ano, prosím. Přidejte dominantního, temného hrdinu, napětí a chemii, co jiskří už od prvních kapitol… a prostě to kliklo.
Prostředí mafie mě bavilo od začátku. Mělo správnou atmosféru, napětí i nádech nebezpečí, který mě u podobných příběhů vždycky vtáhne. Přiznám se, že bych snesla víc drsnosti a syrovějších mafiánských scén, ale i tak tenhle svět dodal příběhu přesně ten temnější vibe, který mě na mafia romancích baví.
Luca si mě získal prakticky okamžitě. Není to hrdina se správným morálním kompasem, a ani si na něj nehraje. Je chladný, dominantní, nebezpečný… a přesně proto tak přitažlivý. Typ hrdiny, před kterým byste v reálu utíkali, ale na stránkách ho chcete číst pořád dál.
Aria mi občas dávala zabrat. Její povaha je jiná než moje a místy jsem si říkala: holka, tak už bojuj! O to víc mě bavily momenty, kdy tuhle silnější stránku opravdu ukázala.
Romantická linka se rozjížděla pomaleji, než jsem čekala, ale jakmile nabrala tempo, omotala si mě kolem prstu. Chemie fungovala skvěle a některé scény byly pořádně žhavé (jupíí).
Příjemným překvapením byly i vedlejší postavy. Protože i díky nim má tahle série obrovský potenciál. Matteo a Gianna mě bavili neskutečně a už teď vím, že jejich příběh bude přesně můj šálek kávy.
Zkrátka skvělý začátek série. Kniha je čtivá, návyková, napínavá a pořád se v ní něco děje. Některé věci jsou předvídatelnější, pár konfliktů mohlo dostat víc prostoru a s hrdinkou jsme si nesedly hned, ale zážitek mi to nepokazilo. Bavila jsem se, hltala příběh a po dočtení měla chuť okamžitě pokračovat dál.
Silné stránky:
čtivé, návykové
mafiánské prostředí
domluvené manželství
romantická linka, chemie, spicy
Luca
zajímavé vedlejší postavy
překlad
překrásné provedení
Slabší stránky:
občas chování Arii
mohlo být „drsnější“
konflikty méně do hloubky
Třetí setkání s autorkou a začíná už být tradicí, že dočítám se zlomeným srdcem. Knížka má překrásnou jemnou vizuální podobu, ale nenechte se oklamat. Pod nevinnou tváří se skrývá extrémně silný příběh, který vás zasáhne silněji než demoliční koule. Nečekejte příběh o tom, jak Popelka najde svého prince, a čtěte upozornění, protože krásný vzhled může leckdy klamat. A to nejen u knihy, ale i u mužských postav, které v sobě skrývají temnotu. Pokud se nebojíte pohlédnout krutosti přímo do očí, tak vás tohle čtení vtáhne!
Hlavní hrdinka Sarah je vstřícná, milá, obětavá dívka amišské komunity. Život se s ní absolutně nemazlí, ale ona každou ránu přijímá se vztyčenou hlavou. Díky tomu je neuvěřitelně snadné se do ní vcítit. V temnotě tohoto příběhu představuje vzácný světlý bod.
Mužské postavy? Omluvte můj slovník, ale ty bych nejraději kopla do. Vždy když se začíná blýskat na lepší časy, znovu připomenou, proč je vlastně nenávidíte. A vy si přejete, aby se společně s některými členy komunity chytli za ruce a odešli… někam hodně daleko.
Jedná se o můj první příběh z prostředí amišské komunity a naprosto mě šokoval. Tohle společenství je totiž extrém! Díky knize jsem si opět uvědomila, v jak skvělé době a prostředí žiju. Pokud jsem si myslela, že Monika trošku ubere a dopřeje hrdince trochu klidu, tak jsem byla na ohromném omylu. A pokud nemáte srdce z kamene, budete trpět spolu s ní.
Zároveň však budete muset číst dál, protože potřebujete vědět, co všechno ještě přijde. A ten konec? Jak už jsme u autorky zvyklí – šokující zvrat! Do druhého dílu se nepustím hned, jak jsem plánovala, nejdřív musím uzdravit. Ale moc bych si přála, aby Sarah nakonec našla své štěstí
První díl nastavil laťku vysoko – nejvýš. A teď přichází druhý. Úplně jiný, a přesto neskutečně čtivý. Tenhle příběh prověří nejen hlavní postavy, ale i vás – vaši schopnost otevřít mysl a nechat se unášet dějem. Téma rozhodně nesedne každému, ale pokud do knihy půjdete s otevřenýma očima i vědomím, že vás může vyvést z komfortní zóny, neváhejte. Protože stejně jako v ostatních autorčiných dílech se i tady skrývá mnohem hlubší poselství a silné myšlenky.
Příběh plynule navazuje na předchozí díl, jen o pár let později, takže se Sarah po letech vězení vrací zpět na svobodu. Svět se však za tu dobu hodně změnil, a to nejen technologie. Nejvíc ze všeho se ale změnila ona.
Už ví, že se nechce vrátit k amišům, a tak objevuje svět „Angličanů“, tedy ten náš. Stále ji tíží nevyřešené otázky z minulosti. A jak se říká: Dávej si pozor na to, co si přeješ – mohlo by se ti to splnit.
A tak se roztáčí kolo osudu. Bude mít tento příběh svůj šťastný konec? A co kdyby volba byla jen na tobě? Co zvolíš – štěstí, nebo jeho odvrácenou tvář?
Příběh o druhých šancích – nejen těch, které dáme druhým, ale i sami sobě. O tom, že život není jen růžový, ale občas jsou cesty pořádně nevyzpytatelné a protkané bolestí a slzami. A taky o tom, jak důležitá je víra. Ať už ta v sebe samého, nebo v něco víc (proto ta otevřená mysl). Nacházíme se na tenké hranici uvěřitelnosti a sama jsem měla občas problém.
A právě v tom je tahle série nádherná. Příběhy vás přinutí klást si otázky a zůstanou ve vás ještě dlouho po dočtení. A to je v dnešní době opravdu vzácné.
Takže pokud máte rádi originální a myšlenkově hlubší témata, rozhodně doporučuju.
Kde se tenhle klenot skrýval? A klenot myslím doslova, protože obálka se zlatými detaily je překrásná. Přiznávám, že když jsem poprvé zaregistrovala pojem minotauři, okamžitě jsem si vybavila Taureny z WoW a bylo vymalováno. Pak jsem ale zahlédla pár recenzí a odhodlala se. A světe div se, já si to moc užila.
Minotauři (pro mě navždy Taureni), jejich svět, životy řídící se Kodexem a zvyklosti jsou tak věrohodně vykreslené, že si mě okamžitě získali. Hlavní i vedlejší postavy jsou skvěle propracované a nejsou vykresleny pouze jako dobro nebo zlo, což miluju. I největší hrdina může, ač v dobrém úmyslu, sejít z cesty a největší padouch se za své činy kát.
Moje emoce byly zas jak rozbouřené moře. A pro romantické duše mám dobrou zprávu – ano, je tu! Nestrhává na sebe pozornost, ale příběh krásně doplňuje a činí ho uvěřitelnějším.
Nelekejte se, pokud se zpočátku budete trochu ztrácet. Přeci jenom se ocitáme v propracovaném, nám neznámém světě na konci příběhu a postupně se vracíme po jeho stopách (všímejte si těch letopočtů). Jakmile ale příběh dostanete trošku pod kůži tak doslova letí pod rukama a vy najdete své favority i méně (slabě řečeno) sympatické minotaury.
Ač nejsem úplně fanoušek poetična, tenhle příběh si bez něho neumím představit. Dodává mu magický a epický nádech, který podtrhuje Kodex – posvátný soubor pravidel, jimiž se minotauři řídí. Tuhle „vychytávku“ příběhu jsem si naprosto zamilovala, protože ho můžeme přenést na dnešní dobu a názory, jež rozdělují naši společnost na několik táborů.
Autorka chtěla vzdát hold fantasy devadesátých let – a podle mě se jí to povedlo skvěle. Po dočtení mi sice zůstalo pár otazníků, ale naštěstí nás čeká druhá část, na kterou se už moc těším.
Kdo by tuhle sérii neznal? První díl mě bavil, a tak bylo jasné, že pokračování si ujít nenechám. Trochu jsem se ale bála, aby to nebyla jen kopie v jiném kabátku. Nebyla! Druhý díl přináší mnohem temnější, syrovější a drsnější příběh. Pokud máte rádi DR a nevadí vám ani prvky psychothrilleru, tohle by mohla být trefa do černého.
Měli jste v prvním díle trošku (větší) problém s Adeline a jejími občas nelogickými činy? Pak vám mohu prozradit jedno. V tomhle díle máme trošku jinou Adeline – takovou, která musela za svůj vztah se Zadem zaplatit a to pořádně. Dostala se do rukou nepřítele a ten se s ní rozhodně nemazlil.
Spolu s ní si prožijeme ponižování a psychické peklo – místy je děj poměrně dost těžko stravitelný. O to víc ale vzrostly moje sympatie k její bojovnosti a touze po přežití. A tenhle zážitek vytvořil verzi Adeline 2.0, která sice stále občas udělá pár nelogických rozhodnutí, ale rozhodně je mi mnohem blíž.
A Zade? Ten snad ani nepotřebuje komentář! Která čtenářka DR by ho nechtěla aspoň ve svých představách? Jeho charakter je prostě něco. Rozhodně nejde o klasického hrdinu se správně nastaveným morálním kompasem. Je prostě psychopat, který své nemorální činy snaží alespoň trochu vyvažovat. A jeho trpělivost a pokroucená láska ke svým bližním a oddanost svým cílům? To prostě nejde nemilovat.
Musím říct, že mi druhý díl svou temnotou a silným příběhem sednul víc než první. Konec bych ale rozhodně trošku upravila. Pod kůži se mi dostaly i vedlejší postavy Sibby, Molly a Daya. Nutně potřebuju jejich příběhy, protože tyhle bláznivé potvůrky? Chci jim nakouknout do myšlenek!
Tahle knížka vás zaujme svým vzhledem. Jinak to snad ani nejde. A i když krásná obálka ještě úspěch nezaručuje, tady to vyšlo. Přitom poetický styl vyprávění obvykle není úplně moje parketa. Máte rádi pohádky? A co takhle jejich temnější, krutější, žhavější, a přitom neskutečně propracovanou verzi? A je libo taky draka? Pokud je odpověď vždy ANO, pak by knížka měla být jasnou volbou.
Ale vraťme se na úplný začátek – worldbuilding je totiž neskutečný, ale s tím jde ruku v ruce i to, že je na začátku všechno hodně „zahuštěné“ a člověk se v tom může ztrácet. Pokud se bojíte o kvalitu svých mozkových buněk a přijdete si jako po lobotomii … ničeho se nebojte, má to tak spousta lidí. Takže vydrž Prťka a nevzdávejte to. Uvidíte, že do sebe všechno začne postupně zapadat. A nakonec to celé pochopíte… nebo si to možná budete jen myslet?
Čeká vás originální magický systém, silné postavy, mocenské hry, akce, zvraty a dokonce i deníkové záznamy, které zamotají hlavu. A romantická linka? Můj ty Kaane! To byla jízda. Chemie mezi postavami bublala víc než kádinky v laborce. Slowburn jistě potěší trpělivé, ale pro nedočkavce (jako jsem já) je to zkouška nervů. Naštěstí odměna stojí za to – rozhodně se potěší i milovníci pikantnějších scén.
A ten konec?! To jako vážně?! Potřebuju pokračování hned teď. Náš vztah s příběhem sice nezačal ideálně, ale postupně jsme si vytvořili silné pouto. A Kaan? Ten mi ukradl kus srdce okamžitě, zatímco s Raeve od nenávisti až k lásce, a to bylo pořádně osvěžující!
Nemyslela jsem, že u nějakého fantasy pronesu tahle slova, ale tady to nejde jinak – MILUJU TUHLE KNIHU skoro stejně jako ACOTAR. Ano, vidíte správně. Čekala jsem, že se mi bude líbit, ale že se mi vryje pod kůži jako inkoust? Že mě pohltí tak, že na něj budu myslet ještě několik dní po dočtení? A co je hlavní, že si chci dát rereading téhle bichle v brzké době. To myslím mluví za vše. Přečtěte si to. Fakt. Hned teď.
Fae, magické bytosti, promyšlené světy, unikátní magický systém, alchymie, temná atmosféra, skvěle vybudovaný svět, postavy s osobnostním vývojem, napětí, tajemství, boje a vášeň. Už dávno víme, že boj a vášeň jsou skvělou kombinací – a když je dobře napsaná, prostě funguje.
A tady to funguje na výbornou. Miluju břitkou konverzaci hrdinů, jejich přitažlivost a zároveň trošku neobvyklé myšlení. Máte rádi hrdiny, kteří jsou tak trošku vyšinutí, ale v tom dobrém a pořádně sexy smyslu? Prosím, představuji vám Kingfishera – mého nového knižního manžela (promiň Azi). A hlavní hrdinka Saeris? Žádná naivní chudinka, ale pořádná drsňačka, co se jen tak něčeho nezalekne. Jejich rozhovory? MILUJU! Tak moc mě to bavilo a občas jsem se doslova uchechtávala nahlas. A jejich intimnější ehm … rozhovory? Neskutečně žhavé! Málem jsem si popálila bříška prstů!
Tenhle vír vás strhne hned na začátku a vy se nebudete chtít vynořit nad hladinu. Budete chtít navždy zůstat uvězněni v tomto kouzelném světě (spolu s Kingfisherem a Saeris). Nebudu vás už zdržovat – čeká na vás totiž setkání s mým vyvoleným. Ale pozor, jen koukat, nesahat!
PS: Překladu jsem se před vydáním obávala, protože pojem živé stříbro, ale musím smeknout – skvělá práce!
Tenhle rok jsem přišla na chuť monster romancím a jsem za to neskutečně ráda. Dřív jsem nad nimi lehce ohrnovala nos, protože je to trošku divný, ne? No, možná, ale rozhodně divně skvělý! Vybrat si Tea můžu jedině doporučit všem, včetně těch z vás, co by si tenhle žánr chtěli přečíst poprvé. Na rozdíl od Barbarů je to taková víc „soft“ verze, ale neméně působivá. Tenhle příběh by vás určitě neměl minout!
Příběh začíná únosem (nějak se na tu planetu dostat musí, že?) hlavní hrdinky Jade ze Země. A dostává se mezi rasu Clecanianů, o kterých jaktěživ neslyšela. A co tu nenajde?! Mimozemšťany s vzhledem velmi podobným pozemšťanům – nečekejte žádné zakrslé cringe hnusáky s podivným kyjem v kaťatech.
Na první pohled jsou rozdíly minimální, ale… tahle planeta má nedostatek žen, a tak se přístup k nim rapidně odlišuje. Věřte mi, že tady by chtěla pár měsíců pobýt každá z nás – takový wellness pobyt all inclusive v hotelu pouze pro dospělé. A Theo? Toho bych brala domů bez váhání, i když nevím, co by na to doma řekli.
Na své si přijdou milovníci romantiky, jiskření i lehce pikantních scén (kterých tu není přehnaně), ale i ti, kdo se rádi pobaví slovními přestřelkami. Děj je – jak už je v tomto žánru zvykem – trochu v pozadí, ale jen o TOM to taky není. Navíc je příběh opravdu čtivý. Po překonání pomalejšího rozjezdu.
to fiští jak na cvičišti! Někdy možná až moc rychle. I tak vřele doporučuju jako příjemnou jedno- maximálně dvouhubku.
Série Klikeiňané má v aj aktuálně 8 dílů, a já se těším, až si je postupně všechny přečtu. Snad se dozvím víc o vedlejších postavách, které mě bavily, a prozkoumám blíž planetu a její fungování, protože mě opravdu zaujala.
Máme tu druhý díl ze série Prokletí Spřízněných a milovníci romantasy s dávkou politických intrik a psychologických her by měli zbystřit! Protože jde opět o pořádnou jízdu. Milujete slowburn romantasy s dokonale vystavěným světem, originálním magickým systémem, rodinnými dramaty a hrdinkou, co musí přežít uprostřed smečky hladových vlků? Pak si nenechte tuhle sérii utéct!
Po prvním dílu jsem byla nadšená z worldbuildingu, ale měla jsem spoustu otázek. A konečně – ve druhém díle jsem na část z nich dostala odpovědí (jupí!).
Začátek je sice trochu pomalejší a informací je víc než dost. Ale jakmile přijde akce, tempo roste a chytí vás tak, že se od knihy jen těžko odtrhnete.
Romantická linka je tu opravdu slowburn – jakože hodně (už bych si prosila trochu akce), ale jiskření, pošťuchování a samozřejmě Luther (chci ho víc!) to částečně vynahrazují.
Nových postav je tu spoustu (a já a moje paměť na jména – jedna velká katastrofa), ale každá z nich má svůj charakter. Některé milujete, jiné nenávidíte – a někdy se to i otočí. Autorka si s námi prostě pohrává jak kočka s myší a já to absolutně miluju. A emoce? Naprostý kolotoč – občas jsem se smála a za chvíli měla a ústa dokořán a slzy na krajíčku.
A Henri? Je stále Henrim… bohužel.
Naštěstí se tu objevil i můj nový knižní milášek Taran. Kdo by odolal svalnatému vtipálkovi s dvojsmyslnými narážkami?
A konec? Cliffhanger. Absolutní. A já teď nutně potřebuju další díl. NUTNĚ.
Pokud ano, tak bude Krev a ocel přímo pro vás. Najdetetu vše, co k dobrému akčnímu romantasy patří – silné hlavní i vedlejší postavy, napínavé souboje, magii, nestvůry, boj s předsudky… a jak název napovídá, spoustu krve a oceli.
Tenhle mix je perfektním základem, na kterém autorka postavila příběh, který vás pohltí. A věřte mi – těch 500 stran uteče tak rychle, že si budete přát, aby jich bylo alespoň o polovinu víc.
Thea pracuje jako alchymistka v Thezmarru, ale jejím snem je stát se válečnicí – ne však ledajakou, rovnou berserkem. Jenže v zemi, kde ženám zakázali nosit zbraň, to není úplně snadný cíl. Thea se však nevzdává. Na světě není nic, co by ji zastavilo. Navíc svádí boj s časem, který jí osud přidělil. Dokáže dosáhnout vytouženého snu? A co se stane, když jí cestu zkříží nejobávanější válečník Wilder? Jedno je jisté – čeká ji pořádně strastiplná cesta.
Postavy prostě nejde nemilovat. Božské! Naprosto jim všem podlehnete. Každý má svou osobnost, cíle, humor i duši. Ukázkový „found family“ trope – silný, upřímný a dojemný. Teda až na jednoho blbečka… Ale co byste čekali od někoho s tímhle příjmením?
Romantická linka je v rovnováze s dějem. Žádné přeslazené drama, ale slowburn plný jiskření, slovních přestřelek a momentů, u kterých se přistihnete, že zadržujete dech.
Děj plyne svižně, svět se nám odkrývá postupně – žádné zdlouhavé kapitoly o dějinách, ale zároveň dost informací, abyste se cítili doma v tomhle světě plném příšer, magie, krve a oceli.
A ten závěr? I když jsem tušila, kam to směřuje, byla jsem napnutá jak kšandy až do poslední stránky. Hlavní otázka zní: Kde mám druhý díl sakra?!
Pakliže ano, pak by Fantasma mohla být vaším šálkem kávy. Kniha vás vtáhne do světa, kde můžete vyhrát pohádkovou výhru, nebo ztratit rozum… nebo rovnou život. Temná gotická atmosféra New Orleans, strašidelný dům, paranormální jevy a pár démonů (doslova) jsou jen začátek. Připravte se na tajemství a zvraty, které vás udrží v napětí od první stránky až do konce. Pokud se rádi bojíte a nevadí vám vášeň obalená v krvi a smrti, tak vítejte ve Fantasmě.
Po nečekané smrti matky se Ophelia a Genevieve ocitají v koloběhu událostí, které je strhávají do víru fascinujících, ale i smrtelně nebezpečných zážitků. Tajemství se odkrývají postupně a každý napínavý moment vás donutí poposedat na židli a zatajovat dech spolu s hlavní hrdinkou.
Highlight knihy (samozřejmě na druhém místě po smrtících nástrahách)? Bezpochyby náš hlavní hrdina Blackwell. Ano prosím! Protože kdo by nepodlehl tomuhle ne tak úplně typickému arogantnímu fešákovi s roztomilou košištou jménem Poe? Chemie mezi ním a Ophelií je přímo hmatatelná, a když se k tomu přidá napětí soutěže, máte mix, který vás nutí číst dál.
Samozřejmě, nejsou tu jen samé klady. Rozjezd příběhu je chvílemi pomalejší, naivita hrdinky dokáže podráždit i pohodové flegmouše. A přiznám se bez mučení, že jsem některé spicy scény prolistovala trochu rychleji, protože mě úplně nechytly. A závěr? Ten mohl být trošku vyšperkovanější.
Ale i přesto je čtenářská jízda tímhle příběhem napínavá a do podzimního nečasu, kdy je člověk doma pod dekou s teplým nápojem v ruce se tahle ponurá, temná a krvavá atmosféra hodí ideálně.
U Sabatu jsem měla velmi silné pocity rozpolcenosti. Nápad se mi líbil, ale celkový dojem nebyl úplně to, co jsem čekala. Nepřišlo mi to dost „dark“ a celé to působilo trochu nemastně neslaně. Hodně jsem váhala, zda budu pokračovat v sérii, ale skvělý konec příběhu misky vah přehoupl k ano — a já jsem moc ráda, protože tenhle díl mě opravdu bavil mnohem, MNOHEM víc!
První čtvrtina knihy se sice trošku táhla a občas mě přepadaly myšlenky, proč to vlastně čtu, ale doporučuji si předtím přečíst poslední dvě kapitoly předchozího dílu a osvěžit si děj. Potom se příběh rozjel a o intriky a zvraty nebyla nouze — nemohla jsem přestat číst a byla jsem naprosto ponořená do děje. Ano, worldbuilding by mohl být propracovanější, ale konečně jsme nahlédli trochu víc za oponu, což nám umožnilo lépe pochopit celý příběh.
Neskutečně jsem si užívala POV Graye. Jeho majetnickost a láska mě doslova dostávaly do kolen. Chemie mezi Willow a Grayem, kterou jsem už vyzdvihovala u Sabatu, fungovala perfektně i tady. Přidejte k tomu pořádnou dávku napětí, náznak milostného trojúhelníku a frustraci ze zrady — a dostanete lahodný mix, který nejde nemilovat. A spicy scény?
Lepší. Temnější. Intenzivnější. A mnohem víc.
Zkrátka ano, ano, ANO!
Dark academia i dark romance byla konečně opravdu dark. Tvrdosti se rozhodně přidalo a s klidným srdcem můžu knihu řadit do tohoto žánru, což mi u Sabatu hodně chybělo. Navíc překlad působil mnohem přirozeněji — žádná kostrbatost, která by rušila atmosféru.
Doufám, že série bude mít vzestupnou tendenci a dočkáme se pořádně epické bitvy. Protože ten konec? Opět skvělý!
Já tuhle sérii a styl psaní autorky prostě miluju. Liz opět dokazuje, že sportovní romance může být nejen zábavná, ale i hluboká. A to tak moc, že vás nepustí, dokud neotočíte poslední stránku. Její knihy vás vtáhnou přímo do šatny i na hřiště, kde nechybí humor, emoce a momenty, které se vám zaryjí pod kůži. Přesně o tom je Play Along. A věřte mi – tohle prostě chcete číst.
První věc, kterou musím vyzdvihnout, je propojení dějových linek napříč sérií. Postavy, které jste si zamilovali už dřív, tu přirozeně rostou a jejich příběhy pokračují. Máte pocit, jako byste si zase zašli na drink se starou dobrou partou.
Sportovní prostředí tu není jen kulisa, ale skutečná součást identity obou hlavních postav. Tréninky, šatna, zápasy – všechno působí autenticky. A ano, existuje vážné riziko, že vás baseball začne zajímat i v reálu. A ne, za to rozhodně nemůžou ti sexy sportovci. (…no, možná trochu )
Nová hlavní dvojice má přes sebe velkým písmem napsáno SLOW BURN. Ale to napětí? To by se dalo krájet. Jiskry lítají všude kolem a každá slovní přestřelka je malý poklad. A jakmile to konečně přeskočí? No… řeknu jen, že čekání se vyplatí.
Do toho příběh přináší i silnější témata z reálného života: předsudky, genderovou nerovnost, tlak okolí nebo šrámy z minulosti. Všechno je citlivě zpracované a přirozeně zasazené do vyprávění.
Pokud miluješ chemii, slow burn, sportovní prostředí (nebo prostě sexy sportovce), tahle kniha ti vezme dech. Dej Windy City šanci – věřím, že si tě získá stejně jako mě. Navíc příští díl bude o Riovi… a na toho si brousím zoubky od začátku.
Přísahej mě zasáhla způsobem, jaký od dobré romance očekávám – nejdřív mě pomalu vtáhla do děje, nechala mě připoutat se k postavám a jejich vztahům… a pak mě naprosto bez varování zlomila a znovu poskládala dohromady. A tenhle proces se rozhodně neobešel bez emoční újmy, slz a několika hlubokých nádechů. Takže pokud máte rádi příběhy, které bolí, ale stojí za to, připravte si kapesníky.
První třetina je pomalejší. Působí jako typická vysokoškolská romance s lehkým sportovním dozvukem: léto, párty, stará parta přátel a vztahy, které se zdají jasně dané. Ale pod povrchem to pomalu ale jistě začíná vřít. Autorka si dává čas – možná až provokativně – aby vás do toho světa opravdu vtáhla. Aby vám na postavách opravdu záleželo a nebyl vám lhostejný jejich osud.
A pak přijde zlom. Tichý, ale intenzivní a naprosto zásadní. A vy se najednou ponoříte do příběhu s mnohem hlubšími tématy, než jste od téhle na první pohled něžné krásky čekali. Stránky letí pod rukama, protože najednou nejde jen o lásku, ale o ztrátu, naději a odvahu pustit minulost. A především o to, že uzdravit se někdy znamená začít ÚPLNĚ ZNOVU.
A během čtení se vám tenhle příběh nenápadně, pomalu, ale neodvolatelně, zaryje pod kůži.
To, co knihu činí výjimečnou jsou vztahy.
Všechny. Ty, které bolí. Ty, které se tvoří. Ty, které léčí. A také ty, které se rozpadly. Síla přátelství a rodiny je stavební pilíř celého příběhu.
Tuhle knihu nejde jen číst, musíte ji naplno prožívat, se všemi emocemi, které vám přináší. Emoční damage je obrovský. Donutí vás knihu zavřít a chvíli jen sedět a přemýšlet co se to právě kruci stalo?! A pak čtete dál, protože musíte.
Tenhle příběh řeže do živého, ale PŘÍSAHÁM, že stojí za to.
Proč to pořád dělám? Proč znovu a znovu sahám po příbězích, které mi roztrhnou srdce a nechají mě lapající po dechu mezi stránkami? Možná proto, že potřebuju cítit. I když to bolí. Protože bolest znamená, že ještě žiju. A Darling Venom mi to připomněla způsobem, na který se nedá zapomenout.
Tohle není typická romance. Parker S. Huntington napsala něco, co není ani hezké, ani jednoduché – ale je to skutečné. Tak strašně skutečné. Její ostatní knihy jsou úplně jiné, ale Darling Venom tě zasáhne jako kulka přímo do srdce a rozerve ho na kusy.
Je to velmi silný, temně krásný příběh o bolesti, ztrátě a vině, kterou nelze jen tak smýt. Ale také o naději. O lásce, která se rodí z trosek, jako fénix z popela. O dvou duších, které se snaží znovu naučit dýchat, ač pod povrchem křičí bolestí, která se vkrádá mezi řádky. Každá věta je ostrá jako střep. Každé slovo bodá. Každý dialog řeže. A přesto se v té bolesti skrývá zvláštní druh něhy.
A pak to přijde. Zlom, který ti vezme dech. Moment, kdy ti srdce přestane bít a ty musíš číst znovu, protože mozek odmítá uvěřit tomu, co právě viděl.
Tuhle knihu nejde jen číst – musíš ji prožít. Každou větou, každým závanem bolesti, každým záchvěvem naděje. A když ji zavřeš, zůstaneš s prázdnýma rukama…
A pak pochopíš, že tě Darling Venom nezlomila proto, aby tě zničila — ale aby ti ukázala, jak se dá žít i s bolestí, kterou nikdy úplně nepřestaneš cítit. Pomalu, postupně, den po dni. Malými krůčky. Tahle kniha není spásou… ale naučí tě, že i zlomené srdce může pořád bít. A že z jeho střepů se dá poskládat mozaika – ne stejná, ale silnější.
Do třetího dílu světa sexy semišových modrásků jsem šla s pocitem, že jsem připravená na všechno.
A hádejte co? Nebyla. Ani omylem.
Nová ústřední dvojice totiž přináší úplně jiný náboj. Ten typ energie, kdy si večer řekneš, že jen nakoukneš… a najednou jsou dvě ráno, ty máš dočteno a obrovský úsměv na rtech… a spřádáš plány na jednosměrnou cestu na zmrzlou planetu. Tahle série je totiž guilty pleasure, které se čte samo. A bez přestávek.
Autorka si perfektně pohrála s kontrastem povah – a přesně tahle exploze rozdílů tě nutí smát se tak, že ti tečou slzy, a zároveň přemýšlet, jak může být něco tak vtipné, a tak žhavé zároveň. Ta jejich vzájemná přitažlivost? Lepší než průmyslový magnet a díky slow burn vývoji i uvěřitelná. A ač tu smutu není tolik, prostě to funguje.
A kulturní střet?
Jedna velká show. Chvílemi jsem měla pocit, že sleduju namlouvací fázi dvou divokých šelem, co si nejdřív musí vyjasnit pravidla, než se do sebe opravdu pustí. A to mě bavilo od první do poslední stránky.
Třetí díl zase o chlup víc rozvine to, co autorka nakousla už dřív — fungování barbarského světa, jeho zvyky, zákonitosti, a přihodí k tomu pár akčních twistů navíc. Ale nebudeme si nic nalhávat. Pro hluboké filozofické myšlenky tohle nečteme.
Čteme to kvůli humoru, chemii a kvalitnímu smutíku.
To je moje závislost. Otevřeš to jako oddechovku a místo odpočinku dostaneš několik „co jsem to právě přečetla?!“ momentů a žhavé scény, které tě okamžitě probudí a vlijí adrenalin do žil.
Pokud chceš nové guilty pleasure, tady ho máš na stříbrném podnose.
Žhavé, vtipné, čtivé, intenzivní. Přesně to, co od žánru čekám. A další díl po tom, co bylo naznačeno na konci? Rozhodně nevynechám.
