čtenářkaBára komentáře u knih

Plavec ve tmě je kniha plná lásky dvou chlapců, která vznikne ve vodě. Lásky, která nemůže vyplavat napovrch. Homosexualita je totiž v roce 1981 v socialistickém Polsku naprosto nepřípustná. Naopak normální je absence lékařské pomoci, fronty na jídlo nebo studentské pracovní brigády.

Text od Tomasze Jedrowského mě velmi zasáhl, dokonce jsem se jako převážně heterosexuální dívka žijící v převážně demokratické zemi po celou dobu čtení ztotožňovala s homosexuálním klukem žijícím v totalitní zemi před 40 lety. Chovala bych se totiž nejspíš stejně jako hlavní postava Ludwika. Brblala bych, že se mi to nelíbí, že s tím nesouhlasím, obdivovala a pozorovala lidi, kteří aktivně s režimem bojují a možná v opravdu vyhrocené chvíli taky zasáhla a pak se z toho málem zbláznila strachem. Nevím. Naštěstí za svou lásku a pravdu nemusím bojovat.

Více na mém čtivém instáčku https://www.instagram.com/p/CLXS9I_DALR/

1 18.02.2021

Bianca Bellová, Kateřina Tučková nebo Jaroslav Rudiš a dalších čtrnáct autorek a autorů napsali povídky, které vyšly v souboru *Objekty v zrcadle jsou blíž, než se zdají*.

Nejprve jsem rozpačitá, prvních pár povídek mi nějak neštimuje, nemohu se do nich začíst. Příběhy jsou banální, divně po sobě jdoucí. Třeba si je ráda přečtu za 10 let - s větším odstupem a špetkou nostalgie. Řeknu svým dětem: "Nate, přečtěte si knížku o krizi v roce 2020.'' A pak budu přitakávat - ano, opravdu se všude a pořád nosily roušky, byl zákaz vycházení a vaše maminka se v 10 večer plížila z návštěvy u kamarádky liduprázdnou ulicí a ztloustla 10 kil, protože nemohla chodit do fitka. Ale měla práci a nikdo z blízkých ji neumřel, proto měla o mnoho méně trápení než mnoho jiných lidí.

Postupně mi to začíná dávat smysl. Nejspíše se jen pročítám k autorům, kteří mi více sednou. Díky povídce Markéty Pilátové nebo Pavla Brycze musím začít číst mezi řádky, musím se nad jednotlivými shluky slov zamýšlet. A to mě baví. Dostanu apokalyptický výjev totálně zrajbované země, popis procházky po hřbitově nebo mystery příběh o muži na lavičce. Některé povídky ani nejsou koronavirové, ty mně jsou sympatické – možná je opravdu brzo. Já přitom chtěla knihu, pojednávající o koronaviru.

V konečném důsledku si osvěžuji nebo nově poznávám české autory a styl jejich psaní. Dlouho nechci číst nic o koronaviru. Nevím co mě to napadlo žít koronavir a u toho o něm číst. Nechám to radši koňovi a nebo pro ty děcina.

Více na mém čtivém instagramu https://www.instagram.com/p/CK9tkDSjlLd/

3 18.02.2021

Zuzanin dech od Jakuby Katalpy – kniha, kterou moje maminka dostala k Vánocům od mého tatínka. Já ji popadla jedno sychravé odpoledne do rukou a za 3 dny zchřoustala.

Ajaj, další kniha o koncentračním táboře, blesklo mi hlavou, když jsem na obalu rozluštila žlutou šesticípou hvězdu. Nedávno jsem přečetla dvouknihu Na smrt od Jozefa Karika, tudíž brutální výjevy mě nemohou překvapit.

Ale na obalu této knihy je kromě židovské hvězdy i srdíčko – a právě linie milostných vztahů bylo to, co mě nejvíc bavilo. Katalpa ukazuje, že i láska dokáže plodit zlé činy, a že žárlivost a odmítnutí může způsobit velké trápení. Vím, že to zní trochu jako z reklamy na super smutný romantický film s Tomem Hanksem – láska, která musí překonat nespočet překážek, aby mohla být nakonec svatba a žili spolu až do smrti. Tady se to ale nestane. Překážky a krutost jsou v tomto případě moc velké a chudák láska prostě hory nepřenese. Ale nakonec... Nebojte, všechno přece vždy skončí dobře. Záleží jen, z jakého úhlu pohledu se na to podíváte.

Více na mém čtivém instáčku https://www.instagram.com/p/CKwvxw4jUsw/

3 18.02.2021

Divá Bára a jiné dívky na útěku. První moje přečtená kniha tohoto roku. První kniha mého nového instagramového účtu, který bude mým čtenářským deníkem, protože co přečtu, to hned zapomenu. Díky Čtivé Báře si vše lépe zafixuji a vás k něčemu inspiruji. Kéž by. Běžte se podívat na https://www.instagram.com/p/CKpGs5SA3UH/

Kniha povídek o dívkách-ženách, které jsou odvážné, mírně vzpurné a mají vlastní názor. Dalo by se říci, že koketují s feminismem! Mám je ráda, protože v nich vidím sebe, svoje kamarádky a ženy, které obdivuji. I když jsou všechny stále na útěku, jen tak bezděky si najdou muže svého života, rebelují a mezitím stihnou být šťastné. Každá je úplně jiná a díky Boženě Němcové i jinak a rozdílným stylem řeči popsaná. Povídky jsou vcelku čtivé a vzhledem k době jejich vzniku, až překvapivě stravitelné. Snad jedinou z nich - Čtyry doby pro mě bylo těžké přelouskat. Nakonec jsem ale zvládla i tuto lyrickou prózu nabušenou básnickými obraty. Obdivuji až neuvěřitelnou současnost textů starých asi 200 let.

Divou Báru jsem do teď znala jen z pohádky na zádech čerta a ze svého prvního mejlu, kde byl můj nick diwabara (ano, pro cool ozvláštnění s dvojitým w). Už ve třinácti jsem cítila, že pokud jsem Bára, musím být divá. To je přece jasný ty wole!

Nyní znám Báru trochu blíž a jsem za to ráda. Občas ji vytáhnu z knihovny a ráda s ní pokecám.❤

18.02.2021

Knihu jsem přečetla za dva dny. Mám s ní však hned několik problému. Od začátku mě rozčilovalo, že je celá kniha napsaná tučným fontem a nejsou zde žádné přímé řeči. Za celou dobu vám v knize nic nezacituje ani jedna uvozovka - pro mě velmi frustrující. Kromě pro mě nevyhovující formy, mě dále rozčiluje i naprostý pesimismus hlavního manželského páru. Asi mnoho takových vztahů existuje, ale ať s tím sakra něco dělají. Jsem pár měsíců vdaná a takto to opravdu nepůjde. Samozřejmě jsem se ztotožnila hned s několika situacemi, které v partnerském životě prožívám, ale naštěstí se je snažíme řešit jiným, dovolím si říct, konstruktivnějším, způsobem.

Po celou dobu čtení, jsem byla naštvaná jak na Alici tak na Richarda. No a chudáci děti. Dávám tři hvězdičky, protože i když mám výhrady, kniha ve mě vyvolala mnoho pocitů, i když většinou negativních, ale i takové emoce na světě existují. Podruhé ji nejspíše číst nebudu, ale moc ráda si ji nechám ve své knihovně. Nejen kvůli krásnému zpracování desek knihy, kdy růžovo bílá kombinace rozzáří moji knihovnu, ale i proto, že kdyby náhodou naše domácnost začala inklinovat k takto hroznému chování, začnu si tento odstrašující přiklad předčítat nahlas, abychom s tím co nejrychleji začali něco dělat.

3 27.12.2020

Loupežník - Toto drama čtu jako poslední, jelikož je pro mě nejméně známe. Za začátku se mi také nejméně líbí, ale posléze se musím smát konverzaci pana starosty, souseda a dalších, kteří se včera opili v hospodě a teď mají něco řešit. Velmi blízce mi to připomíná mne a moje kamarády a jednotlivé dialogy mě opravdu baví. Směji se nahlas u knihy a tak to mám ráda. Celkový hlavní motiv prolínající se celou hrou - zavřít dceru za mříže a chránit a opečovávat ji natolik, že o to víc bude chtít utéct. Kdo jsme se v životě s takovým příběhem nesetkali?

R.U.R. - Tak konečně čtu to drama, díky kterému vzniklo slovo robot. Zajímavostí je, že slovo nevymyslel Karel Čapek, ale návrh ho jeho bratr Josef. Strach a obava z toho, jak technika ovládne lidský svět je tím hlavním tématem.

Bílá nemoc - Pro mě v tuto chvíli nejzajímavější, jelikož doma ležím s koronavirem. Jde mi až mráz po zádech, jak to pan Čapek odhadl. On chtěl tímto dílem spíše varovat před fašismem, ale vytvořil dílo, které jde dle mého názoru aplikovat na jakoukoliv zlovůli vůdců - v tom špatném slova smyslu. Ať už nás ovládne diktátor nebo rychle se šířící nemoc, vždy je někdo kdo se toho snaží využít.

1 12.10.2020

,,Jak už jsem říkal před chvilkou, to nejde jen tak jednoduše shrnout. Jak ale stojí v Nietzschem: Před nudou kapitulují i samotní bohové. Takže tak.” Vypravěč tímto prohlášením sám přiznává, že jeho život je nudný, což se ovšem změní ve chvíli, kdy mu do života vstoupí nadpřirozená ovce. I jednotlivé pasáže tohoto díla vykazují prvky nudy, ale z toho mě vytrhávala celková čtivost textu. Kniha Hon na ovce prý volně navazuje na dvě předchozí díla Počúvaj pieseň vetra a Pinball 1973 – chci přečíst, ale zatím to jen k dostání pouze ve slovenštině, tak nevím, jestli se do toho pustit. Každopádně jsem si knihu moc užila. Nebyla jsem ničím moc překvapená, jelikož jsem už několik knih od Murakamiho četla. Nemám ráda mysteriózno nebo nadpřirozeno, ale v dílech tohoto autora mi to nevadí. Nikdy nevím, jestli se to fakt děje, nebo jestli to vzniká jen v hlavě postav nebo o co jde. Ale čtení je mi příjemné. To je hlavní. Vždy mám ráda, když mě kniha donutí sednout k mapě a zkoumat, kde se děj odehrává. Začala jsem tedy dohledávat místo, kde je dům v horách. V originále 十二滝町, doslova „Městys u dvanácti peřejí“. Popis cesty do této obce, uvedený v románu, odpovídá poloze chátrající osady Niupu (仁宇布) v nejsevernější části Hokkaida. Vše jsem si na Google mapách prošla a jako ty kopečky co v Japonsku mají za velehory, to jsem se teda zasmála. Ale kdybych se tam jela podívat, tak by se mi pak mohlo stát … ,,Bylo to opravdu zvláštní vidět na vlastní oči krajinu, kterou jsem už jistě pársetkrát pozoroval na fotce. Teď jsem ji ale viděl trojrozměrně a působilo to hrozně uměle. Ani mi nepřipadalo, že jsme konečně na místě, ale spíš, že tu někdo narychlo ukutil podle fotky něco vzdáleně podobného předloze.”

3 06.10.2020

Knihu jsem přečetla cestou do práce. Objevila se mezi našimi svatebními dary, vlastně ani nevím, kdo nám ji dal. Každopádně jsem po ni sáhla jako po první. Zaujala mě svou velkostí a hlavně názvem. Příběh je krásný, poetický a dosti mě zasáhl. Uvědomila jsem si, že mravenčí každodenní práce, může vést ke globálním důsledkům. To by mě mohlo inspirovat v mé touze něco dokázat.

Musím si dohledat, zda pan Elzéard Bouffier opravdu existoval. A mám velkou chuť se jet podívat k vesničce Lazer, na pastýřem zasázené stromy. Věřím, že tam opravdu jsou.

12 25.08.2020

Pro mě velmi čtivě. Charakteristiky všech postav naprosto krásně vybarvené. Okamžitě jsme je začala milovat a nenávidět a jsme ráda, že jsem s nimi mohla strávit ty 2 večery, během kterých jsme knihu přečetla. Lékařské prostředí a popisy vyšetření a operací jsem si někdy bohužel představovala až moc realisticky a bylo mi z toho mírně blbě.

4 24.07.2020

Jiřího Hájíčka mám velmi ráda, v jeho knihách se objevují lidé z mého života. Možná právě proto, jsem se do Plachetnice nedokázala tak vžít, protože mi není k padesáti a nerozvádím se. Ale i tak jsem knihu přečetla jedním dechem a vykreslení mnoha situací mě vrátilo zpět do mnou prožitých situací. Opravdu cením jak přesně umí pan Hájíček popsat jednotlivé charaktery lidí.

5 16.07.2020

Na jeden zátah čtivá kniha.

1 24.07.2019

První knihu, kteru jsem od Marka Šindelky četla byla kniha Zůstaňte s námi, která mě totálně pohltila a bavila od začátku do konce. S knihou Únava materiálu to bylo složitější. Ze začátku jsme se do příběhu ponořila tak, že mě z něho bylo fyzicky špatně. Opravdu jsem se tak vžila do příběhu, že jsem pociťovala nevolnost. Kniha se pro mne však postupem začala cyklit a příběh se dle mého zastavil, přestal být napínavý a já jsem bohužel dočetla knihu už jen z nutnosti. K tomu všemu nemám ráda otevřené konce :)

2 29.06.2019

Tato kniha mě naprosto strhla, žila jsme s Homerem jeho divoký život. Líbil se mi občas perverzní nádech, ale přitom uvěřitelný příběh celé knihy.

2 03.05.2019

Kniha se mi hrozně dobře četla. Autor mě dokázal rozesmál, překvapit, mluvil mi z duše. Několik příběhu lidí, kteří moc neví co že sebou.

1 13.03.2019

Dávám 3 hvězdičky jen proto, že už od půlky jsem chtěla, aby tato kniha skončila. Byla velmi čtivá, ale opravdu rozvláčná. Myslím, že kdyby byla rozdělená do 2 knih, byla bych nadšená.

Mísila se zde realita se snovým životem, trochu nadpřirozena a hodně lidského přemýšlení. Vše se mi líbilo, hlavního hrdinu jsme měla ráda. Takže za mě dobré počtení, akorát zbytečně dlouhé.

28.01.2019

Tut knihu jsem přečetla jedním dechem. Myslím, že kdybych psala knihy já, vypadalo by to nějak takto :-D Celá kniha se skládá převážně z vět jednoduchých, ne moc rozvětvených. Autorka ukončí jeden okamžik a bez upozornění přeskakuje v ději klidně o měsíc dále. Člověka to tak drží stál v pozornosti. Jediné co mě trochu zklamalo byl konec, který tak nějak samovolně skončil, aniž bych si toho skoro všimla.

1 27.01.2019

Velmi čtivá kniha, zhltla jsem ji za 2 dny. Překvapilo mě, že autorem je žena, jelikož hlavním hrdinou je muž.

15.01.2019

U této knihy jsem si říkala, že se divím autorovi, že se nestydí vůbec toto vymyslet :-D

4 01.01.2019

Pro mě naprosto skvělá kniha. Napsaná velmi zvláštním způsobem, kdy se člověk musí velmi soustředit na děj. Tato kniha vám nedá nic zadarmo. Nejvíc mně zaujala práce s popisem předsudků, kteří často v mnohém ovlivňují naše životy. /březen 2018/

3 04.04.2018

Velmi čtivé, několikrát jsem i brečela. Smutný příběh o nespravedlnosti, kterou způsobují zlí lidé. /únor 2018/

5 04.04.2018