Ctenar1202 komentáře u knih

(SPOILER) Kniha Dokud neustane vlnobití, kterou napsala česká autorka Kristina Janů nás zavede do prosluněné Francie. Představte si krásné město plné turistů, kaváren, restaurací, městský ruch a prosluněné dny. Prostě pohádka. A v této pohádce žije Dominika, která se seznámí s Nicolasem. Pohledným Francouzem, který ji upoutá na první pohled a zamiluje se až po uši. Věří, že jejich láska vydrží na věky. Před očima se nám tak odvíjí příběh jako z telenovely. Ale do chvíle než se odehraje neštěstí, které změní naprosto vše.

Dominika je najednou bez manžela, sama ve Francii s malou znalostí francouzštiny. Netuší co se stalo, proč její muž zmizel, ale rozhodne se všemu přijít na kloub. Zjišťuje, že ne všichni byli nadšení z toho, že si Nicolase vzala a postupně se jí daří získávat různé informace, které ji ale velice znepokojují...

Jak se mi kniha líbila? Nelíbila, bohužel. A hned vysvětlím proč. Dominika se chvílemi chovala opravdu podivně, vadily mi místy kostrbaté dialogy a naprosto toporné chování postav. Stále jsem měla pocit, že autorka neví, jestli psát romantiku nebo thriller. A ve výsledku to nebylo ani jedno. Některé pasáže, například když Dominika scházela ze schodů a lidi pod schody drželi cedule s větami typu Opravdu se omlouvám, Chci být navždy s tebou apod. mi bylo trapně za Dominiku. Chování spíš patnáctiletých dětí než dospělých lidí. Ale dobře, někomu by se tohle mohlo líbit. Pak se Dominice stane úraz a během chvilky autorka píše o ztrátě termoregulace, přičemž Dominika byla ve vodě chviličku. Ještě jsem si kvůli tomu googlila další informace. Je toho mnohem víc, ale nechci vám tady moc prozrazovat. Prostě jsem mnohdy nad chováním postav a popisy kroutila očima. Autorka se snažila do knihy vměstnat vše, co je teď v knihách čtivé, ale příběh už byl tak překombinovaný, že mě začínal nudit. Ano, v poslední třetině byl čtivější, ale pak to autorka zabila dalším tématem a to už jsem věděla, že mi ani tohle lepší názor na knihu neudělá. Za mě, kdyby se příběh odehrával postupně, a ne ve střídání časů a ubralo se tak o polovinu dramat a zápletek, byl by to čtivý odpočinkový román k vodě.

31.05.2023

V Kolouškovi se opět vracíme k Lucii a její dceři Kiki. Lucie by i tentokrát chtěla nějakou skvělou roli v seriálu či filmu, stará se o dcerku a má problémy s chlapy...jak jinak. Teda takhle, Lucka chlapa má, dokonce se má vdávat, ale je on opravdu ten pravý? Opravdu se chce Lucie svázat a zbytek života být s jedním mužem? Však je to normální běh života ne? Poznat muže, vdát se za něj, mít s ním děti a společně zestárnout. Akorát, že Lucka to cítí trochu jinak a přesvědčuje se v tom, že jí život háže klacky pod nohy právě z toho důvodu, aby si svatbu ještě rozmyslela. Navíc jsou tu její trhlé kamarádky a ty jí taky říkají své názory...

Já se na Kolouška velice těšila. Coura byla totiž skvělá. Ale bohužel, přišlo lehké zklamání. Když vynechám ty trapné sexuální rozhovory a dělání z Lucky totálního blbce, že ani neví, co je vibrátor a chechtá se jak školačka úplně všemu, tak mi teda i dost nesedly ezoterické pasáže a hledání sama sebe. Ale musím ocenit zakončení knihy. Očekávala jsem klišé, které se začalo rozjíždět, ale autorka nás čtenáře překvapí.

To, že mě kniha lehce zklamala, ale neznamená, že to tak bude i u vás. Knížku rozhodně doporučuji přečíst. Ona je čtivá, akorát mě si svým tématem nezískala.

Thomas Rueb je autorem knihy Laura H. Příběh nizozemské dívky, která se rozhodla utéct do Sýrie. Co ji k tomu vedlo a jaké následky její kroky měly se dozvíte ve velice čtivém románu.

Laura H. byla běžná pubertální dívka, ale pořád měla touhu vybočovat. Uchvátilo ji islámské náboženství a rozhodla se, že se stane muslimkou. Představovala si asi poklidný život po boku muže, který ji bude milovat. Bohužel, to se nestalo a život v Sýrii a Iráku rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem. Muž, který ji zpočátku miloval se postupně měnil v násilníka a člověka posedlého IS. Laura ho stále omlouvala, věřila a doufala, že bude opět jejím milovaným Ibrahimem... Navíc tu byly dvě děti a snažila se je uchránit od násilí, věznění doma a přísném režimu.

Laura se rozhodla riskovat a telefonicky kontaktovala svého otce, aby jí pomohl utéct k němu. Byl to neuvěřitelný risk, protože Ibrahim chtěl mít Lauru pod neustálým dohledem a pokud nebyl zrovna doma, zabezpečil dům, aby Laura nemohla odejít.

Povedlo se Lauře utéct? jak dopadl její vztah s Ibrahimem? To vše se dozvíte v knížce

Příběh je podle skutečnosti. Byla změněna pouze některá jména, aby byly dané osoby chráněny. Já si u čtení samozřejmě googlila a lze najít informace o Lauře, většinou ale v angličtině. Podobných knih vyšlo víc a já si vždy říkám, co proboha vede mladé Evropanky k tomu, že touží se stát manželkami mužů, kteří vyznávají naprosto jiné náboženství a žijí zcela rozdílné životy. Po pár měsících pohádky přijde tvrdá realita a volání o pomoc.

2 26.05.2023

Ruta Sepetysová napsala knihu V šedých tónech a měla obrovský úspěch. Já bych vám ji ráda představila v podobě grafického románu.

Lina je patnáctiletá dívka, která má své sny a žije bezstarostný život jako spousty jiných dívek. Až do jednoho dne, kdy se musí s maminkou a bratrem během několika minut sbalit a opustit svůj domov. Netuší co je čeká, kam budou odvezeni a hrůzy, které slýchávají od ostatních lidí je stresují. Slíbí si, že se pokusí nenechat se rozdělit. Lina, která se chtěla hlásit na uměleckou školu se rozhodne, že vše co ji v následujících dnech, týdnech a měsících potká, nakreslí. Je to veliké riziko, přesto ho Lina podstoupí.

Po mnoha dnech ve vlaku se ocitnou na Sibiři. V pracovním táboře odkud není cesty zpět. Vládne zde krutý režim a nelidské podmínky. Lina s ostatními lidmi bojují o život. Snaží se zachovat si společenské návyky, ale je to tak těžké. Ukrutný hlad, nemoci a vlezlá zima prostě lidi změní. Přesto se snaží si vzájemně pomáhat a i v bídných podmínkách například oslavit Vánoce. Dokáže Linu a její blízké pevná vůle a odhodlání pomoci k přežití?

Tohle pro mě bylo těžké a smutné čtení. Obrázky v knize jsou jako živé, takže o to víc umocňují prožitek ze čtení. Tím, že jde o grafický román, má ho čtenář brzy přečtený. A proto je vhodný i pro náctileté, kteří se učí ve škole o pracovních táborech a celkově 2. světové válce.

3 25.05.2023

Francisco Boix byl veterán španělské války a vězeň v koncentračním táboře Mauthausen. Byl fotografem a jelikož viděl všechna ta zvěrstva, která se kolem něj odehrávala, rozhodl se, že se pokusí vše nafotit a snímky uchovat do konce války, aby se lidstvo dozvědělo, jaké šílenosti se v táboře odehrávaly. Pracoval v táboře ve fotografickém oddělení, aby pořizoval snímky vězňů, vedl databázi a dokumentoval události v táboře. Velitelé se totiž snažili o to, aby se do světa dostávaly zkreslené informace o životě v táboře. Například, že vězni hrají šachy, fotbal či mají stoly plné jídla. Francisco se přes to nedokázal přenést a rozhodl se světu ukázat, že vše je jinak.

Nafotil za dobu pobytu v táboře na 20 tisíc snímků! Nepředstavitelné množství. Po válce posloužily snímky během líčení u soudu jako důkaz k odsouzení nacistických válečných zločinců.

Francisco Boix se konce války dožil, ale zemřel v roce 1951 ve třiceti jedna letech na následky selhání ledvin.

Když čtu knihy s tematikou druhé světové války, tak mnou vždy otřesou. Poprvé jsem četla knihu formou grafického románu a ten prožitek byl ještě silnější, protože obrázky v knize jsou opravdu jako skutečné. Rozhodně knihu nedoporučuji číst dětem mladším 15 let! Je skvěle zpracovaná a zaslouží si velikou pozornost čtenářů. Na středních školách bych ji klidně zavedla jako povinnou četbu. Zdatný čtenář ji přečte za dvě hodiny, ale svým obsahem na ni nikdy nezapomene.

Kazaň, rok 1923. Dějev je mladý voják rudé armády, veterán, který má za úkol přepravit vlakem 500 dětí ze sirotčince do Samarkandu, kde je čeká údajně lepší budoucnost. Cesta má trvat šest týdnů a 4000 verst (versta je stará délková míra - jedna versta je cca 1066 m). V zemi chybí vše důležité. Jídlo, oblečení, palivo...země je zbídačená občanskou válkou. Lidé nemají co jíst, dochází k příšernostem v podobě kanibalizmu, protože ze země téměř zmizela zvířata. Lidé jedí hlínu, trávu, kůru...a pak umírají v příšerných bolestech. Zemí se šíří hladomor a umírají na ni denně tisíce lidí. Voda je zkažená a tak se objevují průjmy, které už tak slabé lidi naprosto vyčerpají... Jediná šance, jak zachránit přeživší a zcela vyčerpané a nemocné děti je, dostat je do Samarkandu. Dějev není jediný dospělý, ale cestuje s bolševičkou Bílou. Žena, která je na pohled tvrdá, ale má dobré srdce, což Dějev postupem času zjišťuje.

Příběh je to opravdu drsný a rozhodně ho nedoporučuji číst osobám, které nezvládají popisy drsných scén. Jedna mnou opravdu hodně otřásla a musela jsem knihu na chvíli odložit. Neumíme si představit co vše musely děti zažívat. Opravdu, nedokážeme se vcítit. Můžeme jen litovat. Skvěle byla vykreslena i psychika lidí. A navíc, některé ty děti se do hladomoru již narodily a to co prožívaly považovaly za něco normálního, protože nepoznaly teplo domova, jídlo a lásku rodičů....strašný...opravdu strašný.

3 21.05.2023

Denisa Cziglová je mladá žena, která si ve svém životě prošla opravdu ošklivými obdobími. Aby přiblížila čtenářům svůj život, napsala knihu Jak to celé přežít a nezbláznit se. Denisa je totiž onkologická pacientka. Jednoho dne se jí zničehonic udělalo nevolno a kolotoč obíhání lékařů, hospitalizací, operací, bolestí, zoufání a víry v naději se rozjelo naplno. A Denisina diagnóza? Nádor na mozku...

Denisa svůj nádor pojmenovala Evžen. Evžen, který jí tak moc zkomplikoval život, ale ona se nedala. Z totálního pádu na dno se pomalými krůčky vracela do života. Snažila se ho žít co nejnormálněji i se svými zdravotními problémy. Když už si myslela, že svítá na lepší časy, přišla další rána a další pád. Jako kdyby si Evžen usmyslel, že Denise nedá žádnou šanci.

Autorka popisuje nejen boj s nemocí, ale i její vztahy s muži, rodinou a přáteli. Chápala, že k uzdravení se vede cesta nejen formou léčiv, ale i psychického zdraví a tak se rozhodla zcela překopat svůj životní styl. Začala jíst ještě víc zdravě, hýbala se, snažila se nemít černé myšlenky a vydala se trochu alternativní cestou léčby. Výsledky byly skvělé....byly...v současné době Denisa bojuje jako lvice, protože Evžen se nevzdal a opět se do jejího těla zakousl vší silou...

Příběh v knížce je velice bolavý a připravte se na těžké téma. Je ale dobře, že Denisa knihu napsala, protože popisuje boj s tak těžkou nemocí, která může potkat kohokoli z nás...knížka obsahuje spousty fotografií a na konci i zdravé recepty. A pokud si budete říkat, že Denisu odněkud znáte, tak ano, účastnila se soutěže Masterchef 2019.

2 15.05.2023

Britskou královskou rodinu rozhodně není potřeba představovat. Zná ji každý. Někdo ji má rád, někdo ne a někomu je zcela jedno co se o ní píše. Já královskou rodinu miluju od malička. Vždy jsem měla slabost pro Williama. A Harry pro mě byl a je rebel. Rebel, který si do ničeho nenechá nikým kecat a proto se rozhodl napsat i knížku, aby se svět dozvěděl, jaká atmosféra a vztahy panují mezi členy královské rodiny. Bylo to velice zajímavé čtení!

Náhradník je skvěle vybraný název, protože Harry si tak od malička připadal. Ne, on jím byl. William byl na prvním místě vždy, protože je to následník trůnu a Harry by byl, jen kdyby se Williamovi něco stalo. Od malička pociťoval, že je ten druhý...když byl chlapcem, zemřela mu maminka a on roky a roky věřil,že je živá a někde se skrývá před novináři. Harryho popisované praktiky novinářů jsou opravdu děsivé. Ne jen v době, kdy žila jeho maminka, ale i v době, kdy se oženil s Meghan. Novináři se prostříhávali ploty, natáčeli je drony či přímo z vrtulníku létajícím nad domem. Byli všude. Úplně všude a Harry cítil obrovský tlak. Věděl, že média jsou součástí jeho života, ale nenáviděl je. Všechny ty lidi, kteří rozebírali jeho život od narození až do současnosti.

Princ Henry Charles Albert David Mountbatten-Windsor, jak zní celé jeho jméno v knížce popisuje své dětství, školní roky, vojenský dril, kdy se účastnil několika misí a čtenář zjišťuje, že to není člověk, který by měl na růžích ustláno, ale že prošel drsným výcvikem. On si však přál stát se vojákem a bavilo ho to. Lákala ho drsná přeměna ve vojáka, výcviky a boje. Až mě chvílemi mrazilo, jak je v tom popisování téměř fanatický. Princ a bojovat? Divné...

Asi nejvíc mě bavily části, kdy byl malým chlapcem a pak, když poznal Meghan. Popisuje jejich první seznámení, oťukávání se a seznamování se s rodinou. Nevím, jak moc mohu brát jeho výpověď vážně a opravdu jeho slova nechci brát jako dogma, protože v knize neustále popisuje, že novináři jen lhali o všem. Jak o něm, Meghan, tak zbylých členech rodiny. Dokonce jednotliví členové mají vlastní poradce a ti poradci donáší na jiné členy rodiny...neskutečný...uděláte jednu jedinou malilinkatou chybičku a je zle. Vyrůstáte a žijete v nejistotě, tvrdé výchově spočívající hlavně na nedávání najevo emocí...opravdu by mě zajímalo, kde je skutečná pravda. Když si vezmu, jak se Williamova rodina prezentuje na veřejnosti, nechce se mi věřit, že by uvnitř "firmy" zažívali teror a pevnou ruku Charlese a Camilly...

Je to rozhodně zajímavá kniha, která se krásně čte. Nevím, na kolik ublíží Harryho slova členům královské rodiny, ale mně se jeho výpověď líbila.

7 14.05.2023

Odehrávají se před námi dvě linky, které se střídají. Lucčina a Annina.

Jednotlivé kapitoly nejsou bohužel nadepsány kdo zrovna příběh vypráví, což mi zpočátku nedělalo problémy, ale postupně, jak se vyprávění víc a víc zamotává, jsem se chvílemi v textu ztrácela. Líbilo se mi, že jsem si neměla čas vytvořit pozitivní a negativní postavu a brát Annu jako mrchu, která rozvrací rodinu, protože Lucie měla na tom všem taky svůj podíl. Hynek byl pro mě ale takový nemastný a neslaný a netuším, co na něm obě dvě viděly. Psychologická část příběhu je velice fajn, protože se Lucie s Annou docela dost rozpovídají o svých pocitech, ale jinak mi ani jedna nepřirostla k srdci.

Možná jsem od knihy čekala víc. Začátek byl opravdu velice čtivý, ale pak má pozornost upadala a chvílemi jsme se přistihla, že se musím v textu vracet. A zcela mi chyběla linka Hynka, která by byla určitě fajn. Toužila jsem po větším srdcebolu a emocích, ale to jsem bohužel nedostala.

4 09.05.2023

Devítiletá dívka, která v knize nemá jméno, ale každý jí říká cácora je běžnou dívkou, která chodí do školy, hraje si a bydlí s maminkou, babičkou a dědou v jednom domku. Na první pohled nic neobyklého. Jenže, když sledujeme rodinu hlouběji, poznáváme, že je tato rodina prohnilá a falešná. Babička je zlá s diktátorským vedením domácnosti a lidí v ní. Cácoru nemá na první pohled ráda a nejde pro špatné slovo daleko. Máma se o dceru nestará a raději si žije vlastní život a děda? Děda chce mít od hádavých žen klid a tak mizí do lesa a nebo své dílny...a tak se cácora plácá ve svém dětství jak se dá...problémy a starosti se na ní jen hrnou a na jedno malé dítě je toho prostě moc. Nerozumí tomu, proč je maminka taková a babička ještě horší. Přesto svoji mámu chce, potřebuje a miluje. Navíc by ráda věděla, proč od nich odešel tatínek a proč ji ve škole dva spolužáci říkají ségro...cácorčin život se víc a víc zamotává, hrnou se na ní problémy a ona se svou imaginární kamarádkou Monikou debatuje nad tím, proč je její život takový. Jak cácora roste, ví, že tajemství, které skrývá její rodina jednou praskne a ta chvíle se nezadržitelně blíží. Tajemství, které rozloží celou rodinu a přivede do průšvihu i lidi okolo...

Autorka napsala opravdu bolestný příběh, který se může a určitě děje v jakékoli rodině. Jen to nikdo nevidí, protože je schované za zdmi domů a bytů. Při čtení mi bylo chvílemi opravdu úzko. Nejen z toho hlavního zlého, ale i z toho odmítání vlastního dítěte. Z nezájmu a odstrkování. Je to opravdu smutný příběh, který končí sice smutně, ale s jistou nadějí.

Tato kniha překonala i Hanu...

12 30.04.2023

Znáte Karla Müllera a Jakuba Helebranta? Že ne? Škoda. Jsou to dva faráři Českobratrské církve evangelické. Já je poprvé zaregistrovala na YouTube, kde vystupují jako Pastoral Brothers. Svým výkladem Bible chtějí lidem ukázat, že církev není zakonzervovaná v minulosti a rádi by ji přiblížili i ateistům, kteří se s Biblí dosud nesetkali a nebo se jí vyhýbají. Představují nám, že i v Bibli jsou příběhy plné bizarností a snaží se nám je vysvětlit, pochopit a to velice zábavnou a humornou formou. Na konci téměř každého příběhu máte QR kód, který vám spustí video a vy se tak dozvíte ještě víc informací. 

Myslím si, že na trhu chyběla literatura podobného formátu, protože já, ač jsem ateista, tak mě čtení velice bavilo. Některé příběhy bylo složitější pochopit přes velké množství různých biblických postav, ale když to shrnu jako celek, vznikla velice povedená publikace.

1 29.04.2023

Kniha, respektive příběh v ní, nás zavede na konec 14. století do středověké Prahy, kdy je u moci Václav IV. Doba je velice nejistá. Rozdíly mezi chudými a bohatými jsou obrovské a život není vůbec lehký.

Je to velice obsáhlé dílo a sledujeme v něm velkou část života Lukáše, který vyrůstá v ne úplně hezkých podmínkách. Je ale velice zručným platnéřským učněm. Kdo byl vlastně platnéř? Byl to specializovaný kovář, který se zabýval výrobou zbrojí. Musel být velice šikovný, aby všechny výrobky (přilby, puklice, rukavice, kryty ramen a loktů) dokonale seděly a neomezovaly člověka moc v pohybu, zároveň ho však musely skvěle chránit. A Lukáš byl velice šikovný platnéř. Okolí mu sice házelo klacky pod nohy, zvlášť jeho strýc, ale Lukáš se nedal a postupem času se vypracoval až se stal tovaryšem. Jeho šikovnosti si všimli i bohatí lidé a Lukášova sláva se tak začala rozvíjet. Nezažíval ale jen úspěchy. Kdepak. V životě na něj čekalo tolik nebezpečí, ústrků a podlosti, že musel být velice obezřetný a naučit se komu věřit a komu ne.

S Lukášem procestujeme Evropu a to hlavně Itálii, protože i zde mohl předvést své umění a sbírat další zkušenosti. A nebyl by to správný středověký příběh, kdyby se v knize neobjevila láska. Ano, Lukáš miloval ženu, která pro něj byla nedostupná. Naprosto nedostupná už jen kvůli svému postavení ve společenském žebříčku. Lukáš to ví, respektuje a taky ví, že se jednou ožení s ženou sobě rovnou.

Autor nám vylíčil naprosto skvěle tehdejší dobu. Těžký život plný obav z nadcházejících dní. Společenské rozdíly, intriky, pomluvy a souboje, které byly v tehdejší době zcela běžné. I na mučírnu došlo...

Vy, kteří milujete historické příběhy, budete nadšení. Autor napsal přes 30 knih, takže si rozhodně vyberete.

2 25.04.2023

Poznáváme v dva muže. Jeden je student, který přijíždí na ostrov Wight, který se nalézá u Anglie. Přijíždí ze Švédska učit se cizí jazyky a poznávat jinou kulturu. To, že je gay však nikdo neví. Ani nesmí. Pohybujeme se v 60. letech 20. století a homosexualita byla něco zvráceného, trestného a lidé se museli potýkat s nepochopením předsudky a odmítáním.

Ve škole potkává svého profesora, který je jen o deset let starší a Larse okamžitě pozná, že jeho profesor je taky gay. A taky svoji orientaci samozřejmě skrývá. Ale z pohybů, vyjadřování emocí a celkově vystupováním si je jistý, že narazil na člověka, který je stejný jako on. Svého profesora zbožňuje a rád by se mu přeci jen víc vetřel do života.... představuje si, jak spolu sedí před domem, popíjejí čaj, vypráví si literární poznatky...jak spolu jezdí na dovolené a tráví čas předčítáním knih, rozjímáním nad životem. Jak spolu prostě žijí...

A ono se mu vše splní. Ano, on a profesor se postupně sbližují a propukne mezi nimi vášnivý milostný vztah, který však nesmí nikdo z okolí poznat. Navíc desetiletý věkový rozdíl začíná být chvílemi znát. Stejně jako jiné zkušenosti a představy o životě. Oba dva se neskutečně plácají ve svých myšlenkách, touhách a životních krocích. Larse by dýchal za svého profesora a začíná to být chvílemi až toxické...

Máte obavy z popisů sexu dvou gayů? Nemějte? V knize nenajdete ani jeden. A přesto cítíte tu lásku mezi dvěma muži ze stránek úplně tryskat. Vše je napsané tak poeticky, melancholicky. Cítíte tu bolest v nitru, tu nejistotu, strach a na druhé straně naději. Zakončení knihy mě nepřekvapilo, očekávala jsem podobný konec a někdo si na něj stěžoval. Já jsem za něj však ráda.

Příběh je vyprávěn z pohledu studenta, který celou dobu v knize ke svému profesorovi promlouvá a kniha je tak, nebo aspoň mně přišla, jeho osobní zpovědí.

Autorka je Češka a já smekám. Opravdu smekám nad tím, jak naprosto dokonalou knihu napsala. Ta slovní zásoba je neskutečná. Věřila jsem jí každé písmenko, slovo, větu a celkově mě příběh vtáhl od první stránky. Je to dechberoucí příběh dvou lidí, kteří se milovali v době, kdy byla homosexualita zvrácená a zakázaná. A ona ji dokázala vylíčit neskutečně skvěle a přesvědčivě. Navíc je proložena názvy skladeb, které si u toho můžete pouštět a dotvořit si tak skvělou melancholickou atmosféru.

3 22.04.2023

V roce 1985 se Linda nastěhuje se svým manželem do hájovny, která leží ve vojenském prostoru, kde žijí ruští vojáci. Takových míst na našem území bylo několik. Linda je nemusí, straní se jim, ale život na hájovně se jí moc líbí. Jí, městské holce, která byla zvyklá mít vše při ruce, tak teď bydlí na samotě a do obchodu a nejbližší civilizace to má poměrně daleko. Ale život v přírodě, v lese, v tichu a jen za zvuků zvěře se jí líbí.

Po narození dcerky Aničky dostal Lindin život nový směr. Dny jsou naplněné starostí o miminko, o domácnost a až když jsou malé čtyři měsíce, tak se Linda rozhodně po dlouhém uvážení,že si s manželem Vojtou zajdou na ples. Zajistí hlídání a Linda se nakonec začne i docela těšit. Kdyby věděla, co příjde a jak moc se jí její život otočí, určitě by zůstala doma...

Proč muselo dojít k tragédii? Proč jsou někteří lidé tak hloupí a baví se vtípky na druhé lidi? Proč vše muselo dojít až do bodu, kdy se Linda bála o svůj a dceřin život? To všechno autorka citlivě a velice čtivě popisuje a její vyprávění vás do příběhu vtáhne natolik, že nebudete chtít knížku odložit. Zoufalství mámy, která je najednou bez dítěte a je odsouzená k x letům vězení...popisy života ve vězení jsou tak autentické a navíc se mi vybavil seriál Přítelkyně z domu smutku, který byl natočen v roce 1992 a dost nám napovídá o době, která se vlastně odehrává i v knize.

Dokázala se Linda poprat se svým osudem? A setkala se ještě se svým manželem? Dokázal se Vojta postarat o Aničku? Na všechny otázky dostanete odpověď. A ne vždy to bude hezké čtení. Slibuji, že vás bude mrazit v zátylku. Konec příběhu se mi líbil, ač to až do poslední chvíle nevypadalo, že skončí tak, jak skončil.

10 08.04.2023

Pavučina lásky rozhodně není o lásce a romanticky založené duše mohou rovnou přeskočit a tuto recenzi nečíst. Je to fantasy příběh, který se postupně, jak knihy přibývají, zamotává a zase rozplétá. Poznáváme nové osoby. Já měla zpočátku problém si vybavit minulé příběhy, takže jsem se trošku ve čtení plácala, ale postupně se to srovnalo. Opět zažíváme putování a dobrodružství s Pipinem, Eiri a Sebasem. Nesourodá trojice, která mě baví a nejvíc prostě trpaslík (elf) Pipin. Přisprostlá postavička, která celému příběhu dává tu správnou šťávu.

Čeho si opravdu vážím, to je Nathanův úžasný jazyk. Takhle skvělá slovní zásoba a obraty se už moc nevidí. Jeho košaté popisy, které střídají vulgarismy a sexistické poznámky, vás prostě budou bavit. To samé různé narážky či nářečí, které se v knize vyskytuje. Někdo si stěžoval, že je nářečí těžké na pochopení textu, ale u mě to tak nebylo. Jde o krátké věty, většinou v dialogu a to si čtenář odvodí. 

Navíc se v příběhu vyskytovalo víc sexu. Ne vyloženě romantických popisů, to opravdu nečekejte, ale téměř až básnické popisy různých částí ženského těla se autorům opravdu povedlo. Rozhodně to není kniha pro děti! Žádné YA fantasy s jednorožci, vílami a duhou. To opravdu nečekejte. 

(SPOILER) Aleš Vogel je českým autorem, který ve svých knihách humorným vyprávěním líčí každodenní zážitky ze svého života.

Hlavní postava je muž jménem Alexandr. Učitel na druhém stupni, který má doma manželku, dvě dcery, maminku a tchyni. Chápu, že tato kombinace je pro jednoho muže vražedná. A tak se dozvídáme o jeho životě během jednoho roku. Popisuje nám učitelský život, svůj mužský pohled na svět, dokonce i rýmičku, což je smrtelná mužská nemoc a touhy si dokázat, že je chlap, který nepatří do starého železa.

Jo, zasmála jsem se a pobavila. Je to psáno s lehkostí a vtipností. Chvílemi bych to přirovnala, což nedělám ráda, ale bohužel nemohu jinak, ke knihám Dominika Landsmana. Ten psal ke konci trochu na sílu, což u Aleše Vogela ale nebylo.

Pokud byste rádi strávili jedno odpoledne s čtivými příběhy, rozhodně tuhle knížku doporučuju.

Akvamarín, pokud nevíte, je minerál, který má zelenou až modrozelenou barvu. Je to kámen odvahy a naděje a právě tyto vlastnosti jsou i tématem příběhu.

Jasmína je mladá žena, která bydlí s maminkou a tak nějak se pořád ve svém životě hledá. Hledá si práci, která by ji bavila a uspokojovala. Hledá vztah, který by měl pevné kořeny a prostě touží po tom být šťastná. Bohužel ji čekají trable v podobě vážných zdravotních problémů, které přijdou jako blesk z čistého nebe. Aby se Jasmína alespoň nějak zabavila, tak chodí uklízet do místního kostela. Jednoho dne však zažije něco, co si nedokáže racionálně vysvětlit. V kostele se objeví mladý muž, který jí tvrdí, že je z roku 1836...Jak je tohle možné? Má snad Jasmína přeludy díky nemoci? Nebo našla nějaký tajný portál, kterým se cestuje v čase? Potřebuje všemu přijít na kloub. Protože Joachim, ač je z minulosti, ji něčím přitahuje ...

Autorka se v příběhu inspirovala bohatou historií obce Horní Lomná, která byla známá hlavně těžbou dřeva a v 19. století propuknutím jedné vážné nemoci. Velice čtivě zpracovala historii tohoto území a je opravdu znát, že jí je tento kraj blízký. V knize se dočítáme i o Leonardu da Vincim, kterého Jasmína miluje a je pro ni velkou inspirací. Což mě velice potěšilo, protože mám taky ráda historii a navíc autorka otevřela i téma autoimunitního onemocnění, které v současnosti postihuje víc a víc lidí. Vše velice čtivě zakomponovala a sepsala milý příběh, který je čtivý. Očekávala jsem velikou romantiku, kdy bude láska stříkat ze stránek, ale kdepak a jsem moc ráda, že tomu tak nebylo. Je to spíš příběh plný naděje a odvahy....jako akvamarín...

3 02.04.2023

Přiznám se, že zpočátku jsem byla z příběhu rozčarovaná. Byl psán ne jako beletrie, ale spíš jako kronika, kdy se střídají přepisy vyprávění pamětníků s dokumentárními částmi. Jakmile jsem si to ale ve své hlavě přehodila s tím, že nemohu brát knihu jako byl Šikmý kostel, tak jsem se začetla a během jediného dne jsem ji přečetla. Je to opravdu smutné a místy až drsné čtení. To zoufalství, smutek a strach přeživších žen je téměř hmatatelné. 

Karin dokázala opět napsat skvělou knihu s těžkými lidskými osudy a měla by se stát povinnou četbou. Na tahle zvěrstva, která se odehrávala totiž nesmíme nikdy, opravdu nikdy zapomenout. Kniha je doplněna o dobové fotografie a to musí zacloumat s každým člověkem. 

19 29.03.2023

Námětem knihy jsou hlavně mezilidské vztahy, které jsou, jak víme, občas dost složité. Někdy člověk řekne věc, která je pochopená jinak a vznikají třecí plochy a nedorozumění. Josefína je takové mlýnské kolo. Točí se ve víru rodinných problémů, nemocí a nepochopení. Je jí jedenáct, takže svět vnímá jinak než dospělí a je zmatená. Babička je těžce nemocná, protože má Alzheimera a tak se začíná stávat takovým velkým dítětem. Navíc v Josefíně občas vidí svoji dceru... Tatínek prodělal mrtvici a podává to mezi lidi tak, že skoro umřel, viděl světlo na konci tunelu a tak trochu si v tom svém onemocnění rochní. A Josefínina maminka? Ta je utrápená a unavená úplně ze všeho a ze všech. Potřebovala by tak moc seberealizaci, odpočinek a klid. Aspoň na chvíli...

Knížka je bravurně vystavená skvělými slovními hříčkami, komentáři a chvílemi až černým humorem. Přesto se musím přiznat, že se mi pod kůži moc nedostala a chvílemi jsem se v příběhu i ztrácela, která osoba nám ho momentálně vypráví. Přesto jsem se v mnoha situacích poznávala i já. A určitě se v knize najde i spousty ostatních čtenářů, protože autorka dokázala skvěle zachytit život jedné české rodiny. Knížka je maličko složitější na čtení, ale pokud budete mít čas a klid, rozhodně vás bude bavit. Já bych si od autorky ráda přečetla i její další knihy, protože jsem ráda, že jsem mohla poznat další nadějnou spisovatelku.

5 27.03.2023

V knize poznáváme devatenáctiletou Valerii a jejího o dva roky mladšího bratra Romana. Ač jsou rozdílného pohlaví, velice si rozumí a jako sourozenci by za sebe dali ruku do ohně. A tak, když Roman jednoho dne tragicky zemře, Valerii to srazí na dno. A nejen ji, ale její matka je na tom podobně. Dny se pokryjí černotou a zoufalstvím. Navíc Valeriina maminka se zdravotně zhorší natolik, že je nebezpečná svému okolí... Valerie je na svůj smutek a boj se životem sama. A když zjistí, že Romanova smrt byla násilná, je to o to horší. Při pečlivém pátrání co se bratrovi stalo zjistí, že její milovaný bráška měl tajemství o kterém Valerie neměla ani ponětí...

Už u autorčiny knihy Dokonalé propojení jsem věděla, že si mě autorka získala a řadím si ji na seznam oblíbených českých autorek. Touto knihou to potvrdila. Mrazivá náruč neboli Mrazivka, jak ji nazývá i autorka je dokonalý psychothriller. Nic není v knize přehnané a vy si užíváte skvělou čtecí jízdu, kdy napětím ani nedutáte a chcete vědět co se sakra ve Valeriině rodině všechno stalo. 

5 23.03.2023