Ctenar1202 komentáře u knih

Tentokrát se příběh točí kolem Genevieve, dcery zavražděné z prvního dílu a Isaiaha. Mužem, kterého Genevieve téměř nezná, ale protože okolnosti nedovolily jinak, vzali se a teď před okolím hrají spokojený pár. Genevieve si stále moc přeje zjistit, kdo a proč zabil její matku. Ani ona nevěří, že to byl Draven, její otec, kterého poznala před pár týdny. Bohužel neexistují žádné důkazy, které by soud přesvědčil o jeho nevině a nad Dravenem se tak stahují mračna a čeká ho soud. 

Na pozadí vztahové linky, kdy se Genevieve a Isaiah lépe poznávají, se odehrává pátrání po vrahovi a v tomto díle se konečně vše uzavře. Příběh byl svižný, a naprosto vyvážený jak romantikou, tak dramatem a líbil se mi ještě o kousek víc než první díl. Svou linku, respektive pokračování vztahu zde mají i Bryce a Dash z prvního dílu, takže i s nimi zůstaneme nadále v kontaktu, i když je pozornost přenesena na jiné dvě postavy. Maličko mě rozhodil začátek, kdy se v příběhu vracíme víc do minulosti než kde končil první díl, takže jsem byla lehce zmatená, ale během pár stránek se vše srovnalo a nedocházelo k žádnému zmatení.

2 24.01.2024

Bryce je novinářka a Dash automechanik a člen zaniklého motorkářského gangu. Dva lidé, kteří jsou rozdílní jako den a noc. Přesto, když se potkají v záležitosti úmrtí jedné ženy, zjistí, že si spolu rozumí. Začátky jejich vztahu nevztahu jsou protknuté sarkasmem a přesdvědčováním se, že jeden druhého nemusí. Jak to tak v romantických příbězích bývá, tak se vše otočí a Bryce s Dashem si k sobě najdou cestu. Bryce je odhodlaná odhalit, kdo stojí za úmrtím ženy, protože celá záležitost negativně ovlivňuje Dashovu rodinu.

Příběh má svižné tempo a moc mě bavil. Čtenáři, kteří mají načteno hodně romantických knih mohou být lehce zklamaní dost zrychleným koncem, který za sebou zanechává spousty otázek. Očekávám však, že se vše vysvětlí v následujících dílech. Bryce a Dash mi jsou sympatičtí a získali si mě, takže se těším, kam se jejich příběh posune.

19.01.2024

Příběh pojednává o zařízení pro děti s mentálním postižením, které fungovalo od roku 1947 do roku 1987. Kapacitně přesáhla mnohonásobně své limity a v určitém období mělo zařízení 6 tisíc obyvatel. V okolí bylo zařízení známo jako škola pro postižené. Nikdo absolutně netušil v jak šílených podmínkách děti žijí. Po stovkách v jedné místnosti bez tepla. Hygienické návyky minimální. Odbornost personálu tristní. Obyvatelé trpěli hlady, nedostávalo se jim pořádné lékařské péče a stovky jich umírali.

Autorka chtěla tento šílený případ přiblížit čtenářům a zakomponovala ho do příběhu o dvojčatech. Sage věděla, že její sestra je jiná. Ano, říkala tomu tak. Jednoho dne Rosemary zmizela a Sage bylo řečeno, že zemřela. Nedokázala se s touto ztrátou vyrovnat, navíc přišla i o maminku při autonehodě a měl ji vychovávat nevlastní otec, který měl zájem o všechno, ale rozhodně ne o výchovu dívky, která nebyla jeho biologická dcera. Sage se cítila opuštěná, zlomená, bolavá. Po několika letech přišel obrovský šok...Rosemary nezemřela....a Sage se rozhodne, že udělá všechno pro to, aby zjistila pravdu. Začíná boj o přežití...

Tohle bylo hodně drsné čtení. Popisované praktiky v daném zařízení není nic pro citlivé povahy. Navíc, když víte, že je příběh inspirovaný skutečností. Rozhodně doporučuji si další informace vyhledat i na internetu. Autorka sepsala na konci knihy informace o Willowbrooku a je to nepředstavitelný, kolik let trvalo, než bylo toto hrůzné místo uzavřeno.

6 18.01.2024

Patricie Wilsonová napsala knihu Ostrov tajemství na základě nálezu zrezivělého samopalu na zahradě jejich domu v Amirasu. Tento nález ji přiměl k pátrání po historii, a protože získala spousty informací v archivech i pamětníků, rozhodla se, že napíše knihu, která nám přiblíží osudy lidí na Krétě, které ovlivnila válka.

Angie je téměř čtyřicet a vždy chtěla znát historii své rodiny. Vyrůstala v Londýně pouze s matkou, která se odmítala o její minulosti bavit. Jenže když Angie plánuje svatbu, chce mermomocí poznat své příbuzné, kteří by měli žít na Krétě. Rozhodne se, že se na vlastní pěst vydá na ostrov a doufá, že konečně pozná svoji babičku, dědu a další příbuzné.

V příběhu se vracíme i do hluboké minulosti, kdy nám je vyprávěn příběh Mariou. Je to Angiina babička. Odehrává se v období 2. světové války, respektive v září 1943, kdy došlo k nepředstavitelným hrůzám. Maria, která si sáhla na naprosté dno, vzpomíná na vše, co musela přežít, aby zachránila sebe a své děti.

Autorka rozjela příběh zpočátku velice rozvláčně. Poznáváme Angie, která je tvrdohlavá a je ráda, když je vše po jejím. Plánuje honosnou svatbu a vše musí být dokonale perfektní. To, že se ve svých letech chová chvílemi nevyzrále, mě neskutečně vytáčelo. Po odjezdu na Krétu mi byla už sympatičtější.

Přibližně do dvou třetin byl příběh velice čtivý. Linka z válečného období byla chvílemi opravdu krutá a bylo mi při čtení úzko. Ale potom, jako kdyby se autorka rozhodla, že překope celý příběh, došlo k takovým obratům a překombinování, že jsem jen kroutila očima a když už jsem si říkala, že horší to být nemůže, tak bylo. Přišla další informace, která mě už rozesmála, že tohle by ani Hollywood nevymyslel.

Mrzí mě, že budu tuto knihu hodnotit jako průměrnou, protože nebýt konce, byl by to docela fajn romantický příběh.

1 16.01.2024

V knihovně pracuje náctiletá Alíša, která svou prací a přehledem knih pomáhá ovdovělému muži, aby opět získal chuť do života. Doporučuje mu knihy, které sama přečetla, ale nejsou to jen tak nějaké knihy. Alíša totiz našla v jedné knize zmuchlaný seznam četby, která obsahuje nádherné tituly jako jsou například Malé ženy, Jako zabít ptáčka, ... a ač si k sobě Alíša a Mukéš zpočátku hledají cestu, tak díky knihám se z nich stanou přátelé, ač věkově velice od sebe. Mukéš, aniž by to věděl, svým přístupem pomáhá i Alíše překonat problémy, které se jí staví do cesty v jejím soukromém životě. Není to milostný příběh, ani omylem! Je to příběh o přátelství, porozumění, společném koníčku a překonávání překážek.

Konec byl dojemný, smutný, ale i plný naděje a já jsem díky Knihovně malých zázraků dostala přesně to, co jsem chtěla. Dokonale vykreslený příběh z knižního prostředí, který se opírá o přátelství. Všem tuhle knihu doporučuji.

3 14.01.2024

Je to útlá kniha, která v sobě skrývá příběh jedné ženy. Ženy, která si odpykala dvanáctiletý trest ve vězení a teď se snaží začít opět žít a začlenit se do společnosti. Přeci jen dvanáct let odnětí svobody člověka poznamená a spousty věcí se v běžném životě změní. Helena si tak najde levné bydlení, práci a je odhodlaná zapomenout na minulost. Jenže ta, jak je známo, každého dožene...a my čtenáři se postupně dozvídáme, proč vlastně byla Helena odsouzená.

Příběh byl pro mě jako na houpačce. Prožívala jsem spousty emocí, od těch negativních po dojetí, ale ve výsledku ve mně kniha nic nezanechala. Příběh po mně sklouznul a ač měla Helena těžký osud, autorčin styl psaní mě neoslovil natolik, aby ve mně příběh zanechal nějaké dojmy.

2 13.01.2024

Barbora Postránecká je novinářka a společně s fotografkou Janou Plavec sepsaly a nafotily několik lidí, kteří vyrůstali v dětském domově a ujali se jich pěstouni. Formou rozhovorů se dozvídáme, jaké to je, žít v dětském domově.

Příběhy dětí jsou si v jednom podobné. A to v touze po lásce, blízkosti, pocitu, že někam patří. Dětské domovy jsou na vysoké úrovni a snaží se v nich ke klasické rodině co nejvíce přiblížit, ale mámu a tátu tam nenajdete. Od 1.1.2025 nebudou děti mladší tří let umisťováni do ústavních zařízení. Budou v péči pěstounů. Je to určitě hodně ožehavé téma se spoustou názorů a tahle kniha vám pomůže v pochopení práce pěstouna.

V knize najdete příběhy zdravých dětí, i postižených a různých etnik. Všechny měly těžký start do života a nebo žily v nefunkčních rodinách. Pěstouni jsou tu pak od toho, aby jim dokázali, že mohou žít i normální život. Nemusí se bát, že budou trpět hlady, bude jim někdo ubližovat, nebo že nebudou mít školní pomůcky.

A najdete zde i příběhy pěstounů, kteří vypráví jak a proč se pěstouny stali, kolik dětí v péči měli a jaká má pěstounská péče plusy a minusy.

Touží tyto děti poznat své biologické rodiče? Jaká práva a povinnosti mají pěstouni a jaký je rozdíl mezi pěstounstvím a adopcí? To vše dozvíte v této poměrně obsáhlé knize.

28.12.2023

Když jsem knihu začala číst, měla jsem problém se nejen zorientovat v osobách, ale i s autorovým stylem psaní. Navíc do příběhu zakomponoval i fotbal a ten mi opravdu absolutně nic neříká. Hned mě napadlo, že to je příběh vyloženě psaný pro muže. Taková gangsterka. Přečetla jsem několik desítek stran a příběh nabral naprosto jiný směr a získal si mě. Myšlenkové pochody, které Željko probíral se svou dcerou Nelou a úvahy nad tím, kdo a proč vraždil se mi moc líbily. Vyšetřování mělo hlavu a patu a bylo znát, že autor tuto skutečnost konzultoval se skutečnými vyšetřovateli.

Nejhezčí části knihy jsou však deníkové zápisky jedné z postav, které nám dávají možnost nahlédnout do jejích vzpomínek na mládí, těžký život a touhy na vše zapomenout. Poprat se se svým osudem co nejlépe. Tyto části knihy se mi opravdu líbily.

Jak jsem se postupně blížila ke konci, říkala jsem si, že vím, kdo je vrahem a že to je vlastně zcela logické. Nemohla bych být vyšetřovatelem, protože jsem se samozřejmě spletla a autor si s námi na konci pohraje jako kočka s myší.

17.12.2023

Několik žen, několik životních osudů. A všechny jsou zákaznicemi v obchodě s prádlem. Poznáváme tak jejich radosti i starosti a trápení.

Alena, Bára, Marie, Anna, Eva, Karla s Petrou. Každá s žen chce mít skvělé manželství, práci a žít spokojený život. Ne vždy tomu tak je a ony statečně bojují s útrapami, které je provází.

Najde jedna z žen sílu odejít od despotického manžela? Dokáže se další vyrovnat s manželovo těžkou nemocí? A co otázka početí? Musí mít každé dítě tátu a mámu?

Útlá kniha, která v sobě ale skrývá veliké množství emocí. Doporučuji všem čtenářkám, ale i čtenářům. Všechny příběhy se staly a všechny mohou žít klidně vaši sousedé.

1 10.12.2023

V příběhu odehrávajícím se v období druhé světové války v Holandsku poznáváme sestry Johannu a Liesbeth. Sestry, které spolu jako malé zažívaly spousty dobrodružství a nemohly bez sebe být. Jako dospělé se bohužel odcizily. Johanna společně s manželem pořádají umělecká setkání pro své židovské přátele. Liesbethin manžel je ale na pomyslné druhé straně, protože je nacistickým stoupencem. Rozepře se prohlubují.

V Holandsku na Židy tvrdě dopadají hitlerovská nařízení a celou společností se šíří nenávist, strach a udávání. Jednu ze sester čeká tragická ztráta, která ji nakonec přivede k záchraně židovského dítěte.

Aletta, má dcera je velice čtivý příběh. Vztahy mezi postavami jsou bravurně vykreslené a na pozadí druhé světové války sledujeme rodinná dramata. Knížku doporučuji všem, kteří by si rádi přečetli příběh z tohoto historického období, ale nechtějí číst o brutalitách koncentračních táborů.

1 06.12.2023

Byl to úžasně čtivý příběh, který mě chytil za srdce. Nikdo nevíme co nás ve stáří čeká a jestli budeme mít mozek natolik funkční, abychom si vše pamatovali a nemuseli dožívat v zařízení, kde se o nás postarají. Všechny postavy a jejich povahy jsou v knize skvěle vylíčené a vy máte pocit, že jste součástí příběhu. Byla jsem opravdu nadšená. Bohužel, přibližně 40 stran do konce přišel zlom a autor celý příběh totálně zabil dalším vyústěním, které bylo podivné, nelogické a naprosto celý dosud dokonalý příběh zkazil. Dočítala jsem již ze setrvačnosti a opravdu jsem zklamaná. Kdyby nebylo toho podivného konce, byla by to má top kniha pro rok 2023.

1 02.12.2023

Aurora je hlavní postava v knize Když se stíny natahují. Vzpomíná v ní na hrůzy války, které ji, její rodinu, kamarády a prostě každého, postihly. Ona sama utíká ve svých myšlenkách do svého světa, do světa barevných draků a vyrovnává se tak s hrůzami, které viděla. Aurora i její kamarádka Eva válku přežily a každá se s jejími následky vyrovnala jinak.

Knížka se mi četla velice dobře a trnulo mi, když jsem četla o všem, co Aurora prožila. Je znát, že autorka některé věci opravdu prožila, protože celé vyprávění je velice autentické a skvěle popsané. Chápu i svět draků a únik do jejich světa, ale trochu mě to v knize rušilo.

1 28.11.2023

Milada je jedním z dětí, které bylo týráno. I její bratr si prožil peklo na zemi. Přitom dokud žila jejich maminka, tak obě děti prožívaly šťastné dětství. Maminka zemřela za podivných okolností a tatínek si našel novou ženu. Mnohem mladší a ta děti nenáviděla. Praktiky, které jsou v knize popisovány a formy týrání nejsou pro slabé povahy. Děti žily ve špíně, v mrazu, bez jídla a pořádného ošacení, trestány za každou maličkost. Navíc je macecha strašila tím, že mají oba dva smrtelnou nemoc. Šest let trvalo než tohle peklo skončilo a děti byly zachráněny.


Na konci knížky je několik případů z Česka, které ne vždy skončily záchranou dítěte a můžu vám říct, že to jsou otřesné příběhy. Některé si i pamatuji, když jsem o nich slyšela v médiích.

3 26.11.2023

Tato knížka je určena spíš pro mladší čtenáře. Prolíná se v něm skutečný život s fantasy tématem. Poznáváme v něm Izabelu, asistentku módní návrhářky, která si žije svůj spokojený život do dne než vyrazí do baru se svou kamarádkou a tam se ocitne v úplně jiném světě. Ve světě Strážců snů. Izabela tak najednou žije naprosto odlišný život a není to nic poklidného. Ve společnosti Riela se však cítí naprosto v bezpečí. To on dbá na to, aby byla Izabela v pořádku. On a jeho rozvětvená rodina Strážců. Ti se musí vypořádat s démony, kteří jsou jejich nepřáteli. Rozehrává se nám tak boj o život doplněný fantasy prvky.

Námět knihy zněl skvěle. Těšila jsem se na příběh plný nadpřirozena, nečekaných zvratů a ano, i tu romantickou linku jsem očekávala. Knihy s podobným tématem moc nečtu, tak jsem si říkala, že budu mile překvapena. Bohužel se tomu tak nestalo. Autorka se snažila psát čtivě, ale pro mě to byla s prominutím vykrádačka Stmívání. Od samotného začátku jsem si říkala, co mi to jen připomíná a ano, postupně jsem měla před očima scény s Bellou a Edwardem. Chválím zakončení knihy a popsané dramatické vyústění, protože tam mi přišlo, že autorka chytila dech a příběh byl čtivější.

25.11.2023

Vesnický román vypráví o životě na zemědělské usedlosti. Těžká práce na statku, kdy lidé opravdu dřeli od rána do večera se prolíná s milostným životem Antoše a rychtářky. Ona je starší a velice žárlivá. A i když se jim narodili dva synci, tak manželství nebylo šťastné. Psychické nátlaky ze strany rychtářky gradují a Antoš odchází do hor, aby si začal sám vydělávat. Statek pustne, rychtářka na něj sama nestačí a tak do služby povolá ještě Sylvu. Mladou a krásnou ženu, kterou se rychtářka snaží poštvat i proti Antošovi. To se jí zpočátku daří až do doby než dojde na statku k dramatické události a Sylva pozná, že tou špatnou není Antoš, ale právě žárlivá a panovačná rychtářka. Antoš a Sylva k sobě nacházejí cestu a zjišťují, že si velice rozumí...

Pokud očekáváte šťastný konec a jednorožce na duze, tak vás zklamu. O to víc se mmi vlastně příběh líbil, protože není zakončen tak, jak jsem celou dobu očekávala. Je to náročnější čtení a chápu, že když je obsahem povinné četby na základních či středních školách, že studenty čtení nebaví. Ale pro staršího člověka je to opravdu zážitek. Poznat spisovnou češtinu 19. století a prolouskat se až ke konci je prostě skvělé.

Mimochodem, statek ve kterém se Vesnický román odehrává opravdu najdete. Ve Světlé pod Ještědem, popisné číslo 2.

1 19.11.2023

Spisovatelka má na svém kontě již několik knih a všechny se mi líbily. Zabývá se v nich běžnými rodinnými starostmi, radostmi a životem.

V knize Pláňata je to podobně. Poznáváme zde typickou českou rodinu žijící v době komunismu, který se ale blíží ke konci a nastává pro všechny vytoužená svoboda, spousty plánů a nadějí, že životy budou mnohem lepší. Táta, máma a dvě dcery, které chodí do školy a užívají si dětských radovánek a nerozumí všemu co se kolem nich děje. Mají své dětské sny a přání. Jak roky plynou a dcery rostou, zjišťují, že ani v jejich rodině není vše zalité sluncem a že máma s tátou řeší problémy, které začínají být větší a větší a narušují tak i jejich dospívající život.

Od prvních stránek jsem se vztekala. Ne že by se mi příběh nelíbil, právě naopak. Autorka dokázala velice čtivě vylíčit jednotlivé postavy a mě lezla na nervy hlavně maminka. Tak ukňouraného a věčně nespokojeného závistivého člověka jsem dlouho nepoznala. Všichni kolem měli vše lepší, jen ona byla chudáček. Její manžel, to byla taky postavička z komiksu. Chlap, který sice chodil do práce, ale jinak mu jeho jedinou pořádnou zábavou bylo lemtání piva. Měla jsem pocit, jako když sleduji Výměnu manželek :D česká rodinka se spoustou problémů, ale maminka se snažila dávat okolí najevo, že se mají překrásně ač jádro bylo shnilé.

Příběh je vyprávěn z pohledu několika osob. A autorce se skvěle podařilo vylíčit styl vyjadřování jedné z dcer. Ten posun s dětských let a lehce jednoduššího vyjadřování až do těch dospělých byl skvělý. Ač nejsou kapitoly nadepsány kdo zrovna příběh vypráví, tak se rozhodně neztratíte, protože na první dobrou poznáte, kdo příběh vypráví.

4 12.11.2023

Balada pro Emily, jejíž recenzi vám dneska představuji, je psychologickým thrillerem založeným na skutečných událostech. Ano, čtete dobře, na skutečných událostech! Jakmile jsem knihu držela v ruce, byla jsem nadšená z tloušťky a přenádherné obálky. Ta vás prostě v knihkupectví musí zaujmout.

Balada pro Emily se odehrává ve třech časových období, 1945, 2003 a 2021. Kamila je mladá žena, která přijíždí v roce 2021 do malé obce Vernířovice, protože zde stojí starý opuštěný dům, který patří její rodině. Respektive jí a její mamince. Dům je roky neobydlený, chátrá a jakmile Kamila vstoupí dovnitř, cítí podivnou atmosféru. Všude je nepořádek, plíseň a celkově je dům naprosto nevhodný k bydlení. Kamile je úzko a není si jistá, že v domě zvládne být natož přespat. Ta představa je děsivá. Vůbec se jí v domě ani v blízkém okolí nelíbí.

Kamila v domě žila jako malá, ale moc si na toto období nepamatuje, spíš vůbec. Její maminka s tímto místem nechce mít nic společného a Kamilu varovala, aby byla opatrná. Ta se navíc od místních jen v náznacích dozvídá, že dům má příšernou minulost. Jakou přesně, to ale Kamila neví. Přízraky minulosti na sebe však nenechají dlouho čekat a Kamile začne jít o život.

My čtenáři současně čteme o událostech v roce 1945, které z krásného domu udělaly děsivé místo, kterému se každý vyhýbá. Proč a co se v domě odehrálo se nám tak pomalu odkrývá...

Zaručuji vám, že se budete neskutečně bát. Budete mít oči navrch hlavy, mráz vám bude běhat po zádech, protože autorčino líčení a popisy jsou tak autentické, že jsem z toho doteď v šoku. Autorka vám svým vyprávěním nedovolí vydechnout. Ten příběh nemá jediné hluché místo. Od začátku, od prvního písmenka do konce vás nepustí a vy se budete bát a jen bát. Pro mě to není psychologický thriller, ale horor jak vyšitý.

Navíc jsou v knize bravurní ilustrace od Jiřího Dvorského, které celý příběh dokonale vykreslují. A pokud si knihu pořídíte, tak prosím vás nelistujte v ní předem! Na konci vás totiž čeká něco, co vám vyrazí dech...slibuju!

5 07.11.2023

(SPOILER) Píše se rok 1997 a na jižní Moravě propuknou povodně, které s hrůzou sleduje celá republika. Parta dětí, která v místech žije vyráží na každodenní putování za dobrodružstvím. V místním lese objeví mrtvou dívku. Dívku, která je bledá a leží tak klidně, jako kdyby spala. Děti ji pojmenují Sněhurka a rozhodnou se vypátrat, co se stalo. Mezi dětmi je chlapec Filip, který má speciální dar komunikovat s mrtvými. Sněhurka je mu stále po boku ...

 V roce 2021 postihne tuto část republiky další ničivý živel a tím je tornádo. Lidé opět bojují o své holé životy a zachraňují sebe, domácí mazlíčky a majetek. Děti, které v roce 1997 našly mrtvolu jsou dávno dospělé a Sněhurčin případ je dávno uzavřený. Jenže Filip ví, že je něco špatně. Sněhurka totiž nikdy neodešla a stále čeká až najde klid. Filip se proto rozhodně dát dohromady starou partu kamarádů a pustit se opět do pátrání, ...

Mysleli jste si, že nejde zakomponovat dvě živelné katastrofy do mysteriózního thrilleru? Jde a autorka dokázala, že je skvělou spisovatelkou. Napětí od první do poslední stránky, které vám nedá vydechnout. Cítite mrazení v zádech, koušete si nehty napětím a ani nedutáte. Popisy katastrof jsou tak živé, jako kdybyste se najednou ocitli přímo v dění. Navíc je mezi námi spousty pamětníků povodní v roce 1997 a dodnes mám obrázky zaplavených oblastí před očima. Kateřina Surmanová pro mě je a bude King v sukni. Neskutečně barvitým jazykem si čtenáře omotává kolem prstu a na konci příběhu uděláte jen ufff a jste rádi, že jste si knihu četli v poklidu domova zachumlaní do deky s hrnkem s kávou v ruce. Neskutečně se těším na autorčinu další knihu.

6 07.11.2023

Historii bychom si měli neustále připomínat a poučit se z ní. A proto jsem ráda sáhla po knize Hotel Atlantic od Barbory Šťastné, která vypráví o dlouhé cestě Židů do Palestiny za druhé světové války. Poznáváme několik lidí, kteří tuto strastiplnou cestu podstupují. Muselo být hrozné zanechat zde vše co vlastnili a zamířit daleko do neznámé země. Rodiny byly rozdělovány a válečné roky způsobily, že se některé již nikdy nesetkaly ...

Autorka zakomponovala do smyšleného příběhu skutečnou postavu a to Bertholda Storfera. Člověka, který byl národními socialisty považován za Žida. Zorganizoval lodní transporty do Palestiny. Všechny lodě byly ale ve špatném stavu. Zásoby vody a uhlí nedostatečné a navíc se objevil i tyfus, protože lodě byly nepřipravené na velké množství lidí. Berthold zachránil na 9 tisíc lidí. Jeho život byl ukončen v roce 1944 v Osvětimi.

Každá z postav byla něčím výjimečná a odvážná. Lidé šli do neznáma, ale přesto bojovali jako lvi, aby přežili. A i v této strašlivé době plné nebezpečí se snažili vzájemně si pomáhat. Největší prostor dostaly dvě ženy, zpočátku dívky, Ferda a Charlotta. Každá měla své sny, které si chěly po válce splnit. Nejdřív ale musely překonat válečné roky, kdy ztatily úplně všechno. Všechno, kromě naděje.

Je znát, že si autorka dala velikou práci s dohledáváním informací, aby byl příběh co nejvíce reálný. Přesto jsem měla problémy se místy začíst. Napínavé scény byly střídané méně čtivými. Navíc kapitoly byly hodně dlouhé a jak se skákalo v ději, letech, tak jsem se někdy dost ztrácela. Nedokázala jsem si k žádné postavě vytvořit vztah. S Ferdou a Charlottou prožijeme několik let, a v závěru se dostaneme až do roku 1990, kdy dojde ke shrnutí životů všech postav, které v knize vystupují.

Je to naprosto jiný pohled na druhou světovou válku a dozvídáme se historická fakta, která jsem dosud neznala, ale bohužel si mě příběh nedokázal získat.

3 05.11.2023

V příběhu poznáváme ženy, které už mají kus života za sebou, je jim 50+ a zjišťují, že potřebují nový životní impuls. Nejsou přeci ještě tak staré, aby doma čekaly na důchod. Rozjíždí se tak několik dějových linek, které mají jedno společné a tím je seznamka. Ano, všechny ženy zkouší své štěstí na seznamce a jsou docela úspěšné. Všechny poznají jednoho muže. Muže, který je galantní, slušný a umí báječně vyprávět o Řecku.

Tohle byl skvělý příběh. Věřila jsem všem postavám každý krok, každou myšlenku a dokázala jsem se vcítit do jejich pocitů a to mi 50 zdaleka není, ale autorka dokázala vylíčit jejich chování a pocity naprosto uvěřitelně. Muž ze seznamky byl vlastně takovou spojkou, aby všechny dané ženy našly smysl života a byly šťastné. Dokázaly si, že ještě nejsou za zenitem a že mohou ve svém životě dokázat spousty věcí.

1 30.10.2023