Covenant

Příspěvky

Čtvrtý králův pesČtvrtý králův pesFrantišek Niedl

Tak tohle byla trefa přímo do Kumánce! Byl jsem velmi příjemně překvapen skloubením akční složky na pozadí historické doby za vlády Václava IV. Hynek Tas, je něco jako Forrest Conan v Čechách. Naposledy jsem četl něco podobného spod Sapkowského pera v jeho husitské trilogii a konečně jsem se dočkal knihy, která se tomuto tématu věnuje (ono jich bude víc, ale jde mi o tento způsob) a musím dodat, že zde šlo o čistou zábavu, jelikož se tu nehraje tolik na dlouhosáhlé popisování historických faktů. Je to čistokrevná dobrodružná knížka, kde se zábavnou formou ještě dozvíte něco o naší historii a o tom, s čím nejraději Véna Čtvrtej "bojoval". Franta namíchal správný poměr složek tak, aby nikoho neznudil a zároveň, aby z něj nedělal blbce. Opravdu se těším na další díl a zajímá mě jestli si pokecá s velikým Prokopem, jednookým Honzou a jestli budou kamarádi, nebo se posekají... a nebo se ani nepotkají? Tak osedlat Flavia a vzhůru za dalším dobrodružstvím!

09.09.2019


KrysařKrysařViktor Dyk

Viktor Dyk píše jazykem, který jakoby plynul a ani jednou neklopýtnul, nekazil něčím nepatřičným. Jako by psal hudbu.......no dobrá, tomu se nejspíš říká próza, ale vysvětlete to člověku, který se takovým věcem vyhýbal, jelikož mu je škola nutila a tím v podstatě znechutila. Postavy příběhu jsou výborně vykresleny. Skvělá je např. postava Fausta, nad kterou se opravdu nejde nepozastavit. Je to takové druhé já Krysaře, resp. jeho druhý hlas nabádající ho, aby se nebránil moci, kterou má, atd....., ale třeba je všechno jinak. Dívejte se srdcem. A pak je tu postava opožděného Seppa Jörgena, o kterém jsem dosud vůbec nevěděl, že existuje. A ta krásná poita, spojená s jeho údělem. To, ale také není pouhá postava. Žádná postava z příběhu není obyčejná. Je v tom mnohem víc. Alespoň mě se zdá, že Dyk do postav promítá určité vlastnosti lidí, jako by obsazoval role. No, stojí to opravdu za to. Jinak je ještě zajímavé, že Viktor Dyk vlastně předělal legendu o Krysaři k obrazu svému. Hypotézy původního příběhu se zaobírají většinou tím, že byli odvedeni pouze děti. Jsou jim přisuzovány také rozdílné konce. Utonutí, pohřbeny pod sesuvem půdy, vlákány do jeskyně, nebo dokonce děti ani nezemřou, protože se stanou jakýmsi výkupným. Ale nejvíc mě zaujalo připodobnění Krysaře k smrti, kdy vlastně město Hameln postihla rozsáhlá epidemie. Píše se o rané formě Černé smrti. Toto vše je opravdu zajímavé, ale Dykova verze je prostě jedinečná!

07.11.2014


Král KrysaKrál KrysaJames Clavell

Toto dílo mě nadchlo a pohltilo. Právem je tak vysoce hodnoceno. Jen opravdu dobré knihy ve mně dokáží vyvolat tolik emocí, že přestanu vnímat okolí a v závěru, jako bych se sám loučil s dobrými přáteli, které už nikdy neuvidím. Na knize jde poznat, že to psal člověk, co to opravdu prožil a nevycucal si to z prstu. Atmosféra tábora je popsána tak dokonale, že má člověk pocit, jakoby byl uvnitř. Silný a opravdový příběh!

23.03.2018


CizinkaCizinkaDiana Gabaldon

Jak začít. V první řadě jsem si kladl otázku, co vůbec znamená označení "pro ženy"? Znamená to automaticky, že půjde o zamilovaný prostoduchý román, cílený na ženy, bažící po svalnatém, smyslném hrdinovi? Ženy nejsou tak jednoduché a čtou přeci stejné věci, co muži. Tak proč ta škatulka? Nejspíš proto, že jednoduší jsou muži a věc romantiky z pozice alfasamce, odsuzují. Já nic takového ještě nečetl a chtěl jsem si o tom udělat nějaký obrázek. Měl jsem k dispozici audioknihu a Jitka Ježková, má příjemný hlas, tak proč si to neposlechnout. Začátek mne zaujal. Hezké popisy, sympatická hrdinka a docela nenásilné cestování časem. I seznamování s dalšími postavami, bylo dobré. Pak to, ale vzalo jiný směr a najednou to začalo klopýtat. Nepochopil jsem jednání a reakce některých postav. Těžké situace zvládali s přehledem, z jednoduchých se pomalu pos...nevzpamatovali. Hlavní hrdinka byla na můj vkus, až přehnaně důležitá pro všechny okolo. Vzhledem k situaci a době, by někteří o ní nezavadili ani pohledem, nebo by naopak o ní zavadili tak, že by se z toho nevzpamatovala. Souhrn "důležitých" událostí se stal během krátké chvíle, zatímco ty "nedůležité" se táhly přes kapitoly. Co se mi líbilo, byla myšlenka okolo věštění, ale jinak tohle všechno bylo jen pozadí pro to hlavní, o co autorce šlo a tím bylo ono samotné milování. Tam konečně prokázala svůj talent. Jde vidět, že dobře umí popsat věci, co sama, jako žena zažila. I když teď mě napadá, jestli jí nekřivdím a přeci jenom umí popsat i věci vymyšlené. Popis soulože byl rozvleklý, často se opakující a nudný. Myslím, že už každý po dvacátém průniku pochopil, že ti dva se vážně milují a historky z dětství, jejich vztah ještě prohloubil. Ani mě pak nepřekvapilo, že (teď trochu spoiler) nejdůležitější dilema v knize nastalo, opět kvůli průniku. Do konce jsem vydržel jen kvůli uklidňujícímu hlasu Jitky Ježkové, protože knihou bych se stoprocentně neprokousal. Nejde si udělat názor na román "pro ženy" z jedné knihy, ale nemám už chuť zkoušet další.

04.06.2019


Krev prvorozenýchKrev prvorozenýchJuraj Červenák

Normálně nemám na knihy moc času a prosvištím spíš komiksy, ale byl čas dovolené. A jelikož byla zavřená knihovna, sáhl jsem konečně také po knihách ze své poličky. Bylo to dlouhé rozhodování, ale na tuto knihu jsem se třásl déle, než na jiné. Ďuro opět nezklamal. Sice si už moc nevybavuji předchozí díl, ale mám pocit, že tenhle byl lepší. Asi to není čtení pro maminky, protože ta moje mi to vrátila kdysi s tím, že další díly o tom, jak furt někdo někoho rozpárává a něco mu usekává, není čtení na klid. Je spokojena se svým Vondruškou. Nic proti němu, ale my, odkojeni temnou fantasy a navyklí na Červeňákovi popisy hrůz v Roganovi, Bivojovi, apod. My už to bereme tak nějak samozřejmě. Tím hlavním, čím u mně autor vždy boduje, jsou charaktery postav a jejich dialogy. Každý má něco do sebe. Barbarič je prostě člověk, který je asi nejblíže mně čtenáři a mám ho prostě rád. Ale víc mně zajímá Jaroš, který sotvakdy promluví. Takže jsem byl rád, že v této knize dostal víc prostoru. Co se Steina týče, to je prostě zocelený přímý válečník, od kterého vlastně dostanete, co jste čekali. Proto se vždy těším na dialogy mezi ním a Barbaričem, jelikož v té chvíli úplně netuším, jak se situace vyvine a často jde o zábavnou konverzaci. Co se příběhu týče, zde bylo plusem i to, že se trio pohybuje ve známějším prostředí, než je pro mně Bánská Šťiavnica. Jelikož jde o detektivní zápletku, nechci se přímo vyjadřovat k ději. Jen bych chtěl podotknout, že...

06.09.2019


Královny nemají nohyKrálovny nemají nohyVladimír Neff

Dostalo se to ke mně náhodou, v podobě mluveného slova a byl jsem tím doslova uchvácen. Netušil jsem do té doby, že něco takového vůbec existuje. Trilogie je vážně úžasná. Dobrodružná a s inteligentním humorem. Petr je člověk, který vyniká především zdravým selským rozumem a jeho přesvědčení, stát vždy a za jakýchkoliv okolností za správnou věcí ho dostává často do potíží. Ale on rek nejrekovitější, se nezalekne, ani když mu vyhrožují smrtí. Takhle to zní možná, jak kdybych psal o Mirkovi Dušínovi, Petr Kukaň je , ale mnohem víc. Nejvíc pobaví dialogy, kdy často vtipně vyvrací zavedené "přežitky", o kterých jiní nepřemýšlejí a prostě je z vyšší moci akceptují. Když si přečtete knihu, dozvíte se nejen proč královny nemají nohy, ale budete překvapeni, nad čím vším se Petr pozastaví, než aby to jako ostatní přešel bez povšimnutí....... Když jsem po letech na tento skvost narazil v antikvariátu v perfektním stavu, musel jsem ho hned mít. Tedy všechny tři knihy. Těším se, že si je co nejdříve přečtu...tedy, až mi je vrátí mamka

29.08.2014


Neználkovy příhodyNeználkovy příhodyNikolaj Nikolajevič Nosov

Mám doma knihu, kde je na obálce balón a líbí se mi víc. Ty kresby jsou opravdu veselé a krásné. Ty jediné si taky pamatuji z dětských let a to, že jsme měli doma knihu růžovou, tedy třetí díl. Když jsem před lety tu nově zakoupenou četl dceři, zjistil jsem, že opravdu človíčkové žijí v "nádherném" socialismu, kde je příliš mravokárců. Člověk si to, ale nesmí tak brát. Je blbost nečíst věci, jen proto, že s nimi nesouhlasíme. Máme snad svůj rozum a utřídíme si myšlenky podle sebe. Na druhou stranu, byla kniha určena dětem a zcela určitě byla záměrně pojatá tímto způsobem. Mě se, ale její obsah nijak nedotkl, když si jí nepamatuji. Mám v hlavě pouze černobílou loutkovou pohádku (snad z čertíka Bertíka), kde Neználek bourá tím automobilem na sirup a na špagátech letí kamsi do někam. A taky ten Všeználek - už tenkrát mi přišel protivnej. Málo lidí má rádo ty, co je neustále poučují. A co se týče knihy, tak Neználek na rým SLUNCE, vymyslel aspoň OBLUNCE a básník nic. Maloval lépe jak malíř a dokud se človíčkové smáli karikaturám ostatních, bylo vše vpořádku, atd. Takže Neználek, ač prezentovaný jako hlupák, byl vlastně docela nadaný. A na závěr bych chtěl podotknout, že mě to bavilo víc, než dceru (samozřejmě se jí, ale líbily obrázky) a tak jsem další díl už nesháněl. Třeba to nakonec bude číst ona dětem svým a bude se jí kniha líbit až v dospělosti.

EDIT: Po nějakém tom roce jsem zavítal do zdejších komentářů a musím se opravit a uznat, že jsem chyboval, jak správně píše Medunkavera. Rým na Slunce není Oblunce, ale mohl by být, že? :-) Básník si také přeci jenom něco broukal, ale Neználek stejně u mě vede. Správné znění je takto:
"Tak a teď si vymysli rým na slovo slunce," řekl Květík. "Blunce," odpověděl Neználek. "Blunce?" podivil se Květík. "Copak je vůbec takové slovo?" "A není?" "Samozřejmě že ne." "Tak tedy žblunce." "A co je to, žblunce?" divil se znovu Květík. "No přece když něco spadne do vody, tak to žblunce," vysvětloval Neználek. "Hlouposti!" řekl Květík. "Žádné takovéhle slovo není. Musíš hledat slova, která doopravdy jsou, a ne si je vymýšlet."
"A když nemůžu to druhé slovo najít?" "V tom případě nemáš k básnictví vlohy."
"Tak si vymysli ty nějaký rým," povídá Neználek. "Okamžíček," souhlasil Květík. Zastavil se uprostřed pokoje, zkřížil ruce na prsou, naklonil hlavu a začal přemýšlet. Pak zdvihl hlavu vzhůru, koukal do stropu a přemýšlel dál. Potom se vzal za bradu, díval se na podlahu a zase přemýšlel. Když už to všechno zkusil, začal chodit po pokoji a tiše si brumlal: "Slunce-vlunce, dlunce, mlunce, plunce, klunce . . ." Dlouho si tak brumlal a najednou řekl: "Fuj! Co je tohle za slovo? Nejspíš nemá žádný rým."

14.05.2015


Mandolína kapitána CorellihoMandolína kapitána CorellihoLouis De Bernières

No, tak tohle jsem opravdu prožíval. Politické a popisné části, byly pro mně naopak osvěžující a dosti zajímavé, oproti vztahu ústřední dvojice. Janis výbornej. Mandrase jsem měl rád a přišlo mi, že si s ním autor zahrává, jen kvůli výměně pozice. A dost se na něm tedy vyřádil. Nejcharismatičtější postava, pak pro mě byl Carl, který trpěl na všech frontách a ustál to, až do konce. Nicméně v té "druhé části" příběhu, už mě začal zajímat i osud těch dvou a byl jsem napnutý, jak struna na ..ehm.. prostě jsem trpěl za Pelagii a nemohl jsem pochopit proč může být někdo takový idiot, ale po krátkém zvážení, mi došlo, že vlastně může. Ten příběh má v sobě tolik ode všeho, že je to až neuvěřitelné. Přesto všechno si myslím, že kniha mohla být kratší. To je má jediná výtka.

28.06.2018


Čas vlkůČas vlkůFrantišek Niedl

Poté, co jsem si naskenoval Flavia a řítil se s ním do víru bitev, špatně jsem odbočil a ocitl se v nějaké strategicko-budovatelské PC hře. Zpočátku mě moc nebavilo koukat se někomu přes záda, tak jsem dotyčného srazil ze židle a zaujmul jeho místo. Najednou jsem zjistil, že mě to baví tolik, že se mi nechce do nějaké větší akce. Sem tam nějaký výjezd, jsem v rámci žánru povolil, ale pak rychle zpátky, dodělat nějaký ten upgrade. I když to trvalo déle než jsem čekal, bylo jasné, že není vyhnutí a musí přijít odveta a boj o židli. Dokud na monitoru blikali jedničky a nuly, byl docela klid. Jak se, ale začaly šířit systémem dvojky, byl konec s hraním. Virus nešel zastavit a lidé se snažili přežít. Samozřejmě tomu předcházela seznamovačka s vedlejšíma postavama, abych pak v duchu volal:,, ne, ne, ne, tuhle ne, tohodle ne!“ a zajímal se o to, jak to s nima dopadne. Vedlejší linka Jacka Londona, pak sloužila nejspíš jako prášek na uklidnění, který jsem neměl problém spolknout. A jak to všechno dopadlo? Co já vím? Nemít po ruce další díl, poslal bych Frantovi opovědný list. Jelikož ale nechal všechny domácí mazlíčky na pokoji, odpouštím mu.

23.09.2019


Introvertka v hlučném světěIntrovertka v hlučném světěDeborah Tung

On: ,,Budu pryč celý víkend." Ona: ,,Není to skvělé?!"

10.08.2021


Berserk 1Berserk 1Kentaró Miura

V době, kdy začíná vycházet Berserk v češtině, už mnoho fanoušků tohoto nesmrtelného bojovníká zná. Zkoukli všechny anime, co se natočili a přelouskali alespoň část, nekonečného příběhu v angličtině. Dlouho jsem si přál, aby to vyšlo i u nás. Zároveň je prokletí, když ani nevíte, kolik prachů za svazky vyhodíte, kam to budete dávat, nebo kdy to skončí. Tento první díl samozřejmě všichni známe a víme, jak bude pokračovat. Přesto všechno jsem si objednal už další díl, aniž bych se nad tím pozastavil. Guts, tak trochu sociopat, co moc nekecá a spíše jedná se svým bezmála 2m dlouhým a 176kg těžkým mečem, je charakter k pohledání. Komunikaci zastává bezpohlavní bludička, co mi ze začátku vůbec do prostředí nesedla, ale časem jsem si zvykl. On tam někdo nakonec něco říct přece jen musí, aby doplnil obrázky s rozsekanými těly. Stručně řečeno - ŠLP ŠLP a jedeme dál.

24.09.2020


Rudý vrabčákRudý vrabčákF. Kotleta (pseudonym)

Takže asi takhle. Zde se příčka opět zvedla a mě to neskutečně bavilo. Děj se posouvá a charaktery se prohlubují. Všechno mělo tak rychlý spád, že v této chvíli už hltám další díl, který v podstatě navazuje na tento. Chtěl bych toho napsat víc, ale všechno by byl spoiler. Co se týče obecného pohledu na děj, i když se zdá, že věci tohoto typu už jsme četli/viděli tisíckrát, Kotleta přidává prvky, které tento náhled zdatně maskuje a činí ho originálním. Především je tu, ale série Legie pro zábavu a ne pro hlubokomyslné filozofování.... i když o mimozemských "pankáčích", by se ještě dalo dlouho diskutovat. A ano. Sex a násilí, je tu opět v hojném množství. Nicméně, co se týče toho sexu, má zde své opodstatnění a není sem vpraven za každou cenu - což mi přišlo v předchozích dílech, občas jako laciné podbízení čtenáře, k udržení pozornosti. Chci tím říct, že i když to má všechny prvky béčkového braku, funguje to celé perfektně a tímto dílem jsem utvrzen, že s Legií budu až do konce, i přes slabší díly. PS: Červený trpaslík a Kouř. Laciné vykrádání hlášek, ale doprdele....prostě Kotleta ví, jak na mně

03. srpna


Klíče královstvíKlíče královstvíJ. Hill (pseudonym)

Poslední dobou se mi dostávají do ruky, samé skvělé věci. Ačkoliv jsem měl pochybnosti o překonání třetího dílu, nemožné se stalo skutečným. Je to tak dobré, že uvítám od autora i úlet hned na začátku knihy, kdy je Bóďův příběh, kreslen a vyprávěn ve stylu Calvina a Hobbese. U toho jsem se vážně pobavil. Mimochodem, je tam i okénko, ve kterém Bóďa zmiňovaný komiks i čte - konkrétně ,,Vzhůru na Yukon!". Po této epizodce, už se rozjede prvotřídní thriller, jak jsme na něj zvyklí. Fantazii k vytvoření klíčů, se meze nekladou a člověk jen zírá na tu krásnou, výtvarnou práci. Některé stránky by se dali i zarámovat. Hill, ale nezůstává pozadu za kolegou Rodriguezem a vypráví neuvěřitelný příběh, který nemá hluché místo a u vyvrcholení se dostaví ona známá potřeba dalšího dílu. Když jsem se, ale dozvěděl, že další, předposlední díl, bude vlastně, jakýsi prequel, tak ze mě vyletělo pár slov, které nemá smysl zde uvádět. Ale já to chápu. Když někdo umí, tak si může se čtenářem pohrávat a ten mu to stejně zbaští a ještě zbytky dolíže.

19.11.2015


Nanits ChroniclesNanits ChroniclesMichael Petrus

Zpracování této knihy, se mi velmi líbí. Svazek něco váží a je dobrý pocit, mít ho v ruce. Je rozdělen do tří částí, z nichž žádná není ukončena. Vlastně se ztotožňuji z komentářem Rawena616. Třikrát po sobě přerušovaná soulož, je více, než výstižné. Je docela naprd, přečíst tuhle bichli a zjistit, že jste si jenom k něčemu přičichli a teď co? Kdy bude pokračování, když tenhle mazlík vznikal od roku 2006? To už se dřív dočkám Stotřicítky od Nikkarina. Ha ha. Sice bych byl raději, kdybych četl jen jeden ukončený příběh, ale jak se ukázalo ke konci, budou propojovačky. Poslední byl opravdu nejslabší. Ale ne, že by byl špatný. Prostě v porovnání z předchozími... Také to nebylo dost originální a vybavil se mi Marv ze Sincity, kterému tedy nesahá ani po kotníky. Jak scénáristicky, tak výtvarně. A též mě "bil" do očí, červený laser ze zaměřovače a jiné krkolomnosti. Přesto mám špatný pocit z toho, že stále kritizuji. Otočme tedy list. Výsledek mě nadchl. První příběh, byl opravdu skvělý a chtěl bych vidět víc. V době pandemie, se člověk i jaksi víc, do něj ponoří. Mně osobně se, ale líbil i druhý, který, jak zmínil Norri, připomíná Skalpy, či muže hněvu od Aarona. A to já rád. Taky rád postapo a k tomu ten vizuál. Nádhera. Takže co tu máme. Skvělý rozjezd, ale já chci víc!

12.07.2021


Nesnesitelná lehkost bytíNesnesitelná lehkost bytíMilan Kundera

Kundera mě nepřestává překvapovat, jak dokáže rozebrat člověka až na samou jeho podstatu. Jeho postavy prodělávají především vnitřní boj. Kdyby K. psal jen o tom, co dělají navenek, byl by z toho prostý, druhořadý příběh. Jenomže právě ty vnitřní pocity jsou tím nejdůležitějším v ději. Rozvíjí se zde několik dějových linek, z nichž hlavní je ta o Tomášovi a Tereze, ovlivňující přímo i nepřímo ostatní. Do nich promítá svoje myšlenky a rozvíjí vlastně základní otázku bytí, jež je zahrnuta v samotném názvu knihy. Vyhýbáme-li se věcem, kterých se bojíme, nebudeme žít naplno a zůstaneme obklopeni sice věcmi dobrými, ale nebudou pro nás nic znamenat. A my zároveň nebudeme znamenat nic pro okolí. Zato překonávání překážek nám dává pocit, že žijeme, že to co děláme má smysl. My to víme, ale často to nedokážeme pojmenovat a uvědomujeme si to až později. Ale takhle jednoduché to samozřejmě není, protože nikdo vám nedá návod jak žít a já se necítím na to, abych mohl filosofovat. A taky nemám proč, když to dělá dokonale Kundera. Jen přidám citát, který se mě dotkl a který je i v citátech autora:„Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování."

14.11.2014


Stopařův průvodce GalaxiíStopařův průvodce GalaxiíDouglas Adams

Je to už hodně dlouho, co jsem si chtěl knihu přečíst. Pak jsem viděl film a tím se moje čtení nadlouho odložilo. Musím uznat, že film byl natočen dobře a držel se skvěle předlohy, což se u filmů dost často nestává. Dokonce vypíchl i ty nejvtipnější momenty, převážně v podobě komentářů, bez obrazu - např. co se stalo, když Chrochtos Nadýmavý recitoval svoji "Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního jitra" nebo s obrazem - co se stalo se střelami, při zapnutí pohonu nepravděpodobnosti, atd. Přesto filmu něco chybělo. Myslel jsem si, že to NĚCO najdu v knize. Neobjevil jsem to, nebo jsem tam toho našel možná až moc. Prostě, i když jsem se bavil a myslím si, že ručník je jedna z nejužitečnějších věcí ve vesmíru, neobjevil jsem tu dokonalost, jež mi byla prezentována od lidí, co knihu četli. I když je to dost nepravděpodobné, stalo se tak a já z tohoto díla, ač jsem se snažil (protože má všechny mé sympatie), nevyždímal z něj takové nadšení, jako ostatní.

21.08.2015


Mach a ŠebestováMach a ŠebestováMiloš Macourek

Mám radost, že se příběhy líbí dětem i dnes a žádají si další knihy s Machem a Šebestovou. Ilustrace Adolfa Borna a humor Miloše Macourka milují. Je to správně ujetý a pořád zábavný, takže to nezestárlo ani po tolika letech. No a mně to baví číst (samozřejmě to nejde číst normálně a Nárožný se hlásí o slovo). Líbí se mi ta dlouhá souvětí, kde věta nekončí, stále pokračuje a Mach říká něco jako, člověče Šebestová, to je bezvadnej nápad, vytáhl sluchátko, hned s ním všechno zařídil a než bys řekl švec, byli s Šebestovou někde na opačném konci vesmíru. Jo a do 3.B jsem taky chodil, aby bylo jasno!

11.04.2019


Drsný spasitelDrsný spasitelMiroslav Žamboch

Kniha mě nenadchla, ani nezklamala. Obsahovala horší a lepší pasáže. Neubráním se srovnání hlavního hrdiny s Patejlem od Kulhánka (proč všichni vytahujeme Kulhánka?). Jde o to, že u Patejla ví člověk, že je to záměrně přepálené a tím i odpouští spoustu bizarních záležitostí. U tohoto díla mám pocit, že se chvíli bere moc vážně a sem tam pronikne náznak zlehčení. Ale přesto převládá ta nejistota, kam ho zařadit. Jde o subjektivní názor, ale když mě tento pocit neopouští po celou dobu příběhu, lehce se nad ním zavře voda a spláchne ho do zapomnění. Plusy knihy pak spočívají hlavně ve výběru prostředí a ..... a protože Žamboch. PS: viděl jsem film. Oprava. Proklikal jsem film. Hrozně jsem mu fandil nebo čekal, že se minimálně nasměju. Zavíral jsem oči nad CGI a jinými blbostmi... Ale když máte brutální neherce, co se snaží mluvit drsně, není to ani k smíchu. Je to spíše smutné a zoufalé. Drsný spasitel je prostě motorová pila, chycená za špatný konec....ne, to by bylo až moc dobré. Jde jen o motorovou pilu, která není chycená.

18.01.2021


Operace ThümmelOperace ThümmelF. Kotleta (pseudonym)

Poté, co jsem si zkritizoval Hustej nářez, jsem na Kotletu zanevřel. Po povídkách Válkotvůrců, jsem opět zbystřil a na Františka Leoše Kyšu Kotletu, jsem se více zaměřil. Zrovna byl v Pevnosti (to je takovej časopis pro nás nerdy, kdyby někdo nevěděl), byl článek o Legii. Protože mám rád drcení invazivních emzáků a k tomu když hlavní hrdina pochází z našich lužin a hájů, šel jsem do toho. První překvapení bylo, že se tentokrát Kotleta držel a nesnažil se nacpat přirovnání ke všemu, co potkal. Postavy si člověk taky hned oblíbí ( trochu se mi do toho cpali v hlavě Strážci galaxie) a co se týká děje, tak na rozjezd dobrý. Sice nic originálního, ani složitýho, ale zabaví to. Odpouštím tomu i tu akci ke konci, která by logicky proběhla zcela jinak. Vypnout mozek a těšit se na další díl. / ,, Jiná lednička mi nabídla jakýsi mixér různobarevných nápojů. Ten růžový chutnal jako kafe, zelený jako Starobrno. Po vyprsknutí na podlahu, zmizel z nabídky."

28. června


Temná trilogieTemná trilogieMiroslav Žamboch

V první povídce se poučíme, jak se mají vychovávat děti, aby nám vrátily lásku do nich vloženou. Ve druhé se dozvíme, jak si teenageři vyjednávají respekt mezi svými spolužáky. A ve třetí, jak sbalit holku a pozvat ji na drink. No ono to vlastně není ani moc složitý. Stačí mít na výšku tak tři metry a mít šířku ramen takovou, abyste procházeli dveřmi bokem. No a taky neuškodí, být trochu neporazitelný.

25.08.2014


Kletba Pána ZloraKletba Pána ZloraStephen R. Donaldson

Když přehlédnu obálku, kterou jsem se styděl ukazovat na veřejnosti, protože vypadá jak z nějakého milostného románu a pominu název, který zní, jako by ho vymyslelo pětileté dítě ve školce, musím vyzdvihnout obsah, který mě opravdu učaroval. Děj se točí okolo malomocného muže, kterého se každý štítí a drží se od něj dál. Život v osamocení, kdy se bez vlastního přičinění stává vyvrhelem společnosti (dokonce i rodiny), z něj udělá člověka nevrlého, nesnášenlivého a přemýšlejícího o ukončení, již tak zkaženého života. Když dojde k nehodě a Thomase srazí policejní vůz. Je přenesen, nebo spíš jeho mysl do "meziprostředí", kde je konfrontován se samotnou podstatou zla. Je už na čtenáři, zda pohlíží na zlo, jako na temnou stránku duše Thomase, nebo prostě jen na nějakého Satana, Saurona, či jiného pána zlého a nejzlejšího. Poté přijde hlavní část, kdy se ocitá ve fantasy světě a tam už se rozvíjí epický a plnohodnotný příběh. Hlavní devízou, proč je pro mě tak přitažlivý, je charakter hlavního hrdiny. Není jednoduchý, ale o to je zároveň více uvěřitelný. Je to spíše anti-hrdina a jelikož je přesvědčen o tom, že je v komatu, chová se k lidem v tomto světě, víceméně lhostejně a nevěřícně. Proto je nazýván "Nevěrcem". Protože je, ale hlavní hrdina myšlenkami ve dvou zcela rozdílných světech, je zmítán pochybami a nejedná vždy podle stejného schematu. V jedné situaci, jen aby dokázal, že svět, v němž přebývá, není skutečný, provede věc, která mě při čtení na chvíli vykolejila. Po tomto činu, který Thomas provedl a o němž se ve vzteku domníval, že je jednoduše prostě činem "snovým", stejně nese následky, jelikož v tomto světě stále přetrvává. Následky jsou hlavně psychické, i když sám sebe přesvědčuje, že to co koná, se skutečně neděje, všechno plnohodnotně prožívá. Důvod, proč po tomto činu, je ve světě stále vyvoleným hrdinou je hlavně prsten z bílého zlata, který se v těchto končinách již nenachází a lidé mu připisují magickou moc, kterou Covenant nedokáže ovládat. Dalším důvodem je přesvědčení, že Thomas je převtělením Bereka Půlručka (Thomasovi chybí dva prsty), dávného hrdiny z legend, jenž zachránil zemi před záhubou. Je mi jasné, že kniha nesedne každému, ale mě tento styl vyprávění přesvědčil o tom, abych si přečetl celou sérii (i tu po ní, která ale už bohužel za moc nestojí). Byl jsem z ní nadšen a dodnes je pro mě jedna z nejlepších, co jsem kdy četl.

20.08.2014


Bivoj běsobijceBivoj běsobijceJuraj Červenák

Vypadá to, že jsem si po Sapkowském, našel dalšího oblíbeného autora s podobným záběrem. Červenák nechodí pro fantasy daleko a je svěžím větrem pro nás české čtenáře. Po povídce "Vládce stříbrného šípu" jsem sáhnul po díle, věnovaném Bivojovi. Tedy to jsem si zpočátku myslel, ale záhy jsem zjistil, že hrdinů je tu mnohem víc a i takových, kteří jsou zajímavější, než Bivoj samotný. Z rukopisu Červenáka je znát, že se vypracoval na přímočarém "Conanovském" stylu a přenesl ho do českých luhů a hájů. Čtení rozhodně není pro intelektuály, ale je to jízda, která mě opravdu bavila a o to mi jde. Sám jsem se tomu divil, že např. začlenění Rusalek do příběhu, coby jakési připodobnění amazonek, mi nepřišlo trapné. Ba naopak, skvěle do příběhu zapadly. A takhle to bylo se vším. Libuše, Teta a Kazi, naplněni silou pohanských bohů? Proč ne? Kanec, jako nejdrsnější monstrum? Proč ne? Živá Vltava? Atd., atd. Červenák se s tím popral po svém a mě, jakožto čtenáře podřadné literatury, velice potěšil. Jdu na druhý díl a budu doufat, že Wulfhart, nynější oblíbenec, dostane víc prostoru.....

24.09.2014


Mrtvý na Pekelném vrchuMrtvý na Pekelném vrchuJuraj Červenák

Protože mě baví styl, jakým Ďuro píše, tak i přestože jsem převážně čtenář fantasy, když detektivku napsal on, musel jsem si jí přečíst. A udělal jsem dobře. Nedokážu srovnat, protože detektivky nejsou mé oblíbené knihy, ale když se tomu navlékne historický kabát, jsem pohlcen. Historie, fantasy, nebo mix a spisovatel mě má na své straně. Ovšem tím to teprve začíná. Jsou knihy, které toto mají, ale neudrží si mojí pozornost. V případě této knihy to bylo naopak. Děj měl spád a tempo, při kterém jsem jen nerad zavíral knihu, abych například vystoupil z vlaku a zamířil do práce. Těšil jsem se, že budu zase pokračovat, až pojedu zpět. Když pak po úmorném dni, konečně dorazíte na vlak, usadíte se, otevřete dychtivě knihu a v tu ránu přisedne nadšený soused, který jede s vámi celou cestu a nezavře hubu...no nic, to už jsem hodně odbočil. Je to prostě výborná kniha a já se těším, až si pořídím druhý díl. Mimochodem postava Steina je výborná. Drží si svůj styl a nevybočuje ani náznakem nějaké vřelosti. Je to typ pravého vůdce, který určuje směr a je pevným bodem v ději. Barbarič je takový týpek, se kterým se ztotožní čtenář, protože má podobné pocity, jako "normální" člověk. Asi ne jako Jaroš, který ani normální být nemůže. Jaroš je složka akční. Koná všechny úkony fyzického rázu. Ať už někam běhá, nosí, seká, řeže, atd. Líbí se mi, že skoro nemluví. A když promluví, stojí to za to.
/,,Prohlédl jsem ho opravdu důkladně, kapitáne. Aby mi nic neuniklo. A nemohl jsem si nevšimnout...jistých změn v oblasti rekta." ,,Kde?" ,,Zadek. Svěrač. Řitní věnec." ,,Dobrá rozumím." ,,Buď trpěl trávicími potížemi, které mu dlouhodobě způsobovaly velmi tvrdou stolici, nebo..." Jaroš nemusel dokončit, Stein a Barbarič zamyšleně přikývli. /

01.12.2014


DobrákDobrákJiří Kulhánek

Zpočátku jsem si říkal, že jde o drsný béčko, ale ihned mě napadlo, že to je snad céčko. Nicméně pak jsem se do čtení zažral a bral vše s nadsázkou. Kulhánek píše prostě čtivě a mě to baví. Když, ale došlo na tu honičku se Saladinem, tak jsem se vyloženě těšil, až to zkončí. A stejně jak teď vidím u Slookiho, nemohl jsem se přenést přes ty šťastné náhody a hlavně nezničitelný stroj, který umí všechno, co doteď třeba neuměl, ale pokud je to ku prospěchu věci, hezky vysvětlit, proč je to tam tak násilně naroubováno a jede se spokojeně dál. Přežvejkl jsem povrch vozu, co se týče "neviditelnosti", o tomto vývoji jsem i něco četl, ale že je tato vrstva i na kolech? Nepřilnavá vrstva, jak bylo několikrát zmíněno na kolech, které se dostanou ze všeho? Bylo tam toho víc (včetně kotrmelců, jak je již níže uvedeno), ale já si furt říkal, neřeš to. Problém byl v tom, že Kulhánek v tomto směru stále vršil jednu supervymoženost za druhou, že už mi to lezlo krkem. Jinak se to čte, ale tak rychle a s takovou kadencí, že toto, pro mě hluché místo, autorovi odpustím a vrhnu se s chutí po krvi do dalšího dílu. Bojím se, ale že už se Maxovi nebude chtít jít pěšky...

01.10.2015


Hustej nářezHustej nářezF. Kotleta (pseudonym)

Zvláštní. Ač poměrně dobře napsané, nějak mě to neuchvátilo. Hrdina nesympatický, namyšlený kretén, se sice časem trochu srovnal, ale pořád na mě působil...no, vlastně spíš na mě už nějak nepůsobil. Všechny postavy mi byly ukradené. Možná Gerhard byl trochu zajímavý, ale nedostal moc prostoru. Myšlenka s invazí a upíry, byla docela vtipná, ale to bylo asi vše. Nemyslím si, že je to odpad, ale mě osobně je úplně jedno, jak bude příběh pokračovat a co se stane s přeživšími. Nepomůžou tomu ani sprostá slova, sex, nadávky a podsouvaná přirovnání, narvaná kam to jenom jde. Jsem asi kurva, doprdele zmrd, co si raději posere kozy, než by ztrácel čas dalším zbytečným dílem, kterej by u mě v knihovničce byl používanej asi jako automat na kondomy v kostele.

21.10.2015


Vlci z CallyVlci z CallyStephen King

Nemám rád námět sedmi statečných (dobrá, spíše samurajů), je to už hodně omleté a bál jsem se toho. Jenomže King dokáže z jakéhokoliv námětu, udělat úplně něco absolutně odlišného, co si jde svojí vlastní cestou a z každé maličkosti, dokáže udělat důležitou součást celku. Dokáže v pátém díle přivést novou postavu a vystavět jí příběh tak, že máte pocit, že tam byla celou dobu a nesnesli byste, kdyby tam chyběla. Pohrává si s realitou a zachází až tak daleko, že do knihy propašuje i sebe a své dílo. Dobrý tah Stephene, Prokletí Salemu už si budu muset po tomhle opravdu přečíst. Prostě celý tento svět a jeho příběh je tak neskutečný....nebo skutečný? Jsem jím naprosto pohlcen a v mém osobním žebříčku se tato série nachází právě teď někde, kde bych určitě dostal závrať. Ještě, že je tu Callahan. A já říkám díky a hopala na další díl!
PS: zabili Kennyho, parchanti!

19.06.2016


Šepot a řevŠepot a řevRobert Kirkman

Minule by to byl spoiler, ale kdo se dostal sem, už ví jak to je s tou zvláštní skupinou. Takže si dovolím malou poznámku. Autor je fakt borec, o tom nemůže být pochyb. Nicméně mě v minulém díle napadlo, že taková "evoluce" nemrtvých, by nemusela být špatná. Dost by se to rozjelo na jiný úrovni. Ale zase chápu, že by se tím akorát ukojily moje fantasy choutky. Jinak tenhle díl mě dokázal opravdu zvednout ze židle, díky těm fakanům a Gregorymu. A to jde "jen" o komiks.

29.06.2018


S vlčí hlavou v erbuS vlčí hlavou v erbuFrantišek Niedl

Maso ze supermana trochu pokrájíme speciálními noži, vložíme pár těžkých překážek, prošpikujeme ostrými hroty kopí a posypeme chilli kořením. Následně ho vykoupeme ve sladké milostné marinádě a poté necháme uležet stranou, zatímco si přichystáme troubu na pečení. Zbavíme se spálených zbytků měst z předchozího dne a znovu podpálíme. Maso ještě osolíme. Když není sůl, požehnáme mu. Než vložíme maso do trouby, nabídneme mu spolupráci. Když odmítne, troubu za ním zavřeme a pak už jen čekáme, dokud se krásně neupeče. Jako přílohu si přichystáme brambory. Když nemáme brambory, ukradneme je sousedovi. Až maso budeme kontrolovat, musíme dát pozor, aby na nás nezaútočilo. Pokud útok přežijeme, připravíme se na další. Jestliže bude maso nakonec tuhé a příliš ostré, udělali jsme někde chybu.

15.10.2019


Wolverine: ZrozeníWolverine: ZrozeníPaul Jenkins

(+ SPOILER) Jediné, čím autor zamíchal karty, jsou osoby na počátku, aby nebylo tak zřejmé, kdo je ten "vyvolený". Pak jde už, ale o předvídatelný vývoj Wolverina. I když, abych nebyl tak přísný, tak je to také tím, že už máme předem dané, kdo se má zrodit. Ještě bych, ale vytknul ten konec, který vlastně chyběl a zkazil mi tím dojem z celého čtení. Jinak jde o komiks, který se mi po výtvarné stránce líbil a příběh je i přesto všechno, lepší průměr. I když jsou použita mnohá klišé, nenudil jsem se. Jde, ale o komiks, na který brzo zapomenu. Nejlepší Rosomák je dle mého, Starej dobrej Logan a toho z vrcholu, jen tak někdo nesejme.

04.11.2020


Nejlépe chutná za studenaNejlépe chutná za studenaJoe Abercrombie

Tady se někomu škola psychologie, opravdu hodila. Joe opět ukázal, že síla jeho příběhů, tkví především v propracovaných postavách. Jejich charaktery, jsou zapamatovatelné, chování uvěřitelné. Bráno s rezervou, v jakém světě žijí. Člověk si chtě nechtě, oblíbí v příběhu "zápornou" postavu, jelikož samotní "hlavní hrdinové" nejsou, žádní Dušínové. Vlastně paradoxně, jsem si nejmíň oblíbil Monzu. Tam to prostě nějak nebyla citovka. Kdo nezklamal a kvůli komu, jsem se na čtení těšil, byl Nicomo Coska. Hrdina, který v součtu jeho (zlo)činů, vychází vlastně jako největší záporák, přesto zůstává stále sympaťákem. Vždyť co může být horšího, než změna stran, podle toho, jak se mu to hodí a bodání do zad, v nečekaných chvílích? Asi když to člověk neumí tak vtipně okecat, jako Coska. Když pak vede s kýmkoliv dialogy, nebo ještě lépe monology s Dobrákem, je to vždy zábava. /Cosca poplácal Dobráka po zádech. „Poctiví lidé jsou tak vzácní, že se často zaměňují za zločince, za rebely a za šílence. Jaké byly vlastně tvé zločiny, kromě toho, žes byl jiný?“ „Nejdřív loupež, za to jsem si odpykal sedm let. Když mě chytli podruhé, napočítali mi osmdesát čtyři bodů obžaloby, se čtrnácti vraždami.“ Cosca nakrabatil obočí. „Ale byl jsi opravdu vinen?“/ Pak tu máme samozřejmě Třesavce. Výborná postava, která mi přišla, jako ta hlavní a se kterou by se čtenář dokázal i ztotožnit, kdyby byl poctivým řezníkem, kterému rupne v bedně, když si s ním vytírají prdel. Morveer, kterého mi líto nebylo, ale bavili mě, jeho myšlenkové pochody a nepatrné chybky. Jitřenka, která bavila především tím, že stále něco jedla, v jakékoliv situaci a tím, jak doplňovala věty Morveera. A nakonec Šenkt, který byl takový Flash (nebo spíš Quicksilver) ve světě Styrie (popis zpomalených soubojů, byl vážně dobrý). Asi jediná postava, kde Abercrombie popustil uzdu možné reality a užíval si oné nadpozemské schopnosti. Co se týká děje, tak honba za pomstou, už tu byla nesčetněkrát, přesto to byla jízda, kterou jsem si užil.

07.09.2021


1 ...