Whitney je stalkerka a jejím nejoblíbenějším cílem jsou obyvatelé bohaté čtvrti, kde se všechno na první pohled zdá dokonalé. Když se ztratí malá holčička, vidí v tom příležitost, jak se dostat do přízně Emmy a jejího kruhu krásných kamarádek.
Tohle je totiž takový odpočinkový thriller bez zbytečného násilí nebo potoků krve. Napětí je tu budováno pomocí lží, tajemství a přetvářky
Prostředí jako z filmu Stepfordské paničky v kontrastu s chudou Whitney žijící ze státní podpory. Whitney zabíjí nudu tím, že potají pozoruje životy navenek dokonalých rodin, ale prohlédne zdánlivý lesk jejich životů a vidí i různé kostlivce ve skříni.
V knize se střídají POV, Whitney, Emmy a neznámé dívky z minulosti. Styl je takový svěží a příběh graduje postupně. Každých pár stránek budete podezírat někoho jiného a celkové rozuzlení (myslím) neodhadnete. Vše ale funguje a dává smysl
Whitney jako taková mě moc bavila už od prvních stránek a její kamufláže s grepem a kočárkem, ale i dál jsem se někdy jejím vnitřním monologům a myšlenkám musela smát
Mám dvě věci, které podle mě v příběhu působily neuvěřitelně a možná trochu rušivě. Nemyslím, že by policie v reálu čekala tak dlouho, než by vyšla na veřejnost s fotografií malé Abby. A druhá věc byla samotná Emma, která údajně vnitřně trpí, ale vesele fotí selfie v plavkách na Instagram a pořádá zahradní party, jako by jí právě neunesli malou dcerku
4,25*/5* Pokud milujete domácí psychothrillery ve stylu Shari Lapeny, tohle si rozhodně přidejte na TBR list, protože Elena to umí ještě lépe!
Boston, 17.století. Margaret Jonesové je odsouzena za zločiny čarodějnictví. Její muž Thomas vzpomíná na jejich společný život a na nespoutaný živel, kterým jeho žena byla.
První z čarodějnic je příběhem o lidské omezenosti, fanatismu a strachu z neporozuměného. Místy mi to připomínalo knihu Zamrzlá řeka, kterou jsem četla někdy zkraje tohoto roku, ta se ovšem odehrává o téměř 2 století později, kdy lidstvo v některých názorech už pokročilo.
První z čarodějnic je inspirovaná skutečnými událostmi a osudem léčitelky Margaret Jonesové.
Všechna ta obvinění a „důkazy“ čarodějnictví jsou nám v dnešní době naprosto k smíchu a nechápeme, kdo tomu mohl vůbec věřit. Desetitisíce popravených žen jsou bohužel smutným důkazem, jak fanatismus a hloupost dokáže strhnout dav.
Margaret „Maggie“ Jonesová byla lékárnice a porodní bába. Měla jistý šestý smysl, díky kterému byla ve svém oboru nejlepší. To jí však přineslo i nevyžádanou pozornost závistivých a hloupých obyvatel osady, kteří se báli všeho, čemu nerozuměli, a co se jakkoliv odchylovalo.
Maggiina prořízlá pusa, důvtip a ohromné srdce přetékající láskou byly tahounem celé knihy. Vztah Maggie s Thomasem byl úžasný. Život jim ovšem kromě hluboké a vášnivé lásky přichystal i velmi smutné zkoušky, které tehdejší doba s sebou nesla.
První z čarodějnic je ohromně čtivě napsaná a přeložená. Užitý jazyk je takový „od rány“ a přidává knize na spádu.
Já jsem od maturitní četby velkou fanynkou knihy Kladivo na čarodějnice, která popisuje čarodějnické procesy na našem území. Četla jsem ji už dvakrát a pokaždé je mi fyzicky zle.
Tady se tenhle pocit nedostavil a možná to bylo tím, že závěr knihy je nám vyzrazen hned na začátku. Podle mě by to mnohem víc fungovalo, kdyby byl prolog vynechaný
4*/5* doporučuji, pokud chcete stravitelnější příběh o honu na silnou ženu, která se však odmítne podrobit.
Kniha Trýzeň je vystavěna trochu jinak, než jsme zvyklí. Nemáme tu hlavního hrdinu nebo hrdinku jako takovou, ale hlavním spojujícím prvkem příběhu je zlatý šperk, který se různými způsoby dostává z ruky do ruky a skrz celá staletí putuje celou Evropou.
Tento šperk postupně mění i svoji podobu a tvar a vlivem okolností se i redukuje, ubývá drahokamů i zlata.
Trýzeň je historický román, procestujeme Evropu od 15. století až do století 20., ale je zejména sondou společenských vrstev a lidských charakterů, ukazuje vliv doby na chování člověka, lidský strach, vášeň a v neposlední řadě i mamon, který zůstává po staletí neměnný.
Kniha je rozdělena na několik částí vždy pojmenovaných podle města, ve kterém se právě nacházíme. Začínáme ve Florenci, přesuneme se do Benátek, Vídně, Krakowa i do Helsinek.
V každé této části začínáme jakoby od znovu a není jasné, jak tato nová část souvisí s tou předchozí. Teprve s přibývající stránkami zjistíme, jak se naše „zlato“ dostalo odněkud zase jinam.
Některé části jsou zajímavější než jiné a občas se mi stalo, že mi bylo líto, že se přesunujeme jinam. Zase nová doba a nové postavy, na které si zvykáme.
V prvních stoletích je tu i výrazné téma víry a Boha, což dává vzhledem k té době určitě smysl.
Trýzeň na bookstagramu moc vidět není, já ji viděla jenom asi jednou, a to stačilo k tomu, aby mě zaujala a tento zájem rok přetrvával. I přes to se musím přiznat, že se mi do čtení dvakrát nechtělo, protože kniha je to obsáhlá a já se bála, že to bude náročné čtení.
Ale Trýzeň trochu klame svojí konstitucí, protože text uvnitř je rozdělen do mnoha malých odstavců a je tu tedy i hodně mezer. Text je navíc velmi čtivý a stránky mizí pod rukama rychleji, než byste očekávali.
4*/5* Kniha rozhodně nebude pro každého, ale pokud máte rádi historické romány a chcete možná trochu netradičního, sáhněte po téhle finské krásce. Já kromě obsahu miluju i tu obálku!
Bree utíká před traumaty své minulosti do malého městečka Pelion. Tam se pomalu stává součástí komunity, seznamuje se s Archerem Halem, tak trochu místním podivínem. Bree se nenechá odradit a pomalu se dostává Archerovi pod slupku, kde nachází obrovskou bolest i lásku.
Jaký máte názor na epilogy „o X let později“ u romantický knih? Já bych je zrušila, všechny jsou vždycky stejný.
Když se mě někdo zeptá na moji oblíbenou romantickou knihu, automaticky odpovídám Pýcha a předsudek. Archer pana Darcyho sice nepřekonal, zařadí se ovšem pravděpodobně do mých top 3 tipů na romantické knihy (Pýcha a předsudek – cokoliv od Abby Jimenez – Archer’s voice)
Kniha je plná traumat a bolesti obou hlavních postav. Ovšem Archer mi ve svém osamění doslova lámal srdce. Ach Archer a jeho čistá duše. Toho si zamilujete!
Nelehkou minulost má i Bree, a její následky jsou následně jednou ze zápletek knihy. A já brečela!!!
Jejich vztah se buduje postupně, z přátelství vzniká láska, která je citlivá, upřímná a plná vášně (no..možná mohli trávit svůj společný čas i jinak než v posteli)
Upřímně knížka není dokonalá, ale já jsem víc než ochotná nějaké to klišé a nesmysl přehlídnout.
Archer je první díl trioligie Pelion a do dalších dílů se nejspíš pouštět nebudu, protože to už zavání klasickou maloměstskou romatickou ala „z bad boye štěňátkem“. To není něco, co úplně vyhledávám a taky nevím, jestli jsem připravená odpustit Trevisovi.
Sydney hledá životní lásku s pomocí randící aplikace. Zatím jí štěstí moc nepřeje, ale po jedné hodně nevydařené schůzce ji pomůže náhodný kolemjdoucí, ze kterého se vyklube velmi pohledný doktor.
Po předchozím zklamání z knihy The Intruder, který byl přeplácaný, jsem z Přítele nadšená.
Jediné mínus téhle knihy však byla samotná hlavní hrdinka. Sydney nám několikrát zopakuje, že přece není hloupá, ale její myšlenkové pochody a činy hovoří proti tomuto jejímu tvrzení, protože větší naivku a hlupaňu jsem dlouho nepotkala.
Pokud už jste od Fredy něco četli, tak je tu opět podobný vzorec. Vše se zdá naprosto jasné, ale samozřejmě můžete i tady počítat s plot twistem, takže začíná hra na to, jestli ho včas odhalíte. Já měla dvě teorie a jak se ukázalo, byla jsem uplně mimo.
Celkově mě ale kniha moc bavila. Jsou tu dvě dějové linky a obě jsou temné a zajímavé.
4,25*/5* Za mě asi nejlepší Freida, co jsem zatím četla.
PS: TIP! Pokud chcete začíst anglicky nejen číst, ale i poslouchat audioknihy, ale bojíte se, zkuste právě Freidu
Maya letí na Sicílii na svatbu svého bratra. Potkává tam bratrova nejlepšího kamaráda Conora, který je o 15 let starší .. a do kterého je už dva roky bezhlavě zamilovaná. Ten však nechce nic takového vůbec připustit.
Nevhodný letní románek volně navazuje na knihu Tohle není láska – vyskytneme se tu na svatbě ústřední dvojice z předchozího dílu. Pokud jste tak trochu ignoranti jako já a tuhle informaci si předem nezjistíte a předchozí díl jste nečetli, tak dobrá zpráva je, že to ničemu nevadí a knihu si užijete i tak.
Dostaneme to, co jsme od Ali dostali už několikrát před tím. Nic inovativního nečekejte, je to pohodová romantika, kde víte, jak to skončí ještě, než knihu otevřete. Tady je navíc nádherné prostředí Sicílie a je to naprosto ideální čtení na dovolenou.
Kniha má dvě dějové linky, přítomnost na Sicílii a minulost ve Skotsku, kde se dozvídáme historii přátelství mezi Mayou a Conorem. Musím říct, že tahle linka mě hlavně na začátku bavila mnohem víc, Conor byl dokonalý stoický MMC.
Co mi ale dost vadilo, bylo Mayino v přítomnosti. Absolutně nerespektovala Conorova rozhodnutí, byla urputná, otravná a iracionálně žárlivá. On jí nikdy nic nesliboval, od začátku ji řekl své stanovisko a ona byla jak malé dítě, které dupe do země, protože ona přece CHCE!
Pak přijde samozřejmě překvapivý zvrat, a Conor zhruba do dvou hodin od svého rezolutního začne plánovat svatbu, a jak Mayu oplodní. Too much, too fast!
Jako každý druhý ale miluju trope age gap a tady jsou výborný vtípky na toto téma. Vzhledem k tomu, že jsme doma s manželem taky o 10 let, tak jsem mohla čerpat i nějakou inspiraci, jak ho popichovat.
3*/5* Ideální čtení pod slunečník, já ale asi čekala víc. Hypotézu/Teorii/Hlavu plnou lásky miluju a Nevhodný letní románek se na jejich úroveň nevyšplhal.
Sybil je přes 70 a žije sama. Její děti mají své vlastní rodiny a ona tráví většinu času tím, že píše dopisy. Jim, sousedovi, svému lékaři, anebo různým slavným osobnostem. Skrze dopisy poznáváme Sybilin život i její povahu.
Celá kniha je psaná formou dopisů, což jí odlišuje od ostatních. Čte se velmi dobře a velmi rychle. Co kapitola, to jeden dopis, takže kapitoly jsou poměrně krátké a svižné.
Ovšem v celém tomto konceptu vidím trochu chybu, kterou jsem pociťovala hlavně na začátku knihy. Nechápala jsem, kdo Sybil odepisuje, protože (logicky) jméno je až v podpisu na konci dopisu. Časem se dávají události dohromady, vy si zvyknete i na styl psaní jednotlivých postav a začnete (alespoň většinu) rozeznávat.
Sybil je křehká stařenka, ale i když to ryze kladná postava, její sílu a houževnatost budete obdivovat. V životě udělala pár chyb, kterých ve stáří lituje. Je velmi svéhlavá a nebojí se vyjádřit nahlas, když se jí něco nelíbí. Zároveň má ale srdce na dlani a snaží se pomoct, když může. Také si ale uvědomuje svoji smrtelnost a některé věci chce dát do pořádku.
Nikdy bych neřekla, že se formou dopisů dá napsat takto emotivní román. Řeší se tu těžká témata a pro někoho budou i velmi bolavá.
Tu největší Sybilinu bolest si nedokážu vztáhnout sama na svůj život, a proto se mě kniha tolik nedotkla a nezničila mě tak, jak jsem očekávala. Chápu ale, že pro někoho je kniha srdcervoucí.
Starý deník nalezený v domě v Káhiře spustí řetězec událostí a úmrtí, které mají vypadat jako náhoda. Mladá Egypťanka s českými kořeny ho pomalu pročítá a netuší, že hrozba se každou chvílí blíží k jejímu domu. Je to faraonova kletba nebo něco jiného?
Faraon je něco jiného, než jsme od Petry za poslední roky zvyklí. Není to historická depka, ani psychadelický příběh ze Šumavy (ale Šumava zanechává stopy i v Egyptě!)
Většinu knihy tvoří zápisky deníku pradědečka, ve kterém si bezejmenná Egypťanka čte. Vydáváme se v něm na přelom 19. a 20. století a postupně až do 20. let, kdy došlo k převratnému objevu Tutanchamonovy hrobky.
A tady začíná Petra čarovat a servírovat nám nějaké konspirační teorie, ovšem tak uvěřitelně, že začnete pochybovat.. a neznalí jako já taky googlit.
Vzhledem k tomu, že u Tutanchamonovy hrobky je dosud spousta věcí neobjasněných, konspirací existuje spousta a můžeme nechat Petru pohrát si s naší fantazií.
Při čtení se postupně mění pohled na situaci. Na začátku jsem těm zapáleným hledačům moc fandila! A pak ten konec a honba za slávou a zlatem.
Moje znalosti Egypta končí Imhotepem a Brandonem Fraserem v outfitu ala Indiana Jones. Nikdy mě tahle část historie nezajímala a nebavila, takže jsem vůbec neočekávala, že se do knihy o vykopávání mrtvol (s nadsázkou samozřejmě… i když…) tolik ponořim. Tímto Petra stvrdila, že od ní si dám klidně i ten nákupní seznam.
4,5*/5* Půl hvězdičky jsem strhla za překombinovaný konec, který podle mě byl trochu zbytečný. Ale teď víc jak týden po dočtení je mi to úplně jedno a můj verdikt zní jednoduše: přečtěte si to! A pokud Vás navíc baví historie Starověkého Egypta, budete nadšení.
Bára se po několika letech vrací do rodného městečka, odkud se v mládí bez vysvětlení rodičů odstěhovali. Chce napravit dávné křivdy, které pociťuje dodnes. Brzy se potká s Ptáčníkem, se kterým má společného víc než jen zájem o přírodu.
Na stylu Aleny Morštajnové je něco, co mně nějak stoprocentně nesedí. Nedokážu to specifikovat, ale prostě mě její knihy nedokážou úplně vtáhnout a pohltit.
Přitom ona píše vážně dobře, rozebírá zajímavá témata i různá časová období, a její knihy nejsou na jedno brdo. A i když mi na jejím stylu něco nesedí, Čas vos je už její čtvrtá kniha, do které jsem se pustila. A jsem vlastně dost spokojená s tím, co jsem dostala.
Je to nenápadný příběh dvou obyčejných lidí, jejichž život se mohl vyvíjet úplně jinak, kdyby nežili pod vlivem toxických lidí. Příběh o tom, jak nepodložená pomluva může ničit nejen pověst, ale celé životy. Příběh o pomstě a odpuštění.
V téhle knize nepřijde žádný moment překvapení nebo velký zvrat. Průběžně se odkrývá minulost a dílky do sebe zapadají, je to postupně lehce odhadnutelné, ale vůbec mi to nevadilo. Prim tu hrají emoce, vnitřní boj a vývoj vnímání postav.
Čas vos se mi dostal do ruky náhodou, dostala jsem ho jako dárek, a jsem moc ráda, protože jinak bych se k němu asi nedostala. Pokud si ke mně v budoucnu si najdou cestu i další knihy od autorky, budu je vyhlížet pravděpodobně už optimističtěji a ráda si něco dalšího přečtu. A doufám, že se dočkám knihy, která i mě vystřelí z papučí.
Jana se již v brzkém věku rozhodla věnovat svůj život Bohu. Po revoluci se uchyluje do kláštera, kde se spolu s ostatními sestrami snaží zchátralý klášter dát to původního stavu, aby mohl započít poklidný řeholní život.
Na Návrat vídám víceméně průměrné až negativní recenze a já mám pocit, že si to nezaslouží a chci se knihy trochu zastat
Je to něco úplně jiného, než jsme od Petry zvyklí, ale to je za mě dobře! Neřeší se tu typicky nefunkční česká rodina, ale je to o vnitřním světě mladé holky, které se bortí veškeré ideály a pomalu v ní narůstají pochyby o životě, který si vybrala.
V knize se ocitáme v hlavě Jany neboli sestry Františky. Po nástupu do kláštera a soužití s řeholními sestrami jiných generací zjišťuje, že i ženy v hábitech jsou pouze lidské bytosti s minulostí a chybami.
Největší šok ji ale do života vnese novicka Karin, která ji láká nejen svým závojem černých vlasů, ale hlavně nespoutanou energií. Dokáže láska k Bohu nahradit plně nahradit lásku k člověku?
Příběh je poměrně předvídatelný, ale vnitřní boj a ztráta iluzí Jany mě ke knize přikovaly. Jedinou výtkou je, že pro mě jedinými sympatickými postavami byla Karin a Helena, což ale asi vzhledem k prostředí dává smysl.
Pokud vás od knihy odrazuje prostředí kláštera a řeholních sester, nemusíte mít obavy. Náboženství tu slouží především jako kulisa, která dodává příběhu atmosféru a umocňuje emoce. Nemusíte se bát žádný teologických výkladů, hlavní důraz je stále na postavách a jejich vztazích.
Jasně, Vrány, potažmo Pláňata to nejspíš nepřekoná, ale primárně bych se vyvarovala jejich srovnávání. Mně Návrat sedl víc, než Chirurg nebo Zahrada.
V příběhu Karviné pokračujeme přesně v místě, kde druhý díl končí. Navazujeme na osudy Ludwiga s Barkou, Ženky s Julinkou, Wojtka i dalších, kteří konečně po válce doufají v lepší dobu.
Tento díl je trochu více politický než předchozí a možná, že místy může trochu nudně, ale zároveň je to vzhledem k jednotlivým událostem a jejich vývoji důležitý aspekt.
Stejně jako v předchozích dílech i tady se hodně řeší uhelné doly, které v padesátých letech zahalí červený kabát. Budování socialismu něco stojí a cíle se musí plnit ne na 100 %, ale na 300 %. Bezpečnost a zdraví pracovníků je až na druhém místě. A pravda až na tom třetím.
Z postupného poddolovávání Karviné a odsunu tehdejších obyvatel do „nové Karviné“ mi bylo smutno. Na konci knihy jsou velmi zajímavé dobové fotografie.
Ústředními vypravěči třetího dílu ŠK jsou Wojtek, Ženka a později i Julinka. Wojtek začíná jako nadšený straník a příznivec komunistické strany, postupně se mu otevírají oči. Ženku a její silnou osobnost jsem si velmi už v druhém díle.
Kniha není jenom o uhelných dolech, ale o běžných životech, láskách, rodinných vztazích a nepříjemnostech doby. Nemalou součástí knihy jsou i příběhy útisku kněží v 50.letech a uměle vytvořené monstrprocesy s důlními techniky. Na konci knihy opět najdeme fotografie a životopisy skutečných postav, které se v ŠK vyskytují.
Nevím, kdy naposledy mi tak moc záleželo na osudech postav v knihách. Možná tím, že kniha přenáší reálné osudy (ne)obyčejných lidí té doby tak dobře, že opravdu cítíte jejich existenci se vším všudy. A moc by mě zajímal osud dalších generací.
Poslouchala jsem jako audio a mockrát děkuji @audiolibrix za poskytnutí k poslechu a recenzi. Jako bonus na konci audioknihy jsou i dobové záznamy procesu se „záškodníky“ a z archivu Českého rozhlasu.
4,5*/5* pro třetí díl, ovšem celá sága byla úžasná, děkuji Karin, smekám klobouk a všem moc doporučuji.
Moc mě to mrzí, ale kniha mi vůbec nesedla. Zejména stylem autorky a krkolomnými větami, nemohla jsem se vůbec začíst. Ve výsledku mi vůbec nezáleželo na hlavních postavách, bylo mi úplně jedno, co s nimi bude.
Přitom prolog a první kapitola začaly tak skvěle! Ale pak jsme se dostali do kruhu - někam se putuje, pak je boj, Rafael je zachrání, ony utečou, někdo je zajme - boj - Rafael je zachrání, aby mu zas zdrhly...
Celou knihu jsem doufala, že to zachrání hlavní záporák, který pak dostal v podstatě jen štěk. Mrzí mě to, nerada kritizuju knihy českých autorů a tahle je navíc vizuálně opravdu nádherná, ale já prvních 400 stran protrpěla. Posledních 100 stran bylo lepších a něco se konečně dělo, ale já byla v té fázi už frustrovaná a nezajímalo mě to.
Šarlotě všichni říkají, jak je chytrá, talentovaná a šikovná. Nikdo ovšem nevidí ty hodiny strávené učením, tréninkem a pochybami o sobě samé.
Volné pokračování Stačí mávnou křídly z pohledu Šarloty a Damiána, kteří se po rozchodu dají zpět dohromady a snaží se vybudovat vztah založený na respektu, lásce a hlavně důvěře, která byla narušená.
Šarlot je mladá dívka se spoustou nejistot. Nejen okolí, ale zejména sobě potřebuje dokazovat, že všechno zvládá sama a nepotřebuje pomoct. Upřímně? Rodiče měli zasáhnout mnohem dřív, nechápu, že to neviděli!
Damián řeší složitou rodinnou situaci, spoustu hladových krků a málo peněz k tomu. V 16 letech se musí naučit fungovat jako dospělý, což je vzhledem k věku náročné a dost možná to přinese nějaká chybná rozhodnutí.
V knize se střídají POV Damiána a Šarloty, kapitoly jsou krátké a čte se rychle a poměrně dobře. Z mého pohledu tam byly některé věci dost repetitivní a klidně bych prostředek zkrátila, naopak konec si myslím, že byl vyřešen rychle a trochu zázračně. Zejména Damiánova část mi přišla až příliš jednoduše ukončená.
Musím říct, že jsem své mladší já v Šarlotě dost viděla (naštěstí ne v takovémto extrému), což způsobilo, že jsem s Šarlotou prožívala znovu všechny úzkosti, ale zároveň mi byla v některých situacích hrozně nesympatická a štvala mě, pravděpodobně ze stejného důvodu. Trochu mi to oživilo některé rány, a dokonce jsem si u knížky i zaslzela.
3,5*/5* Tuhle knihu, stejně jako první díl série, bych doporučila všem mladým slečnám, protože věřím, že v některých situacích v dospívání může být hojivá a pomoci. Pro nás 30+ už to moc není, ale rozhodně nelituji, že jsem knihu přečetla.
Ada žije se svojí matkou po válce velmi chudě. Stále ji pronásleduje, že je Židovka, jako by si za války nevytrpěla dost. Musela se vzdát svého snu stát se lékařkou a za pár drobných pracuje jako ošetřovatelka. Naskytne se jí příležitost si na sociálním žebříčku přilepšit, stojí to ale za to?
U téhle knihy se mi moc líbil koncept – jakými cestami se může náš život uchýlit v závislosti na jednom rozhodnutí. ANO nebo NE – jedno slovo a dva rozdílné osudy.
50. léta jsou v knihách takovým vděčným tématem k nas*ání. Tady tomu není jinak, ovšem přišlo mi, že Markéta byla (v porovnání s jinými kolegyněmi) v obou variantách ke své hrdince poměrně shovívavá.
Skvělý nápad, ale popravdě vzatý trochu povrchně a nepříliš do hloubky. Stejně jako postavy, které byly tak trochu ploché. Karlův důvod pro jeho chování mi v kontextu doby vůbec nedával smysl, ale tak něco jako zázraky se možná děly i tenkrát.
Čtení jsem si užila, ale Odvaha je přesně ten typ knihy, která vás baví, ale je lepší se nad ní moc nezamýšlet do detailů, protože tam najdete nesrovnalosti, které by mohly výsledný čtenářský zážitek zkazit.
3,75*/5* (po dočtení jsem dávala 4*, ale uleželo se mi to a jdu s hodnocením lehce dolů)
Nathaniel po smrti matky přichází o domov a propadá drogám. V jednu zoufalou noc zaklepe na dveře svého otce, se kterým několik let není v kontaktu. Dveře mu ovšem otevře otcův nevlastní syn Elkan, který po nocích nemůže spát.
Pořádně těžký životní příběh dvou zlomených kluků, kteří v sobě najdou nejen oporu, ale i naději, že všechno může být dobré.
O těžká témata v téhle knize není nouze. Fyzická i psychická bolest, drogová závislost, pocit viny a trauma jsou zde vyváženy silnými emocemi, důvěrou a láskou.
A že ta láska teda je! Naprosto nádherná a čistá. Vztah Eliho a Natea je založený na obrovské důvěře jeden v druhého a vzájemné cestě k uzdravení. Nepřijde to ze dne na den a oba vědí, že je čeká těžká a trnitá cesta, ale mají silnou motivaci to zvládnou – jeden druhého.
Před tím vším si ale projdeme neskutečným zoufalstvím a bolestí, kterou pocítíme skrz slova na papíře. Autorky mají dar popsat vše extrémně realisticky. Postavy, jejich dialogy a emoce, kontrast povah Eliho a Natea, a taky musím vypíchnout vedlejší postavy… no prostě všechno dohromady funguje, zapadá do sebe a vytváří dokonalý celek.
Upřímně Vám nechci říkat nic moc konkrétního z děje, podle mě je nejlepší jít do knihy bez širších informací a odkrývat jednotlivé bolesti společně s kluky.
Už od prologu jsem věděla, že tohle bude nejlepší kniha od @szabi.writers , kterou jsem četla. Moc mě bavili Erik i Kasper (4,5*), Michael a Gabriel (4*), ale celou dobu jsem čekala na Natea a Eliho, abych dala knížce od autorek 5*. Nemám totiž vůbec co vytknout, od obálky, přes nádherné kresbičky uvnitř knihy, až po její obsah od prvního do posledního slova
5*/5* Už dlouho jsem nebyla při čtení ve stavu „chci dneska celý den číst, ale nechci, abych to dočetla“. Vím, že Eliho jsem určitě nečetla naposledy a rozhodně se dostane do top 10 letos přečtených knih.
Maddie se po smrti matky stěhuje ke svému strýci do Tennesee. On je velká country hvězda a Maddie se touží stát skladatelkou, záře reflektorů ji nikdy nelákala. Aby si ovšem mohla tento sen splnit, musí překonat šrámy minulosti.
Připravte si klobouk a nechte se unášet vůní venkova za zvuků kytary a praskajícího ohně. Tím končí odpočinková atmosféra knihy, protože bez kapesníčků se neobejdete.
Kdyby mi někdo dal tuhle knížku do ruky a nic mi neřekl, vůbec bych netipovala, že je to kniha české autorky, a ještě k tomu debut. Měla jsem z toho vibe Nespoutané Aljašky, jenom lepší.
Vzpomínky Maddie na matku a dětství mi lámaly srdce. Když člověk, který má být bezpečným přístavem, je naším největším nepřítelem, to si člověk v sobě nese a těžko se to překonává.
O to víc miluju Briana i Natea, kteří jsou k Maddie oba velmi trpěliví, něžní a pomáhají jí překonat démony minulosti.
Maddie bojuje trochu sama se sebou, na jednu stranu truchlí, na druhou stranu nemůže popřít úlevu a pocit svobody, které cítí. Je to velmi uvěřitelně a lidsky napsaná hlavní hrdinka, která reaguje impulsivně, a ne vždycky dobře, avšak i to k životu patří.
Ke konci knihy přijdou dva zvraty, z nichž jeden jsem odhadla poměrně brzy, ale ten druhý mi došel jenom díky společnému čtení, kde mě na něj navedly holky, jinak bych pravděpodobně zůstala s otevřenou pusou.
V knize najdete velké množství krásných citátů a myšlenek. Samotné vysvětlení názvu mi na konci vehnalo slzy do očí. Mým nejoblíbenějším momentem je ovšem píseň Dakota tvému Dreamerovi.
4*/5* Heavy contemporary nebo romantika s přesahem? To je jedno, Domči debut se povedl, zejména kvůli emocím, které ve mně kniha vyvolala.
Eleanor se stěhuje i s dcerkou do městečka Creekside. Její kamarádka Sarah údajně spáchala sebevraždu, tomu ale Ela nevěří. Od pátrání jí rozptyluje skupinka studentů v čele s Drewem Fletcherem, který ji od nástupu do školy nedá chvíli vydechnout.
Co mě opravdu bavilo, byla thrillerová linka. V první půlce byla sice trochu upozaděná, ale ve druhé dostala více prostoru a já se těšila na rozuzlení. To přišlo až na konci bylo vysvětleno trochu až moc rychle, což je škoda. Přesto jsem byla překvapená, protože jsem měla úplně jiný odhad.
Řekla bych, že tak do 70% knihy jsem si užívala i dark a spicy část knihy.
První 2/3:
Části s maskovaným mužem v lese byly skvělé! Tajemný, neznámý a potenciálně nebezpečný, ale zároveň muž, který respektuje slovo „ne“, to je podle mě velmi hot!
Pak je tu Drew, očividný sociopat bez zábran, kterému ale díky bohatému otci všechno prochází. Vůbec mi nevadilo, že Drewovi je 19 let, (reverse) age gap mám ráda. A i když má Drew jiné vnímání hranic, tak mě scény mezi ním a Eleanor bavily.
Závěrečná 1/3:
Tady mi to začalo skřípat. Eleanor nahlas opakovaně říká ne, ale v hlavě si myslí ano a je vlastně ráda, že za ni muži rozhodují bez svolení, jako by uměli číst myšlenky. Jenže neumí a pořád zaznívá ono „ne“. Tohle téma je velmi citlivé, já s ním nesouzním, a proto jsem velmi špatný čtenář DR
Drew navíc nerespektoval jakékoliv hranice a šel až tam, kde to bylo Eleanor nepříjemné a svým způsobem nebezpečné. Takhle ne, Drew. Můžeš být drsňák i s kondomem, just sayin‘.
Kniha se čte naprosto skvěle a prvních 300 stran jelo na 4,5-5*. Že mi závěr knihu trochu pokazil, je čistě subjektivní a věřím, že fanynky DR budou nadšené.
Jako zástupce nečtenářů DR i tak hodnotím celkově knihu jako povedenou. Dávám 3,5*/5*, ale pokud bych měla srovnávat, tak Joanna u mě vede.
Nic to nemění na tom, že Tess prostě umí a skvěle zvládá i erotické scény. Vím, že když budu mít chuť na nějaký ten spice, tak sáhnu po P. Douglas nebo Tess a mé choutky budou uspokojené.
Spisovatel Francesco se spřátelí se starým osamělým mužem Guidem. Začne ho navštěvovat a stařec mu ukáže svazek starých dopisů, které spolu pročítají. Dopisy psal Onesto a každý z nich věnoval některé z hor okolo. Postupně se odkrývá život Onesta a jeho rodiny a přátel.
Říkal někdo tip na neokoukanou knihu? I got your back jako vždy!
Tohle je taková malá nenápadná knížečka, která se ve vás ale usídlí a budete na ni myslet ještě dlouho poté.
Neočekávejte žádné strhující tempo nebo dramatický vývoj. Onesto je založený na atmosféře a psycholgii postav. Výrazným motivem je nepoznamenaná příroda italských hor.
Onesto je příběh o jednoduchosti i těžkostech života. O vině a odpuštění. Nešťastné lásce a naději. Mládí a stáří. Životě a smrti.
Knížka je to poměrně smutná, ovšem i ty nejtemnější chvíle dokázal autor vyvážit nějakým krásným a milým momentem. Slzy Vám při čtení téct nebudou, ale budete cítit neodbytný tlak za očima, a i přes to se budete usmívat
V knize jsou i humorné momenty, ale hlavně ohromné množství nádherných myšlenek a moudrosti člověka.
5*/5* Ach Onesto, odpouštím i i tu předvídatelnost, protože jsi byl jako pohlazení po duši.
Třetí díl detektivní série s Robertem Hunterem a tenhle je speciální, je totiž o lásce a tom, jak láska působí na každého z nás. Snad se toho spalujícího žáru v těle nebo lásce ostré jako nůž prořezávající orgány nikdo nechytne doslova, to by mohl být průšvih.
Pro mě je tahle série synonymem zábavy a ráda si jí dám, když chci něco nenáročného a akčního. Nemyslím to tak, že by nebyly knihy propracované, ale jsou to takové přímočaré detektivní thrillery vedoucí od mrtvoly (a přes několik dalších mrtvol) díky postupným indiciím k vrahovi.
Žádné extrémně velké nebo složité zápletky, o to víc ovšem autor přidává na popisech a surovosti. Autor se opravdu nebojí ničeho a já jen doufám, že si z něj někdo nevezme inspiraci.
Hlavní dvojice Rober a Carlos mě moc baví a jsou sympatičtí. A taky oceňuju, že v této sérii nemá hlavní hrdina problém s alkoholem jako v mnohých obdobných. Pořád čekám, až se o Robertovi dozvím něco trochu víc z minulosti!
Moc doporučuju i audio téhle série, Jakub Saic je velmi dobrý vypravěč, knihy mají spád a nejsou příliš dlouhé, 12,5 hodiny rychlostí 1.0 (a kdo poslouchá nezrychleně, že?). Já určitě v sérii budu pokračovat právě v audioformě.
4*/5* Myslím, že 4* se tak nějak potáhnout celou sérií, je to skvělé, ale řekla bych, že kromě nových způsobů utrpení a smrti, nepřinesou nic extra nového. Ale třeba budu překvapená.
Olivia Prior byla ještě jako malé dítě ponechána na prahu sirotčince. Jediné, co má po své matce, je deník, který zachycuje její náhodné zmatené myšlenky. Jednoho dne ji přijde dopis od strýce, který ji zve na rodinné sídlo Priorů Gallant. Její matka ji ovšem v posledním zápise v deníku varuje, že se má Gallantu vyhýbat.
Ponurá, gotická atmosféra, řekla bych ideální čtení v období dušiček, ale já si ji stoprocentně vychutnala i v červnových vedrech
Olivia je jedna z nejlepších hrdinek, o kterých jsem v poslední době četla. Život se s ní vůbec nemazlí, ona je ale chytrá a odvážná, a i když se narodila bez hlasu, tak to rozhodně není tichá dívka. Oblíbila jsem si ji od prvních stran, jak si poradila s šikanou v sirotčinci.
Ale i když byla silná osobnost, je to pořád pouze dospívající děvče, které touží být chtěná a mít domov. Bylo mi jí moc líto, když v těžkých chvílích toužila po matce, po objetí a po pochopení.
Gallant je příslibem domova, který nikdy neměla, brzy ale pochopí, že s domem není něco v pořádku a že to nějak souvisí i s jejími rodiči. Její bratranec Matthew zná pravdu, před Olivií ji ovšem tají. A tady přichází klasický scénář knih: kdyby ji to řekl hned na začátku, oba by si ušetřili mnoho trápení.
Tahle knížka má nálepku YA, ale zároveň ji nechybí napětí, duchové, smrt a temnota. Mně v příběhu nechybělo vůbec nic a celá ta věc okolo toho, že jsem na knihu už moc stará, byla úplně zbytečná.
Zatím jsem od Victorie přečetla pouze dvě knihy a v obou případech jsem se zamilovala do jejího slow, poetického a melancholického stylu. Gallanta jsem četla v angličtině a pocítila jsem to ještě víc než u Addie LaRue, kterou jsem četla česky. Už teď se těším na další příběh z pera autorky.
5*/5* Jsem překvapená, že má kniha nepříliš vysoká hodnocení, já jsem nadšená.
