Velmi dojemná kniha, která dokáže chytit za srdce nejednoho čtenáře stejně, jako mě. Jedná se o veskrze hořkosladký příběh, kterému dokázal autor vdechnout přesně tu správnou dávku odlehčení skrze humor svých postav a moc pěkné poselství, které se táhne jako červená nit celou knihou až na samotný konec. Jsem opravdu rád, že jsem si knihu přečetl a doporučím ji každému, kdo se mě zeptá. Ovšem s varováním, že Vás trochu (a možná i více) rozebere.
Pátá hvězdička, kterou jsem marně hledal v autorově povídkové knize "Všechny řitě světa..." jsem nalezl zde. Šunkový nářez je moje druhá Bukowského kniha, takže je zatím brzy soudit, zda se autorovi daří psát lépe povídky, nebo delší příběhy, ale knihu s Henrym "Hankem" Chinaskim jsem si užil o něco více. Dětství a dospívání chlapce ze samého dna společnosti, vyrůstajícího v nefunkční rodině a obklopeného svody života na odvrácené straně Ameriky, je místy nechutně vtipné, místy opravdu drsné, ale na každý pád upřímné a syrové.
Myslím, že ke knihám podobného rázu a stylu musí člověk tak nějak "dospět." A já mám takový pocit, že se mi to ve dvaatřiceti právě stalo. Přesycen všemi fantasy o ničem menším, než záchraně světa, sci-fi o bojích odehrávajících se ve vesmírných dálkách, či daleké budoucnosti a horory, které mají jediné poslání Vás vyděsit, jsem sáhl po knize, která pojednává o naprosto obyčejných lidech vedoucích obyčejné životy. Příběh nemá žádných větších zvratů, dramatických vražd, ani hrozbu globálního zničení. Prostě si tak plyne, den za dnem popisuje životy hlavních i vedlejších postav, kde jako čtenář sdílíte radosti i strasti, jste svědky morálního rozhodování a lidských chyb. Nečekáte na dechberoucí konec, ale společně s postavami plujete vlnami stránek až do chvíle, kdy příběh prostě skončí. Tak jednoduché to je.
V knize "Zeptej se prachu," zazněla vcelku pěkná předmluva od Charlese Bukowskiho. A protože má zvědavost je bezmezná, ihned po dočtení Fanteho jsem si autora předmluvy vyhledal a s jeho povídkovou knihou strávil několik večerů plných zamyšlení, znechucení a i několika pousmání. Stejně, jako Fante, ani Bukowski není pro každého. Je syrový, hrubý, a píše bez jakýchkoli příkras o nejspodnějších vrstvách amerického lidu, jehož příběhy mají k americkému snu asi tak daleko, jako já k cestě na Mars.
Když Vás unaví všechna kouzla a čáry, mrtvoly a zkažení detektivové a vlastně všechny ostatní trendy, které momentálně hýbou knižním světem, rozhodnete se sáhnout po něčem "obyčejném."
Já se v novém životě rozhodl pro knihu, která byla zmíněna v mém oblíbeném filmu mimo aktuální žánry "Slova" s Bradleym Cooperem v hlavní roli. Zeptej se prachu rozhodně není kniha pro každého, a i mě chvilku trvalo se do té čisté syrovosti bez příkras začíst. Ale poté jsem s Bandinim sdílel každý jeho nádech.
Tak nějak přemýšlím, zda má cenu vůbec něco psát. Kdo zná autorovy knihy a proplul celou sérií Lovců monster až sem, musí tu bandu prostě milovat stejně, jako já. A to pak slova nějakého nespokojeného nýmanda na databázi vyjdou úplně naprázdno ;)
Vcelku originální fantasy detektivka s notnou dávkou britského humoru a slušně napsaných postav. Ať už jde o hlavní hrdinku, která se po manželově nevěře rozhodne vzít život do vlastních rukou, přes bandu skvěle praštěných novinářů, až po jejich nesympatického šéfa, kterého budete milovat. Do plného počtu hvězd mi tam stále něco málo chybělo, i když ani sám přesně netuším, co vlastně. Možná nějaký WOW efekt ve finále. Každopádně stojí za přečtení.
A když se všeho toho hororu a vraždění přesytím, přijde čas na změnu žánru. V tomto případě, jako už několikrát, vsázím zejména na sci-fi a fantasty. A Kronika Královraha od Patricka Rothfusse byla trefou do černého. V prvním díle, který jsem zhltl až překvapivě rychle, mi autor dokázal, že je skvělým vypravěčem a jeho fantazie dokázala stvořit nádherný a zároveň krutý svět.
Se třetím dílem jsem pro spoustu jiných knih celkem otálel, ale nakonec se mi do ruky přeci jen dostal. Jak už jsem komentoval u předchozích dílů, tetování je mi blízké a už jen proto si mě autorka touto sérií získala. Avšak nejen proto. Stejně, jako oba předchozí díly, i Balzamovač je velmi čtivá kniha se skvěle napsanými postavami a originálními kriminálními případy. Půl hvězdy dávám dolů za, na můj vkus zbytečně překombinovanou, romantickou linku mezi hlavními postavami.
Po krátké "Kingovské" pauze, jsem se k mistrovi vrátil a opět se přesvědčil, proč je pro mě Autor číslo 1. A i když první povídka s názvem 1922, která lehce zaváněla Lovecraftem (což není nikdy na škodu), mi přišla až příliš dlouhá, další trojice knihu jako celek hravě dotáhla k dokonalosti. A to zejména povídky "Dobré manželství," a můj tip pro všechny: "Velký řidič." Já prostě příběhy se spisovateli v hlavní roli miluju.
(SPOILER) Stačilo pouze několik prohozených slov s neznámým mužem u baru, a Adamu Priceovi se život převrátí naruby. Zpočátku nevinné věty se vplíží do jeho myšlenek a nedají mu spát, dokud se nerozhodne najít pravdu, která se za slovy, a samotným "Cizincem" skrývá. Půl hvězdy musím ubrat za finále, které bych si osobně představoval trochu méně dramatické, než jako přestřelku na divokém západě, ale celkově vzato se jedná o velmi zdařilý thriller, kde vlastně sami nevíte, jak má ona pravda vypadat.
A když už jsem byl u Osudového svědectví, rovnou jsem při jednom vzal i dosud poslední případ detektiva Fosterové. Opět se mi potvrzuje, že je autor velmi slušným, a také plodným, co se příběhů týče, spisovatelem detektivních případů s osobnostně silnou hlavní hrdinkou. V Andělu smrti se do hry dostává nejen nový případ vraždy, ale také trocha intrik a politiky, což bylo v rozumné míře osvěžení. (Knih, kde je politiky až přehnaně moc, nemusím, ale zde autor dávkoval v rozumné míře.)
Další, již sedmý případ Eriky Fosterové, a opět povedený případ. Robert Bryndza se pro mě pomalu stává jakýmsi etalonem slušné detektivky, která Vás sice nevystřelí až do nebes, ale rozhodně nezklame. Stejně tomu je i u Osudového svědectví.
Tohle bylo prostě WAU. Skvělý příběh s prvky hororu a lehkého nadpřirozena. Co když Vaše žena, osoba, se kterou léta sdílíte stejnou domácnost i postel, je vlastně úplně jiný člověk, než za kterou jste ji celý ten neuvěřitelně dlouhý čas pokládali? Tragédie v nákupním centru připraví Aarona Deckera o milovanou manželku a zároveň tak otevře truhlu k jejímu nejhlubšímu tajemství. Kniha rozhodně není hororem, jak se uvedeno na obálce, ale detektivní thriller je to nadmíru skvělý.
Odlehlý hotel uprostřed ledové pustiny s nápravným zařízením co by kamenem dohodil. Prostředí, které autor vybral je pro mě osobně naprosto dokonalé pro tvoření hutné atmosféry, kdy se tají dech a mráz zalézá až do morku kostí. A dokonce se to dobře do tří čtvrtin knihy i skvěle dařilo. Čtenář si po celou dobu klade otázku, kdo je klaďas a kdo hrdina, a v tomto případě by to přesně takhle mělo být. K plnému počtu hodnocení mi v příběhu však cosi přebývalo. A jak psala uživatelka teepe pode mnou, byli to ony retrospektivní pasáže, které sice byli pro celkové rozuzlení potřebné, ale rozhodně se dali zkrátit. I tak velmi zdařilý thriller, když vezmu v potaz, že jde o autorův debut.
(SPOILER) Doháním resty z konce minulého roku a k dopisování komentářů k přečteným knihám jsem se dostal až teď. Ale dost výmluv. Můj stále více oblíbený detektivní autor Robert Bryndza a Inspektorka Fosterová pošesté. A mohu říci, že kromě drobného otazníku nad chováním Eriky v kavárně (Kdo četl, bude jistě vědět, ale víc neprozradím) šlo opět o velmi zajímavý kriminální případ a osudy známých postav jakoby se prohnalo tornádo. Na stole už mám Osudné svědectví a opět se do něj chystám ponořit, jako do předchozích autorových knih.
(SPOILER) Po delší době opět u Ursuly Poznanski a její detektivky Beatrice. Přiznám se, že jsem před čtením Stínu musel předchozí díly alespoň zběžně prolistovat, abych si oživil děj, který se točí kolem jednotlivých postav, ale poté jsem se s klidem vrhl na úplně nový případ, který sahá dál, že si hlavní hrdinka možná na začátku myslela. Jako osoba, která trpí na úzkostné stavy a záchvaty paniky, stejně jako Beatrice Kasparyová, jsem stránky tohoto dílu otáčel jednu za druhou až do úplného konce.
Po čtvrtém, malinko slabším případu, je Robert Bryndza a jeho Šéfinspektorka Erika Fosterová zpět v plné síle. Tentokrát nebylo možné se od knihy odtrhnout a během dvou dnů je dočteno. Oceňuji skvělé profily vrahů a únosců. Napětí v celé knize houstne až do samotného finále, kdy zbývá několik málo stran do konce a stále se zdá, že tentokrát policie neuspěje. A chválím samozřejmě i jistou "hloubku" v popisech osobního života Eriky, která díky nim, a jejím svérázným vyšetřovacím metodám, rozhodně je zajímavou postavou autorových knih.
(SPOILER) Pokud je Alfa s Earlem Harbingerem v hlavní roli, tou nejlepší knihou série, tak Nemesis je rozhodně tou nejkrvavější. Ikonickou postavu Agenta Frankse stavím ve světě LM na stejný piedestal, jako již zmíněného vůdce Lovců. Každou zmínku a scénu s tímto "nepříjemným" chlápkem od vlády jsem si užíval vstříc celé sérii, a v 5 díle se Larry rozhodl věnovat mu celou knihu. A když řeknu, že vzduchem budou létat utrhané končetiny a zákeřní vládní agenti vytáhnou všechna svá esa z rukávů, aby neprávem obviněného "nadčlověka" chytili, nebudu přehánět. Opravdu je o co stát, věřte mi.
(SPOILER) Další z případů inspektorky Eriky Fosterové. A opět velmi dobře. Sice se mi tento díl nelíbil tolik, jako všechny předchozí, a to zejména kvůli několika málo situacím vcelku "přitaženým za vlasy" (Kdo byl svědkem útěku jedné z obětí, možná mi dá za pravdu, možná ne) Ale přes několik těchto drobných detailů, při kterých mi zacukalo oko, jsem knihu přelouskal během několika málo dní a do knihovny ji vracím spokojen.
