Clamera Clamera komentáře u knih

☰ menu

Fobie Fobie Wulf Dorn

Kvalitně vystavěný příběh, text dokáže zaujmout, pohltit...ALE! Celkový čtenářský zážitek dosti pošramotila nedbalá péče vydavatele, která se negativně promítla v pravopisné i stylistické úrovni textu...Škoda, protože potenciál tu je...

31.12.2018 3 z 5


Bez svědomí Bez svědomí Robert D. Hare

Velmi zajímavé čtení od renomovaného odborníka, jenž sestavil oficiální škálu psychopatie, která se používá pro diagnostiku této poruchy osobnosti. Problematika je poutavě a srozumitelně představena i laikům (pro ně je kniha primárně určena).

01.12.2018 5 z 5


Lapači prachu Lapači prachu Lucie Faulerová

Když jsem si tuto knihu nechala v sobě trochu uležet, musela jsem v hodnocení ubrat jednu hvězdičku. Za co si ale tenhle román tři hvězdy nepochybně zaslouží je mistrně propracovaný, neotřelý, místy až dadaistický jazyk. Autorka si umí s češtinou vážně originálním a neotřelým způsobem pohrávat. Ovšem používat v hodnocení textu silná slova jako děj nebo zápletka mi přijde poněkud nadnesené. ;-) Jedná se spíše o zajímavou sondu do rozhárané duše jedné mladé ženy, která si v sobě nese běsy z komplikovaného dětství a řeší je tím, že si nasadí masku dekadentní nihilistky, která systematicky boří a ničí veškeré pilíře, o které by se mohla opřít, vlastně se tak trestá. Za co? Na to už si musí případný čtenář přijít sám. Knížka za to totiž určitě stojí.

01.07.2018 3 z 5


Muž a žena Muž a žena Michal Viewegh

Za mě opětovné zklamání. Pan Viewegh býval rozhodně v lepší formě, ale to by bylo to poslední, co bych mu zazlívala. Je obdivuhodné, jak se dokázal po tak závažném zdravotním kolapsu dát do kupy a za to se můj klobouček poroučí až k zemi. Na povídkách mi vadí hlavně vysoká míra "autobiografizace"...Zvláště patrné je to u Vieweghova alter ega Oskara. Povídka vložená do druhé novely spíše obtěžovala, mě osobně hlavně z toho důvodu, že už jsem ji četla dříve jinde a připadalo mi, že je do textu násilně vložena jedině proto, aby přibyly strany...Jako oddechovka na líné letní odpoledne fajn, ale nic víc.

22.04.2018 2 z 5


Za zavřenými dveřmi Za zavřenými dveřmi B. A. Paris (p)

Ctive, pohlcujici, nenarocne. Da se zvladnout na jeden zatah. V ramci daneho zanru povedena knizka.

15.08.2017 3 z 5


Melouch Melouch Michal Viewegh

Takhle promarněný vcelku nosný námět se opravdu hned tak nevidí..Předvídatelné, místy velmi nudné, mdlé a nedotaženě čtivo...Škoda toho potenciálu, který původní nápad má..

15.07.2017


Útěky – Lída Baarová Útěky – Lída Baarová Josef Škvorecký

Kvalitní životopisná kniha. Na rozdíl od dalších memoárů Lídy Baarové, které údajně prošly její vlastní silnou autocenzurou, má zřejmě i vysokou vypovídací hodnotu. Příliš mnoho sympatií ve mně hlavní protagonistka nevzbuzovala, nicméně kresba jejího charakteru a postoje k životu je to zajímavá...A byla místa, kdy jsem pro ni měla jistou dávku pochopení. Zkrátka příběh ambiciózní, ješitné a poněkud do sebe zahleděné dámy...příběh, který má "maso a krev", autenticitu, je čtivý a ani styl, v němž je napsán, neurazí.

18.06.2017 4 z 5


Loutkář Loutkář Jostein Gaarder

Všem doporučuji: Přečkejte prvních sto stran, které vás budou uvádět ve zmatek. Ten příběh za to stojí!

11.06.2017 4 z 5


Tajný deník Hendrika Groena Tajný deník Hendrika Groena Hendrik Groen

Kniha se četla lehce, byla plná natrpklého humoru (že bych se ale zrovna válela smíchy, se nedá říci...), hlavní hrdina byl sympatický, sebeironický stařík...ale o nic převratného se rozhodně nejedná. Neurazí/nenadchne, jako oddychovka ideální.

07.06.2017 3 z 5


Povídky podivných Povídky podivných Ransom Riggs

Kniha, kterou si s chutí přečtou děti, dospívající i dospělí, i když každý v ní možná najde něco trošku jiného. Psána čtivým, svižným způsobem - jasně cílí na dětské publikum. Po knize mohou sáhnout i ti, kteří sérii "Sirotčinec" nečetli, aniž by to snížilo jejich čtenářský zážitek, nicméně neproniknou úplně do všech souvislostí, což nemusí nijak umenšovat estetický prožitek.

16.05.2017 4 z 5


Duhová jiskra Duhová jiskra Daniela Fischerová

Autorka disponuje kultivovaným, košatým stylem vyprávění. Číst její text je požitek pro duši. Knihu jsem měla půjčenou z knihovny a neodolala jsem pokušení objednat si ji v antikvariátu, aby mi mohla patřit. Moudrosti v ní obsažené jsou nadčasově platné, hluboké, vedoucí k zamyšlení a k usebrání se...Je to knížka, kterou můžete číst ve vlaku, před spaním, o polední pauze, nebo někde v klidu a tichu u krbu...a ke které budete mít potřebu se s odstupem času zase vrátit.

16.04.2017 5 z 5


Kyselina sírová Kyselina sírová Amélie Nothomb

Udělila bych i čtyři hvězdy, ale jak už tu bylo zmíněno, z této látky se dalo vytěžit mnohem více, než tato útlá novela...Škoda.

07.03.2017 3 z 5


Román pro muže Román pro muže Michal Viewegh

U Románu pro muže nastala výjimečně situace, kdy se film povedl o něco lépe než kniha. Text byl čtivý, děj měl rychlý spád, ale bohužel byl velmi předvídatelný. Vstupy, v nichž pan spisovatel nechal nahlížet do svého nitra, asi měly čtenáři přiblížit zrod románu a text doplnit nějakým zajímavým prvkem, ale celkovou kompozici spíše tříštily, přišly mi tam ve výsledku zbytečné až rušivé...Vulgarismy mi v literatuře nevadí, pakliže mají svoji funkci (například v prózách Bukowského mě navzdory skandalitě některých jeho počinů nikterak nevadí, je to něco, s čím čtenář počítá, co do jeho textů patří a co tam má svůj smysl), ale tato kniha je prvoplánovou vulgaritou doslova zamořena - a zase - působí to nadbytečně, křečovitě...Jak už tu bylo několikrát zmíněno, je to nenáročná oddychovka, žádnou hloubku v tom nehledejte, sfouknete to za víkendové odpoledne. ;-)

19.02.2017 2 z 5


Zpátky ve hře Zpátky ve hře Michal Viewegh

Žánr povídky mám moc ráda. Tvorbu Michala Viewegha jsem nikdy moc nemusela, k jeho knihám se prokousávám až v posledních dvou nebo třech letech...Nicméně jeho "poaortní" fáze tvorby mi přijde jaksi zajímavější a čtivější...Možná to je mírně sestupující kvalitou textů, které jsou pak čtivější, mají větší spád, "na nic si nehrají", a tak se stávají přístupnějšími i těm, kteří dosud Vieweghovi zrovna neholdovali, nevím, velký znalec a milovník autora by to jistě dokázal posoudit lépe. Asi jde i o to, že Michal Viewegh mi nikdy moc neseděl ani lidsky, byl mi nějakým zvláštním způsobem nesympatický - hlavně ta nesourodost jeho vzhledu uťápnutého úředníčka s maskou Velkého Samce a Svůdníka, kterou si sám s oblibou ve svých románech (a pravděpodobně i v životě) nasazoval. Navíc mi vadila jeho neschopnost sebeironie, kterou u chlapů zbožňuju. Smysl pro vyprávění a pro humor Viewegh nepopiratelně má, ale nesmí se tnout do něj. ;-) Přijde mi, že tuto schopnost sebeironie a nadhledu začíná nacházet paradoxně až nyní, po velikých zdravotních nesnázích, které hluboce otřásly jeho světem (což je naprosto pochopitelné). Nikdy jsem Vieweghovu tvorbu nechápala jako nějakou "vysokou literaturu" (v tomto případě je komerční ladění jeho knih dáno nikoli neschopností autora, ale jedná se o čirý kalkul - hlubokomyslné intelektuálno se zkrátka vždycky prodávalo hůř a lepší to nebude, a to je důkazem Vieweghovy marketingové obratnosti). Nicméně jeho texty jsou svěží, vtipné, dobře stravitelné, výborné na relax do vany, na dovolenou na pláž, na líné nedělní podvečery...Povídky jsou zkrátka...různé. Některé velmi vydařené a zajímavě vypointované, jiné jakoby nedotažené, některé vyloženě slabé (nevěřícně otáčíte stránku s pocitem, že TOTO přece nemůže být už konec). Jak už tu někdo shrnul - jako celek kniha neoslní, ale rozhodně ani neurazí. ;-)

14.02.2017 3 z 5


Pamatuji si vás všechny Pamatuji si vás všechny Yrsa Sigurðardóttir

Ještě k otázce otevřeného konce. Podle mého skromného názoru konec v podstatě otevřený není...autorka si tu se čtenářem trochu pohrává, jednak mu dává prostor pro vlastní interpretaci některých nitek v příběhu, jednak spíš chtěla navodit atmosféru uzavřeného kruhu...

04.12.2016 5 z 5


Pamatuji si vás všechny Pamatuji si vás všechny Yrsa Sigurðardóttir

Seveřani tento žánr prostě umí. Jasně, není to žádná vysoká literatura, ale autorka dokázala tento duchařský příběh (který by nejeden intelektuál mohl neprávem pokládat za banální či brakový) ztvárnit opravdu působivě...Dvě dějové linie, které plynou zpočátku paralelně vedle sebe, aniž by si čtenář mohl domyslet, co přesně bude jejich styčným bodem, přidávají příběhu na zajímavosti. Pointa není natolik průhledná, aby čtenáři bylo v polovině knihy jasné, o co tady jde a knihu dočítal jen ze setrvačnosti, aby se jeho domněnky potvrdily...Já osobně jsem byla napjatá až do úplného konce, kdy skutečně nastal, v některých komentářích již zmiňovaný, "wow moment". Po Chlapci v pruhovaném pyžamu nemám ráda díla, v nichž je zpracováváno utrpení dětí, jako ženská na to prostě nemám, a proto mě osudy dětských postav dojaly...a padla na mě z toho trošku chandra. Suma sumárum - knížku doporučuji komukoliv. Myslím, že dokáže pohltit téměř každého bez ohledu na věk, pohlaví nebo dosavadní čtenářskou zkušenost...Nedoporučila bych ji snad jen dětem pod 15 (místy je kniha opravdu děsivá a dítě by ji nemuselo zpracovat úplně dobře a bez nepříjemných nočních můr) a lidem, kteří ztratili tragickým způsobem své dítě...

04.12.2016 5 z 5


Dívka ve vlaku Dívka ve vlaku Paula Hawkins

Tahle kniha si nehraje na nic víc, než ve skutečnosti je. Je to napínavá detektivka. V podstatě braková literatura, žádné velké umění, žádné hlubokomyslné intelektuálno. Nicméně této knize se rozhodně nedá upřít, že děj má spád, že dokáže čtenáře rychle vtáhnout do děje a už nepustit...Na základě zdejších komentářů si ráda vyhledám audioverzi a docela ráda bych zhlédla i film. Ano, celé rozuzlení příběhu se dá v určité fázi čtení docela dobře vytušit, někdo pointu odhalí dříve, někdo později, ale to nemění nic na tom, že ke strašlivé jistotě se prostě musíte pročíst až do brutálního konce. Jazyk knihy je výrazově chudý, nenajdeme v něm žádné kudrlinky, básnické obraty, proudy filozofických úvah, leč navzdory tomuto úspornému stylu se autorce podařilo velmi přesvědčivě a uvěřitelně načrtnout nevyrovnanou a komplikovanou osobnost hlavní hrdinky. Autorka nebyla plytká a neklouzala úplně po povrchu, jak by se méně zkušenému čtenáři mohlo na první pohled zdát. Suma sumárum - v rámci daného žánru vydařené dílko. Pokud od toho nečekáte nic víc, než trochu napětí u oddychové knihy, která má rychlý spád a zároveň není vyloženě podbízivá nebo úplně pitomá. A při vší kritice, která tu již zazněla, jsem přesvědčená, že úplně pitomá kniha není. ;-)

09.10.2016 4 z 5


Deník citového vyděrače Deník citového vyděrače Simona Monyová (p)

Pointu příběhu začnete tušit sice už zhruba po dvaceti stránkách, ale přesto přečtení knížky stojí za to...Člověka zamrazí, když si uvědomí, že autorka pravděpodobně těžila ze svých vlastní zážitků a zkušeností se soužitím s psychopatem...nicméně to knize dodává na autentičnosti. Nejedná se o čtivo, které ukojí hlad po velkém intelektuálnu, ale autorka skvěle ovládá své řemeslo, dokáže čtenáře vtáhnout do děje, nepochybně disponuje výtečnou slovní zásobou, takže se rozhodně nedá říct, že by kniha byla nějak "hloupá". Obzvláště těm, kteří se zajímají o problematiku domácího násilí, nebo o nemoci duše, bych tuto knížku vřele doporučila.

06.05.2016 4 z 5


My My Jevgenij Ivanovič Zamjatin

Čtenářsky docela náročné, psáno téměř stylem v duchu modernismu (nesouvislé toky myšlenek - jejich uchopení a pochopení vyžaduje opravdu maximální soustředění - není to knížka do tramvaje, naprostá anarchie v grafické úpravě textu...). Téma bylo velmi silné. Dlouho jsem se na tenhle román, který byl přiznanou inspirací k Orwellově antiutopii 1984, chystala. Je to opravdu spíše výzva pro zkušenější čtenáře, ale kniha je zároveň čtivá a napínavá, i když asi čtenářsky "méně vděčná" než 1984. Těm, kteří touží po přečtení nějakého antiutopistického díla a nemají zatím žádnou zkušenost, bych doporučila začít raději Orwellem (byť vlastně půjdou trochu proti proudu času).

03.04.2016 4 z 5


Parfém: Příběh vraha Parfém: Příběh vraha Patrick Süskind

Autor dokáže čtenáře dokonale vtáhnout do děje a doslova jej omámit atmosférou doby. Popisné pasáže zde rozhodně plní důležitou funkci, autor bravurně pracuje s jazykem, dokáže dokonale zachytit prostředí Paříže 18. století i výrobní postupy starých parfumérů. Co se týče psychologické kresby hlavního antihrdiny, zdá se být o poznání méně sdílný, plošší, povrchnější. Autor konstatuje, že hlavní postava je zrůda a hotovo. Když se ale začteme mezi řádky, nalézáme vůči Grenouillovi ne snad sympatie, ale jakési pochopení či účast. Jeho pokřivený charakter a emocionální plochost se zdají být přirozeným důsledkem prostředí, ve kterém vyrůstal. Lze se divit, že Grenouille neprojevuje vůči nikomu lásku, soucit a empatii, když se mu podobných projevů citu a náklonnosti nikdy od nikoho nedostávalo? Za sebe mohu říct, že jsem se od románu nedokázala odtrhnout od první do poslední stránky. Ten příběh vás čapne a nepustí. I těm, které by snad některé popisnější pasáže příliš unavovaly, vřele doporučuji vytrvat a dočíst do konce. Myslím tím do ÚPLNÉHO konce. Ono se totiž chviličku zdá, že příběh se již uzavřel a posledních pár stránek už je jen jakýmsi epilogem, ale kdepak... Docela nakonec přijde ještě něco... překvapivého, šokujícího, zvráceného...

18.01.2016 4 z 5