capar komentáře u knih
Taková jednohubka pro ženy, které potřebují občas nakopnout zpět směrem k sobě...jsem ve fázi, kdy jsem se opět dost často našla, a tak jsem se kolikrát i zasmála...pokud nehledáte nějaký světový objev, tak takhle naservírované bylo docela zábavné...
Jak v době hrůz v sobě člověk odhalí vlastně vášeň k něčemu, čemu se dřív vyhýbal...kor, když vám to v té době pomáhá přežít...jeden z mála příběhů, který víme i jak pokračoval po válce...
Je to smutné a krasne zároveň..o hledání sebe a klidu, o nalezení sebe, o přátelství a o tom, co všichni víme, že to nejvíc co pro sebe a druhé máme je čas a vědomá pozornost sobě...velké ztráty a spousty vřelosti...
Já vím, věk na to už nemám, ale i tak mě to tak baví, že mám doma celou sérii...a tenhle díl byl obzvlášť vydařený...Pořád se něco dělo a mlelo :) Láska, zrada, dobrodružství, hledání pravdy, jak není vždy dobré tajit minulost a že když všem jde o jednu dobrou věc, tak tu cestu ke společné pomoci prostě nějak najdou...
Krátké čtení plné emocí...jak se to tam všechno vměstnalo netuším...
Tedy než si člověk zvykne na to vyjadřování, tak to mi trvalo..az je chvíli myslela, že to odložím...knížka krásně popisuje, jak do toho jeden vlítne, ani neví jak...ten pocit, že já jsem jinej, než ten vedle, co v tom je až po uši a najednou..ups...a jak to ničí vztahy (k sobě i ostatním)...ouzko mi pak bylo...obdiv všem, kdo se z toho dokáží vyhrabat...ale nejsmutnější příběh je ten s červenými šaty a zlatými botami...
Čekala jsem tu bolest a humor a ženskost a vstávání z popela...ale nic...neříkám, že v počátku jsem nenašla pár hezkých myšlenek, ale čím déle jsem četla, tím víc měla dojem, že autorka vyměnila závislosti za závislosti...vůbec z ní nemám pocit smíření s minulostí, zpracování všeho a pokory, o které píše..naopak by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby jednou stála v čeléle nějaké sekty...mrazivé poznání člověka...na mě příliš fanatizované...
Nevím proč jsem čekala knihu, kde se se budu jen smát a smát...ale ona je to krásná kniha o vzájemném nalezení se a nalezení sebe...a jak víme, velké bolesti z dětství a dospívání prostě chtě nechtě se na nás podepisuje klidně až do 86 let...pěkný příběh...
Je to trochu mimo to, co vyhledávám, ale napínavé...vrah a jeho choutky samozřejmě zvrácené, ale to tam asi patří...knížka se četla i tak dobře, příběh probudí zvědavost a najednou jste na konci..
Na to, jak útlá je to kniha, velmi mě překvapila. Snaha hlavní hrdinky pochopit a podpořit holčinu z ulice, najít v ní přítele, ač to není ve společnosti běžné...její odvaha a odhodlání přes vlastní vnitřní zranění...velmi pěkný příběh...
A mě to bavilo..bohužel asi tak do třetiny...pak se to jen mlelo v kruhu a ještě ten sladikonec..jako mít to o 150 stran méně, možná hvězdu přidám, takhle se to moc táhlo...
Pěkně odvyprávěný nepěkný příběh...neuvěřitelné, že někde jako je Osvětim přicházely na svět děti...
Je to vtipné, ma to jasné poselství, nevím, jak dětem, ale mě příběh bavil. Tu vzácnou chorobu jsme myslím zkusili někdy každý...
Určitě zajímavé se podívat na život očima dítěte vychovávaného ve víře..těmhle sektářům se v běžném životě vyhýbám, ale autorka v tom vyrostla, o to víc mě to zajímalo...dětská fantazie nezná mezí a to tady hlavní hrdinka opravdu potvrzuje...celkově velmi smutný příběh jedné holčičky a táty...
Samozřejmě ten vztah matky s dcerou byl přitažen...ale kéž by tyto příběhy byly jen a jen smyšlené...bohužel...
Nebylo to zlé..člověk někdy prostě chce být / žít trochu jinak, než tomu je, před očima ostatních...za mě oddechovka..I proto myslím, že někde někdo podobný život žil / žije / sledoval...
Je to krásná myšlenka. Jak moc by se mi chtělo věřit, že když najdu tu správnou formu komunikace, že to musí prostě fungovat...ale...I přesto je kniha plná podnětů a možných vysvětlení, proč se někdy prostě s tím druhým v životě i když chceme nakonec "nepotkáváme" a nabízí možnost, jak najít cestu zpět k sobě.
Tak já moc nevím, co k tomu...pro informaci asi zajímavé krátké čtení...haiku si možná v rámci nějaké terapie zkusím, pro zajímavost co to se mnou udělá...
Ale tak zase se to četlo dobře...A kdo by si řekl, že může být ještě hůř...fuj...