Bustedka komentáře u knih
A tak moc jsem se těšila...
Ten, kdo začne číst Trujkunt, dělá tak primárně z toho důvodu, že ho baví detektivka, případně má vztah k oblasti Trojmezí. Já jsem všechny Sagitariovky přečetla na jeden zátah, ale tady mi to prostě nesedlo.
Můj pocit - tahle kniha je jiná oproti předešlým dílům hlavně v tom, že mnohem víc než případy, se tu řeší osobní život majora Sarana. To by asi tak nějak nevadilo, přecejen, pokud to není vaše první kniha ze série, k majorovi si člověk nějaký vztah vytvoří. Co mě ale vadilo extrémně bylo to "chlubení se" toho, co všechno autor ví a zná. Minimálně se to do knihy nehodilo - hlášky ze všech možných filmů, historie, architektury apod. V jiném typu knihy bych to i ocenila, mám tyhle zajímavosti moc ráda, ale v detektivce z Trojmezí mě prostě nezajímá, kdo nechal vybudovat Lucemburský park v Paříži a kolik ulic a budov se zajímavou historií musí člověk minout, než dojde do cíle. Nenadchla mě ani ta Saranova nadrženost, které se autor nebojí dát v poslední době velký prostor.
Případy samy o sobě byly zajímavé. Bavily mě. Sagitarius psát umí. Ale mnohem víc by mě to bavilo, kdyby byl stěžejním dějem případ a ne intimní život majora. Něčím jaká je skutečnost, ale přijde mi, že ta omáčka tvořila víc než půlku knihy.
Pokud máte rádi bulvární články o životě slavných, tahle kniha vás chytne. A je úplně jedno, že se jedná o celebritu vymyšlenou.
Už jen z té titulky vám musí být jasné, že nudný život Evelyn opravdu neměla. O svém životě vypráví mladé novinářce. My tak můžeme nahlédnout pod pokličku zlaté éry Hollywoodu - jak to chodilo nejen v branži, ale i ve společnosti. Co to obnášelo být ženou, navíc ještě úspěšnou. Můžete to číst jako hezkou oddechovku, ale zároveň se vám v knize otevřou témata o trochu hlubší.
Království je atypický Nesbův počin. A dle některých recenzí to ne každý skousnul. I když i zde je pár vražd. Já jsem ale byla nadšená.
“Rodina je jediný princip. A z toho vychází i vnímání toho, co je a není správné, všechno ostatní je vedlejší.
Román z prostředí zapadlé norské vesnice z pohledu Roye. Náhled do duše syna, bratra, švagra, milence ale taky vraha. Co všechno je člověk schopný udělat pro záchranu svých bližních? Jak moc je vinen ten, kdo byl kdysi dávno obětí?
Zibura píše takové čtivé mainstreamové cestopisy. A já jsem zjistila, že mě to stále baví.
V tomhle díle se Zibura vydává na pouť do Santiaga. Jak sám píše, je tahle kniha výrazně jiná, než předešlé. Narozdíl od cest minulých totiž cestuje celou dobu se stejnými lidmi, a proto je to mnohem víc o hlubokých i povrchních rozhovorech s cizinci, o poznávání vlastního já, víc než o poznávání cizí země.
Bavilo mě to moc.
Nádherná kniha pro všechny knihomoly. Aj slza mi ukápla.
Kniha o knížkách, o tom, jak vám mohou některé příběhy otevřít oči, spojit s lidmi a pomoc v těch nejhorších chvílích.
Postav v knize je hned několik, ty hlavní jsou však dvě. Postarší vdovec a mladá holka pracující v knihovně. Právě tuhle zdánlivě nesourodou dvojici začne spojovat seznam knih, který někdo zapomněl v jedné knize v knihovně. Nikdo neví, kdo ho napsal. Ale jak se postupně ukáže, oni dva nejsou první, kterým seznam pomohl uspořádat si trochu život.
“Prosím nezapomínejte, že knížky nejsou vždy jen způsob úniku. Někdy nás mohou něco naučit. Knížky nám svět ukazují, ne schovávají."
Chvilku mi trvalo se začíst. Vzhledem k neznalostem indické kultury a k národnosti hlavní postavy, mi dělalo zprvu velký problém velké množství indických pojmů. Postupně si na to zvyknete. Konec možná není z nejveselejších, ale o to je krásnější.
Taková motanice, kde podezření celou dobu přeskakuje z jedné strany na druhou. Překombinované až až.
Kniha z roku 1927, některé názory tak dost zastaralé. Mnohem víc než sex se řeší vzájemné vztahy mezi členy kmenů. To, jak vás ovlivní kultura, do které se narodíte. Malinowski na začátku rozporuje Oidipův komplex. Kniha bezesporu zajímavá.
Možná bych doporučila začít Životicemi od Lednické, pak pro vás nebude životická tragédie překvapením. V knize se prolínají 2 linky, kdy Katarzyna začne postupně objevovat temnou minulost své tchyně. A to minulost nejen nepříjemnou, ale doslova tragickou. Velmi dobré.
Vždycky jsem v hodnocení shovívavější, když je v knize Anglie, psychologové a psychiatři i symbolika. Sériové vraždy jsou třešničkou na dortu. Tady bylo všechno, ale nějak to nefungovalo. Velmi pomalý začátek, žádné napětí. Hlavní hrdinka navíc porušuje pravidla při pátrání na vlastní pěst a tomuhle chování já nikdy nefandím. Na druhou stranu u thrilleru očekáváte zlom na závěr a tady ho dostanete.
Kniha z úplně jiného soudku, než jsem zvyklá číst. Finský "humorný bestseller" o biologických hodinách muže, ale především o kamarádství a rodině. Byt se jedná o knihu humornou, nebo by to tak aspon mělo být, mě to paradoxně přišlo smutné. Příběhy na pozadí byly plné smutku a deprese. Celkově to ale nebylo špatné.
Vydržela jsem třetinu. Třeštíkovou mám ráda, ale tohle jsem nedávala.
Třeštíková vyvolává čím dál tím víc emocí. Já si ale nemůžu pomoc, mně se její knihy líbí. Miluju spletité příběhy několika osob, které se postupně propojují a odhalují. Z Tajemství jse tak byla nadšená, aspon zprvu.
Vše se postupně proplétá, pak zase rozplétá. Vy se celou dobu těšíte na to, až se vše vyjasní a když dočtete poslední stránku, jen si říkáte: to je jako vše?
Spousta otázek zůstala nevyjasněná, 400 stran by bylo tak akorát, 500 už je moc.
Hodně pomalý rozjezd, ale jinak pěkné a čtivé. Inspektor Gamache velký sympaták. Mám jedinou výtku. Neznám sice kanadské zákony, ale přijde mi nelogické, ve chvíli, kdy se vyšetřuje podezřelé úmrtí, že se policie nemůže dostat do domu oběti, protože smrtí přechází dům do vlastnictví někoho jiného. Jako kde jinde začít hledat?
Bryndza psát umí, to už se tak nějak ví. Jeho detektivkami vedle nešlápnete. Na zadek si z toho nesednete, ale pokud máte rádi napětí, dostanete, co potřebujete.
citlivé téma, předvídatelný závěr. Bryndza ale umí psát, nenadchne a neurazí
Aristokratka a loupež mě nebavila (i když asi kvůli tomu, že jsem poslouchala jako audio), a tak se mi do tohohle dílu nechtělo. Nakonec jsem ale byla mile překvapená.
velká slabota, jen ne vinou terapeutů.
Čekala jsem obecné teorie, ale to, že budou autorky rozebírat své milostné životy a ospravedlnovat si, proč jsou nevěrné, to tedy ne.
Vůbec jsem nečekala, že mě tahle série vtáhne, ale psychologie a sérioví vrazi vždycky baví. Vzhledem k tomu, že jsem celou sérii četla v jenom zátahu, bylo trochu unavující číst neustále to připomínání děje.
Jessie vytváí psychologické profily pro policii, její otec je sériový vrah, v kontaktu je s jeho obdivovatelem, také sériovým vrahem, do toho je ex padouch a všichni ji chtějí zničit. Tahle linka protíná celou sérii. V každém jednotlivém díle se ale řeší další případ, kde se však docela opakuje modus operandi. Ale skvělé to je.