burg komentáře u knih

Výzva 2021... Původně jsem k "původní" České fantasy přistupoval velmi skepticky (kolikrát jsme četli/slyšeli že kniha, kterou držíme v ruce je zaručeně původní?).
Po odvyprávění historie světa jsem byl jasně přesvědčen, že jsem se v hodnocení nemýlil - tolik logických, fyzikálních, biologických apod. kiksů a nedomyšleností jsem na těch pár stranách vážně nečekal.
Ale budiž - začetl jsem se. Po první třetině uznávám, že alespoň příběhově to taková blbost nebude a že je to i celkem osvěžující čtení, v polovině mě příběh naprosto pohltil a nepustil až do samého konce. Musím říci, že much je v celém tím vyprávění více než na řádně uleželém hnoji ale i tak se moc těším na další příběh z onoho podivuhodného světa!

6 11.06.2021

Výzva 2021 - přečteno poté, co jsem dočetl Petra a Lucii. Musel jsem si spravit chuť něčím pořádným.
Vlastně je zvláštní, že obě knihy měly jasný protiválečný podtext, ale Bílá nemoc je pro mě jasně lepší, kvalitnější, zkrátka ideální na spravení chuti...:-)
A navíc v téhle době COVIDové má ten příběh nečekaný rozměr navíc - chováním lidí, jejich reakcemi, původem nemoci atd...

6 08.06.2021

Výzva 2021 - hodně známá kniha (asi z hodin ČJ že?) a o to víc mě překvapilo, jak naivní příběh to vlastně je.
Je mi jasné, že před sto lety takových příběhů moc napsáno nebylo (o to méně těch co by byly známé ještě po sto letech) a asi bych se na knihu normálně díval úplně jinak, ale takhle to fakt nebylo nic pro mě. Škoda

2 08.06.2021

Výzva 2021. Respekt. Hluboký, nejhlubší respekt.

19 27.05.2021

Vážně jsem nečekal, že mě tak moc zasáhne kniha, která by se dala přečíst dvakrát během jedněch reklam v TV. Myšlenky s hloubkou Mariánského příkopu a naprosto NÁDHERNÝ kresby jsou důvod, proč o knize budu ještě dlouho, předlouho přemýšlet.
Při čtení jsem si několikráte vzpomněl na Exupéryho, který tvrdil že správně lze vidět pouze srdcem, protože co je důležité, je očím neviditelné. Tahle kniha to plně dokazuje.
Děkuji pane Mackesy. Z celého srdce děkuji.

14 25.05.2021

Silný, úžasný, nesmrtelný, melancholický a občas dojemně smutný příběh - rozhodně kniha, na kterou budu v rámci letošní výzvy vzpomínat nejvíce.

10 24.05.2021

Výzva 2021. Kniha s pruhovanou obálkou. Snažil jsem se co to šlo, abych se vyhnul vězeňskému prostředí, potažmo holocaustu, protože po několika přečtených titulech hned za sebou už nemám na něco takového sílu. Proto Cop. A dobře jsem udělal - příběh tak spletitý, jak jen cop může být. Jsem moc rád, že i když se příběh zakončil celkem romanticky (kolikrát to takhle skončí v životě?), vyhnula se spisovatelka zbytečnému patosu. A že ač každý pramen onoho copu začíná jako samostatný a celkem křehký dílek, tak vše končí jako jeden pevný spletenec. Zkrátka příjemné čtení, velmi příjemné!

15 12.05.2021

Výzva 2021. V případě velkého Stephena Hawkinga jde patrně o malý úlet ihned v názvu knihy - čekejte od něj vše, co se čekat dá, tedy kromě stručných odpovědí. Nevím jak to vše začalo, ani jak to skončí (a zda vůbec budeme mít někdy nějakou jistotu), jaká bude naše budoucnost, či jak bude vypadat lidstvo za tisíc let (bude-li vůbec existovat), a o ostatních velkých odpovědích vyvolávající ještě větší otázky taky není nouze.
Zkrátka vše je v knize naservírováno tak, jak to máme (či jsme měli) od tohoto převelice moudrého pána rádi. Slovy klasika: můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat... :-)

2 10.05.2021

Výzva 2021. Na jednu stranu geniální a legendární vyprávění o tom, že válka je vůl, na druhou stranu strašlivě rozvlelý příběh, který se děsivě táhne a zda se, že nemá konce. Těch pár absurdních situací, které mě pobavily ani zdaleka nevyváží tu hromadu nudy mezi tím. Plně chápu čtenáře, kteří knihu vyzdvihují až do nebes, ale tohle fakt nebylo pro mě.

3 26.04.2021

Výzva 2021. Miluji svět zaklínače a až u téhle knížky jsem si uvědomil tu ohromnou spoustu obyčejné moudrosti napěchovanou v krásném příběhu. Mnozí tvrdí, že kniha nemusela vůbec vyjít, ale já jsem naprosto opačného názoru: kdyby vycházely příběhy z tohoto světa co půlrok, byl bych ten nejspokojenější čtenář. A navíc ty bombastické ilustrace!!
Snad jen pár malých výtek: člověk může těžko očekávat, že bude zdejší svět napěchován latinskými výrazy a hlavně za ono deus ex machina vyřešení situace ohledně mečů. Prostě mi tam cosi na konci chybělo...

4 29.03.2021

Po přečtení Neobyčejné teorie světla a látky jsem byl celkem zvědav i na další názory pana Feynmana na víru, vědu, výzkum a spoustu dalších věcí (zkrátka na život) a musím říci, že jsem nebyl zklamán. Je zkrátka neuvěřitelné, jak může jeden člověk mít co říci i více než tři dekády po své smrti a stále budou jeho názory považovány za platné. Ano, s něčím jsem úplně nesouhlasil, ale s valnou většinou rozhodně ano a tak je to asi v pořádku.
A vsadím se, že kdyby se ho někdy zeptali jestli věří tomu, že ve vesmíru objevíme opravdu inteligentní život, tak určitě odpoví něco ve smyslu "Ano a objevíme ho na Zemi" :)

16.03.2021

Neobyčejně zajímavá kniha o neobyčejných teoriích jednoho neobyčejně moudrého pána. První dvě kapitoly člověk pochopí snadno, u dalších dvou už to chce jistou dávku představivosti, klidu a ticha. Pak vám nepřijde divné, že to co dokáže pochopit jeden hlupák, zvládne i druhý :)
Ale opět mi nezbývá než si povzdechnout nad dvěmi věcmi: 1) že ta věda přímo letí neuvěřitelnými skoky kupředu (u několik dekád staré knihy je to velmi markantní) a 2) že je škoda, že takových profesorů není po světě a ve školách daleko více!

2 09.03.2021

Už mi nikdo nevymluví, že umělci typu Oscar Wilde, Baudelaire, Verlaine a další nebyli nic jiného, než pěkní kaňouři. Dost mě udivilo, kolik se dá vytvořit různých označení pro pohlavní ústrojí. I když mě poměrně zklamalo, že ač je použitý jazyk poměrně květnatý, tak příběhově kniha velmi pokulhává. Asi jsem od Wilda (a bylo to moje první setkání s autorem) čekal daleko více. Zkrátka jako jakékoliv jiné péčko - po čtvrthodině začne nudit a málokdo čeká na to, jestli se ti dva (tři, čtyři) nakonec skutečně vezmou...

3 05.03.2021

V rámci výzvy 2021 - místo na kterém bych se nechtěl ocitnout. Tedy takhle: podívat bych se tam chtěl. A moc. Ale teď. Rozhodně ne na konci dubna 1986.

A kuafixdoprkennývohrady - do čeho jsem to proboha začetl??? O Černobylu byly popsány stohy papírů a prakticky každý, kdo se o problematiku alespoň vzdáleně zajímá si může dohledat sled událostí téměř po vteřině. Co vám ale nikdo neřekne, jsou vzpomínky Černobylců - pocity lidí, kteří byli toho osudného dne na tom nejblbějším místě. Takže jsem nesmírně rád, že jsem na tuhle knížku narazil. I když se vůbec nečetla lehce a i když by se se svými třemi sty stranami dala přelouskat za sobotu, či neděli, tohle se fakt nedalo. Kapitoly o postižených dětech, o rodinách likvidátorů a o likvidaci zvěře jsem musel neskutečně dlouho vydýchávat. Při čtení o stupiditě "těch nahoře", kterým bylo naprosto jedno, co se děje, hlavně když oni jsou v bezpečí a nemusí s hlavou na špalek. O to větší horor a utrpení, že se nejedná o fikci.

Marat Filippovič Kochanov, bývalý hlavní inženýr Ústavu jaderné energie:
Kontrolovali jsme mateřské mléko – bylo radioaktivní… Odebíráme salám a vejce… Děláme rentgenový snímek: to nejsou potraviny, ale radioaktivní odpad… Na lavičce před domem sedí mladá žena a kojí dítě… Mléko s ceziem… Černobylská madona…

Naděžda Afanasjevna Burakovová, obyvatelka čtvrti Chojniki:
Má dcerka mi nedávno řekla: Mami, jestli porodím mrzáčka, budu ho přesto milovat…

Lilija Michajlovna Kuzmenkovová, učitelka, režisérka:
Včera jsem jela trolejbusem. Chlapec neuvolnil místo starci. Ten mu domlouvá:
Až budeš starý, taky ti nikdo neuvolní místo.
Já nikdy starý nebudu, odbude ho chlapec

Irena Kiselevová, novinářka:
Sousedka mi pošeptala, že rádio Svobodná Evropa hlásilo, že došlo k havárii v černobylské atomové elektrárně. Nepřikládala jsem tomu žádný význam. Byla to naprostá jistota, že kdyby se něco vážného stalo, byli bychom informováni. Budou nás včas varovat. Byli jsme si tím jisti...

Vasilij Borisovič Něstěrenko, bývalý ředitel Institutu jaderné energetiky Akademie věd:

…Na naší zemi už ležely tisíce tun cezia, jódu, olova, cirkonia, kadmia, berillia, boru a neznámé množství plutonia – celkem čtyři sta padesát typů radionuklidů. Bylo nezbytné mluvit o fyzice. O zákonech fyziky. A mluvilo se o nepřátelích. Hledali se nepřátelé.

…Jenže obavu nemáme o lidi, ale o moc! Ve městě měli připraveno sedm set kilogramů preparátů. Prostě dodat jódové preparáty do vodojemů, dolévat ji do mléka. Zůstaly ovšem ve skladech… Hněvu shora se báli lidé víc než atomu.

…Je traktorista chráněný, třeba jen respirátorem?
Ne, pracují bez respirátorů.
Cože, vám je nedovezli?
Ale jo. Dovezli nám jich tolik, že nám vystačí do roku dva tisíce. Ale my je nevydáváme. Vznikla by panika.

…Kdybychom byli jako dříve uzavřený systém, za železnou oponou, žili by lidé dodnes u elektrárny. Utajilo by se to!! Jen si vzpomeňte: Kyštym, Semipalatinsk… Stalinská země. Stále ještě stalinská země…

12 04.03.2021

Čtenářská výzva 2021. V podstatě ano - oddychový román, který vám párkrát vykouzlí úsměv na rtec. Kolikrát záleží hlavně na tom, jak moc se dokážete napojit na hlavní hrdinku, ale mě se to nějak nepovedlo. Uprostřed čtení jsem si uvědomil, že je to spíš sonda do života vidláků kdesi na (severo?)západě USA očividně před vynálezem civilizačních výdobytků typu tekoucí voda, hajzl v domě pod jednou střechou, zámky na dveřích apod. Takže na každý drobný úsměv a následovalo asi tak deset povzdechnutí a úšklebků.
Za vzpomínku stojí tak maximálně lov kuguára (puma, ne?) a kapitola poslední. A obě ve mě vyvolaly spíš rozporuplné reakce.

2 24.02.2021

Čtenářská výzva 2021 - aneb knihu, kterou jsem přečetl a někomu daroval. I když v rámci boje za splnění tématu jsem si krapet upravil pravidla. Totiž knihu jsem na poslední chvíli daroval manželce na Valentýna a pár dní poté jí zabavil (tu knihu) a přečetl :)
Parafrází jednoho klasika: Jedno vám teda povim, bejt Gump neni žádnej med.
Asi to bude ta nejsmutnější kniha s dobrým koncem, kterou jsem kdy četl. Z toho, co dokáže udělat člověk němé tváři často jen za honbou peněz, nebo z toho důvodu, že mě pes přestal bavit, se mi chce vážně blít. Nazývat takové jedince dobytkem, by bylo urážkou oněch zvířat. A vůbec spousta dalších lidí by musela strašlivě moc zabrat, aby se mohli nechat dobytkem nazývat. Zvířata vás buď milují (a to celým svým srdcem), nebo jste jim ukradení. Nic jiného.
Děsně moc jsem chtěl vědět, jak to celé dopadne a zároveň jsem se konce bál, protože konce takových příběhů jsou plné zprávy. Naštěstí mé obavy se nevyplnily a já si skutečně zhluboka oddechl.
A děkuji panu Rožkovi za ujištění, že ne všichni jsou stejní.

11 23.02.2021

Jakožto kačer beru čtení tohohle krimi téměř jako povinnost. Prakticky jediné, co mi fakt vadilo bylo to, jak vyšetřovatelé všechny stopy bravurně vyluštili během pár okamžiků a hlavně jak vůbec přišlo na to, že bylo co vyšetřovat. Krapet přitažené za vlasy, ale jinak fajn čtení na několik málo večerů.

3 16.02.2021

Čtenářská výzva 2021. Ze čtení mi bylo popravdě dost blivno - ani ne tak stylem psaní (na ten jsem si po pár stranách zvykl), ale celkovým vyzněním. A hlavně při pomyšlení, že tohle se už dávno neděje (ale ano, denně a kdo si myslí něco jiného, tak lže sám sobě).
Zkrátka a dobře - kde jsou vousatý báby ze sociálky a OSPODu, když už by je člověk uvítal?

6 15.02.2021

S detektivkami (skandinávskými obzvlášť) jsem ve svěm životě měl co dočinění jen párkrát - a vlastně všechno to bylo v rámci Čtenářské výzvy. Larsson nezklamal a tak musím říci, že to bylo několik fakt parádních večerů, kdy jsem ani nedutal a čekal co se jak vyvine. Některé moje předpovědi se potvrdily, jiné jsem sám zavrhl s tím, jak se děj odvíjel, ale stejně jsem neměl nejmenšího tucha, kdo je zahradník. Ehm, tedy vlastně vrah :)
Obdivuju všechny autory, kteří napíší něco podobného a příběh, detaily a všechno ostatní udrží jednak v hlavě a dvadnak na uzdě a příběh skončí tak, že čtenář nemá po přečtení pocit, jako by snědl něco děsivě kyselého, zvlášť když měl chuť na sladkou tečku. Rozhodně to nebylo poslední shledání s Miléniem.

10 12.02.2021

Fakt nevím. Snažil jsem se, ale ani zaboha nechápu, co se na tom komu líbí. Prostě špatně podaná kniha o psaní špatných knih a tak vůbec. V podstatě mi bylo celou dobu naprosto jedno jak se bude příběh rozvíjet, jestli tam nějaký příběh vůbec bude a tak podobně. Třeba se někdy ještě dokopu k tomu, abych se do ní zakousl, ale v příštích pár letech to rozhodně nebude.

7 05.02.2021