bukiet

Příspěvky

OponaOponaAgatha Christie

Vážený pane Poirote,
dovolte mi, abych Vám poděkoval za krásné čtyři měsíce, které jsme spolu strávili u Vašich případů. Probrali jsme je spolu pěkně popořadě od případu ve Stylesu roku 1916 až po závěrečný ve Stylesu roku 1975 (1940) a bylo velmi zábavné vnímat odlišnosti chronologie literární od chronologie televizní, v níž Vás tak mistrně zastoupil pan David Suchet. Ani jednou jste mne nenudil, snad s výjimkou Velké čtyřky, ale chápu, že Vaše tvůrkyně Agatha měla tehdy slabou chvilku a jiné problémy. Tak tedy adieu a pozdravujte Hastingse, Ariadnu, Jappa, slečnu Lemonovou, George a Agathu.
Recevez, Monsieur , mes salutations.

16.01.2014


MalevilMalevilRobert Merle

Po mnoha a mnoha letech jsem si zopakoval tento nedostižný postkatastrofický román, tentokráte v audio verzi. Hodnocení není ani po letech třeba měnit.

31.10.2019


Srdce v AtlantiděSrdce v AtlantiděStephen King

Pro mnohé kontroverzní kniha pouze dokazuje, jak důležité je vyvíjet se, neustrnout na místě. To se Kingovi rozhodně v jeho kariéře spisovatele daří. Mnozí čtenáři mají se Srdci v Atlantidě problémy. Nedivím se jim. Mají Kinga zafixovaného jako „Mistra hororu“, což je stejně hloupé označení, jako bývalo u Hitchcocka, který točil především thrillery, ale ne horory. King s horory začínal, povznesl je na mainstreamovou úroveň, ale začal koketovat s fantasy, thrillerem i detektivkou. No a Srdce v Atlantidě je titul, který se nejvíce vymyká jeho tvorbě, protože to není žánrová kniha. Tedy aspoň to není kniha v žánru pro Kinga typickém. Vzpomínkový společenský román v povídkách. Žádné strašení z nadpřirozena (válka ve Vietnamu ale asi Američany straší víc než tušíme a stejně si nedají pokoj), jen lehké dotknutí se cyklu Temné věže. Nic víc a pak jen příběh, příběh ztracené generace. Pro mne osobně je absence kingovských žánrů v této knize obrovským plus, neboť King opět dokazuje, že je především výborný spisovatel a vypravěč. Ta kniha je čistá, nezaplevelená mísením žánrů (viz Rose Madder a Pytel kostí). Ale milovníci Řbitova zviřátek si asi budou při četbě zoufat. Ale opravdu bychom chtěli číst šedesáté pokračování Prokletí Salemu?
Co je ovšem jisté stejně jako to, že jde o vynikající román, je skutečnost, že kniha jednoznačně patří do Velkého cyklu Temné věže. V první polovině knihy, již tvoří malý román Ničemní muži ve žlutých pláštích se seznámíme nejen s hlavními hrdiny, které pak budeme sledovat v různých etapách jejich života i v dalších povídkách, ale hlavně se zde objevuje klíčová postava, která se vrátí v sedmém díle série Temná věž. A poprvé se zde mluví o Bořitelích. Je pravdou, že některé Bořitele už známe z povídky Všechno je definitivní a románu Nespavost, ale samotný termín je použit poprvé až zde.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní 

20.02.2019


BeznadějBeznadějStephen King

Jako většina románů, které nejsou napsány pod značkou série Temná věž, obstojí i tento jako dobrý samostatný román, ale až znalost faktu, že je příběh součástí většího cyklu, mu dodá na zajímavosti.
Navíc je Beznaděj román dvojenec. King zde teorii o dvojencích, známou z Talismanu, uvedl literárně do praxe tím, že k této knize přidal pod Bachmanovým jménem i zrcadlový román Strážci zákona. A aby každý pochopil, že je to vlastně jedno dílo, nechal tyto dva romány, od dvou „rozličných" autorů, vydávat společně. I proto obě knihy v mém seznamu figurují pod jedním číslem a komentář bude u obou stejný.
Čtenáři se namnoze přou, který z románů začít číst první. Myslím, že to není tak důležité jako to, přečíst si je oba. Osobně vycházím z faktu, že Beznaděj vydal King pod svým jménem a Strážce zákona pod pseudonymem. Už to je vodítko. Navíc si myslím, že Beznaděj přímo navazuje na děj v předešlém románu Rose Madder, odkud zavítala Cynthia Smithová a události z minulého románu v cyklu připomíná. Tím je dáno, že Rose Madder a Beznaděj se odehrávají ve stejné realitě. Oproti tomu Strážci zákona jsou příkladem slavné věty: „Jsou i jiné světy“.
Není to ovšem jen fakt existence různých realit, který tento dvojromán spojuje s Velkým cyklem Temná věž. (To už by tam koneckonců patřilo skoro všechno, co King napsal a svým způsobem to tak logicky i je!)
Hlavní záporák v Beznaději je evidentně bytost sídlící v Todesovském prostoru, která přes jakýsi průsak mezi realitami ovlivňuje svět Beznaděje.
Z románů Temné věže už víme, že existuje ušlechtilá řeč, jazyk kterým se mluvilo v Gileadu a tady se setkáváme s úplným opakem, s jazykem mrtvých, nezformovaných, kterým mluví zvířata ovlivněná přítomností Tekovy mysli, ken-toi, jako první a primitivní zobrazení spojení člověka a zvířete, jež v dokonalejší formě ještě potkáme v dalších románech.
Objevují se zde totemy malých bohů ken-tehy a mluví se o velkých bozích ken-tek. Zdá se, že tyto amulety jsou zlou obdobou dobrých amuletů a dobrých velkých bohů, jako je želva Maturin. S amuletem, či totemem želvy se také ještě setkáme.
A dostáváme se k největšímu čtenářskému problému, k bohu. Nebo k Bohu, jak chcete. Spoustě čtenářů náboženský aspekt Beznaděje vadí. Nevím jestli to platí obecně, nebo je to jen důsledek naší české „ateistické“ společnosti. Je třeba si ale uvědomit, že celý cyklus s principem Boha operuje, i když většinou vkusněji než tomu bylo v románu Svědectví, tam to bylo i podle mne přes míru. V Beznaději se Bůh ukazuje jako velký hráč proti antagonistovi Tekovi, velkému bohu z Todesovského prostoru. A je to stále ten základní boj, dobro proti zlu, bílá proti černé. A Bílá síla je Kingovským vyjádřením sil dobra, tedy i Boha. Za touto silou putuje Roland k Temné věži, aby díky ní obnovil svět, který se hnul.
King ale víru v Boha podrobuje, nikoliv poprvé, drsné kritice, svým způsobem kritizuje přímo Boha. Je Bůh krutý? Je Bůh láska? Odpověď je na každém z nás.
Osobně mi tento aspekt knihy tentokrát nevadil, jediné co mě štvalo je fakt, že spoustu důležitých informací jsme se dozvěděli právě od Boha, aniž bychom je čtenářsky zažili. Ale o tom je vlastně celá víra.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní) 

11.01.2019


SiddhárthaSiddhárthaHermann Hesse

Bylo nám kolem dvaceti a tato kniha právě "letěla". Stejně jako o něco později Citadela. Na konci minulého režimu, hledali jsme v mizérii světa něco vyššího, duchovního. A Hesseho kniha byla jakýmsi ukazatelem, směrníkem na životní cestě. Mnozí z nás se tehdy obrátili k Bohu, vstupovali do náboženských hnutí a organizací. Mnozí v nich zůstali, jiní hledali dál. Někteří přestali věřit, někteří vírou přešli k víře jiné. Po třiceti letech jsem se spolu se Siddhártou znovu pokusil projít životem. Nikdy nebudu osvíceným a nirvána pro mne bude navždy jen hudební skupinou, ale věk, ta spousta prošlapaných bot a odhozených i nalezených myšlenek, mi dovoluje této úžasné knížečce porozumět zase o něco lépe.

24.03.2016


NadaceNadaceIsaac Asimov

Po několika nadačních románech, které se soustředily spíše na život a dílo Hariho Seldona se konečně dostáváme ke knize základní, k Nadaci, tedy česky správně Základně. Hned z kraje je třeba si říci, že tento druhý Asimovův román, vydaný v roce 1951, tak úplně románem není, neboť jde o přepracované verze čtyř povídek, které vyšly v Astounding Stories v letech 1942-1944, ke kterým byla v kompletu přidána úvodní povídka „Psychohistorici“. Ta se odehrává roku 1 éry Nadace, a podstatnou část, krom seznámení Gaala Dornicka se slavným Hari Seldonem, tvoří popis soudního jednání s oběma pány, které už známe z předešlé knihy Předehra k nadaci. „Encyklopedisté“ (50 é.N.) je vlastně úplně prvním příspěvkem do nadačního cyklu a jeho původní název je, jak jinak, Nadace. V roce padesátého výročí založení Nadace čelí společnost na Terminu prvnímu nebezpečí ze strany nedalekých čtyř království, odtrhnutých od zanikajícího Impéria. Zpráva Hariho Seldona zjevuje hodnostářům Nadace pravdu o skutečném poslání jejich společného projektu. „Starostové“ (80 é.N.) se odehrávají třicet let poté, co se starosta Hardin stal politickým vůdcem Terminu a líčí jeho řešení další krize ve vztahu ke čtyřem královstvím. Nadace se stává faktickým hegemonem v nejbližší vesmírné oblasti. Kapitoly „Kupci“ (135 é.N.) a „Obchodní magnáti“ (155 é.N.) ukazují vzkvétající Nadaci v její snaze ovládat své okolí nejen nábožensky ale také ekonomicky.

Ač je tato kniha dílem základním v Asimovově Univerzu, právě její povídkový charakter je důvodem, proč při poznávání autorova vesmíru tímto románem nezačínat a spíše si vybrat chronologickou cestu k Nadaci.

Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
6,2. Kyborg/Zázrak (Wu, Cover)
6,3. Útočiště/Pericentrum (Chilson, Wu)
6,4. Kukaččí vejce/ Odrodilec (Leigh, Scotten)
6,5. Vetřelec/Aliance (Thurston, Oltion)
6,6. Maverick/Lidstvo (Bethke, Oltion)
7. Roboti a Impérium (Asimov)
7,1. Kaliban (MacBride Allen)
8. Hvězdy jako prach (Asimov)
9. Kosmické proudy (Asimov)
10. Oblázek na obloze (Asimov)
11. Předehra k Nadaci (Asimov)
12. A zrodí se Nadace (Asimov)
12,1. Ohrožení Nadace (Benford)
12,2. Nadace a chaos (Bear)
12,3. Vítězství Nadace (Brin) 
13. Nadace (Asimov)
14. Nadace a Říše (Asimov)

16.01.2021


PočátekPočátekDan Brown

Zkusili jste někdy šedesátkrát požvýkat masité sousto? Tak přesně tento pocit ve mně vybudilo přečtení této knihy. Šedivá masa bez chuti.

25.02.2018


ToToStephen King

TO je bezesporu nejlepší Kingovou knihou. Je zde v nejlepším možném poměru spojeno strašidelné s lidským, neboť nejde jen o prvoplánový horor, ale o docela solidní sondu do mnoha lidských duší. A hlavně je to román o dětství. Když jsem před třiceti lety četl To poprvé, byl pro mne hororový motiv důležitější, než popis (ne)idylického dětství hlavních postav a dnes je tomu správně přesně naopak. Jsem rád, že právě i tato kniha patří do Kingova Velkého cyklu Temné věže a až dnes si uvědomuji jak důležité a znepokojivé myšlenky příběh v tomto kontextu přináší. Víme, že v posledním díle Temné věže se objeví postava, jež je pravděpodobně stejného druhu jako bylo TO, alias Pennywise. Je pak otázkou jestli je Dandelo jen podobný, či stejný druh jako To, tedy emocionální upír pocházející z Makrosvěta (Todesovský prostor), nebo přímo jeho potomek. V tom má jasno asi jen Stephen King a možná želva Maturin, která v tomto příběhu hraje důležitou roli, ač pro čtenáře neznalého Velkého cyklu Temná věž, je její přítomnost poněkud matoucí. Všímavý čtenář si jistě všimne i narážek na Růži.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost

04.11.2018


Černý důmČerný důmStephen King

Po dvaceti letech a šestnácti knihách se vracíme k hlavnímu hrdinovi knihy Talisman, Jackovi Sawyerovi. Dvaatřicetiletý penzionovaný elitní policista se zapojuje do pátrání po nebezpečném kanibalovi a vrahovi dětí, aniž tuší že tento případ ho donutí otevřít komnatu zasutých vzpomínek na Teritoria, která navštívil ve věku dvanácti let. Jestliže spojení Talismanu s Velkým cyklem Temné věže bylo jen lehce naznačeno a mohli jsme o něm i pochybovat, jeho pokračování Černý dům je jednoznačně součástí Velkého cyklu a stává se dokonce velmi důležitým dílkem v příběhové skládačce. Je nám konečně vysvětleno, co jsou zač Bořitelé a proč jsou pro Karmínového krále tak důležití. Ted Brautigan z románu Srdce v Atlantidě je zmíněn jako Hlavní bořitel. Zjistíme, že Karmínový král má i jiné sluhy, nejen Randalla Flagga. Dozvíme se, jak se Karmínový král nazývá v řeči mrtvých. Opět se setkáme s nějakými dvojenci a potvrdíme si, že Teritoria sousedí se světem Rolanda Deschaina. Navštívíme nemocniční zařízení malých sestřiček a uslyšíme zmínku nejen o Blaineovi, ale především o Pistolníkovi a jeho ka-tet. Ne nadarmo se o této knize říká, že je to příběh Temné věže bez Rolanda. Začínáme tušit, že plány Karmínového krále se uskutečňují i v našem světě a už jen jedna kniha nás dělí od vyvrcholení série Temná věž.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní
24. Černý dům
25. Z Buicku 8

09.03.2019


Muž jménem OveMuž jménem OveFredrik Backman

Jaká radost. Vtipné, čtivé, s háčky pod povrchem smutně humorného příběhu, které se zaseknou a nutí srdce popřemýšlet. To není chyba, jsou věci, kdy musíte myslet srdcem, hlava to prostě neumí.

26.06.2015


MarťanMarťanAndy Weir

Ač milovník SF tématiky, u této knihy musím prohlásit, že nebyla mým šálkem kávy. Jednak to už není až takové sci-fi, ale "jen" popis dramatické situace v jednom povolání. Astronaut už je jen jedna z mnoha nebezpečných, ale běžných profesí. Tak daleko jsme se dostali od dob Gagarina, či Armstronga. Literárně je to robinsonáda a u těch je skoro vždy pravidlem, že nejlepší je ta první. Zdravím v nebi Daniela Defoea. Jako většině rejpalů na databázi, i mně nejvíce vadila nezáživná odborná smršť, která měla nahrazovat děj a charakter hlavní postavy. Méně humoru a více citu by neškodilo. Také mne nasíralo nedržení se jedné vypravěčské formy. Být to celé vyprávěné v třetí osobě, bylo by to formálně čistší a ubylo by Markova humoru na únosnou míru. A teď si jdu dát film.
Doplnění po shlédnutí filmu:
Nerad to říkám,ale i to se někdy stává, takže filmová adaptace knihy zvítězila o plnou délku a získává pět hvězdiček. A to i přes poněkud přepálený závěr filmu. Na druhou stranu, všimli jste si, že film ignoroval dvě strašně důležité dramatické situace z knihy a vůbec nic se nestalo? Naopak to příběhu jen pomohlo. Matt Damon pak obdařil hlavního hrdinu tím, co mu bohužel autor zapomněl dát - emocemi. I ten jeho humor už nebyl náhle na zabití.

04.02.2016


PistolníkPistolníkStephen King

Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách. A za nimi jsem se vydal i já. Podruhé. Tentokrát jsem si ale řekl, že celý Velký cyklus Temné věže prozkoumám šířeji, tedy ne jen těch osm základních románů v sérii, ale i ostatní Kingovy knihy a povídky, které k cyklu patří. Je to tedy úkol na delší dobu. Vycházel jsem z chronologie, kterou na svém blogu uveřejnil Bryant Burnette už v roce 2012 a následně uveřejnil další verze v roce 2016. Burnetteovou chronologiÍ jsem se ovšem nechal jen inspirovat a na jeho základě si vytvořil vlastní časovou osu Temné věže.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní
24. Černý dům
25. Z Buicku 8
26. Temná věž V: Vlci z Cally
27. Temná věž VI: Zpěv Susannah
28. Temná věž VII: Temná věž
29. Temná věž I: Pistolník
30. Puls
31. Ur – povídka (Bazar zlých snů)
32. Dallas 63

Závěrem jen řeknu, že tentokrát jsem Pistolníka četl očima i ušima zároveň. Chtěl jsem si základní vhled do Kingova Universa užít. Nutno říci, že interpret audioknihy mi moc nepomáhal. No, co už. Vzhůru za želvou a růží.
Dodatek:
A masochista ve mně skrytý si dal po přečtení prvního dílu k večeři filmové dílo, které z mně neznámých důvodů má stejný název jako série a teď se jdu zbičovat a snad na tu filmovou zkušenost navždy zapomenu.

14.04.2018


Pan MercedesPan MercedesStephen King

Pokud někdo umí psát, je vlastně jedno, co píše, vždy to bude zajímavé. Kingova detektivní trilogie začíná příběhem, ve kterém sledujeme jak pachatele, tak partičku vyšetřovatelů na cestě k velkému finále. Spoustu věcí si pozorný čtenář odvodí již během četby, takže nějaké moc velké překvapení ho na závěr nečeká, ale koncovky nikdy nebyly Kingova silná parketa. V čem je autor výjimečný je popis prostředí a hlavně postavy, které v jeho příbězích žijí. Mnohdy je to tetelení kolem postav zajímavější než samotný příběh.

18.11.2020


Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelStoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelJonas Jonasson

Po čase jsem opět během četby bavil kolegy hlasitým smíchem .

16.03.2013


KalevalaKalevalaElias Lönnrot

Jsem asi blázen, ale celou knihu jsem si kdysi přečetl nahlas. Nádherné zpěvy. Krásný překlad.

19.03.2013


Adresát neznámýAdresát neznámýKathrine Kressmann Taylor

Silný příběh, který musíte po dočtení pěknou chvíli rozdýchávat. Nutí klást si mnohdy i nepříjemné otázky a hledat na ně nijak jednoduché odpovědi. Čteno ušima ve vynikající společnosti Marka Ebena a Ivana Trojana.

20.03.2016


Dallas 63Dallas 63Stephen King

Všechno má svůj začátek a vše má i svůj konec. Moje cesta k Temné věži se završila tímto románem, který ovšem sám autor k cyklu nepřiřazuje. Přesto nějaká spojení tady jsou. O samotné Temné věži se sice nehovoří, ale je zmíněno auto Takuro Spirit, které známe ze čtvrtého dílu. Také zde King často používá magickou devatenáctku. A hlavně, vracíme se na chvíli do Derry, v čase po událostech známých z románu To. Samotné cestování časem není nijak vysvětleno. Prostě jde o "králičí díru", ale my jsme už viděli i jednosměrné dveře na pláži a procházeli mezi alternativními světy, takže nic překvapivého. Překvapivé je to, že jde o román milostný. A kvalitní.
Má cesta k Temné věži trvala 446 dní a těžko na ni vstoupím potřetí. Nějaký čas si teď od autora dám pauzu, ale ještě mi zbývají nějaké jeho knihy, které jsem nečetl. A kdo ví, zda ještě nepřibude nějaký článek do Velkého cyklu?

Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní
24. Černý dům
25. Z Buicku 8
26. Temná věž V: Vlci z Cally
27. Temná věž VI: Zpěv Susannah
28. Temná věž VII: Temná věž
29. Temná věž I: Pistolník
30. Puls
31. Ur – povídka (Bazar zlých snů)
32. Dallas 63
12.4. 2018 - 2.7. 2019

02.07.2019


OsvíceníOsvíceníStephen King

Pamatuji, jak jsem Osvícení četl poprvé v roce 1993 ve svém prvním bytě, kde o podivné zvuky, díky stáří domu, nebyla nouze. V jedenáct večer jsem knihu zavřel, protože už jsem to nedával. Být sám v bytě plném tajemných zvuků a číst si popis strašidelného Overlooku, nebyl ten nejšťastnější nápad. Moudře jsem se rozhodl nechat si pokračování četby na druhý den při cestě tramvají. Viděl jsem obě filmová zpracování a ani jedno na mne příliš velký dojem neudělalo. A rozumím tomu, proč King nemá Kubrickovu verzi rád.
Osvícení je Kingova třetí vydaná kniha, čtvrtá, pokud počítáme i Bachmanovu knihu Vztek, kterou ovšem King/Bachman nadále odmítá znovu vydat. Je vidět, že autor se stále hledal, protože kniha nepůsobí tak sevřeně jako předešlý Salem's Lot. A, což je známá věc, hlavně v té době dost chlastal. Je proto s podivem jak jeho verze příběhu o strašidelném domě, nakonec výborně dopadla. A to přesto, že se v ní bijí dva důležité motivy, příběh strašidelného domu, který ovlivňuje psychicky labilního otce a příběh malého chlapce obdařeného magickým „vyzařováním“. Myslím, že když se o tomhle příběhu mluví, většině vytane na mysli strašidelný hotel a otec alkoholik, a na mentálně nadaného syna už si vzpomene jen málokdo. Uvidíme, jak příběh Osvícení bude pokračovat v další knize o Dannym Torranceovi.
Čteno ušima v podobě audio knihy skvěle namluvené Petrem Jeništou.

02.08.2020


Egypťan SinuhetEgypťan SinuhetMika Waltari

Často používám čtení do ucha jako návratu k dávno prožitým příběhům. A u Waltariho Sinuheta tomu nebylo jinak. Jak opojné to bylo čtení před čtyřiceti lety, kdy sloužilo jako únik z normalizační šedi okolního světa a zároveň bylo skvělou učebnicí historie, etiky, politiky, vojenství a v neposlední řadě i lékařství. Waltariho román totiž ukazuje jak se vlastně stále nic nemění, jen kulisy a rekvizity. Děje se opakují, příběhy se znovuprožívají. Tento hutný román patří po zásluze k nejoblíbenějším a nejčtenějším románům dvacátého století a díky skvělému podání Lukáše Hlavici jsem se na čtyřicet hodin i já opět mohl vrátit do země Kemet, ale i do Babylónu a na Krétu.

13.10.2021


Příběhy, pověsti a pohádky paní HudbyPříběhy, pověsti a pohádky paní HudbyAnna Hostomská

Pokud máte záměr vychovat z vašeho dítěte něco víc než jen konzumenta povrchního umění, zkuste mu pomocí této knihy přiblížit kouzelný svět operních příběhů. No a pak si spolu pusťte třeba nějakou operu na CD, nebo, ještě lépe, navštivte nějaké operní divadlo. A třeba se vám váš potomek zamiluje na celý život, jako se to stalo i mně osobně.

18.03.2013


Žid SüssŽid SüssLion Feuchtwanger

Nemyslím, že je kniha protižidovská. A nacistickou ideologií byla spíše zneužita ve své goebbelsovské filmové podobě. Překroutit lze vše.

19.03.2013


InfernoInfernoDan Brown

Langdon sbalí babu a proběhne s ní několik památek a muzeí, aby našel cestu k vyřešení problému. Ke konci dojde, jako obvykle, u některých postav k morálnímu veletoči. Při četbě se mne zmocňoval pocit, že Brown před psaním strávil hodně času hraním hry Assassin's Creed 2.

29.09.2013


Lehké fantastičnoLehké fantastičnoTerry Pratchett

Dnes jsem opět a znovu doposlouchal první dva díly geniální Zeměplochy v podání pana Jana Kantůrka a o pár hodin později jsem se dozvěděl, že dnes se pan překladatel odebral na cestu do Ankh-Morporku, aby tam někde v hospodě u Zašitého bubnu hrál s panem Pratchettem Buch. Přeji krásnou remízu a děkuji za všechny překlady.

22.03.2018


Dračí očiDračí očiStephen King

Dračí oči jsem přečetl podruhé a musím říci, že se mi kniha líbila mnohem více, než kdysi. Možná je to tím, že mám více informací o celém Cyklu Temné věže, kam i tento příběh patří, možná je to proto, že už dávno si Kinga nespojuji jen s horory. Tato fantasy kdysi u čtenářů skoro propadla a Kinga vedla k napsání knihy o fanatické čtenářce a bezmocném autorovi - Misery. Z hlediska Velkého cyklu Temná věž je to třetí příběh, po Pistolníkovi a povídce Přemístění. Vracíme se do minulosti Středosvěta a poprvé sledujeme Randalla Flagga, alias Waltera Padicka, známého též jako Muž v černém, jak se snaží rozvrátit království Delain. V literární chronologii je to ale jeho čtvrté vystoupení, to první bylo v básni The Dark Man, druhé v románu Svědectví, třetí v Pistolníkovi a v této skoro pohádce se s ním setkáváme počtvrté, ale nejhlouběji v minulosti.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
...

21.04.2018


SvědectvíSvědectvíStephen King

Svědectví není dobrý román. Nebýt mé zarputilosti a touhy přečíst si chronologicky celý cyklus svázaný Temnou věží, asi bych nikdy nenašel odvahu a chuť si tuto knihu znovu přečíst. Ta kniha je užvatlaná a silně nevyvážená. První díl ještě jakž takž splňuje požadavky na pořádný katastrofický román. Popis budoucích hrdinů v předvečer a v průběhu katastrofy je čtivý, i když i tady už je cítit zbytečné natahování některých motivů. Druhý díl je totální katastrofa. Budování nové společnosti a obrana proti nepříteli, se kterým se skoro nestřetneme. King se tady nekriticky rozjel a neuvědomil si, že by měl být čtivý. Mnoho a mnoho stránek by zde vůbec nemuselo být otištěno a příběhu by to neuškodilo, ba možná i naopak. Ve třetí části se asi King probudil z nějakého snu a knihu rychle, tedy velmi rychle zakončil. Jestli zajimavě, to nechám na čtenářích, mne konec rozhodně neuspokojil. Tedy na to, jak dlouho jsme čekali a museli trpět autorovo tlachání rozmáznuté na desítky stran, to vše nakonec vedlo ke konci, který je takový nijaký. Zpětně si pak říkáte že by z těch předešlých stránek mohlo zmizet ještě víc a příběhu by to nevadilo.
Kniha je vlastně zajimavá jen tím, že naplno uvádí postavu prvního hlavního zlocha Velkého cyklu Temná věž, tedy Muže v černém, Temného muže, alias Randalla Flagga. Flagg zde využívá katastrofy v jedné z pozemských realit k tomu, aby ovládl novou společnost ve svůj prospěch, což se mu stejně jako v Dračích očích nepovede. Jen pro info je třeba poznamenat, že Dračí oči sice vznikly až po Svědectví, ale chronologicky je předcházejí.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman

20.06.2018


Rose MadderRose MadderStephen King

Kniha motivicky navazuje na předešlý román Nespavost, protože v obou dílech King využívá ozvuk antické mytologie. V Nespavosti to byly sudičky a v Rose Madder zase mýtus o Minotaurovi. Pokud se budeme věnovat hlavnímu motivu v reálné části románu, pak je to dovršení myšlenek, které začal King promýšlet už v románu To, kde téma domácího násilí je užito jako popisný motiv pro vykreslení jedné z hlavních postav. V Nespavosti je domácí násilí na ženách určujícím momentem, který otevírá celou zápletku románu a v románu Rose Madder je to téma hlavní. Pro spoustu čtenářů je román rozporuplný s ohledem na téma obrazu a světa v něm a raději by měli čistý román o domácím násilí bez prvků fantastiky, ale je otázkou, zda by to byl román, který očekáváme od Kinga. Pro naši cestu Velkým cyklem Temné věže by pak neexistence obrazu a jeho světa znamenala vyškrtnutí tohoto románu z cyklu samotného. Neboť Rosie se prostřednictvím obrazu s tajemnou Rose Madder nepochybně přenáší do Rolandova Středosvěta, o čemž svědčí mimo jiné zmínka o městě Lud. A není náhodou sama Rosie dvojencem Rose Madder, čímž se dostáváme k tématu z románu Talisman? Pozorný čtenář si také zajisté všimne zmínek o Ka. Za pozornost také stojí proměna jedné z postav v jakousi pavoučí stvůru, což nám asi odhaluje, z čeho má sám autor strach, neboť pavoučí podobu na sebe bere To a také Karmínový král. King evidentně pavoučky nemusí.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona

19.12.2018


Temná věžTemná věžStephen King

Ka je kolo.
A závěrečný příběh toto tvrzení potvrzuje. Není zde moc co říci. Příběh se završuje. Zápletky se uzavírají. Mnohé, ale ne všechny. Je to kniha nejsmutnější, protože konce už tak nějak prostě veselé nebývají. Z doslovu autora je cítit ta úleva, že už to má po čtvrtstoletí psaní konečně za sebou a přesto mu to nedá a píše dál, protože stejně jako dobrý příběh i Cesta k Temné věži pokračuje. Už jsem to psal v komentáři k jinému dílu cyklu, že vlastně celé Kingovo dílo je součástí Velkého cyklu Temná věž, protože její autor je toho cyklu součástí. My jsme se ale na naší cestě k věži drželi jen těch příběhů, které k sérii jsou připojeny jednoznačně, nebo alespoň reflektují někde na pozadí existenci Temné věže. A některé příběhy nás ještě čekají i za Temnou věží. V prvé řadě Pistolník. To tak nějak vyplývá z logiky vyprávění. Je jen škoda že v češtině dosud nevyšlo Kingem revidované vydání první knihy Temné věže, které opravuje některé chyby a nedůslednosti, které během psaní série nastaly.

Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní
24. Černý dům
25. Z Buicku 8
26. Temná věž V: Vlci z Cally
27. Temná věž VI: Zpěv Susannah
28. Temná věž VII: Temná věž
29. Temná věž I: Pistolník
30. Puls
31. Ur – povídka (Bazar zlých snů)
32. Dallas 63

20.05.2019


Měsíc je drsná milenkaMěsíc je drsná milenkaRobert A. Heinlein

Velmistr řádu Robert Anson Heinlein je můj nejoblíbenější autor ze Zlatého věku Sci-Fi. Pro zajímavost, po něm následuje Asimov a až nakonec se řadí Clark. Tedy v mých očích. Všichni tři mají místo v mém srdci.
Měsíc je drsná milenka patří mezi Heinleinovy dospělé práce a je považován za jeho nejlepší román. Patří do jeho vrcholného období, kdy po debaklu a nepochopení Vesmírné pěchoty přestal psát pro mládež a věnoval se jen tvorbě pro dospělé.
Je vždy ošemetné vracet se ke starým láskám. Po třiceti letech. Jak jsem obstál ve vztahu k tomuto románu? Kdysi jsem jím byl nadšen, neb jsem byl mlád a revolucionářem každým coulem. Při audionávratu jsem zprvu tápal a nechápal, v čem že se mi tato kniha jevila tak vynikající.
Hm, sebeuvědomovující se počítač, trestanecká kolonie, politika? Co na tom může být zajímavého? Všechno. Protože Heinlen. Nečekejte supervýstřelky z budoucnosti. Vždyť váš mobil je chytřejší než Mike. Ale Heinlein vás nechce oblbnout sci-fi pozlátkem, on vám chce něco sdělit a na analogii s americkou válkou o nezávislost se mu to také daří. Nutí vás přemýšlet, co je v politice správné a co už je za hranou. A že v románu jsem musel souhlasit se spoustou věcí, které jsou za hranou. To je ten rozdíl mezi mládím a konzervativním stářím.
Návrat se v audio podobě s vynikajícím Lubošem Ondráčkem vydařil. Heinlein byl odjakživa kontroverzní autor. Neměl problém se politicky přepólovat, neměl problém provokovat.
A proto, i když knihu poslouchám na zařízení, které je chytřejší než hlavní hrdina příběhu, nemám pocit, že by příběh zestaral a ztratil něco na sdělnosti.

16.09.2021


SkálaSkálaPeter May

Tak jsem se konečně dostal k jedné z těch knih. Všichni o ní mluví, všichni ji četli, všichni jsou jí nadšení. TA kniha. Detektivka. Sice ne severská, ale skoro. No, ona je to taky skoro detektivka. Problém je, že už způsobem vypravování autor prozrazuje mnoho věcí dopředu. Nejsem z těch, co se chlubí, že uhádli vraha už na třetí stránce, ale tady to opravdu nebylo až tak těžké. Takže traumata z dětství, dětské lásky, nejlepší kamarádi, ztráty paměti, násilí, nějací ptáci a jejich lejna na skále. Všechno trošičku vykonstruované a maličko přitažené za vlasy, ale dobře napsané a odvyprávěné. A skvěle namluvené. Díky, pane Dvořáku. A už nerušte, jdu poslouchat druhý díl.

04. ledna


Jez a běhejJez a běhejScott Jurek

Nikdy mne ze čtení tak moc nebolely nohy.

30.12.2014


1 ...