braunerova
komentáře u knih
Historie válek: Od roku 3000 před Kristem až po současnost
David G. Chandler
Základ knihy tvoří časové osy, které jsou doplněné medailonky velitelů a mapkami významných bitev. Na jedné dvoustranně bývá znázorněno jedno století, v případě starověku i 500 let. Významné konflikty mívají svoje dvoustrany, například koloniální války, napoleonské války, americká občanská válka nebo 1WW a 2WW. Časové osy jsou horizontální, vertikálně jsou uvedeny státní útvary z celého světa. Na osách jsou drobným písmem uvedené bitvy a války. Ty jsou ještě v abecedním a chronologickém rejstříku.
Knihu mám několik let a zatím jsem neměl potřebu v ní něco hledat, proto ani nehodnotím.
Z tajemné Indie (Pan Issacs)
Francis Marion Crawford
Američan Pavel Griggs pracuje v Indii pro jakési angloindické noviny coby redaktor. V roce 1879 je poslán do Simly, kde se setká s tajemným a velmi bohatým obchodníkem panem Isaacksem. Oba muži se spřátelí a Griggs začne pro pana Isaacse vykonávat různé služby. Množství stran je pouhá společenská konverzace bez jakéhokoli příběhu.
Říše musí zemřít
Michail Zygar
Fantastické čtení, jak píše níže icewind, takhle podanou historii jsem ještě nečetl. Je velký rozdíl číst historikem zpracovaná fakta anebo vzpomínky z deníků a dopisů skutečných lidí. Události, tak jak je viděli členové carské rodiny, politici, revolucionáři, podnikatelé, umělci a anarchisti. O mnoha z nich jsem slyšel poprvé, třeba o tragickém osudu "svaté princezny" Elly, jedné z nejkrásnějších žen Evropy, nebo o policejním reformátorovi Sergeji Zubatovovi. Až depresivně na mě působily neschopnost a výmluvy cara Mikuláše nebo hysterické záchvaty hloupé bigotní carevny ovládané Rasputinem.
K takto pojatým událostem bude mít historik mnoho výhrad. Zdaleka ne vždy jsou k dispozici nějaké písemné materiály, záleží na selektivním výběru autora a také lidé mají sklon sdělovat jen tu svojí jedinou pravdu. Ale jak píše autor v předmluvě, takto to Rusové vnímali a proto musela Říše zemřít.
"Svou Atlantidu potopili všichni společně, ale každý z nich se domnívá, že vinen rozhodně není on, ale ti ostatní."
Dva obrazy ze života starořímského
František Klement
Povídka Gladiator je věnovaná císaři Titovi Vespasiánovi a jeho životní lásce princezně Bereniké. Autor velmi podrobně popisuje první gladiátorské hry v římském Koloseu po jeho dokončení v roce 80 n.l.
Povídka Domitian zachycuje poslední měsíc vlády císaře Flavia Domitiana v roce 96 n.l., především kruté pronásledování křesťanů a jeho smrt.
Krev na moři
Josef František Karas
Slušná oddechovka. Děj dobrodružného románu se odehrává ve Slovinsku na panství starobylého rodu Rožaců, v benátské Republice svatého Marka, na vlnách Středozemního moře mezi podloudníky a piráty, v Africe mezi divokými Berbery a na Maltě obléhané osmanskou armádou. Výborné bylo dobývání španělského Oranu a Mers El Kébiru Hasanem pašou v roce 1563. Čtení poněkud znesnadňují archaická slova.
"Když císař Karel V. roku 1536 dobyl tvrdě opevněného města Tunisu, deset tisíc křesťanských otroků vyšlo mu vstříc z pobořených bran; padnuvše na kolena, rozplývali se v slzách a hlasitě děkovali svému osvoboditeli. Byl pak pohled na ně tak děsný, že mnozí otvrdlí rytířové křesťanští plakali jako malá děcka spolu s oněmi otroky."
Statečný rod
František Flos
Někde v paměti mám zasutou vzpomínku, že Lovci orchideí byl výborný dobrodružný román. Do kroniky rodu Horynů, sedláků někde na Domažlicku, zapsal autor pět příběhů z různých dob, od husitských válek až po revoluční rok 1848. Statečný rod je ale především vlastenecká četba pro prvorepublikovou mládež, k dočtení jsem se musel hodně nutit. Věnuji do knihobudky.
Ivan Hrozný 1 - Moskevské tažení
Valentin Kostylev
Car Ivan Hrozný byl psychopat a masový vrah, který umlátil holí vlastního syna. Nová bádání sovětské vědy ale ukázala pokrokového vladaře, který bojoval proti feudálům a reakční církvi a ujímal se prostého lidu proti útisku bojarů. Slova z anotace knihy bohužel autor, ověnčený Stalinovou cenou, beze zbytku naplnil. Hlavní hrdinové jsou uprchlí mužici Andrejka a Gerasim, kteří přišli k báťuškovi carovi se stížnostmi na bojary. Ten je za odměnu zařadil do armády a poslal do války s Livonskem, aby osvobodili Estonce a Livonce z německého útlaku. Z mužiků se stali ruští bohatýři, ukázku jejich rozhovorů jsem napsal níže. Kniha poputuje do knihobudky. Naštěstí jsem si koupil jen první díl z trilogie.
"Proč žijí na světě rytíři? Nač jsou?
Rytíři jsou chabí. Jsou profoukaní větrem. Mrav sokolí, chůze vraní. Nafouknou se a prasknou."
Vládci kamenného pásu
Jevgenij Alexandrovič Fedorov
Tulský kovář Nikita Děmidovič Antufjev zbohatl na výrobě zbraní pro ruskou armádu. Roku 1699 získal od cara Petra I rozsáhlé pozemky a právo nakupovat nevolníky na dobývání železné rudy a stavbu první slévárny na Urale. Fascinující příběh rodiny Děmidovových mohl být dobrý román. Na internetu lze o těchto dravých podnikatelích najít spoustu zajímavých informací. Autor ale vyprávění pojal plně v intencích komunistické ideologie. Vývoj postav je nulový. Petr I. je spravedlivý car, který rád chodí mezi své poddané, ale nemá čas pro ně něco udělat. Bojaři jsou hloupí a okrádají stát. Děmidov i jeho syn Akinfij jsou pracovití a schopní podnikatelé, ale zároveň to jsou odporní kapitalisti, pro které musí nevolníci pracovat jako otroci.
Těžko říct, co jsou fakta a co fikce. V doslovu naše národní umělkyně Marie Majerová píše, že autor "nastavuje zrcadlo" tehdejší době, car Petr Veliký je "první bolševik" a Děmidov je "první typ kapitalistického vyssavače".
Rytíř z taverny
Rafael Sabatini
Klasický dobrodružný román. Přece jen je znát, že je to druhý román autora, jeho pozdější díla jsou mnohem lepší. Ale jako oddechovka dobré.
Caesar
Mirko Jelusich
Autor zkoumá život a reformy Julia Caesara v 72 krátkých kapitolách, rozdělených do částí Gaius Julius, Caesar a Imperátor. Jelusich byl výborný spisovatel, v tomto případě ale bohužel promítl do římských reálií své ideály rakouského fašisty. Caesar je vylíčen jako nadčlověk předurčený vytvořit lepší svět. Patricijové jsou darebáci a hlupáci, Cicero je prohnaný advokát. Republika je "čachrářská společnost, která nezná nic ušlechtilého, nic vznešeného". Naopak v Germánech vidí Caesar dle autora "mohutný národ, který nastoupil své světodějné poslání". Dočetl jsem, ale vracet se ke knize už nebudu.
Po zákonu krve a smyslů
Richard Sicha
Důstojníci c. a k. armády vypráví o zážitcích z Velké války. Není to vyprávění o bojích na frontové linii, ale o traumatech z nějaké tragické nebo nevysvětlitelné události. Číst se to dalo, ale vracet se už ke knize nebudu a poputuje do knihobudky.
Hrdinové sluneční vlajky
Hans Steen
Oslava japonských úspěchů let 1941 a 1942 formou rozhovorů s anonymními vojáky z pera nacistického autora. Úsměvné jsou pasáže, jak Číňané a Malajci vítají svržení koloniální nadvlády, kniha ale obsahuje i zajímavé vylíčení válečných událostí.
Brožura je rozdělena na 4 části:
Pod námi spalo loďstvo - přepadení Pearl Harbor
V kuantanském pekle - potopení britských HMS Prince of Wales a HMS Repulse poblíž malajského Kuantanu a torpédování japonské nemocniční lodě Charbin Maru
Plavci z Honkongu - obsazení Honkongu a ostrova Wake
V pekle džunglí před Singapurem - bitva o Singapur
Grimassy světové války
Vjačeslav Razumovič-Chmara
V květnu 1914 se dal autor zapsat ke kozáckému vojsku a jako carský důstojník bojoval krátce proti Turkům. Po přesunu do Haliče byl v květnu 1915 těžce raněn a po návratu na frontu v roce 1917 vypukla revoluce. Chmara poté vystřídal řadu organizačních a politických funkcí, bojových akcí se už aktivně neúčastnil. V pamětech popisuje události, kterých byl účasten od roku 1914 až do roku 1930, často se jedná o epizody na několik řádků. Postupně musel utíkat z Ukrajiny do Polska před bolševiky a Ukrajinci, z Polska do Litvy před Poláky a co by ataman běloruských partyzánů z Litvy do Československa před Litevci. Vzhledem k množství dávno zapomenutých událostí a osob, o kterých píše, se kniha nečte nijak snadno. Doporučil bych jen zájemcům o tuto neklidnou část Evropy.
Den Šihua
Sergej Tretjakov
Čínský student moskevské Sunjatsenovy univerzity Den Šihua vyprávěl po dobu šesti měsíců svému bývalému učiteli o svém životě. Narodil se v roce 1903 v mandarinské rodině. Dětství prožil na sečuánské vesnici. Jeho otec Den Japu byl předsedou svazu Holao a spolu se Sunjatsenem bojoval v roce 1911 proti nadvládě Mandžuů. Samotný Den se zapojil do revolučního hnutí na universitě v Pekingu v neklidných 20.letech. V roce 1927 se Den vrací ze Sovětského svazu do Číny a autor s ním ztrácí kontakt.
Kniha je zajímavá podrobným líčením života na čínském venkově a vyprávěním o studentském hnutí a bouřlivých událostech té doby. Tretjakov svým studentům předával ideály ruské revoluce, samotný Den ale k jeho zklamání zůstal věrný Kuomintangu.
"Mandžuové jsou dobyvatelé, kteří nám přinesli za 300 let svého styku s námi naši halenu a mahuu, ale sami ztratili v čínském davu svůj jazyk i svou tunguzskou povahu."
Žoldnéřské intermezzo
Karel Fleissig
Výborné vyprávění z třicetileté války, nepoznamenané marxistickou ideologií. Příběhy na sebe volně navazují a popisují bouřlivé události v Plzni v letech 1618 a 1619, především Mansfeldovo obléhání města a bitvu u Záblatí. Autor, jak píše v doslovu, strávil šest let pátráním v knihovnách a archivech, aby mohl oživit osudy skutečných lidí.
"23.května z oken Pražského hradu vyletí tři ptáci bez křídel. Dva z nich, Jaroslav Martinic a písař Vilém Fabricius Platter, lapají roztaženýma rukama po vzduchu .. Třetímu, Vilému Slavatovi, se z kanceláře nechce. V posledním okamžiku se ještě chytí za okno, chvilku tak visí, podoben kusu velkého hadru, ale rány do ruky ho zbaví sil, pustí se a jak letí, rozbije si hlavu o římsu a nakonec tváří narazí na kámen."
Pompejan
Philipp Vandenberg
Příliš mnoho zajíců, myslivcova smrt. Autor je odborník na historii, archeologii a dějiny umění a jako by chtěl touto knihou všechny svoje vědomosti předat čtenáři. Vedle Pompejí a záhadných vražd rozehrává celou řadu dalších vláken - Poppaea Sabina, Nero, Seneca, pronásledování křesťanů, do toho popisy římské architektury, citace starověkých autorů a umění kuchaře Apicia na 6 stránkách. Ve víru těchto vzrušujících událostí si milující otec Aphrodisius ani nevzpomene, že má také syna. Kniha se ale čte dobře.
Vasco da Gama - objevení cesty do Indie
Konstantin Il Kunin
Úvodní kapitola stručně popisuje politickou situaci v Portugalsku ve 14. a 15. století a objevné plavby kolem Afriky, které předcházely cestě do Indie. Dále už je kniha věnovaná Vascovi da Gama. Atraktivitu čtení zvyšují odstavce, které jsou psané formou beletrie. Negativem je ideologie, bez které by tenkrát nemohla kniha vyjít. Občas autor vsune do textu nějaký ten citát Karla Marxe, nechybí přirovnání konquistadorů k fašistům a odsouzení kolonizace. Oproti tomu o ruské koloniální říši nepadne ani slovo a arabský obchod s otroky je uváděn jen tak mimochodem.
"Prodávaly se pouze děti a dívky. A kde jsou dospělí muži? zeptal se Paolo da Gama. Ty nebereme živé, odpověděl sultán. Zabíjíme je na místě. Kdežto chlapci - to je něco jiného. Jejich duše je jako vosk. Z těch možno vychovat skvělé otroky."
Vasco da Gama byl velká osobnost, skutečný hybatel dějin. Přesto brutální metody, které používal, pobouřily už jeho současníky a zastínily následovníky jako byl Cortez nebo Pizarro. Naopak dojemné bylo rozloučení s jeho starším bratrem Paolem, kvůli kterému da Gama odložil triumfální příjezd z první cesty do Portugalska a zůstal s ním až do jeho smrti na Azorských ostrovech.
Dobrodružství Rodericka Randoma
Tobias Smollett
Výborné čtení. Hrdina románu Roderick Random stejně jako autor pochází z bohaté skotské rodiny, studuje lékařství, protlouká se Londýnem a pracuje jako námořní chirurg. Je pravým synem své doby. Zažívá vzestupy a pády. Touží po bohatství, tráví čas pitkami a hazardní hrou, vyhledává sexuální dobrodružství a pro maličkost je ochoten vyvolat souboj. Také je ale velkorysý, umí se bláznivě zamilovat a pomáhá lidem v nouzi. Ostatně vše už je napsáno v komentáři níže.
Zelenavý Ďábel
Josef František Karas
Průměrný a předvídatelný dobrodružný příběh se odehrává v 17.století na ostrově Hispaniola. Vyprávění ze života španělských hidalgů, francouzských bukanýrů a pirátů mě ničím nezaujalo. Autorovi jsou přece jen bližší domácí reálie z doby husitské a pobělohorské. Navíc pochybuji, že vzhledem k jeho neustálým existenčním potížím někdy v Americe byl .
Rekové verdunští
Jacques Péricard
Vše už je napsáno v komentáři níže. V srdci poručíka Péricarda zbyl jen obdiv k hrdinům a nenávist k bošům.
"Na tomto místě zrodila se v nás jiná bytost, zde se po prvé naše oči otevřely světlu hrůzy, zde jsme sestoupili na dno oné propasti, kterou jest - lidské srdce. Zde jsme poprvé pochopili pravý smysl oněch slov, která jsme až dosud nechápavě pouze blábolili - válka a utrpení!"