bosorka78 komentáře u knih

Tak teda byla nálož emocí,to vám teda řeknu. Kniha pro mě byla a stále je velkým přínosem. Prožila jsem při ní spoustu starých situací, které jsem se snažila propouštět a vypouštět. Hlava se mi trochu uklidnila a myšlenky už nelétají tam a zpět tolik jako dříve a to jsem si moc přála. Takže vypouštím stále dál emoce, které vyvstávají,na které jsem radši už asi zapomněla. Je to fuška znovu to prožít, ale určitě to stojí za to, člověk se nerad vrací do bolestivých situací. Musí myslet na to, že na konci bude úleva, která stojí za to....

Krásná kniha,nuti vás číst a číst dokud nevíte jak to všechno vyústí

Kniha se mi líbila moc, ano,ke konci se trochu opakovala ,ale vůbec to nevadilo. Tomáš Baťa byl velmi inspirující člověk a je až s podivem co aplikoval někdy ve třicátých letech ve své firmě. Vše je vhodné i na tuto dobu a takového uvědomělého zaměstnavatele bych brala všemi deseti....

Knihu si někdy vybírám podle názvu, tenhle mě uchvátil a byla to skvělá volba. Kniha mě pohltila svým příběhem,ačkoli bych si před ní mohla myslet, že Itálie, sochařství to mě asi fak bavit nebude,ale opak je pravdou. Příběh je velmi čtivý. Osudy Mima,jeho pády a pak vzlety doprovázené přátelstvím Violy. Jeho promarněné noci, kdy hýřil a opijel se mě fakt rozčilovali ,ale stálo to celé za to. A ten konec?? Ten mě rozesmutněl,ale dal tomu všemu ten správný nádech a směr dalších Mimových kroků.....

Moc hezký,silný příběh, asi jsem teda čekala dle komentářů trochu víc ,ale i tak to bylo velmi zajímavé dozvědět se něco více o slonech a jejich úskalí v podobě pytláků.

Zase jedna skvělá sonda tentokrát do dvougenerační rodiny. Vykresleno až tak ,že člověk tu rodinu úplně na živo vidí . Ta pachuť žití,plácání se životem se vám vryje pod kůži a vám s toho mrazí. Bravurně napsáno,pani spisovatelce poklona ...

Kniha je nádherná, ilustrace v ní neskutečné. Tuhle knihu kdybych dostala jako malá holka tak bych z ní byla úplně odvazáná ,i když je příběh těžší, je ale zároveň naplněný nadějí s vánočním kouzlem.

Co říct k téhle knize? Kamarádku nezaujala,mě pohltila. Pomalé vyprávění o jednom výjimečném chlapci a jedné rodině, vyprávění o historii Mexika. Vypravění o boji lva s kojotem ,kdy nechcete vlastně dál číst, protože víte , že to bude bolet ,ale čtete, listujete knihou dál a dál ,a netrpělivě vyhlížite co bude s chlapcem , kterého chrání včely. Krásný příběh......

Sondy do rodin patří mezi mé nejoblíbenější čtení,ale tohle bylo asi nejsilnější co jsem četla. Kniha se čte krásně a svižně,ale ten příběh, který ukrývá,to bláto , kterým vás protáhne,fakt síla, zároveň však musíte číst dál ať víte vše. Ten konec no?? Přejme jim ho...
a ještě jsem teda zjistila, že moje tchýně je téměř svatá proti Jaruně :D

Kniha se mi líbila moc, asi i proto, že budu mezi těmi posledními co se učily na šičky bot a tím pro mě příběh dostal úplně jiný rozměr. Historie Bati byla velmi zajímavá a vložená do velmi poutavého příběhu , který nám vlastně předložil celkem důležité milníky historie naši země..

Kniha se četla velmi dobře. Pohledy druhých na Martu mě strašně bavili, dávali příběhu úplně jiný rozměr. Bylo by asi i pro nás zajímavé jak nás vidi ostatní. Knihu jsem si vybrala kvůli cestě do Santiaga a nakonec o tu až tak nešlo. Přijde mi , že Marta ve svém věku pořád nedospěla a proto prožívala ty situace jak prožívala , ale zas na druhou stranu taky se v určitých okamžicích chováme jako malé děti....jóó v pár okamžicích jsem viděla i sebe samu :)

Po knize Vyměnit vodu květinám byl tenhle příběh pro mě trochu zklamáním. Asi tím , že nemám ráda detektivky,bylo to pro mě až moc překombinované, vyústění příběhu na mě taky nezapůsobilo. Zatímco Vyměnit vodu květinám bych četla klidně třikrát po sobě,tak k téhle knize se už určitě nevrátím.....

Kniha se mi četla celkem dobře,ale nějak nechápu ten konec?? To je fakt v pořádku,že žiji s mužem,vyspím se s jeho synem kvůli nějaké krizi ve vztahu a zase se k jeho otci vrátím a vše je zalité sluncem???? Všichni v té rodině jsou jako fakt v pohodě??? Asi jsem moc velká konzerva a po dočtení mi přišlo , že jsem s knihou jen ztrácela čas

Krásné, poetické, plné citu , co víc k tomu říct... Jeden příběh s těch , který ve vás bude ještě pár let rezonovat .

Příběh asi dobrý,ale nevtáhl mě tak do děje jako předchozí knihy , které jsem od autorky četla a ten konec?? Mám rozpolcené pocity jestli to zrovna takhle mělo být , jestli si to Debora nebo Mája takto zasloužily...ale dost možná to posuzuji z pozice milující matky a jsem tím ovlivněna.

Kniha se líbila moc. Bylo zajímavé nahlídnout do jednoho dětství, které nebylo zrovna nejšťastnější a vedlo k brzké dospělosti.

Díky Larry ,že jsem s tebou mohla putovat do Santiaga a ještě dál. Putování a setkávaní se s různými lidmi mě neskutečně bavilo. Zároveň jsi mi ukázal, že se jen tak do Santiaga nevydám ,i když je to můj sen. Společné ubytování a ty noci v něm jak jsi popisoval bych teď asi nezvládla :) ,ale věřím, že až budu muset v životě vyřešit nějaký problém tak tuhle pouť uskutečním. Teď budu roky čerpat s tvé knihy, která je velmi povedená, není založena na vtípku pomalu v každém odstavci jak jsi to dělal v předešlých knihách a já je kvůli tomu nedočetla. Dal jsi mi poznat cestu,její nástrahy,jeji krásu a za to ještě jednou díky..... A ten konec?? Slzy v očích...

Ze začátku se to četlo celkem dobře,ale potom ty vzlety a pády,furt dokola. Tak jsem si říkala,zaplať pánbůh za mého manžela, protože hledat na seznamkách a potkávat takové individua, střídat vztahy ,do toho trochu labilní Báry, která si zřejmě nesla zranění z dětství,ale kdo z nás ho nemá. Já jsem ta , která když si pořidila děti tak jsem se přizpůsobila dané situace,ale Bára furt jen a jen myslela na sebe a to se mi dost na ní nelíbilo.

Kniha se mi líbila moc,asi taky vice než první díl, ale jde spíše o to, že pani spisovatelka ji napsala už zkušenější rukou,plyne hladce a je balada to číst. Člověk v ní najde touhu putovat a nechat všední starosti na jindy a taky obdivuji lásku k jejímu manželovi a to ,že našli sílu začít znovu...

Mým snem je putovat, přesně jak nabízí kniha,ale do první poloviny mě kniha vůbec nebavila, chtěla jsem s nimi vidět svět a užívat si to. Ale oni jen trpěli,mysleli na ztráty a né na cestu,já to prožívala s nimi a čekala do chvíle kdy pochopí ..a Pak se to zlomilo a oni začali vidět krásu cesty,krásu pobřeží, a já to viděla s nimi a byl to balzám na duši. Hned jsem šáhla po druhém dílu.....