borsalino_csfd
komentáře u knih
Boží pěst
Frederick Forsyth
Tentokrát FF vystřihl román využívající historickou událost války v Perském zálivu počátkem devadesátých let. Protože jsem přečetl několik dokumentárních knih o Blízkém východě, Izraeli, Mosadu, byla pro mě tato kniha učiněná lahůdka. Mistrovské je hlavně prolínání skutečnosti a fikce a současně tak, že je příběh stále realistický a přitom nebezpečně čtivý = v tom je tedy FF nedostižný.
Sex, Disco, Revoluce! - Vzpomínky majitele Discolandu Sylvie na zlatý časy
Ivan Jonák
Kniha má pěkný obdélníkový tvar, všechny stránky jsou jedna jako druhá, žádná stránka nemá třeba tvar trojúhelníku nebo lichoběžníku. Ani vazba není špatná a celkově je kniha taková kompaktní, takže pokud máte skříň, které chybí jedna noha, pak jste právě našli čtvrtou. Tak to je asi jediná pravdivá část z tohoto díla.
Říkal jsem si, proč tato kniha asi vznikla. Jediné co mě napadlo je, že Jonák v base unavoval všechny bachaře a vězně svými namachrovanými historkami, které s každým vyprávěním vylepšoval a doplňoval až lezly všem krkem, tak mu někdo řekl, že by z toho byla dobrá kniha, ať to "hodí na papír". A tak se ho alespoň na čas zbavili.
Protože knihu psalo Jonákovo JÁ, tak jsem se dozvěděl pouze to, co se mu líbilo. Takže byl nejlepším šachistou, stavitelem, černým taxikářem, vekslákem, popelářem, revolucionářem, podnikatelem, lovcem žen, lovcem zvířat, bojovníkem proti komunismu, což za totality probíhalo tak, že okrádal podniky, ve kterých pracoval a po revoluci zase defraudoval peníze, které vybral na příspěvcích od lidí a které pak vrazil do své diskotéky. K tomu nadále podváděl, uplácel a dělal si, co ho napadlo. Vše s velkohubou záštitou boje proti komunismu...
V díle se objevují různé osobnosti, o které se různě otíral. Začal tím, že se narodil ve stejný den jako Masaryk, na Borech v base se málem potkal s Havlem, vozil a kamarádil s Vinklářem, s Bartoškou a Přeučilem rozjížděl revoluci, s Krylem se poznal v rozhlase, když tam šel dělat bůhví co a pak ho vozil, diskutoval s Klausem... čekal jsem, jestli potká i Járu Cimrmana...
Úplně mi unikly role Helmuta Hugera a manželky Ludviky. Ludvika s Helmutem u Jonákových doma souloží, Jonák figuruje jako bratr, pak ho společně kasírují. Pak po revoluci Helmut dává Jonákovi auta, hostí ho, platí mu dovolené aj. Ale proč? Nakonec mu Helmut na dobré slovo pomáhá s financováním stavby discolandu, pak své investice chce podepsat. Jonák na kus hadru sepíše anglicky něco jako smlouvu, ve které zamění slova, která v překladu do češtiny znamenají "darovat" (že Helmut ty investované peníze Jonákovi daroval) a Helmut to podepsal u notáře. Buď byl Hemut úplný diletant anebo se Jonákovo líčení "míjí s pravdou".
Zbytek knihy tvoří hromada oplzlostí a úplných blbostí, které nemá smysl ani komentovat.
Takže kniha není aní výpovědí divokých devadesátek, ale pouze přisprostlým líčením bujných představ jednoho leštěného ega, kterému však chyběly jakékoli zbytky rozumu, takže ego i s jeho vlastníkem skončilo na osmnáct let v base a po propuštění se už ani jedno nedokázalo vzchopit. Zaplať pánbůh.
Žádné stopy
Frederick Forsyth
Milá oddechovka, přitom precizní, jak jsem u knížek FF zvyklý. Těšil jsem se na pointu a zvažoval, jak by to mohlo dopadnout. Za mě nejlepší Žádné stopy, Výsada a Pečlivý člověk.
Já jsem jiný Karel Čapek
Alan Levy
Poutavě napsaný životní příběh Karla Čapka, což je samozřejmě jméno, které česká literatura moc dobře zná. Ale tento jiný Čapek vypráví svůj život od konce války, tvrdý nástup komunismu až po emigraci. Nezahořkl, přestože se ho zločinecký režim snažil zničit, naučil se využívat příležitosti a žít tak, jak chtěl, svobodně a zodpovědně. Inspirativní čtení.
Kauza Orlík
Jaroslav Jelínek
Kniha je informačně omezená už jen rokem vydání. Horší je bulvární styl, jakým je kniha napsaná a který mi vytrvale lezl na nervy. A závěrečné pseudo filozofické okénko mě dorazilo.
Spravedlnost, nikoli pomstu
Simon Wiesenthal
Těžká kniha. Upřímně obdivuji, že SW měl sílu a energii celé roky bojovat proti nacismu a zlu ve všech jeho podobách, ať už šlo o samotné válečné zločince anebo lidi, kteří zločiny kryli jako soudci a státní zástupci. Zároveň ukazuje, že nacismus byl součástí života běžných lidí v Rakousku, že trvalo mnoho let, než začal skutečně hynout. Stejně jako antisemitismus. Závěrečná část je spíše filozofická a do značné míry stále platná. Vymezit se proti Hitlerovi, jako známému zlu, je jednoduché, ale poznat nové zlo v zárodku, třeba v populismu, a s tím bojovat, je úplně něco jiného.
Žoldáci
Frederick Forsyth
Příprava převratu v africe, nákupy, finanční transakce, nastrčené fiktivní firmy a různé další střípky ukazují, jak bohatí tohoto světa chtějí být ještě bohatší a neštítí se žádného svinstva. Za mě část přípravy byla velmi dlouhá na stručný závěr.
Ikona
Frederick Forsyth
Knihu Ikona jsem otevřel v podstatě hned po dočtení knihy Spis Odessa, která mě dostala. Najednou byla v tomto porovnání kniha Ikona rozvláčná, spousty postav a začal jsem si říkat, že se některé knížky i takovým autorům jako FF občas nevyvedou. Za půlkou kniha začíná nabírat na tempu. Teď je půlnoc, žena, děti, pes už dávno spí a já nemohl odložit knížku na poličku a jít chrupat a musel knížku dočíst. FF mě znovu dostal a tento milý zážitek přeji všem čtenářům.
Spis Odessa
Frederick Forsyth
Tak tento román mě rozebral. Viděl jsem asi před půl rokem film, který je dobrý, ale knížce sekunduje asi do půlky, pak se příběh v knize odvíjí jiným a za mě lepším a věrohodnějším způsobem. FF mistrně žongluje s fakty a fikcí, takže jsem během čtení občas utíkal na web a dost mě ohromilo, kolik z románu fikcí není, což jistě souvisí se spoluprací FF a Simona Wiesenthala, když mu pro román "poskytl" skutečného hledaného nacistu. Donutilo mě to objednat knížku od SW, abych své znalosti doplnil.
Mistr klamu
Frederick Forsyth
Moc vydařené, nejvíce mě oslovila druhá povídka KGB, kdy byli nakonec podezřelí skoro všichni a rozmotat to, bylo mistrovské. Ale i ostatní povídky byly výborné, včetně závěru. Lituji snad jen toho, že jsem knihu objevil až letos.
Odvolání
John Grisham
Další z Grishamových knih, které mě nebaví. Dokola omílané kladné vlastnosti postav, pak zase záporné, a pak zase znovu. Závěr nevadí.
Vyjednavač
Frederick Forsyth
Takové knížky mám rád. Chytí a nepustí. Prostě je musím dočíst i když musím ráno brzy vstávat. Vyjednavač je přesně ta knížka.
Společník
John Grisham
Mám rád, když mě kniha pohltí. To nebyl ten případ, ale Svědek určitě patří do lepšího průměru, hlavní hrdina je celkem normální a závěr mi přijde nakonec realistický.
O myších a lidech
John Steinbeck
Po letech jsem s radostí schroupnul Steinbeckovu jednohubku jako malinu. A pořád mě baví.
Protiúder
Aaron J. Klein
Kniha obsahově podobná Mnichov. Jeden den v září - https://www.databazeknih.cz/knihy/mnichov-jeden-den-v-zari-86064, nicméně tato je psaná místy hodně románově a chybí velmi mnoho detailů a situací. Typicky zvrzaná akce na letišti Fürstenfeldbruck je popsána velmi schematicky, "nespolupráce" Německa až do devadesátých let aj. Spíše se objevují věty jako "přišel zamračený do místnosti, zapálil si cigaretu a přemýšlel". Tím nechci říci, že je kniha špatná, je psána více jako příběh a proti výše uvedené knize se mnohému může lépe číst.
Dokud voda neskončí
Abhejali Bernardová
Fakt jsem si čtení užil, kniha je čtivá a pro mě velmi zajímavá, navíc obohacená o QR kódy, takže si přeplavby netřeba jen představovat, ale lze je i vidět. Pro mě je hlavně zajímavé pracovat s myšlenkami v hlavě a z druhé strany, kdy myšlenky poslechnout. Měl jsem problémy z plavání s ramenem, občas se ozve. Občas hlava říká, raději toho nech, doma v teple mu bude líp... ale někdy může být taková rada správná :D Velmi inspirativní čtení, které bych doporučil určitě všem dálkovým plavcům.
Rádio v mrazáku
Jana Hanušová
Se zkušeností s hospicem Cesty domů mi knížka připadá taková povědomá, vzpomínky, které není třeba hodnotit nebo se vymezovat, stačí si je poslechnout. A že třeba byla skutečnost kdysi jiná? A co má být. Když vzpomínka udělá radost, je cenná.
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Velmi zajímavý nákuk pod pokličku vyšetřovatelů, řešící nejtěžší zločiny. Na to musí mít člověk náturu, aby to nenosil v hlavě a nezačal třeba chlastat. Knížka vyznívá hodně kladně, mě by zajímaly i neúspěchy; ne proto, abych policii nějak pranýřoval, ale jednoduše ze zvědavosti a poučení. Z opačné strany jsem se od srdce zasmál při vyšetřování vykradeného sklepa "Kdo věděl, že zavařujete"? :DDD
Stasiland - Příběhy ze země za berlínskou zdí
Anna Funder
Zajímavě pojaté téma života v NDR z pohledu bývalých agentů Stasi a jejich obětí. Jde spíše o takové reportáže než klasickou knihou faktu, tak jsem si musel zvykat na autorčin styl. Většina případů je dost příšerných a úplně děsivá byla ta důslednost, která asi našemu STB chyběla, naštěstí. Nutno podotknout, že Mielke budoval Stasi podle ruského vzoru, se vším negativním a až do konce svého života ani na chvilku nezapochyboval.