borsalino_csfd komentáře u knih

Bylo to poetické vyprávění zdánlivě samostatných, veselých či smutných příběhů tak jak život jde, a které se v Nebeských pastvinách postupně měnily v jedno.

Knih o KLDR jsem přečetl již povícero, takže jsem ke knize přistupovat zocelený :D
Do cca strany 130 jde o "klasické" vymývaní mozků alá KLDR, nicméně od útěku do Číny se příběh přece jen mění, zejména proto, že autorka je žena. Její zdánlivé zlepšení situace nabere bohužel další pád. Nejhorší na tom je, že se nebavíme o středověku, byť to tak vypadá, ale o době pár let zpátky. Nejsem chorobný optimista, abych si myslel, že toto všechno už je dávná minulost.
Závěr knihy je bohužel hodně stručný, což mi přišlo fakt škoda a myslím, že by jistě měla co říct.
Děsivé je, že buřtík si již vychovává novou následnici, která patrně celý tento absurdní stát povede dál.

Steinbeckovsky poetické a zároveň takové, jaký život je, byť se to někdy může zdát kruté. Čtyři příběhy Jodyho a jeho rodiny na ranči možná zní jako knížka pro kluky, ale tak tomu není. Moc hezké.

Viděl jsem dříve film, takže jsem měl hotové postavy před očima a taky děj.
Kniha je asi o třetinu jinak a lépe chápu Frankovy motivy, včetně odborné přípravy před každým novým typem podvodu.
Film vytahuje jen něco, něco mění, ale celkový dojem je taky dobrý.

Neuvěřitelně čtivý román na nevšední téma německých lékařů v ruském zajetí po skončení druhé světové války.

Kniha nepatří mezi nejslavnější díla JS. Ale je to škoda. V kontextu války na UA příběh ukazuje, že se války tolik nemění (kniha vyšla 1947, tedy 75 let).
Často se najde nějaký ten prospěchář, skupina nebo zrádce, který cizí armádu "pozve". Chvíli funguje euforie z rychého vítězství, jenže nenávist lidí postupně mění celé soužití s okupanty. Onen prospěchář je k nepotřebě invazní armádě, protože roli "užitečného idiota" už dohrál a obvykle to nepochopil, kromě toho mu jde o život od těch, které zradil.
Okupanti však neporobili lid do té míry, aby je plně poslouchal. Množí se útoky, sabotáže a armádu i přes všechna zvěrstva stojí stále více sil a nervů udržet pořádek. Je totiž snazší něco vyhrát než zlomit nadobro lidského ducha.
Kniha je jednohubka tak na dvě odpoledne, ale rozhodně stojí za přečtení.

Knížky utečenců ze SK vždy přinesou něco víc děsného. Nicméně tato je trochu jiná, Sin se již v pracovním táboře narodil, nikde nevisel portrét žádného Kima (z knihy "Svědectví o životě v KLDR 2" se dozvíte, že tam, kde nevisí portérét žádného Kima, tak jste opravdu v háji), nechodil do pořádné školy a neznal nic než tábor. Navíc udal svou matku a bratra, jak k tomu byl naučen.
Popis útěku byl zajímavý a v podstatě jsem útěk takto podrobně četl poprvé.
Fungování světa, peněz a dalších činností, které nám přijdou rutijní jsou celkem rychle naučitelné. Nejhorší jsou však šrámy na duši, neschopnost se smát nebo brečet, někomu věřit nebo dokonce milovat. Nakonec začnou opovrhovat sebou samými. To je to nejhorší, takže procento sebevražd je neobvykle vysoké.
Útěk se Sinovi zdařil v roce 2005, kniha vyšla v roce 2012, tedy příběh se odehrál za vlády Kim Čong-Ila, Kim Čong-Un moc převzal na přelomu let 2011/2012. Jen pro kontext.
Na konci knihy je desatero, obvykle každý bod má další tři nebo čtyři podbody, jaké vězeň musí dodržovat. Většina končí "...bude zastřelen". Ovšem jedno mě zaujalo "Každý, kdo nepřizná své hříchy, naopak je popře nebo k nim zaujme chybný názor, bude okamžitě zastřelen".

Bylo to poetické odpoledne s Dášenkou, pobavila mě nedokončená pohádka

Upřímně jsem netušil, že slavný stejnojmenný film má svou literární předlohu a zároveň mě překvapilo, jak se scénář filmu od knihy tak málo odlišuje. Což jsem uvítal. Čte se to krásně i když je čeština už trochu starší, ale příběh je aktuální a stále zábavný.

Je příšerné, že jdeme jako lidstvo v podstatě z války do války, větší nebo menší, ale vždycky se najde dost důvodů pro další válku. Szántó je asi založením dílem dobrodruh a dílem blázen, protože dobrovolně podstupovat takové riziko není pro většinu z nás přijatelné. Ale čte se to dobře. Pokud znáte trochu války kolem Blízkého východu, bude vám knížka ještě o něco blíž.

Steinbecka jsem nečetl od školy, kdy mě svým literárním stylem oslovil natolik, že jsem si většinu jeho děl koupil. Po letech, stěhováních... jsem z jedné sfoukl prach abych zjistil, že nic neztratila ze svého kouzla a vypravěčského umění. Moc mě to bavilo.

Stále milý, nažehlený a pečlivý kapitán Exner, v závěru odvážnější. Beránek a Vlček nedostali tentokrát moc prostoru, což mě trochu mrzelo. Naopak postav bylo neobvykle mnoho, což zvyšovalo zamotanost. A to já rád.

Moje první kniha od Johna de Carré, ale asi jsem se více těšil na větší gradaci napětí. Nehledal jsem akčňák, ale v podstatě jsem byl ve stejném napětí od začátku do konce. A přitom je to moc zajímavé téma. Zkusím mrknout na film, který je také hodnocený rozporuplně.

Zvláštní kniha o začátcích tajných služeb, takže žádné hrdinské činy, trhání těl ve jménu nového státu, ale hlavně rutina, šeď a nekonečné sbírání střípků toho a onoho. Asi takhle začínaly všechny tajné služby. O nějakém vraždění, o kterém píše uživatelk "helena8303" v knize nic není.

Hodně povedená kniha ukazující, že UN sice vypadá jako oteklá brambora, ale myslí mu to a poučil se. Pochopil, že éra jeho dědy je pryč, chovat se jako jeho psychopatický otec je taky mimo, ale vyzobnul si z obou to, co se mu hodilo a využil to. Jak si namazal samolibého Trumpa na chleba je opravdu smutné (pro USA). UNa je obtížné obdivovat, protože je to dikátor se vším všudy, navíc má jaderný arzenál, což z něj činí nebezpečného hráče. Ví, že to stejně použít nemůže, ale jako prostředek odstrašení je to dostačující. Autorka odevdla sakramentsky dobrou práci.

Do půlky mě to bavilo, připomínalo mi to dobrodružné knížky, které jsem čítal jako adolescent. V druhé části kniha nabírá ekologicko-politický směr, který zřejmě reagoval na tehdejší likvidaci deštného pralesa (kniha vyšla 1990), a to už mě příliš nebavilo. A navíc Červený šíp se tak nějak ztratil...

Zajímavý kontrast způsobu života ortodoxních Židů a liberálních ateistů psaný pohledem z venku. Ale i sama židovská rodina Schneiderů byla již moderní, byť v mnoha směrech konzervativní, takže ultra-šílenosti jako v knize Unorthodox tady nejsou. Připadlo mi, že je to hodně o sbližování světů než o konfrontaci, nicméně stále na pozadí s neutuchajícím antisemitismem, což mě upřímně překvapuje, protože jsem se domníval, že lidstvo už má tuto kapitolu za sebou. Velmi příjemné a svěží čtení.

Velmi čtivé, je to taková jednohubka. Ale upřímně jsem čekal nějakou překvapivější pointu.

Četl jsem zase po letech. Některé povídky trochu zestárly, ale mnohé jsou stále velmi vtipné a všechny dohromady takové laskavé. Navíc oceňuji hodně dobrý Vrbův překlad, musel si s tím dát opravdu hodně práce.

Před časem jsem četl knihu Ivana Jonáka (Sex, Disco, Revoluce) plné bujných fantazií a říkal jsem si, že mě nic horšího nepotká. Potkalo.
Zásadní rozdíl je v tom, že zatímco Jonákovo dílo je jen v kategorii memoárů, kde si každý může napsat, co ho napadne, Kmenotovo dílo je navíc řazeno do literatury faktu a rozhodně má ambici se tak i nadále tvářit. Jenže chybí jakékoli zdroje, Kmenta sám uvádí, že zapnul diktafon a Jelínek diktoval a podporuje toto tvrzení Jelínkovou fenomenální pamětí. Takže je z toho polobulvární román plný všelijakých náznaků, možných konspirací, hrdinských činů, bondovských fantazií, neuvěřitelných schopností a dalších totálních nesmyslů.
Konkrétní získané informace a jejich význam je taky hodně v mlze a v rovině náznaků, chybí tomu jakákoli oponentura, vyjádření někoho z oboru, prostě nic.
Pan Jelínek je Kmentou líčen nejdřív jako 007 a pak jako oběť, což se přiznám, mi strašně lezlo na nervy. Jelínek se dobrovolně rozhodl aktivně pracovat pro totalitní režim, potažmo pro SSSR jako kádrový důstojník. Kolika lidem zničil život samozřejmě neuvádí. Je proto potřeba o panu Jelínkovi smýšlet jako o zločinci a nikoli jako o hrdinovi.
Za mě představuje tato kniha šíleně promarněnou příležitost, protože téma je to opravdu zajímavé, ale Kmentou mimořádně špatně zpracované. Pokud to budete brát jako další román alá James Bond, pak v pohodě, ale jako literatura faktu je to vážně mizerné.

K zamyšlení (2. vydání knihy):
str. 45 uvádí, že byl na filmu Tajemný dr. Sorge. Takový film neexistuje. Je to kniha https://www.databazeknih.cz/knihy/tajemny-dr-sorge-241112. Existuje film Kdo jste, doktore Sorge?, dle dohledaných informací jsem nenašel žádnou spojistost mezi oběma díly https://www.csfd.cz/film/39489-kdo-jste-doktore-sorge/prehled/
str. 81 srpen 68 jel vlakem zpět do ČSSR přes NDR, celníci mu řekli ať zavře okno, ten to neudělal, pak se vrátili, udělali důkladnou prohlídku a následuje komentář "Přišli s úmyslem vypálit Lidice, muže od 16 let postřílet, ženy a děti vyhnat v neznámý svět". Co to jako je?
str. 92 v roce 1971 sjížděl do údolí na horském kole :D
str. 104 typicky Kmentovské "Dokonce je možné říci, že ČS rozvědka hned po KGB hrála prim" (po větě, že se ČS rozvědka dobře uchytila v Anglii, což mimochodem není nijak podloženo).
str. 131 "EvH se stal klíčovým mužem v pozadí dějinných jednání mezi Východem a Západem". Tak to už si hodně honí triko, Jelínek možná dodával informace ze Západu, kam spojenci budou ochotni zajít při odzbrojení výměnou za ruské židy. Ale tato aktivita běžela daleko šířeji než přes jednoho agenta...
Zatímco německy se učil aspoň rok a pak jel do Německa, aby se opravdu naučil, najednou bůhví jak umí anglicky, rusky a na str. 137 už čte hebrejsky a říká jednoduché věty. Kdy a jak se něco z toho učil, není uvedeno nikde.
str. 212, 254... MI5 je líčena jako banda totálních blbečků, počínaje chozením s prázdnými kufry, které poznal už na dálku, totálně neschopná parta asi deseti agentů, kteří ho měli sledovat, ale on je všechny hned odhalil. V roce 1987 ještě otvírali dopisy nad párou a další hezké připomínky k MI5...
str. 236 se seznámí s doktorkou pracující na léku proti bronchitidě. Tak si o tom povídali, párkrát se spolu vyspali... a v druhém odstavci "A tak bylo ČSSR ve vývoji nového léku vždy o jednu postel pozadu nebo o jedno auto, protože to tam dělali také" - tak to už jsem se musel fakt smát...
stř. 298 odsoudili ho na základě znalosti Morseovky, přičemž je to označování jako trumf obžaloby :D
str. 328 (po 17.11.1989) "Skončila studená válka a EvH tomu trochu - nebo docela dost významně - pomohl"... tak to už drbe ego všemi deseti a ještě k tomu hráběma :D
str. 344 - je v base, řve na dozorce a všichni se ho bojí - tento motiv se objevuje opakovaně. To bych moc rád viděl, jak bachaři, kteří pracují s těmi nejhrubšími typy si od nich nechávají nadávat. Tak ještě ta o Karkulce?
str. 347 naučil se programovat. Pak za ním přijde vedoucí těch kurzů a ptá se "Borisi, dokázal bys mi vysvětlit elektronové vrstvy a složení atomu"? A o pár řádek dál za ním přijde Shirley a ptá se "Borisi, dokázal bys vysvětlit princip chromatografie"? Hádejte odpověď...
str. 352 se dozvíme, že ještě studoval 4 roky teologii?
str. 375 noc před propuštěním kraje v base na kornet "Kde domov můj" a přidá se k němu nějaký tamní vrahoun, který zase hrál na klarinet... :D

str. 405 po návratu do ČR se cítil zneuznaný, což mi připadlo vysloveně nechutné, když se sám aktivně rozhodl, že bude pro komunistickou rozvědku pracovat: "Proč jsem to vlastně dělal? Proč jsem v cizině nasazoval svůj život? K čemu mi to dnes je?"
str. 413 ke stejnému tématu najednou obráceně: "Většinu svého života prožil pod diktaturou proletariátu a odmítl ji vyměnit za diktaturu peněz" - pod žádnou diktaturou nežil, Jelínek ji tvořil...

Zajímavé: V roce 2018 se objevily zprávy, že podle této knihy plánuje Hollywood natočit film, ale kde to skončilo... https://www.irozhlas.cz/kultura/literatura/kmenta-spion-erwin-van-haarlem-vaclav-jelinek-hollywood-film-kniha-david-klawans_1812090931_gol - kromě velkohubých vyjádření jsem nic nedohledal