BohyněKuchyně komentáře u knih

Knížku jsem přečetla za jeden večer. Nešla odložit. Dočetla jsem a brečela jsem. Tak silný příběh, neuvěřitelně reálný, děsivý. Musíte přemýšlet, jak se může někdo takhle chovat ke svým dětem. Když víte, že to prostě není jen příběh, ale mnohdy realita, je to děsivější než sebestrašlivější thriller.

Tereza Bartošová a její detektivové Tomáš a Honza mě baví. Jsou takoví obyčejní a uvěřitelní. Do jejich tradičního vyšetřování se jim motá Ema, bývalá přítelkyně Honzy. Ta pátrá na vlastní pěst po své zmizelé kamarádce Nadi. Detektivové mají plné ruce práce s vyšetřováním vraždy Pavly a Eminým obavám o Naďu nevěnují moc pozornosti. Zajímavý příběh, zločin, skvělé postavy. Budete napnutí až do konce.

Druhý díl knižní série mě dokonale pohltil od prvních stránek. Měla jsem chuť vykašlat se na práci i rodinu, zalézt do postele a číst a číst. Příběh byl skvělý, občas si trochu říkám, jestli autoři takových detektivek nejsou trochu narušení :-D Vymýšlet takovéto zločiny. Každopádně posledních několik desítek stránek jsem byla napnutá jako struna. Občas jsem zadržovala dech :-) Doporučuji všemi deseti...

(SPOILER) Mediální smršť, která provázela novou knihu Aleny Mornštajnové neminula snad nikoho z těch, kdo se zajímají o současnou literaturu. Nebudu tady polemizovat nad tím, komu uškodila nebo komu udělala reklamu, ale svůj názor na celou kauzu mám. Kdo si knížku přečetl nebo přečte, může si svůj úsudek udělat sám. Já jsem si přečetla i sporný článek, kterým se měla Mornštajnová údajně inspirovat a mám celkem jasno.
Co mě štve, že celá kauza vlastně prozradila pointu příběhu v knize.
Alenu Mornštajnovou mám jako autorku velice ráda. Nejen proto, že pochází z města, které je mi velice blízké a je kousek od mého bydliště. Mám ráda styl kterým píše, témata, kterými se zabývá a v neposlední řadě také to, že své knihy zasazuje do míst, která znám.
Les v domě jsem přečetla za dva dny. Jedním dechem. Nemohla jsem knížku odložit. Atmosféra, kterou dokáže autorka vykouzlit, vám nedovolí přestat číst. Nechci v žádném případě nijak zlehčovat problém zneužívání dětí, kterého se kniha dotkne. Ale během čtení mě mnohokrát napadlo, že dítě můžete zničit i mnoha jinými způsoby. Cácora, hrdinka knížky, jejíž jméno se nedozvíme, žije s prarodiči a matkou v dvougeneračním domě na kraji lesa. To, že ji zneužívá dědeček, už asi ví i ti, kteří knihu nečetli. Jenže stejně děsivé mi přijde to, že se cácora celý svůj život cítí nemilovaná, nechtěná. Nemá naprosto nikoho, o koho by se mohla opřít, ke komu by mohla patřit.
Bylo mi úzko z toho, v jakém prostředí můžou některé děti vyrůstat.

Klevisová je moje topka a nejinak tomu bylo s touto knihou. Ta se mi líbila o to více, že byla zasazená do prostředí, které znám. Asi si můžu jen domýšlet, jestli velkopodnikatel, který skupuje pozemky v horské vesničce má svou předlohu podnikatelích, kteří skupují Velké Karlovice. Ale já jsem si to přesně takhle představovala. Bavilo mě prostředí horských chalup na samotě. Tady je zavražděna jedna z místních realitních agentek. Bergman je sem přivolán proto, že vražda realitní agentky se nedávno stala i v Praze a tyto případy spolu můžou souviset. Rozmotávají se složité vztahy z minulosti a Bergman je jako vždycky úžasný! Těším se na další díl, jsem s nimi ve skluzu.

Dlouho jsem se na ni chystala a pustila jsem se do ní po besedě s autorkou. Pohltila mě od první stránky. Život, který si dnes snad ani nedokážeme představit. Těžký, tvrdý, nelítostný. Barbora se stane vdovou a musí se postarat o všechny své děti. Odstěhovat se, změnit práci, protloukat se životem. První díl Šikmého kostela nás seznámí s celou její rodinou, ale také s Ludwikem a jeho životním osudem. S Julkou, která je Barbořinou oporou, ale má své vlastní starosti. Nemohla jsem přestat číst a těším se na další díl.

Moje oblíbená klasická Klevisová. Jak jí miluju její důmyslně vystavěný detektivní příběh, kde nic neponechává náhodě a na konci do sebe všechno zapadne a řada věcí vám dojde. Autorka tentokrát vyměnila mého oblíbeného detektiva Bergmana za vyšetřovatelku Terezu Fabiánovou. Stejně jako Bergman jde o uvěřitelnou postavu, která má své vlastní trable, ale přesto se snaží naplno dělat svou práci. Což je v tomto případě pátrání po vrahovi mladé ženy. Románem se různě motají postavy z malé jihočeské vesničky, která vypadala doposud celkem poklidně a žila si svým životem. Jenže postupně se začnou rozplétat složité mezilidské vztahy, křivdy z minulosti a také jedno staré neštěstí, kdy utonula v jednom z rybníků mladá dívka. Pomalu vás napadá, že to možná nebylo neštěstí a že obyvatelé vesničky o tom ví mnohem více, než když přiznali. Super, napínavé, čtivé, svižné.

Od chvíle, kdy jsem objevila Jiřího Březinu, tak patří mezi mé nejoblíbenější české (a nejen české) autory. Zaregistrovala jsem ho až u knihy Mizení, a předchozí tři díly série s detektivem Tomášem Volfem jsem si hned půjčila v knihovně. Knížky jsem přečetla v rekordním čase a pustila se do novinek. Teď autorovi vychází už pátý díl a (už jsem to možná psala u Mizení) mám pocit, že zraje jako víno. Každá knížka je lepší a lepší, zápletky mají hlavu a patu, nejsou to žádné nesmyslné masakry, ale příjemné české zločiny :-) Tentokrát se Tomáš Volf dá zase do party s Evou Černou a začnou pátrat po mladé Elišce, která zmizela na začátku prázdnin. Eliška je nejdříve podezřelá z vraždy mladšího bráchy a útěku, ale velice brzy zjistíme, že je všechno jinak. To by nebyl Tomáš Volf, aby nevytáhl nějaké kostlivce ze skříně a zase se do současného případu zaplete stará vražda. A ne jen tak obyčejná. Taková, u které byl i Tomáš Volf. Doporučuji všemi deseti :-)

Napíšu to naprosto upřímně. Před Tsuniami jsem od Karin K. Babinské nic nečetla a od Tsunami jsem nic moc nečekala. O to větší bylo moje překvapení a nadšení. Knížku jsem zhltla jedním dechem. Měla jsem ji přečtenou myslím za dva dny, na dovolené. Nemohla jsem se odtrhnout. Jde o rodinný vztahový propletenec, který se odehrává v současnosti, ale i před mnoha lety v minulosti, v Thajsku, kam přišla v roce 2004 vlna tsunami. Postupně se rozplétají a odhalují vztahy manželů, sourozenců, rodičů a dětí. Odhalují se tajemství a čtenář se raduje, jak důmyslně to Karin vymyslela. Bavilo mě to moc!

Neuvěřitelně poutavý příběh, netradiční zločin a perfektně čtivá knížka. Jiřího Březinu teď čtu od jeho první knihy a fakt mám pocit, že roste a knížky jsou čím dál lepší. Perfektní česká detektivka, a tentokrát teda i dost napínavá.

Jestli jsou knížky, na které se moc těším, tak jsou to knížky Scarlett Wilkové. Návraty do naší historie od této autorky jsou vždycky zajímavé, čtivé, poutavé. Vždycky mě překvapí tím, že zpracuje téma, o kterém se toho až tak moc nepíše. Stejně tak jako u knihy Vekslačka. Hlavní hrdinkou je Alma. Sledujeme ji od jejího dětství, kdy měnová reforma zničila její rodinu. Otce zavřeli a Almu vychovávaly dvě babičky. Už tehdy vznikla její láska k penězům a ona se rozhodla, že nikdy nebude chudá. Jak to ale udělat, když žijete v komunistickém Československu? Musíte mít nápad a odvahu. A to Alma měla. Stala se z ní vekslačka. Kšeftovala s čímkoliv, co vynášelo. V životě se jí motalo mnoho mužů, ale jen jeden byl opravdu osudový. Líbila se mi celá knížka, a jsem nadšená z toho, jak se ji autorka rozhodla uzavřít a ukončit. Díky a těším se na další čtení.

Miláček Nesbo, to není jen Hary Hole. Knížku Království jsem objevila díky našemu Knižnímu klubu, kde jsme si ji zvolili ke společnému čtení. Příběh Roye a Carla Opgardových je plný šokujících zvratů. Zneužívaní, vraždy, láska, spousta krve. Drsné, syrové, strhující! Carl se po letech vrací do rodné vesnice Os. S velkolepým plánem, postavit vysokohorský wellness hotel. Jenže to nejde úplně hladce a navíc mají hoši Opgardovi skříň plnou kostlivců. Doslova.

Knížku jsem četla po besedě s autorkou a díky ní jsem odhalila skrytou mapu na obalu knihy. Miluju! Díky ní jsem se lépe orientovala v divokých vztazích vesnice. Autorka se inspirovala vesnicí, ve které vyrůstala, kniha je dokonce psána nářečím, což mě neskutečně bavilo. Malé i velké starosti, postavičky, které najdete i v té vaší dědině. Klepy, nevěry, závist, majetky, staré křivdy, zloději, staří sedláci. Budete se fakt bavit!!!

Tenhle příběh byl tak smutný! V mnoha směrech, až se mi o tom nechce psát. Zemře několik oblíbených hrdinů z minulých dílů. Vrah tentokrát kosí lidi po desítkách a vy už si zoufale přejete, aby ho dopadli. Proč to dělá? Je tak důmyslný a vymýšlí si takové situace, ze kterých není cesty ven bez smrti spousty lidí. Stejně jako jsem byla překvapená smrtí na začátku, překvapil mě i dramatický závěr, když už to vypadalo, že je vše vyřešeno. Ach jo! Chci další díl a hned...Ale pozor! Lovestory Ava a Luc se trochu pohne dopředu...

Autorku jsem objevila nedávno a první díl série mě chytil až ke konci. Ze začátku jsem se do knihy pořád nemohla začíst. Asi v polovině mě příběh načal bavil a nakonec mě úplně pohltil. A vzhledem k tomu, že mám za sebou už další díl, tak můžu říct, že doporučuji všem milovníkům napínavých thrillerů, u kterých až mrazí.

Tohle nebylo lehké téma. Úlice, fiktivní město na českoněmeckém pohraničí. Anežka, Hela a Běla. Znají se zběžně ze školy, Anežka s Bělou jsou kamarádky. Všechny tři mají své sny, životní plány i touhy, do kterých vpadne válka a němečtí vojáci. Každá z žen je postavena před nelehkou volbu, každou z nich můžete soudit nebo je zkusit pochopit. Svět není černobílý a přesně to se mi na téhle knížce moc líbilo.

Dceřinu kletbu jsem četla hned po Vodníkovi. Dvojice známých detektivů, Tomáš a Honza, mají případ. Ve městě byl objeven opilý a podchlazený muž, který za pár hodin umírá. Jaké je překvapení, že zemřel na otravu olovem. Detektiv Tomáš má k vyšetřování případu i osobní problémy. Vydírá ho mladá dívka, která se s ním v baru trochu sblížila. Manželství Tomáše je ohroženo, aféra s dívkou se dotýká také jeho pracovního života. Zajímavé je rozuzlení, které oba případy spojí. Vodník mě bavil více, měl lepší spád a v Kletbě bylo na mě zbytečně moc jmen a postav. Trochu jsem se občas ztrácela.

Knížka, kterou jsem mnohokrát odložila, protože už jsem ji nemohla číst dál. Knížka, u které jsem několikrát brečela. Řeknu vám přesně kdy. Když si dvanáctiletá Věrka plánovala budoucnost. Když se stěhovala z bytu, kde byli tak šťastní. Když si myslela, že se vrátí pro svůj deníček. Kdy věřila, že všechno dobře dopadne. Nedopadlo, to víme. Stokrát si během čtení uvědomíte, v jak úžasném světě žijeme. Stokrát si uvědomíte, že několik stovek kilometrů od nás žijí děti a dospělí ve válce. Knížka je trochu jiná než ty, na které jsem od Jany Poncarové zvyklá. Je více dokumentární a obsahuje i přepsaný deník Věrky Kohnové a spoustu informací o odsunu Židů. Děkuji Janě Poncarové a Jiřímu Sankotovi za tohle dílo.

Patřím mezi milovníky detektivek a thrillerů a první kniha plánované série s detektivem Henry Fordem mě nadchla a pohltila od prvních stránek. Sympatická vyšetřovatelská dvojka je samozřejmě vždycky velké plus. U Forda vám vlastně ani nevadí jeho temná minulost (o které si on sám asi myslí, že je temnější, než reálně je) a u skvělé Hannah je její nenormálnost vlastně plusem. Tahle dvojka mě hodně bavila. Jak se vyvíjí vyšetřování, tak jsem jako čtenářka měla samozřejmě své tipy na vraha. Jenže autor si s vámi tak hezky pohrává, že už pak sami nevíte, jestli je to ten nebo ten. Napětí trvá až do posledních stránek. Krásná práce, skvělý příběh, moc dobře se mi četlo.

Jediné, co bych této knížce vytknula bylo to, že jsem měla chaos v postavách a časových rovinách. Bylo toho na mě fakt moc :-) Takže jsem občas listovala dozadu. Ale rozhodně to knížce naubralo na zajímavosti. Přečetla jsem ji dost rychle, byla jsem napnutá a bavila mě. V ději se to hemží vraždami a únosy. Několikanásobná vražda v rodině faráře, vražda mladých kluků, únosy malých dětí, složité rodinné vztahy a rozvrácená manželství, duševní poruchy a spousta mladých lidí. Na konci se pochopitelně všechno spojí a vám je hned jasné jak spolu všechno souviselo. Bavilo mě to.