BloodyO
komentáře u knih
Kdo se jednou vydá "Cestou Králů" ten zní už nesejde. Tahle kniha je poklad dnešní fantasy a neznám nic co by se jí vyrovnalo. I teď po třetím čtení jsem se od ní nedokázal odtrhnout a přelouskal jí (na úkor práce, přátel.. všeho) za dva dny. Postavy jsou úžasně napsané a z každého příběhu doslova sálají emoce. Napětí by se dalo krájet od první stránky do poslední. Sanderson tu potvrzuje, že je mistrem ve vytváření světů a navíc dotahuje k dokonalosti i všechny další prvky fantasy literatury.
Líbí se mi tu ta podobnost s Illuminae, sympatické postavy a humor (na tom má určitě i zásluhu skvělý překlad) ale příběh je tu o něco slabší.
Hrdinové. Jsou hrdiny proto že bojují za správnou věc. Ale proč jsou tedy na obou stranách konfliktu? Slovy jednoho z nich: "Co s tím, když správná věc je najednou ta špatná?"
V tohle příběhu žádné kladné postavy nehledejte, jak už je u Abercrombieho zvykem. I tak ale najdete sympaťáky, které si nelze neoblíbit a to na obou stranách z nichž ani jedna není ta správná..
První komentář po 7 letech od vydání? Kolik nás lezců je asi zároveň knihomolů? :)
Ale k samotnému hodnocení: Knížka má skvěle popsané cesty a fotografické znázornění velice usnadňuje orientaci před skálou. Autorka si s tím dala spoustu práce a výsledek rozhodně stojí za to. Pro mě, jakožto občasného pískovcového záletníka jde o povinnou výbavu při každé návštěvě zmíněných lokalit.
Je docela těžké číst knížku v této době a nepřemýšlet nad podobnostmi. Čapek byl v tomto ohledu vizionář a tak nezbývá než doufat, že na tom zatím takto špatně nejsme.
Vražda. V dokonalém světě něco takového přeci neexistuje. Jen samotné pomyšlení, že by k něčemu takovému mohlo dojít je trestuhodné. Lidé celý život přesvědčovaní, že modrá je červená, že chudoba je bohatství a že život ve strachu je svoboda se přeci spokojí s jakýmkoliv vysvětlením. A nebo snad soudruzi někde udělali chybu?
Celá kniha na mě působí jako varování před světem kde je pravda, vlastní přesvědčení a svobodná vůle nežádoucí. Kde za každou z těchto cností zaplatíte cenu největší. Samotný příběh mezi vyšetřovatelem a vrahem už je trochu moc neuvěřitelný a zakončení mě moc nenadchlo. Ale cesta k poznání je to o co tu běží a tak cíl není důležitý.
Knihy neboli informace obecně, jasný nepřítel každého totalitního režimu. A jsou i hlavní obětí příběhu "451 stupňů". Při každém výjezdu požárníků, srdce čtenáře knihomola zapláče.
Mrazivá ukázka totality v akci. A to v roce kdy se technologie odposlechu musela skrýt za obrazem kvůli své velikosti. To je dnes, v době kdy si dokonalé zařízení pro šmírování každý nosíme v kapse, docela úsměvné :)
Velice čtivý příběh, který je s každou další stránkou napínavější a není tak vůbec snadné se od knihy odtrhnout. Snad jen v okamžicích kdy autor nechá naplno průchod hrůzám, které si pro těchto 15 hrdinů vymyslel, pak je s mrazením v zádech lepší dát si chvíli pauzu, vrátit se do normálního světa a chvíli to vydýchat.
Kniha od youtubera.. no přiznám se, že mi chvíli trvalo než jsem se rozhodl to zkusit. O to větší je teď mé překvapení. Dostal jsem ryzí fantasy s krásným příběhem a skvěle vymyšleným světem, která mě bavila od prvních stran. Už se moc těším na další díl :)
Příjemné decentní sci-fi, které se velice dobře čte a to i vzhledem k nezvyklému způsobu vyprávění. 354 stran uteče jako voda a to i z toho důvodu, že velká část knihy je vedena dialogem mezi jednotlivými postavami.
Paoliniho posun ke sci-fi si zachovává šablonu z Eragona, už je to spousta let co jsem ho četl ale ty podobnosti tu vnímám. Ne negativně, funguje to a je to příjemně nostalgické :)
Ale jinak je knížka dospělejší, chemie mezi postavami tu je na vyšší úrovni než měl Eragon a je snadné najít si oblíbence.
Chtěl jsem si přečíst jen prvních pár stran, jen tak ze zvědavosti, že se ke knize později vrátím. A skončil jsem někde za duhou třetinou někdy dlouho po půlnoci.
Tohle se mi moc často nestává aby mě příběh tahle moc chytil už od prvního řádku. Jakmile se v knize začaly objevovat kapitoly z pohledu viru (mimochodem ty se opravdu povedly!) tak mě hned napadla spojitost s jinou knižní sérií a to Expanse - nebudu to dále rozvádět, to už by byl spoiler ale teď jsem opravdu zvědavý na další díly.
Více politiky a méně survivalu - né každému to bude vyhovovat ale když se podívám na celý příběh jako celek a časový posun od prvního dílu, tak mi to sem zapadá.
Moje první Kingovina a hned je mi jasné že tenhle autor exceluje v postavách. Je tu opravdu pestrá paleta charakterů s různými cíli, od totálního psychopata po pořádného klaďase. Na tisíci stránkách dostanou všechny postavy dostatek prostoru a já se za celou dobu s žádnou z nich nenudil. Hodně se tu hraje s davovou psychologií, vystrašení lidé jsou ovlivnitelní a pro příklady z reálného světa nemusíme chodit daleko - u nás v politice se strach využívá úplně stejně jako v knize - to celé dodává věrohodnosti i když situace pod kupolí je o dost extrémnější a následky špatných rozhodnutí fatální..
Budu se opakovat ale kdo už zná Sandersona, ten ví přesně co dostane. Vymýšlení úžasných světů je asi jeho denní chleba a tak je druhý díl plný nových druhů obývajících vesmír a příběh se přesune z planety Detritus na stanici "Výhled na hvězdy" což je jakýsi politicko/obchodní středobod "Nejvyšší instance". Jak byl první díl tajemný a nachystal spoustu otázek tak tady se konečně dočkáváme odpovědí a konec knihy krásně navnadí na další pokračování.
Tak, doufám že teď nebudu úplně za blbce a že to třeba někdo vnímá stejně ale jak roste číslovka na knihách, všechny postavy na mě působí víc a víc debilně (fakt to lépe říct nejde..)
Nechápu jejich chování, nechápu proč to z nich autor dělá ale dost to upozaďuje to pro mě důležité - příběh.. Skřípu zuby, přeskakuju odstavce a doufám že se brzy přelouskám k Sandersonovi.
Zajímavé téma ale.. nevím, přijde mi nevyužité. Autor se v knížce až moc soustředí na hlavní postavy a "sucho" je vlastně jen kulisa, která o sobě občas dá vědět. Postavy jsou tu to hlavní, chemie mezi nimi a různé pohledy na svět.
Určitě bych neřadil mezi klasické post-apo, prostě mi sem nezapadá. Zaměření na YA je výraznější než u jiných knih autora.
Čekal jsem trochu něco jiného a tak mám teď po přečtení rozporuplné pocity, na jednu stranu je kniha čtivá a postavy zajímavé ale v podobném tématu se skrývá mnohem větší potenciál, pro složitější příběh.
Zvláštní styl kterým je kniha psaná - to že vlastně čtete jen hlášení z misí, popisy kamerových záznamů a záznamy komunikace - mě ze začátku lehce odrazoval ale ve výsledku to z knihy dělá originál a já zjišťuji že mi to vlastně vůbec nevadí, naopak jsem tomu přišel na chuť.
Vesmírný konflikt mezi korporacemi a hrozba nepředvídatelné umělé inteligence jsou už takové žánrové klasiky ale opět, je to téma, které stále baví a rád si přečtu další díl.