bleekemolen komentáře u knih

Ze zabláceného provinčního městečka se přesouváme rovnou mezi pařížskou smetánku. A nutno podotknout, že se jedná rovnou o opravdu parádně zakysanou smetanu.
Bavily mě mistrovské machinace Aristida (má to v krvi!) a nudila mě linie s pseudoobětí Renatou - znuděnou a rozmazlenou dámičkou.
Ovšem styl mistra Zoly zůstává naprosto excelentní.

1 18.04.2024

ne a ne a ne.. nechtěl jsem tu knížku mít rád

Náhodně jsem ji pořídil ve výprodeji za 49,- Kč, později dokoupil a přečetl první díl. Ten mě rozhodně nenadchnul a nebýt mého prokletého smyslu pro povinnost bych býval Místodržícího už ani nevzal do ruky.

Przechrzta (radši přes ctrl+c z vedlejšího okýnka) se pravděpodobně naučil symbolu "napisz ku*wa dobrą książkę" a na výsledku je to zatraceně znát. Postavy uz nejsou ta zmatená trdla, naopak se naucily logice a konečně dává jejich chování smysl. Děj krásně odsýpá a čtenáři se hlavou míhají majestátní vzducholodě vystřídané obrněnými vlaky a do toho se bizarní nadpřirozené postavičky chtějí kamarádit s naším panem Alchymistou. I vztah Rudnicki - Samarin se postupně vyvíjí a stává se jakýmsi odrazem politické situace.

Przechrzta překvapil a našim severním bratrům možná roste další legenda.

3 08.04.2024

třiapůl minus.

Autorovi lze vyčítat kdeco, čtivost však ne. V románu se vyskytuje 118 hlavních postav, z nichž kdo ještě nesfouknul 80 svíček z narozeninové hostie, je považován takřka za mladíka. A urbs e orbus div se, ono je to zábavné.

Ne, určitě nečekejte od p. Harrise podobný výkon, který předvedl v Ciceronovské trilogii. Dostanete solidní chicken big tasty s jahodovým shakem (moje oblíbená kombinace).

3 24.03.2024

*)edit
prolistoval jsem pár dalších stránek a objevil na nich magická jména jako Seleukos, Ptolemaios, Antigonos Jednooký atp.. Usadil jsem se proto do dokonalé pozice (je pohodlnější, než pozice lotosového květu) a knihu dočetl za odříkávání magické slabiky Óm. Upravuji hodnocení na 3*.
---------------------

Pamatujete si učebnici prvouky s pestrými obrázky? Měli jsme za úkol popsat, co na nich vidíme. Vlevo vidím rozkvetlý strom a pod ním sněhuláka. Tak mistr Pludek tohle umění povýšil na úplně nový level. Nejprve se dozvíme košatém mangovníku hustě porostlém liánami a obletovaným rojem bzučích včel opilých nektarem a obtěžkaných pylem pod kterým starci hrají hry na desce s černo-bíle se střídajícími poli za živelného a hlučného pobíhání polodivokých psů. Následují další klíčové informace o 2-3 jiných stromech (chýších, chrámech, polích, rozkvetlých loukách, do oblak se tyčících vrcholcích hor utápějících se v posledních oslnivě rudých paprscích zapadajícího slunce obletovaných hejnem splašených tučňáků za recitálů hlubokomyslných veršů nesmrtelné internacionály deroucích se z hrdel brahmánských mladíků s divokým výrazem v očích... eeh nechal jsem se unést). Po povinném popisu pojí Rádhagupta rýži z dřevěné misky v pozici lotosového květu a promluví se svým mistrem. Vlastní děj má asi třetinový rozsah oproti megalomanským popisným scénam a je poměrně zajímavý.
Tak někdy příště.. ale spíš ne.

1 09.03.2024

Bartolomějská noc z předchozího dílu pozůstává doposud nepřekonáná. Petr už si celou knihou vykračuje pavím krokem dvorského šviháka a čtenář se nestačí divit, jak se z vesnického neotesance stal naprosto sebejistým, elegantním a obratným diplomatem, neobávajícím se vyjednávání na nejvyšších místech.

Procestujeme tak společně značnou část západní evropy a zopakujeme si, jak zbytečné je náboženství. Pokud si však za jeho rádobyvznešeným hávem nechceme proklestit cestu k moci, případně zbavit se libovolného množství person non grata.

Lituji vyvrcholení knihy, bylo moc krátké!

Velice solidní 4*

8 04.03.2024

Kniha je určená pro dětského čtenáře a styl tomu odpovídá - Čukovskij píše následovně "Postava A šla na místo X, tam vykonala činnost YY." Navíc si můžete být jisti, že při zakotvení u každého obydleného ostrova se vzápětí objeví čluny s domorodci plně naložené banány, kokosy a v ideálním případě vepři. Po směnění za zrcátka, korálky a v nejhorším případě za ocelové sekerky se uspořádá společná hostina na oslavu věčného míru. Poté se něco zvrtne, postřílí se pár místních a pluje se dál. Vše se opakuje dokud zbývá posádka v dostatečném počtu. V opačném případě končí část věnovaná danému objeviteli.



Jo, abych nezapomněl, hrozně moc mě to bavilo.

3 16.02.2024

Béčko jako vyšité levou rukou Mievilla nití půjčenou od Lukjaněnka v hodně nepříznivých světelných podmínkách.
Prvních pár kapitol jsem měl pocit četby téměř až amaterského díla nějakého nadšence. Nejasné popisy jednotlivých postav a jejich vzájemné vztahy, měnící se co kapitola, do temnot zapomnění upadající dějové linky (důvod, souvislosti rituální vraždy, co se stalo s pachatelem??). Zajímavé prostředí a atmosféra mé oblíbené východní evropy mě však drželo se zaťatými zuby ve hře.
Zhruba v půlce knihy se však, zdá se, autor trochu vzpamatoval a začalo se mi číst lépe. Kvalitativně se celý dojem posunul výše a autorovi jsem tedy na oltář času obětoval celé dnešní nedělní upršené odpoledne (chabá obětina) a zbylou polovinu s úspěchem pokořil.
V komentářích jsem četl, že se v knize vyskytuje větší množství postav.. Těch důležitých bude odhadem do 10 a to ještě cara počítám za dva.

5 11.02.2024

Útlá knížečka sotva dorostla 300 stran prosáklá vesnickými chytráky, ztroskotanci, blázny a manipulanty. Zola exceluje v popisném vyprávění, naprosto mě pak ale při čtení překvapilo, jak moderně je román vystavěn. Několik paralelních rovin se průběžně setkává až k osudovému rozuzlení. Masterplan pana Pierra Rougona byl naprosto úchvatný.

Už jsem si vytapetoval stěnu ložnice rodokmenem Rougon-Macquartů a dokupuji 19 zbývajících dílů.

5 06.02.2024

U minulého dílu jsem v komentáři zmínil, jak moc se mi zamlouvají závěrečné bitvy v autorově podání.
V Rytmu války začíná závěrečná bitva už asi v půlce knihy. S každou další stránkou se intenzita zuřivým tempem násobí. Poslední desítky stránek jsem přečetl rychlostí letícího větroborce. Po uklidňující meditaci pak přečetl ještě jednou a v klidu, abych celou genialitu dokázal plně docenit

4 01.02.2024

Příběh i řemeslné zpracování na profesionální úrovni, jednotlivé novely mě bez problémů vtáhly do děje. I atmosféra byla excelentní - při jízdě transantarktickou magistrálou jsem se radši zakryl dvěma přikrývkami.
Kde to však drhne jsou dialogy a myšlenky hlavních postav. Tam, kde se hrdinové snaží tvářit světácky, jsou spíše trapní a snaha o humor vyznívá velice podobně. Oslovování Smith-Powela různými orientálními tituly v poslední novele mi bylo až nepříjemné číst. To se vážně může někomu zdát zajímavé nebo legrační? Trpím také hlubokým duševním odporem k patvaru "pakliže". To ovšem autorovi k tíži nepřičítám, i když je v knize značně nadužíván.

5 07.01.2024

Kniha "Zkáza templářů - vzestup a pád křižáckých států" je dalším dílem autora úspěšného hitu "Vaříme s tuřínem - opravte si vůz Škoda Felicia svépomocí". (vysv. - autor je známý tím, že do názvu zakomponuje vždy dvě věci, které spolu zdánlivě nesouvisí).

Haag hned v některé z prvních kapitolách neváhá důsledně kritizovat přístup jiných autorů, kdy pro svoje názory čerpají pouze z jednoho pramene, aby pak po následující zbytek knihy postupoval přesně v tomto stylu. Pro názory, které jsou nám prezentovány, vždy vybere nějaký sporný citát z úryvku muslimského autora (nejlépe aby v něm zazněly v jedné větě pojmy "Frank", "pes" a "je"). Díky tomu je pak schopen vyfabulovat celou následující kapitolu, do nebes vychválit vše křesťanské a v blátě povláčet zbytek.

Po přečtení se dozvíme, že "Frankové" (Haag tak označuje veškeré příslušníky národů, kteří do Levanty dorazili, byli absolutně dokonalí. Po dobytí Jeruzalému podle jeho názoru křesťané původní obyvatelstvo s poklonami vyprovodili z města a ještě jim zabalili na cestu svačinu. Žádné krveprolití se konat nemohlo, protože zápisky dobových autorů, které uvádějí, že potoky krve v ulicích Jeruzaléma sahaly do výšky kolen, jsou nesmyslné. Autor vybízí uvědomělého čtenáře, aby si to představil. Tak vysokou hladinu přece řeka krve ve městě nemůže dosáhnout, že? Haha, takže se to nemohlo stát.


Poté se nově příchozí "Frankové" věnovali v družném svazku s muslimy i Židy především zemědělství. Dokonce jsem se od autora dozvěděl naprostou novinku, že se v té době pod křesťanskou nadvládou vyplatilo být muslimem - narozdíl od křesťanů odváděl nižší dávky. Celý myšlenkový veletoč autor završuje tvrzením, že vlastně křesťané byli v Levantě více doma než Muslimové, jelikož Saladin byl Turek a ti pocházeli ze stepí středního východu a to je dál než z Evropy (PŘÍSAHÁM, tohle je autorova logika).


Všechnu tu utopickou dokonalost po první kruciátě pak však kazí právě tento proradný Saladin, který ani neuměl pořádně vést svoje vojska do bitvy. Veškerá jeho vítězství byla buď šťastná nebo naprostým podrazem na čestná "franská" vojska. Naštěstí všechny spasil dokonalý Richard, který, cituji "jak bylo pro něj typické, se chtěl se Saladinem domluvit přímo, jako muž s mužem. To však Saladin odmítl". Dále v kapitole autor fabuluje, že Richardova poprava zajatců z Akkonu (kterým dříve slíbil svobodu) byl vlastně spravedlivý skutek a dále, cituji "Původně se zavázal zůstat v Outremeru až do Velikonoc roku 1193. Kdyby to býval udělal... ...V tom okamžiku mohl velký vůdce, jakým Richard bezesporu byl, znovuobnovit celý Outremer a možná by dokázal ještě mnohem více...". Já se ptám, co mnohem více? Pravděpodobně ve jménu spravedlnosti a pravé víry pustit žilou nějakému místnímu městu, protože deus vult.


V tomto okamžiku (zhruba 2/3), knihu odkládám. Je to opravdu hanebný spis, Haag naprosto bezostyšně ohýbá pravdu, jak se mu to hodí a čtenářům se nestydí lhát do očí. Pokud by to byla první kniha s touto tématikou, kterou jsem přečetl, nejspíš bych dostal chuť se nějaké křížové výpravy co nejdříve zúčastnít sám. Naštěstí však rozumní lidé vždy čerpají z více zdrojů, že ano?

Jinak, i přes svůk název, kniha nenabízí absolutně žádné informace k templářům, vyjma toho, že jejich řád byl založen a v bitvách bojovali statečně.

Další věc, co mě při čtení naprosto iritovalo je neustálé označování Johanitů jako "špitálníci". Co to má, doprčic, znamenat? Není to jediná publikace, která tento patvar používá.

3 01.01.2024

První část - do Modré zátoky - mě kniha bavila. V mezičase jsem začal pokukoval po dalších dílech a sériích od Gemmella a spílal si, jak mi mohl takový autor uniknout.
Jenže.. v Tróji jsem začal bolestivě střízlivět. S antickým eposem má příběh snad společná jen jména hlavních postav a místopis. Jinak je příběh naprosto odlišný. To by mi ani tak nevadilo, ovšem naprosto ploché a genericky stereotypní charaktery zkombinované s párem plytkých románku, kdy se ostřílení bojovníci na první pohled beznadějně a na celý život zamilují, mi čtenářský zážitek a uvěřitelnost celého díla naprosto zruinovaly.

"Ach, Andromacho, pokud to přežijeme, odjedeme spolu někam daleko a začneme spolu nový život?"
"Ano, můj drahý, nic bych si nepřála více"

Všichni Mykéňané byli pravděpodobně naklonování, jedná se o naprosto uniformní masu se stejnými vlastnostmi a názory. S výjimkou hlavního antagonisty, tomu sudičky nadělily ty nejhorší možné vlastnosti - aby čtenář nemusel být na pochybách.
Některé zajímavé hlavní postavy se postupně z děje ztrácejí (vrah, chlapec, Geršom). Ostatní zase reagují tak trochu nesmyslně (Priamos - při popravě vězňů se jimi nechá ohrozit na životě - naštěstí přispěchá Andromacha a králi zachrání život).

Z mého pohledu se jedná o naprosto průměrný román v historických kulisách (zajímavý svět doby bronzové autor rozhodně nevyužil), po dalším díle možná ještě sáhnu, abych se ujistil.

2 24.12.2023

V noci po pokoření Anděla jsem měl sen. Za naším domem se otevřel jasně zářící portál ze kterého nejprve vyběhlo stádečko neškodných dinosaurů následováno několika Australopitéky ve vánočních svetrech. Po nějaké chvilce se objevila kosmická princezna v upnutém koženém oblečku a chtěla mě vyslíchat pro jakýsi mezigalaktický zločin.

Tento sen perfektně ilustruje můj dojem z knihy. Spousta zbytečných postav a vedlejších linek, které nikam nevedou. Logika chování postav a vlastně celý motiv hlavního viníka se ukázal být značně rozporuplným. Zatím suveréně nejslabší Barbaričovka

6 18.12.2023

První díl byl skvělým osvěžením mých fantastických choutek. Druhý jsem si proto tak trochu šetřil jako jistotu solidního čtenářského zážitku na horší časy.

Znáte ten pocit, kdy se s chutí zakousnete do vynikající klobásky a ozve se *křup*, následně z mezizubního prostoru vylovíte tu bílou malou tvrdou a protivnou věc a na příštích pár hodin se z vás stane vegetarián? pokud ano, tak nemusím psát dál..

pokud ne.. prvních pár soust bylo ok, trochu méně koření a Locke by potřeboval dostat výchovných pár kopanců do zadku. Po nějaké době se vše vrací do starých kolejí (trochu uvolněné pražce) a my se stáváme svědky vysoké hry ve zdejším top of the line casinu. Začal jsem si pomalu pochutnávat.. Ovšem pak to přišlo. Hlavní zápletka se snaží být co nejzajímavější a čtenáře neustále překvapovat. Ve výsledku ale chování některých postav (oba hlavní antagonisté, Zamira!!) bylo naprosto nelogické. Nechci spoilovat.. Pokud má někdo opačný názor, potřeboval bych elementární vysvětlení nejlépe za pomocí maňásků.
Ani kašpárek s princem Trávníčkem v těsně přiléhavých leginách a s dřevěným mečem mě však nepřesvědčí, že děj dává smysl. Nejmocnější mágové s pošlapanými kuřími oky si najmou na likvidaci našeho bratrstva nesmyslně naprosto tupé assassiny (proč?) a celý masterplan, kvůli kterému se oba hrdinové lopotí asi 400 stránek a pár NPCéček neslavně zakrákorá, je úplně zbytečný! Stačila by první a poslední kapitola (a asi 5ti stránkové intermezzo v jedné posh vesničce) a tím by byl veškerý děj uzavřen.
Uff.. někdy méně znamená lépe

3 10.12.2023

(SPOILER) Zvolejme společně třikrát hanba britské admiralitě!
Eso es, král králů a královna královen, Štístko Jack Aubrey zůstal opět na suchu. Nyní se věnuje především pěstování tuřínu (jednoho) a mrkve. K dobru přihodí jedno náhodné vejce, pokud se nad ním smiluje kvočna.
Naříkat si však může jen pár úvodních stránek, jeho přítel, vynikající dr. Maturin, ho z této blativé šlamastiky plné slepičinců opět katapultuje do mořského sedla.
Další děj už probíhá přesně, jak ho máme rádi, Jack tropí neskutečně drzé a odvážné kousky (a přitom uvěřitelné!) a těm záludným francouzským buonapartistům plení jednu základnu za druhou. Na konci dne se posilní hromadou ovčího hřbetu a rozinkového nákypu a nechá se ukolébat vlažným portským. Naproti tomu Stephen si pro radost koupí podhlavník naplněný peřím z posledního exempláře Dronta Mauricijského, trepanuje lebku jakéhosi nešťastníka a ve volných chvílích rozváží kontraband po nepřátelském území.

Jakmile je úkol úspěšně dokončen, po zásluze je odměněn jakýsi admirál v bačkorách a naše nerozlučné přátele čeká další dobrodružství!
HANBA,HANBA,HANBA!

4 24.11.2023

pardon [fr: par·dó] všem zapřísáhlým obhájcům romantismu.

tolik k úvodu.

Ano, nějakých 160 let nás dělí od sepsání tohoto románku. Zanedbatelně kratší časový úsek odděluje moje gymnaziální martyrium s povinným Chrámem m. b.

"Třeba jsem už k hUGOvi (taky si vždycky při vyslovení jeho jména vzpomenete na zeleninové smoothies a vice versa?) duševně a umělecky dospěl" pomyslel jsem si, se zamlženým pohledem upřeným do nekonečné dálavy, a pohazujíc si románem MKSS v ruce.

Jedna ze vzácných chvilek mojí pozornosti v hodinách literatury nastala v okamžiku popisu zápletky Muže, který se směje. Fantazie mého tehdejšího pubertálního já se při popisu uměleckých deformací obličeje probrala z letargie a tento román byl uložen do paměti.

Nastal čas tuto hodnotu vyjmout z paměťového slotu a pustit se do čtení. Bohužel, mohu konstatovat, že žádné pozitivní překvapení ani moje umělecké dospění se nekonalo. Stejně nudné, uměle vykonstruovaná záple(a)tka a jednotlivé charaktery tak, aby do sebe veškerý děj násilně zapadal. Chování, přímá řeč i motivy a city jednotlivých postav naprosto nereálné - pokud by byl Hugo průměrný minesänger, tak bych mu to vše odpustil. Jelikož bych ono dílko nečetl.
Pane Hugo, devatenácté století už není středověk!

2 19.11.2023

Přečteno jen s nejvyšším úsilím. Už první díl pro mě představoval výzvu a k dokončení si žádal železnou disciplínu. Autor nás v něm zasvěceně informoval, jak proběhla průmyslová revoluce asi za tři dny a geniální modrokabátníci tak zvládli výrobu střelného prachu, průmyslovou výrobu zbraní, stavbu přehrady a jen tak mimochodem si postavili železnici s parní mašinkou. Kdyby měli o pár dní déle, tak věřím, že by zvládli i meziplanetarní cestování.
Ano, prvni díl byl hloupý.

Mám bohužel tendenci kupovat knihy v dávkách a druhý díl mne svoji neposkvrněností v knihovně už delší dobu vyloženě obtěžoval. Za dva dny a nějakou tu noc k tomu jsem ho tedy zdolal. A řeknu vám, je ještě o poznání hloupější. Tentokrát se naši vojáčci znovu dostanou pod tlak a rozhodnou se postavit flotilu 80 lodí za 30 dnů. (ani jediný z nich není námořník, proto se v přestávkách na souši učí veslovat a memorovat, kterou ruku mají po pravoboku)

K dalším hloupostem už jen zkratkovitě. Postavě jménem Kalinka je v obsáhlé kapitole předchozího dílu dosti popisně amputována ruka. Autor poté požil značné množství alkoholu a v deliriu na to poněkud pozapomněl, jelikož nyní si stejná postava "strká ruce do kapes" (tohle faux pax jsem ještě připsal na vrub překladateli), když ovšem v další kapitole nebojácně šplhá po příčkách na tovární komín, bylo mi vše jasné.
Autor nám sděluje, že římští legionáři jsou přeneseni z časů první Punské války. O pár řádků dál jsou to už však císařské legie.
V knize jsou další a další nesmysly, které jsem si sice při čtení poctivě značil, nicméně už ani nemám chuť je vypisovat. Každý rodokaps nebo westernová knihovnička pro moderního kovboje nabízí lepší zážitek než tato slátanina.

1 27.10.2023

Tato saga mě nepřestává udivovat. Po dvou skvělých (4*) dílech jsem čekal mírné zadýchaní a kvalitativní posun k průměru. Dílo, servírované autorem, však nechává daleko v prachu za sebou zašlapanou tématicky podobnou Královnu Margot od Dumase.
Petr je stále mladíček s lýtky ohořelými od věčného zapalování, každá sukně a kulaťoučká ňadra ho dokáží úspěšně rozptýlit od jeho poslání, nicméně stal se z něj velký sympaťák a hlavně pragmatik. Nejedná se o tupého zákonitě dobrého Dušína (Samsona), jakých známe nekonečné frontálně-lobotomické zástupy z tolika jiných románů. Naopak, dokáže využít situace, převléknout kabát, je-li to prospěšné jeho hrdlu, případně dofouknout vlastní měšec ze zásob náhodného nebožáka.
Samotná Bartolomějská noc byla pekelným počtením, moje, bohužel nadmíru živá, představivost mi dávala zabrat. Jedná se o zhruba poslední pětinu knihy, ovšem utrpení, nespravedlnosti a lidská krutost a hamižnost je zde tak koncentrovaná, že silou zážitku překoná začátek knihy.
Velice se těším na další díl a skládám hlubokou úklonu autorovi a smekám před překladatelem ( o úklonu přichází z důvodů "pakliže", velmi mě zajímá, kdo a kdy tento patvar vymyslil)

9 23.10.2023

(SPOILER) Tak jsem se dozvěděl, že Paršové nejsou jen nekonečný kannonenfutter z Roztříštěných planin. Také jsem byl obohacen klíčovou informací o historii lidí na Rošáru (na straně cca 1478). A Dalinar Kholin je bastard z pekla!

Ale, pro Bouřepána, mně to stačilo, tak brilantně promyšlený cyklus (předchozímu dílu jsme dal 4*, jelikož jsem netušil...) tady nebyl od dob... hmm.. já nemám tušení... Veškeré dějové linky, dokonce i ty zanedbatelně nedůležitá intermezza (jak jsem si u dřívejších dílů naivně myslel), se splétají v dokonalé harmonii v jeden extatický celek.

A ty finále, ty pan Sanderson opravdu umí.. Musím to celé trochu rozdýchat u něčeho jednoduššího a za měsíc si dám 4. díl.

Díky za Zážitek!

4 12.10.2023

Fantaszy žánr jsem vždy považoval za takový lehčí odklon k braku. Občas přijde chuť trochu vypnout a nechat se unášet na vlnách nenáročné zábavy. Moc čtenáře neobohatí, ale pořád lepší než si například volné chvíle ukracovat údery hlavou o zem.
"Tak jsem zase tam.." honí se mi hlavou při čtení prvních kapitol, olbřímí meče, pohádkové bytosti, nadpřirozené schopnosti..
"..to jsem zvědavej, kdy to odložím": začínají mi kolem hlavy poletovat spreny pochybností..
..jenže ono to najednou vše začne dávat smysl (rozuměj po 500 stránkách čtenář začne odhalovat náznaky souvislostí).. ke konci (+800 stránek) už vím, že jsem chycen.. z této série nebude úniku. Je zde vlastně tolik hlavních postav, kolik by člověk, co umí počítat do 4 napočítal na jedné ruce, a tři dějové linky. V největším visení z útesu proložené zdánlivě nesouvisijícími intermezzy.
Pan Sanderson dokazuje, jak i fantasy může nahlédnout do výšin a dát si high 5* placáka s Dostojevským (ten se, jak ho znám, při tom gestu pohrdlivě ušklíbne. ovšem opatrně, aby to Brandon nezaregistroval)

7 12.07.2023