blackholesun32 komentáře u knih

Náročná kniha. Nicméně podnětná, zajímavá, inspirující. Pojem melancholie nahlédnut z mnoha stran. Saturn to samé. Trochu mě teda rozčiloval poznámkový aparát, který nechával spoustu latinských, řeckých a jiných textů nepřeložených. Skutečně těmito jazyky (byť bych mnoho chtěl) nevládnu a spousta textu tak přišla vniveč. Škoda. Nicméně s mi popravdě líbila více kniha melancholie od Laslo F. Foldenyi. Každopádně život samotné knihy je též pozoruhodný.

13.03.2024

At uz jde o subjektivizovane pojeti nasich dejin, ci ne, pro me plno poutavych faktu a syntetizujiciho mysleni autora, ktere mi dava smysl a tak nejak ukazuje jaci jsme a proc jsme stale stejni. Kniha tezce aktuelni a mnohe v dnesku vysvetlujici! Rozhodne za pet hvezd.

1 28.11.2023

Uf! Docteno toto monstrum. A vsak krasne. Pominu-li ctivost sameho dila, i pres zdanlive nective tema, muj zajem o katolicke autory a taktez fakt, ze mam pane profesora proste rad a jeho knihy me bavi! Tak hlavnim cennym artiklem a zaroven prokletim, teto knihy je to, ze me inspiruje v mnoha dalsich a dalsich autorich, ktere si proste jednou musim precist! A tak jsem si v poslednim mesici objednal uz asi dalsich 20 knih, ktere vsunuji do sve skrovne knihovnicky a tesim se, ze na ne vsechny postupne jednou dojde!

03.10.2023

Skvela knizecka basni. Aneb jak utvorit vlastni universum na cca 60 stranach. Mocne jsem zaskrtaval a pak uz jsem si jenom zaskrtaval jednotlibe nazvy basni. V techto dnesnich uplakanych dnech plne atmosferou se mnou koeexistujici. Az jsem si nakonec udelal vyslap na Kristianov tady u nas v Jizerskych horach, zanikla sklarska osada a ta evokace mista, genia loci a versu par dni zpet prectenych me zcela pohltila. Dekuji

02.09.2023

Cetl jsem na brehu Stredozemniho more v Tunisu, coz rozhodne bylo to nejlepsi misto, kde jsem ji mohl cist. Mezi strankami veze pisek, vazba lehce rozmocena od kapajici morske vody, vybledly prebal od slunce, vonici teplym vetrem. Cetlo se to samo. Esej o zivote, mori, namornicich etc. Zit bych u more nechtel, stred Evropy je mi proste blizsi, ale chapu tu vasen pro nej. Navic inspirativni pro moji vlastni basen. Za me 4,5. Ve vysledku 5. Byt uvedomuji si, ze silne ovlivneno geniem loci.

2 17.06.2023

Uf! Jsem se lekl. Nejak kdyz jsem videl nazev, byl jsem k eseji krapet skepticky. Uplne jsem nevedel co ocekavat, ale nakonec jsem mile prekvapen, jak soucasny esej to je! Predevsim z hlediska Ruska. A zaroven jak to co pise Kundera, byt mnohdy ve zhustene forme, souzni s tim co mluvi Martin C. Putna. Kuprikladu Slovanstvi jako konstrukt. Mno radost jsem mel a narozdil od poslednich knih Kunderovych, ktere me uz prilis nebavi, tak eseje z jeho pera jsou proste skvele!

Moc hezka kniha! Krasny pribeh, i kdyz konec mi najednou prisel hrozne rychle vyresenej. Ale jinak pri cteni teto knihy clovek citi jak jej ten pribeh oslovuje az tam kdesi v hlubinach. Jak se dotyka neceho ne zcela vyrceneho. Ta antiteze Krista a jeho ucedniku, mleti kosti pro kmotricka a jak se vsichni stejne vzdy nekoho bojime, kdo cni nad nami. A v posledku, jak moc by se mistr chtel stat svobodnym clovekem.

5 05.06.2023

Cekal jsem to jine... asi bych se ptal na jine otazky. Cimz netvrdim, ze tyto, v knize polozene, jsou spatne. To urcite ne. Jen me prozatim knihy pane Palana uplne nevtahuji.
Na druhou stranu skutecne vyvstal plasticky obraz o kulturnim kvasu Stare rise za dob Floriana. A prislo mi hezke, jak oba dva synove o svem otci mluvi hezky, ale ne nekriticky.
A tak nejvetsim trapenim pro me, je osud Florianovi knihovny. Co se s ni vlastne stalo...

Hezky obrazky, vysek kratkeho vypraveni k Winterbergovi, inu proc ne, cte se to hezky, trva to 20 minut, mozna, ale ze bych si z toho upe kecnul na prdel, to zas ne. Je to fajnovy dovetek a to je asi tak vse.

3 11.02.2023

Letos jsem toho moc neprecetl, asi rok plny zmen, takovy turbulentni, mozna proto letos ctu pomalu a Dunaj k tomu primo vybizel. Cetl jsem ho asi dva mesice, tak jak plynul, mezi tim umrela mi mama a ja ctl Dunaj dal, chvilemi mi to pripominalo Martina C. Putnu, s literarnim presahem a aluzemi. V podstate tok Dunaje kopiruje mista, ktera bych chtel navstivit a zrouna letos jsem se podival do Bratislavy, prave k Dunaji. Nevim co bych vypichl, libilo se mi to moc a zaver, to lehke zklamani a pritom nakonec ctnost z toho vseho a uvedomeni si, ze prave tak, jak je psano, ucineno, bylo mame dano zemrit.

2 13.11.2022

Dlouho jsem Magora nečetl. A teď nyní; tuto sbírku, kterou poskládal dohromady Martin C. Putna a četlo se mi to s učiněným gustem. Najednou jakobych jej chápal jinak, než dříve. Kdysi jsem přečetl celou Magorovou summu, tak okolo dvaceti a bylo to pro mě, jako když čtu beatníky, především ta aureola výtržníka a legendy a bohéma mě k němu a k jeho veršům poutala, což nutno podotknout, vyznívá spíše v povrchní čtení. A to celé zakončené osobním setkáním, blahé paměti na Trutnově v zákulisí malé scény, kde seděl on a další kumpáni s undergroundem spříznění, pochechtával se Dáše Vokatým, že musí mít dvě židle a nakonec složil báseň o Trutnovu bylo to nějak takto:
Proč mám rád Trutnov?
Kvůli hudbě? Ne!
Kvůli lidem? Ne!
Kvůli chlastu? Ne!
Kvůli kouzlu setkávání? Ne!
...
Trutnov ten mám rád kvůli, ženskejm kozám!

A nyní? snad vlastními zkušenostmi, snad tím jak stárnu, snad tím, že jsem se odprostil od výše řečeného?
Náhle to čtení ke mně promlouvá jinak. Jaksi niterněji, vřeleji. Více vnímám vlastní pochybnosti nad žitím života - je to tak správně? tento směr? A kdož si bez viny?
A k tomu glosy páně Putny, jež ukazují širší souvislosti, přesahy, kořeny a též pouze obyčejnost v mnohém vyřčeném, byť vyřčeném krásně.
Tak děkuji

7 26.12.2021

Docela jsem se na to tesil a precetl ted pres vikend. Cte se to dobre, o tom zadna, samotna zapletka take neni spatna, ba co, uhlavni myslenka s lekarskou distopii take ne, ale prijde mi to tak na pul. Respektive vlastne docela plytke. Bo, kdyz to srovnam, trebas s dnes jiz lehce osoupanym 1984, jezto se stala bibli, kazdeho teoretika spiknuti, tak to Metoda jednoznacne prohrava. Me tam proste chybi podrobnosti o Metode! Nejake alternativni dejiny, popis zrizeni, fungovani etc. A toho je v knize skutecne velmi poskvrnu. Prakticky se cela soustredi na proces a nic vic navic a pro me je to malo. A tak se mi uplne ze vseho nejvic, nakonec libi predevsim obalka! A nejake asociace ku dnesku? ty ja tam rozhodne nevidim, i kdyz chapu, ze spousta lidi je tam chce a tim padem muze videt.

4 20.12.2021

Taková velice milá prostá knížečka. Teda zas tak prostá není. Přenesení narození Ježíška do Flander okolo první světové války je vskutku geniální nápad - tedy, alespoň mě se tak zdá. Byť tedy samozřejmě není páně Timmermans první, ostatně vyřezávané Betlémy napříč naší republikou by o tom mohli vyprávět anebo Lada. Nicméně ty Flandry tomu přidávají takovou tu estetiku Pietra Brueghla, kterou jsem měl pořád před očima (teda taky díky Putnovi) a vzhledem k tomu, že já Brueghla moc rád, tak se mi to líbilo moc.
Zajímavé, že je to vystavěno jako idyla - to jsou pořád samé tvářičky, vlásky, ručičky, nožičky etc., nicméně to co se v knížce odehrává, žádná idyla rozhodně není; nu však ten příběh všichni známe a naturální vraždění neviňátek je vskutku podáno až do absurdity (že jsem si skorem vzpomněl na Celina).
Ale nechžť, líbilo se mi to moc.

14.11.2021

Asi nechci vidět svět jako Kundera. Eh! jinak, asi nechci vidět svět, tak jak nám jej překládá Kundera ve svých knihách.
Vše, jen vše, veškeré lidské snažení, motivy, vztahy, prostě vše, je determinováno a motivováno subjektivizovanou, egomaniackou představou o sobě sama. Vše, jen vše, je hra na hru, a my lidé jsme jejími herci. A Kundera to všechno pozoruje a ironicky se tomu směje, vysmívá a paroduje.
No, netřeba si nic nalhávat, v mnoha případech tomu tak skutečně je. A možná vícerokrát, než chtěl bych si připustit, ostatně sám se také kolikrát přistihnu při této hře, ovšem zároveň, jsem přesvědčen, že tomu tak není. Že mnohé naše jednání není motivováno viz výše řečeným, ale třebas láskou k druhému, touze pomoci, být s někým, jenom protože s ním chci být.
Anebo je to také, jenom otázka náhledu. A tisícekráte vyřčené situace a situace, které Kundera ve svých knihách vypravuje, mohou být vnímané v rozličných odstínech.
No - původně, tak cca v půli knihy jsem byl radikálnější a chtěl jsem dát za tří a být mnohem více nesmlouvavý, ale ke konci knihy se to ve mně více rozleželo a třebas popis, byť kratičký, rozhovoru mezi N. a Josefem, mě naplnil optimismem.
A na konci knihy, zůstal především smutek. Vlastně se to docela Kunderovi povedlo, dosáhl toho, o čem celou dobu vyprávěl. A tedy, proč ne.
Jen snad - zarazilo mne, že hlavní hrdinka zhruba v půli knihy telefonuje mobilem. Pokud nedošlo k nějakému výraznému časovému posunu v knize a mám dojem, že ne. Tak na konci osmdesátých a začátku devadesátých let - rozhodně ještě žádné mobily nebyly. Zajímalo by mne, jestli je to chyba, chyba v překladu anebo v originále.
A ještě závěrem - o proměně Kunderova stylu po Nesmrtelnosti - no nevím, ale mám pocit, že využívá pořád těch samých postupů, témat, smíchu i zapomnění.

10 13.11.2021

Já teda nejsem žádnej Rudišův fanda - to, aby bylo jasno.
Nicméně tahle kniha se mi... něco, něco, něco. Vlastně nevím co. Protože napsat, že se mi líbila, úplně přesně nevyjadřuje to, co se mnou ta kniha vlastně dělala. Protože někdy se mi líbila a jindy se mi ukrutně nelíbila. Někdy jsa nadšen, jindy otráven. Ba co hůř! Kolikrát to bylo v ty samé momenty! A to je teda setsakra už brajgl v hlavě. Winterberg a jeho chrlení historie! Mnohokrát jsem si vzpomněl na mého oblíbeného Švejka (aji na Bělehrad došlo; a taky na Hrabala - to zas díky opakujícím se refrénům). Ale zatímco Švejk bojuje proti velkým dějinám chrlením banalit z života, Winterbeg bojuje proti životu, chrlením historie. Vše je lepší mít obaleno dějinami, než si připustit svůj vlastní život (Sic!?), anebo ne? Vytěsnit život, vytěsnit traumata, dějiny jsou jenom střípky čehosi, jako naše osobní dějiny. To bylo za druhé, co na mne mocně zapůsobilo - to jak se stářím potrhané životy zaklesnou již jen do pár drobků, střípků čehosi, kdesi, kdysi... až z toho na mne padá melancholie.
A co průvodce? Za třetí, aby bylo jasno. Kraus! Zvláštní postava. Vyčerpaná, vlekoucí se, odkudsi kamsi. Smutný člověk, se smutným osudem. Ovšem bavilo mne, jak si zhruba od poloviny knihy začali pánové vyměňovat role. Průvodce, už najednou nebyl průvodce, ale provázeným a naopak. Sám pomalu začal zabředávat do historie, vidět, ji skrze, skrze, chtít ji vidět skrze život. Dokonáno jest. Vzájemně vzájemný vztah, byl naplněn.
A ten stesk! Kniha plná stesku. Po dávno zašlém, zapomenutém světě. Po dávno prožitých životech. Kde učinili jsme chyb? Až se člověku, vždy dere na jazyk, ta tisíckrát opakovaná, vlezlá myšlenka, při pomyšlení těchto ztracených světu; existoval vůbec kdy? Existoval vůbec?

7 08.11.2021

Jak uz bylo receno nize, prislib dobry, dotazeno to uplne neni. Kniha by mohla byt jednou tolik tlusta, aby bylo vse receno. Na pocatku jsem byl zklamanej dost, postupne, jak jsem cetl dal, se pribehy vice a vice propojovali, az jsem byl nakonec docela spokojen. Zajimave a nosne mi prisla myslenka vztahu deti a otcu, kteri jsou de facto zrudy, to tam hazi takovej feeling viny a trestu, takovej ten oblibenej narativ dozorci z Osvetimy. Ostatne na konci o necem podobnem debatuji postavy. Taktez se mi libilo, ze lesni vila byla pouzita "jen" jako genius loci, ktery svoji vnitrni logikou pritahuje rozlicne udalosti. Nicmene jak bylo receno vyse a nize, chtelo by to vic, alespon pro me, rozpracovat. Jo a otazka nahody; knihu jsem docetl, respektive pasaz s postrelenym hercem, noc, pred tim nez jsem se rano dozvedel, ze Alec Boldwin zastrelil pri nataceni kameramanku.

1 23.10.2021

Skvela kniha! Obdivuji se Putnove rozhledu, erudici a analytickemu mysleni, ktere, ba co, v posledku smeruje do syntezy! Jako vse, ostatne. Inspiracni proud napric umenami (socharstvi, malirstvi, literatura ovsemze) a presah do dnesnich dob (sic!)! Tedy i analyza mnohych jevu neochvejne se drzicich na spicich zajmu napric staletimi - antisemitismus, very i povery aka fakenews etc. Proste jsem nadsen a nastesti dal Nejvyssi a tedy tesim se i na druhy, respektive treti dil!

1 26.08.2021

No panejo! Ta mi dala tahle kniha! Rozečetl jsem ji kdysi a nedočetl... a pak ji rozečtl znova...vloni a nakonec jsem ji teda dal! Ale uf! A přitom. Kdybych já si blbec neřekl, že je to důležitý metatext k mé vlastní knize a že ji tedy musím přečíst stůj co stůj. A taky! Kdybych tu knihu nedostal od svého dědy i s věnováním. Prostě, je to pro mě důležitá kniha a sám nevím, nemám-li ji vůbec hodnotit, či dát za pět. Přitom je to těžce postmoderní de facto. O velrybím lovu se dozvíte zcela vše i s mega kulturním přesahem. Z knihy sála symbolika, biblické motivy - ostatně jsem měl i obdobný pocit, jako, když jsem četl Starý zákon. Při parafrázi pořadu Hřmění - mě napadá, že celou dobu se čeká na příchod hlavního hrdiny a ten se nedostavuje a posledních cca 30 je jenom o něm. Nicméně, neztotožňuji se úplně s tím, že by kniha pro dnešního čtenáře vůbec nebyla a že by to bylo zbytečné ji číst. Jen je to krapet obtížné. Na druhou stranu, to lov velryb jistě také a jestli celá kniha měla být metafora tohoto úsilí, které může končit všelijak, tak se jí to povedlo zcela na jedničku.

9 13.07.2021

Velice dobře se to čte! Tak jak zde někdo psal přede mnou - taktéž jsem čekal více výkladů. Leckdy je to "jen" převyprávený mýtus a nazdar. Ovšem velice dobře. Nicméně s přibývajícími stránkami jsou výklady častější. Leckdy jsou vlastně velice jednoduché a jasné, až si člověk řekne - no jo, že mě to dřív nenapadlo - jindy jsou těžší, ne se všemi souhlasím. Především kapitola o Oidipovi, respektive autorův exkurz do psychoanalýzy je dle mého vedle jak ta jedle. Domnívám se, že Freud nikdy nemluvil o Oidipovi jako psychoanalýzou vyloženém, ale spíše, že tento mýtus použil jako metaforu ke své vlastní teorii. Ta se samozřejmě každému líbit nemusí a nemusí s ní ani souhlasit, ale přijde mi, že zde spíše autor nepochopil účelnost mýtu pro psychoanalýzu. Což ovšem nic nemění nic na tom, že jeho výklad je v pravdě též zajímavý. Takže ne vždy jsem souhlasil, některé části mě trochu iritovali (především nadužívání hybris), ale jako celek si myslím, že velice dobrá kniha. A když nic jiného, je to až s úžasem, jak propracovaný svět mytologie Řekové měli!

1 11.07.2021

No...no, no, no. Tak uz nejsem tak nadsen jako u prvnich oprasku (jmenovite f koztce). A vono to asi ani jinak nejde, udrzet po celou dobu tu kvalitu. Vsak! Byste si nemysleli, porad jsou skvele, jen mam pocit, ze ty prvni vic staveli na konkretnich historickych udalostech, kdezto nyni jde uz spise o absurdity, historii inspirovanou. Dal bych tri a pul, ale to nejde a z nostalgie, teda ctyri, ale spis slaby ctyri.

1 09.07.2021