biki komentáře u knih

Čekala jsem podobnou pohodovou romanci jako byl první díl, ale dostalo se mi něčeho odlišného. Kdybych knihu měla charakterizovat jedním slovem, byla by to "frustrace". Aspoň tak na mne působila hlavní hrdinka Kate, takto zvídavá inteligentní dívka, která byla nucena čelit přízemním názorům a chování své matky a sebestředných přihlouplých sester. Mrzelo mě, že i otec, jehož Kate měla moc ráda, se k ní začal chovat velmi chladně a odmítavě, když ji začal posuzovat stejně jako svou manželku i další dvě dcery. Není proto divu, že se sídlo Blackmore, kde vyrůstal Katin přítel Henry, stalo pro Kate jakými vytouženým snem, rájem. Naneštěstí stejné pocity frustrace platily i pro Henryho, který byl zase nucen podřídit se plánům své matky bez ohledu na své pocity či názory. Romance mezi Kate a Henrym se tak rozvíjela poměrně velmi umírněně, aspoň na tento žánr. Podle mého názoru byla situace obtížnější pro Henryho, který cítil zodpovědnost ani ne tak k matce, jako k panství jako celku. Že se nakonec rozhodl tak, jak se ukázalo v závěru knihy, mu sice slouží ke cti, ale stejně mám pocit jakési rozpačitosti, neúplnosti. Kniha se mi nečetla úplně dobře, takže mé poměrně vysoké hodnocení je spíše oceněním skutečnosti, že aspoň pro mně se nejednalo o úplně typickou romanci.

7 31.12.2020

Při četbě jsem se neubránila srovnání s Forstchenovou "Vteřinou poté". Tak literárně je "Vteřina ..." asi lepší, jenže: k vyvolání katastrofy zde jsou nutné mimořádně nákladné prostředky na úrovni států, děj, i když strhující a velmi výstižný, se odehrává jen na relativně malém prostoru a autor se soustředil převážně jen na následky. V Elsbergově knize však v podstatě stačí mít běžně dostupný noťas (to jsem trochu zjednodušila) , vcelku běžně dostupné vědomosti a příslušné IT vzdělání, pár společníků stejného ražení je pak jistě přínosem. Nastalá krize sice neznamená "náhlou smrt" jako u Forstchena, ale několikadenní až několikatýdennní agonii evropské civilizace jak ji známe. Autorovi je v řadě komentářů vytýkáno, že se málo věnuje jednotlivým lidským osudům, že se děj odehrává na příliš mnoha místech - domnívám se ale, že to je právě hlavním aktivem knihy. Podařilo se zde popsat, jak na rozsáhlých územích postupně selhávají jednotlivé systémy, které naši civilizaci dělají tím čím je (o celé řadě z těchto systémů jsem neměla tušení, jak jsou závislé na dodávkách energie), jak se mění chování lidí, a to nejen jednotlivců ale i rozsáhlejších skupin, od počáteční solidarity po zákon džungle. Chování politických struktur od "něco s tím udělejte, ať to funguje", po prozření, že budou muset začít opravdu pracovat na životně důležitých věcech. V knize sice možná není tolik dojímavých momentů, i když scéna z nemocnice určitě nikoho nenechala chladným, ale stejně na mně kniha zapůsobila silněji než "Vteřina", protože působí až příliš reálně a nejvyšší hodnocení je tedy na místě.

11 31.12.2020

V poslední době mi do rukou přišly knihy převážně z žánru military sci-fi, nedostatek času a také jiné, diametrálně odlišné oblíbené žánry mi nedovolují pojmout celou škálu současné sci-fi produkce. To jen pro vysvětlení, proč mi téma této knihy provařené nepřipadá, ale naopak ji považuji za jednu z nejlepších a nejoriginálnějších sci-fi poslední doby. Ano, občas se i v některých knihách, které již mám za sebou, objevil motiv alternativních světů, ale nikoli v takovém rozsahu jako zde. Také způsob, jak se k těmto světům dostat či jak je vnímat, považuji za výjimečný, stejně jako skutečnost, jak mozek zúčastněné osoby recipročně ony světy ovlivňuje. Musím složit autorovi poklonu, že se v alternativních světech neztratil a celý příběh si udržel srozumitelnou a svým způsobem i logickou linii.

16 30.12.2020

Souhlasím, že úvodní část je hodně zdlouhavá, autor se až příliš rozvláčně věnuje přípravám na misi. Je ale nutno ocenit účast jedné z hlavních postav prvního dílu, která rozhodně přinesla oživení do děje. Druhá akční část knihy pak má opravdu spád - boje na terraformované planetě ("kam člověk vstoupí, to musí opravdu všechno zničit?"), bojové akce, které někdy nevycházejí podle plánů, smrt kamarádů v boji ..., ale také střet s vůdčími postavami uprchlíků-dezertérů, kteří bezostyšně nechali své vlastní lidi na Zemi a přeživších koloniích ve štychu.
Jsem opravdu zvědavá, jak se celá situace kolem "Dlouhánů" bude vyvíjet a co si na nás autor dál vymyslí.

4 29.12.2020

Tak tento díl se mi líbil o dost víc. "Dlouháni" se nebezpečně přibližují Zemi, což nutí lidi ke spojenectví a tím pádem i politickým kompromisům. Bojů je sice o něco méně, nutně přibylo politikaření, ale závěrečné (v tomto dílu) střetnutí s emzáky v městském prostředí na Zemi nemá chybu. Poté také našinec musí trochu revidovat názory na situaci z prvního dílu série. Co mě z knihy také utkvělo v paměti, byl rozhovor velitele Indianapolis s odříznutou kolonií na Marsu.

4 29.12.2020

První díl série se mi moc líbil, něco podobného jsem tedy čekala i zde. Ale přestože se zde poprvé objevují "Dlouháni" a skoro pořád se někde bojuje, takže není nouze o napínavé situace, přesto mě tato kniha až tak moc nebavila a byla jsem ráda, že jsem ji jakž takž dočetla.

5 29.12.2020

Série "Bedwynovi" se mi celkově líbí o něco víc oproti Huxtableovým, nejčastěji se pak vracím k této knize. Přestože Wulf ve všech předchozích dílech působil většinou jako chladný a nade vše povznesený patriarcha, občas přece jen pod touto maskou probleskla jeho starostlivost a láska ke členům své rodiny, i když ji dával najevo spíše jen svými skutky a veškeré emoce se snažil tvrdě potlačit. Jenže v tomto příběhu poté, co si jako hlava rodiny splnil závazky ke svým mladším sourozencům, zůstal osamocen a zbyly mu jen jeho povinnosti k rodinnému majetku. Takže jsem byla zvědavá, jak si s jeho životem M.B. poradí. A ona mu přisoudila Christinu, temperamentní ženu s radostným přístupem k životu, která se ne vlastní vinou ocitla tak trochu na okraji společnosti. Právě ona dokázala narušit Wulfovu masku chladu a rezervovanosti a ukázala mu, jak se radovat i z maličkostí. Několik zábavných příhod pak Wulfovým sourozencům s jejich rodinami také ukázalo, že i on je jen člověk a nikoli ta odtažitá mocná bytost v čele rodiny. Jak říkám, pro mne nejlepší příběh série.

8 27.12.2020

V období, kdy jsem neměla přístup k novinkám, jsem se vrátila k některým starším knihám a oblíbeným autorům, k nimž patří i Mary Balogh. Z celé série o sestrách Huxtableových tuto knihu považuji za nejlepší a je také mou nejoblíbenější. Stejně jako předchozí komentující jsem se těšila na Margaretin příběh a autorka rozhodně nezklamala. První setkání Meg a Duncana na plese mě moc pobavilo, ale také další vývoj jejich vztahu byl na tento typ příběhů docela zajímavý: Meg, která kolísá mezi nejistotou, na niž má do jisté míry vliv také názor její rodiny, a mezi svým jinak pragmatickým postojem ke své situaci. Duncan, který se ocitl v nepříjemném postavení a starý slib ho nutí skrývat pravé motivy svého jednání, díky kterému se v minulosti stal vyvrhelem společnosti, a nyní je nucen vše vsadit na jednu kartu a svěřit svůj osud do rukou Meg. A že důvěra musí být oboustranná dokazuje i to, že se Duncanovi málem nevyplatilo opatrné postupné odhalování starých událostí, a že tak o Meg mohl i přijít. Ale co by to bylo za romanci, kdyby se vše nevysvětlilo ke spokojenosti všech zúčastněných. Moc pěkný příběh.

5 27.12.2020

Sice jen jednohubka akorát ke kafi, ale rozhodně mě nezklamala. Zápletka je naprosto originální, s podobnou jsem se ještě v tomto žánru nesetkala, a je skutečně škoda, že ji autorka nerozvedla do delšího formátu.

6 26.12.2020

I když si už dávám pozor, v tomto případě jsem tak trochu podlehla reklamě a komentářům na DK, ale k četbě mě přiměla hlavně lákavá anotace. Sbližování dvou traumatizovaných lidí slibovalo velmi zajímavou zápletku, jenže ... Linka Carrie a jejího útěku před tyranským manželem sice není nijak originální, ale vždy atraktivní. Ovšem vlastní provedení útěku je v knize opravdu hodně jednoduché, vzhledem k povolání manžela by měla být Carrie nalezena podstatně dříve. Ještě že to autorka nedopustila. River mě bavil o dost víc - jeho osud byl opravdu srdcervoucí a tak se nelze divit jeho zatrpklosti a velmi podezřívavému postoji k ostatní lidem. A že k tomu měl díky chování řady obyvatel městečka spoustu důvodů.
Čili zápletka knihy musí nutně upoutat pozornost, ovšem styl knihy se mi zdá příliš překotný, neučesaný a jakoby klouzající jen po povrchu (a když si to myslím já, se svým brakovým portfoliem, to už je co říct). Rozhodně bych zde přivítala rozvedení aspoň některých situací či postojů a chování obou hlavních hrdinů. Dlouho jsem se rozmýšlela zda ohodnotit 3 nebo 4*, nakonec za čtivost tu jednu * přidávám.

12 17.12.2020

O poznání lepší než první díl. Kniha mě bavila až tak, že mi dokonce narušila harmonogram předvánočních prací, ale však ono se to nezblázní. Takže - zápletka je hodně neotřelá, nevzpomínám si, že bych dřív četla něco podobného. Děj je na tento typ romance napínavý, i s vtipnými momenty. Miranda mi zpočátku nebyla moc sympatická, ale ke svému chování měla závažné důvody. Také Aden mě v prvním dílu nijak zvlášť neupoutal, ale nyní se ozřejmily důvody i význam jeho chování - orientace v různých vrstvách společnosti, sběr informací, navazování i podivných známostí, a jak se mu to v Mirandině případu vyplatilo. A také jak dokázal přesvědčit tento výkvět vytříbeného společenského chování, že v některých případech, které zákon nedokáže postihnout, je nutno postupovat podle vlastních pravidel, aby člověk ochránil ty, na kterých mu záleží. A opět za spolupráce všech tří bratrů a celé rodiny. Kniha se mi oproti předchozímu dílu moc líbila a opravdu jsem si ji užila.

6 16.12.2020

Vcelku standartní dobrodružně romantický příběh z pera A.Q., který patří do její oblíbené kategorie paranormálních detektivek. Kniha je jako obvykle velmi čtivá, hrdinové i se svými problémy samozřejmě moc sympatičtí a padouši jaksepatří nepříjemní. Mám ovšem pocit, že se autorka už trochu opakuje, čemuž se ovšem při množství knih, které má na kontě, nelze divit. Celou dobu jsem čekala, kdy se do děje zapojí také Jones a spol. nebo aspoň Arizona Snowová, ale možná si to autorka šetří na další díly série.
Pozn. - co se to děje s anotacemi? Ta na DK je opět značně nepřesná, nemluvě o zkomoleném jménu hlavního hrdiny - správně má být Slater Argenbright.

8 10.12.2020

V jednu v noci dočteno a ještě hodnou chvíli jsem z toho byla vyšťavená, jako bych se celého toho dobrodružství zúčastnila osobně. Nezastavitelná tsunami akcí, které v naprosté většině probíhají podle pravidla "co se může pos...t (pardon, pokazit), to se taky pos...e (pokazí)". Další nové rasy emzáků, ještě bizarnější než v prvním dílu, takže je někdy těžké si v nich udržet trochu přehled. Hlavně aby si ho udrželi autoři. Tento vesmír rozhodně není prázdný, ale naopak zabydlený až moc a posádka Kraksny dělá co může, aby "švestkám" ukázala, že napadnout Zemi nebyl asi ten úplně nejlepší nápad. Doufám, že na další díl nebudeme čekat moc dlouho.

15 06.12.2020

Sandford opět nezklamal - jeho poslední kniha je zase opravdovou lahůdkou detektivního thrilleru. Nefalšované detektivní pátrání za spoluúčasti různých bezpečnostních složek, forenzní důkazy, ale i honičky a přestřelky, a ne vždy z nich všichni zúčastnění vyjdou bez následků. Jak je u autora zvykem, jedna část příběhu je vyprávěna z pohledu Lucase a jeho kolegů, druhá z pohledu zločinců. A v obou případech se potvrzuje to známé úsloví, že sebelepší plán většinou nevydrží první střet s realitou. Co u autora obdivuji, jakým způsobem dokáže vykreslit osobnosti padouchů a pohnutky jejich činů, v této knize zhusta odporných. A přesto je někdy člověk v pokušení jim občas i trochu fandit. Na rozdíl od většiny knih tohoto druhu se Sandford také nebojí poukázat na to, že někteří zločinci (i v tomto konkrétním případě) mohou díky své mazanosti, nedostatku důkazů či zásluhou advokátů uniknout zaslouženému trestu. Je to tak trochu hořká pilulka pro čtenáře, který má možnost sledovat obě linky příběhu, ale spravedlnost či spíše justice už je taková.
Stejně jako v předchozích knihách se mi moc líbí lehkost s jakou autor píše s příměsí ironie a sarkasmu, vzájemné špičkování spolupracovníků a také, že se občas objeví i některé osoby z jiných Sandfordových knih (já osobě bych strašně ráda přivítala další příběh Virgila Flowerse, jehož postava se mi od počátku také moc líbila).
Zkrátka, knihu jsem si opravdu užila a vychutnala do posledního písmenka, takže jiné než nejvyšší hodnocení dát nemohu.

9 30.11.2020

Tato kniha mi tak akorát přišla vhod na mou současnou náladu. Jedná se o sice nenáročný, ale čtivý romanticko-dobrodružný příběh s velmi slušnou detektivní zápletkou. Odehrává se v dobytkářském kraji Wyomingu, v nádherné přírodě podhůří Skalistých hor. Možná i díky rozloze oblastí s nepřístupným terénem a řídkému osídlení není bohužel ani tento kraj ušetřen veskrze současných "výdobytků civilizace" jako jsou pěstitelé marihuany, varny pervitinu a na ně navázané drogové gangy. Ale tato problematika je po většinu knihy v pozadí. Hlavním motivem zápletky je však umění, respektive tvorba hodně problematického malíře, jenž v nedávné minulosti dlouho působil na ranči, který po svém otci zdědil Jay - hlavní hrdina příběhu. Úkolem hlavní hrdinky kunsthistoričky Sáry je pak malířovu tvorbu ohodnotit a ocenit. A právě kolem obrazů a majetkových sporů s nimi souvisejících se točí hlavní dějová linka. Zatímco se v první polovině knihy rozvíjí náklonnost mezi oběma hrdiny, které se ovšem oba zpočátku brání, v druhé části přibývá nebezpečných situací a akčních momentů. Ještěže má Jay ten správný výcvik a taky Sára není žádná křehká květinka. Odhalení v závěru sice není tak úplně překvapivé, ale do značné míry ozřejmuje, co vlastně stálo na počátku celého příběhu. Ovšem postava jednoho z padouchů mě skutečně překvapila, a to velmi nemile.
Na rozdíl od předchozí knihy se zde autorka téměř zcela vyhnula hluchým místům, děj po celou dobu svižně ubíhá. Samozřejmě že oba hlavní hrdinové jsou sympatické zralé osobnosti, a i když každý z nich má také své chyby, přesto se k sobě opravdu hodí.
V rámci žánru tedy dávám nejvyšší hodnocení.

Opět poznámka: to v Alpressu opravdu nemají někoho lepšího, kdo by psal anotace k tomuto typu knih? Anotace zde na DK je opět nepřesná a zavádějící.

9 28.11.2020

Sama sobě se divím, že ani v době největšího nadšení jsem toto špičkové dílo A.CH. nečetla, znala jsem jen filmové zpracování. Teprve pseudokorektní útoky na název knihy, které se poslední dobou šíří, mě konečně ke knize přilákaly. Chvíli mi ale trvalo, než jsem se do ní pustila - bála jsem se, že mě po tak dlouhé době už nebude bavit a jsa zvyklá na akční thrillery očekávala jsem, že příběh nebude mít spád. No, nemohla jsem se víc mýlit. Bez zdlouhavého úvodu jsou jasně definované postavy uvrženy přímo do centra dění a příběh se rozvíjí závratným tempem, přestože se autorka dokázala obejít bez většiny rekvizit současných detektivek. Je fascinující, jak dokázala vykreslit postupně narůstající napětí, strach a houstnoucí atmosféru nedůvěry v závislosti na počtu mrtvých, jak vzájemná podezřívavost měnila vztahy mezi přeživšími, jak se v některých případech pokusili vysvětlit či dokonce ospravedlnit své prohřešky. A i když jsem postřehla jednu drobnou logickou nesrovnalost (normálně se mi to nestává, vždycky autorům všechno sežeru i s navijákem), stejně se musím přidat ke všem nadšeným komentářům. Domnívám se, že by i současným autorům občas prospělo použít ve svých knihách některé z metod tvorby klasické detektivky.

38 25.11.2020

Strhující vyvrcholení celé série. Poté, co se v předchozím dílu obyvatele Montreatu a okolních komunit vypořádali s Fredericksem a jeho jednotkami, využili pár klidných měsíců a podařilo se jim dosáhnout slušných úspěchů v dalším zlepšování životních podmínek nejen ve své, ale i ve spřátelených osadách, kterých docela dost přibylo. Naneštěstí mocenské ambice samozvané vlády zbylé východní části USA usilují dostat pod přímou kontrolu co největší území, a to zcela nevybíravým prostředky bez ohledu na životy zbytků jeho obyvatel. Ovšem politici jsou značně svérázný lidský druh, a tak hloupost jednoho z nich umožní klíčový zvrat celé série. Až teprve nyní se ukáže jak to bylo doopravdy, jak obludně kruté a sobecké jednání určitých osob způsobilo či přinejmenším lvím podílem přispělo k celé té apokalyptické zkáze. Bohužel se nemohu ubránit dojmu, že popsaná situace by mohla reálně odpovídat jednání kterékoli vládní garnitury. Ale třeba se mýlím.
Aspoň závěr vyznívá trochu optimisticky, i když i tam jsou již jisté náznaky komplikací - lidi si prostě nedají pokoj, když se jedná o kousek politické moci.

4 23.11.2020

Kniha je zdánlivě o něco méně čtivá než první díl. Přeživší lidé se dostali na úplné dno a teprve velmi, velmi pomalu se od něj začali odrážet. Možná ještě víc než v úvodní knize se zde ozřejmuje, jak je důležité uchování znalostí a pracovních postupů v podobě, jejíž zpřístupnění nevyžaduje žádné složité technologie. Jistě, papír rozhodně není stoprocentní řešení, ale v případě postav v této knize může znamenat rozdíl mezi přežitím a smrtí komunity. Bohužel to, že se společnost začíná po troškách vzpamatovávat, znamená také, že se objevují snahy tuto společnost ovládnout, zvláště ze strany těch, kteří po celou dobu seděli někde v závětří. Tento vývoj mi připadá naprosto logický. Také brutalita vojenských zákroků proti přeživším komunitám se mi zdá věrohodná, když vládnoucí garnituře nejde o nic jiného než o moc.

6 23.11.2020

Obávám se, že asi takto by opravdu mohlo probíhat naprosté zhroucení takzvané civilizace. Přestože kniha podle předpokladu obsahuje řadu dojímavých momentů, možná víc mě zaujala naprostá nutnost nekompromisních postojů a jednání v zájmu přežití komunity, i když jsou v rozporu se zažitou morálkou. Níže často kritizovaný americký patriotismus mi až tak nepřekáží, naopak se domnívám, že přinejmenším v době, kdy autor knihu psal, by ještě mohl hrát povzbuzující roli v takovéto vyhrocené situaci. Těžko říct, jestli by to fungovalo i dnes. A samozřejmě, po přečtení knihy si člověk opravdu důkladně uvědomí, jak jsme závislí na současných technologiích a co by mohl znamenat jejich krach.

Skutečně vynikajícím způsobem zpracované vyprávění o životě a hlavně o práci špičkového představitele české medicíny, neurochirurga profesora Beneše. Asi každý musí ocenit, jak srozumitelně i pro laiky dokázal pan profesor vysvětlit, o čem vlastně jeho práce je, něco o tom, jako mozek pracuje, jak je jeho činnost ovlivněna různými onemocněními (vzhledem ke své specializaci prof. Beneš hovoří zvláště o nádorech, ale nejen o nich), jak složité může být rozhodování o operaci - přístup, postup, ale i to, zda vůbec operovat ... Nemalá pozornost je věnována také zdravotnické etice, ale i postoji vůči pacientům. S těmito částmi knihy nemám vůbec žádný problém, nelze, než s panem profesorem souhlasit.
Zajímavé a místy i zábavné jsou také náhledy do osobního života prof. Beneše, či na jeho koníčky.
Ke knize jako takové nemám tedy vůbec žádnou výtku, ale mám trochu potíž s některými postoji a názory pana profesora. Stejně jako někteří naši další koryfejové medicíny - profesoři Pirk, Pafko, Žaloudík a pár dalších - žije ve své odborné bublině, už příliš dlouho odtržený od běžné, základní medicíny na úrovni měst a okresů, a zda vůbec aspoň tuší, s jakými problémy se tam lékaři potýkají. Proto mě opravdu hodně nemile překvapil např. jeho názor na syndrom vyhoření, názor na počet nemocnic u nás (tato problematika podle mého mínění úzce souvisí s nedostatečným rozsahem sociálních služeb), či také údiv pana profesora nad malým počtem žen v jeho oboru - když se člověk zamyslí nad jeho aktivitami, tak se divím, že se on diví. Tyto záležitosti by však byly na podstatně delší diskusi, která se ale samotné knihy vůbec netýká.
Uvedené připomínky jsou pak jen vyjádřením mých osobních názorů a nijak nemohou snížit kvalitu knihy, kterou mohu jen doporučit.

15 15.11.2020