Belatris komentáře u knih

Monotematičnost ve své pravé podobě. Vyprázdněnost, vaření z vody, která už je třikrát převařená. Stárnutí, osamělost, ataky depresí, stesk po někdejším štěstí. Dobrý materiál, ale je to pořád totéž a nic k tomu nepřibylo ani ve formě, ani v obsahu.
Napadá mě, že je smutné, že to nakladatelé vydávají a někteří čtenáři nadšeně kupují. Z lítosti? Ze sentimentu k Vieweghovým lepším letům? Je to jedno, protože faktem zůstává, že literárně je to mizerné a neumím si představit, že by to vydali neznámému autorovi.
Ale našla jsem jednu povídku, kterou si rozhodně zapamatuji. Akt křesťanského milosrdenství vypráví o návštěvě u lůžka umírajícího. Spisovatel Oskar (dobře známý z předchozích knih) přijde za svým dlouholetým přítelem, který umírá na rakovinu slinivky. Jeho šprýmy a obhroublý humor přerušují ataky nesnesitelné bolesti a právě v kombinaci neskutečně děsivé vidiny bolestivé smrti a tvrdohlavého humoru je ta povídka silná. Křečovité pokusy s umírajícím mluvit působí velmi reálně. Mrazí z toho a je to i velmi slušně napsané.

5 13.09.2017

Jako u každé sbírky vyvolají jednotlivé části (v tomto případě povídky) různé reakce. Některé nadchnou a nedovolí vám pokračovat ve čtení, jiné dočtete a těšíte se, až začnete nový příběh, protože v tom minulém jste se nezabydleli. Ve Zdi vzpomínek pro mě byly nejsilnější delší texty - Zeď vzpomínek, Vesnice 113 a Život po životě. V nich Doerr perfektně rozehrál charaktery, vybudoval atmosféru, která ve mně ještě dlouho přetrvávala, i během dne, kdy jsem se ke čtení nedostala. U kratších textů mám raději bradburyovský přístup (miluji jeho sbírku Kaleidoskop) s výraznou pointou.
Motiv vzpomínek, subjektivní minulosti každého jedince, ale také všeho okolo, je nahlížen z různých stran: někdy dojme, jindy zabolí, ovšem obojí bez laciné strojenosti. Doerr se zařadil k autorům, kteří mě inspirují, působí na emoce, ale bez křeče a neúměrného tlaku.
Tuhle sbírku si asi koupím, umím si představit, že se k ní každoročně vracím a vyzobnu si některý z bonbónů z kolekce.

5 12.09.2017

Asi čtyři básně opravdu zarezonovaly - svými slovy i obrazy, ale jinak se nemůžu ubránit pocitu, že čtu pořád totéž. Tento přístup k poezii uznávám, ale není to můj šálek. Mám raději myšlenkovou vybroušenost a nápaditost formy. Toto je intimní lyrika ve specifickém podání LR, klidně bych jejím jménem nazvala novou kategorii lyriky, protože je rozpoznatelný jeden přístup a práce se slovy i obrazy.
Sbírek autorka vydala spoustu a myslím si, že kdyby jich bylo méně, možná by výsledek byl hutnější, vymazlenější. Takhle jsem měla v rukou knížku básní, které si přečtu, místy vychutnám, ale nemám nutkání mít je doma po ruce.

11.09.2017

Překlad je dost tragický, nebo se tak alespoň jeví. U některých informací jsem si říkala, nakolik je jejich zdroj relevantní. Ale navzdory tomu všemu to bylo příjemné čtení, odpočinkový eurovíkend v Buckinghamském paláci, Windsoru a dalších sídlech. Sem tam se v textu objevily zajímavosti, které čtenáře pobaví a obohatí.

01.09.2017

Přes snahu vyvolat silné dojmy všechno zůstalo jen na papíře, umělohmotné a "znásilněné" do jedné novely, která mě úplně minula. Autorka na mnoha místech ukázala, že její psaní má potenciál, ale v téhle knize ho vyplýtvala. Bezdějovost mi nevadí, ale potřebuji výživné postavy, které jsou živoucí, zajímavé a propojené s dějištěm zvláštní esencí, která všechno spojí. Dobrá kniha je jako dobrý parfém: všechno funguje v harmonii, i ty tóny, které jsou kontrastní. To se tady nepovedlo.

2 30.08.2017

Parádní čtenářský zážitek. Co kapitola, to jiná doba i postava, přestože všechny jsou navzájem propojené. Ten, kdo byl jen letmo zmíněn v jedné kapitole, se objevuje jako ústřední postava jiné části v jiné době. Žádné ztrácení v ději ani postavách, prostě jen skvostná literární jízda. Čas není rváč, je to pavouk, který bez ohledu na nás spřádá a spřádá, a našeho řevu, nadávek a stížností si nevšímá. Strhující, místy syrové, jinde vtipné a ve všech kapitolách lidské. Banda putuje do skupiny oblíbených knih. Musím si ji co nejdříve pořídit do vlastní knihovny.

3 23.08.2017

Výborný příběh vyprávěný očima vysoce funkčního Aspika. Bála jsem se neduhů, kterými trpí young adult literatura, ale naštěstí se jim autor šikovně vyhnul. Vyprávění má trochu konverzační charakter (pro mě velké plus - dějovky nabité akcí nemám ráda). Dokonce i Bůh a posvátné texty, které Marcelo rád studuje a diskutuje o nich s rabínkou, mě neštvaly, protože kniha není náboženskou agitkou. Bůh je spíše něco jako morální kompas, který má pomoci najít správnou cestu nepřehlednou spletí těžkých situací.
Více v mé recenzi zde na DK: Marcelův svět je stejně skutečný jako ten náš

3 17.08.2017

Pro mě hodně nepovedený pokus jak převést zajímavý námět do knižní podoby. Celek je podivně překombinovaný. Objevilo se příliš mnoho věcí, které mě iritovaly. Více v mé recenzi zde na DK, Procitnutí do zlého snu.

1 13.08.2017

V řadě čtenářských komentářů byla zmíněna žánrová frustrace. „Čekal jsem sci-fi, místo toho jsem dostal úvahy a výklad z historie.“ Právě tyto zmínky mě přesvědčily o tom, že Kosmonaut z Čech by mohl být pro mě to pravé - právě úvahový styl si užívám. Postava astronauta je přece výtečná šance filozofovat a pohrát si s psychologií! Křehký člověk závislý na kyslíku a gravitaci vykořeněný a vyslaný do smrtícího prostředí daleko od domova a veškeré pomoci. Jak tato existenciální situace ovlivní jeho myšlení, vnímání dosavadního života, všech vítězství a proher? Tato témata se v románu objevují, ale méně, než by se mi líbilo. Mix několika žánrů mi mnohdy nevadí, ale v tomto případě mi celek "nechutnal". Příliš povrchní klouzání po žánrech i tématech, sem ta vložená hluboká myšlenka, aby bylo co citovat. Tak trochu mi to připomíná "pozlátkovou knihu", tedy titul, který se snaží vzbudit dojem, že je mnohem lepší, než jak je tomu doopravdy.
Pochválit ale musím pasáže s prarodiči, které se odehrávají na venkově. Ty působí opravdově a nestrojeně, vzbuzovaly emoce, což se o zbytku knihy (včetně samotného dospělého hlavního hrdiny) říci nedá.
Výsledný dojem je tedy zklamání, což ale neznamená, že kniha nemá své klady a není čtivá. Ovšem srovnání s Hrabalem (která se někde objevilo) mi přijde velmi scestné. Pochválit si ale zaslouží podoba českého vydání - kniha je krásná na pohled i na dotek. Hodnocení: 50%

6 03.08.2017

Naprosto fantastická kniha! Čtivá, nápaditá, vtipná, hravá (zvláště co se týká formy). Přečetla jsem ji jedním dechem, s občasným slastným zavýsknutím nebo hlasitým smíchem. Nenašla jsem slabé místo. Fascinuje mě kombinace čtivosti a netradičního syžetu, který vychází z postavy a jeho "zvláštnosti". Opakování téhož se v životech Harryho Augusta střídá se snahou věci změnit, která mnohdy vyústí v extrémy, jindy jde jen o variaci na dávno prožité téma. Ovšem největší nadšení sklidila dvojice Harry a Vincent. Tento tandem je jednou z nejpovedenějších dvojic, které jsem na stránkách knih potkala. Schválně nepíšu 'dvojice přátel', protože tihle dva do této kategorie nezapadají, ne tak úplně. Jejich vzájemný vztah vytvořil páteř celého románu a jak děj spěl ke svému konci, věděla jsem, že mě autorka nezklame. A skutečně nezklamala.

5 29.07.2017

Kamenem úrazu u této knihy jsou očekávání. Kdo čeká detektivku, bude nejspíš zklamán. Kdo zase další Austenovou, tak pravděpodobně taky. Jedině ten, kdo knihu otevírá s touhou propadnout se zase jednou do světa Elizabeth Bennet a pana Darcyho, může být uspokojen. Prostředí, atmosféra, dobové zvyky - to všechno autorka zvládla vykreslit mistrně. Vypůjčené postavy nijak výrazně neproměnila, takže potud samé klady. Jenže rytmus vyprávění je děsivě unylý, dávkování informací je podivně rozhárané (něco se opakuje několikrát, jiné informace jsou zase zahozeny jen letmou zmínkou v rámci nešikovně dlouhého monologu)... Takže výsledné dojmy jsou rozporuplné. Mnohem lepší mi přišla televizní adaptace knihy, minisérie BBC. Scénáristé lépe zamíchali motivacemi postav a dávkováním informací. Také vztahy mezi postavami byly dramatičtěji podané.

2 13.07.2017

Na knihu mám dost podobný pohled jako Kmotr99. Vyhýbám se humoristické literatuře, protože mě většinou obtěžuje, jak autor neustále tlačí na pilu a doslova mě nutí, abych se bavila. Ladislav Zibura tak urputný nebyl, takže jsem knihu četla s chutí. Nejvíce jsem se ale těšila na střípky úvah, zajímavosti z navštívených oblastí a ze života lidí, které autor potkal. Líbí se mi sebeironie a nadhled nad samotnou poutí. Více než urputné humoristy nesnáším urputné esoteriky a "prodejce" duchovního osvícení. Přesto v knize najdete poselství, a to autor nikomu nenutí, spíše se s ním podělí. Lidé nejsou dobří a špatní podle toho, na jakém místě a do jaké kultury/víry se narodili.
Další jeho knihu z cest si rozmýšlím, protože netuším, jestli má autor ještě co nabídnout. Obavy z toho, že otevřu "totéž, jen zasazené do jiné oblasti" mě zatím brzdí (nevím, jestli tentokrát drobné postřehy nepřeváží nuda nad stejným stylem). Ale zvědavost asi zvítězí a alespoň dvě kapitoly zkusím.

5 07.07.2017

Hodně zvláštní způsob vyprávění... Hodně jsem si užila Příliš hlučnou samotu (moje nejoblíbenější hrabalovka), ovšem tohle je něco docela jiného. Někteří čtenáři Vlaky doporučují těm, kteří mají radši jednodušší styl, než jakým oplývají pozdější Hrabalovy věci, ale u mě je to tedy naopak. Mnohem více mi chutná ten pozdější.
Milošův pohled na kolegy od dráhy nebo na vlastní mladické životní eskapády byl příjemně svěží, celkově se mi ale kniha četla ztuha.
Vracím se k Samotě a Vlaky si dám zase za nějaký čas. Třeba se to otočí.

2 25.06.2017

Hodně zvláštní způsob vyprávění... Hodně jsem si užila Příliš hlučnou samotu (moje nejoblíbenější hrabalovka), ovšem tohle je něco docela jiného. Někteří čtenáři Vlaky doporučují těm, kteří mají radši jednodušší styl, než jakým oplývají pozdější Hrabalovy věci, ale u mě je to tedy naopak. Mnohem více mi chutná ten pozdější.
Milošův pohled na kolegy od dráhy nebo na vlastní mladické životní eskapády byl příjemně svěží, celkově se mi ale kniha četla ztuha.
Vracím se k Samotě a Vlaky si dám zase za nějaký čas. Třeba se to otočí.

1 24.06.2017

Vhodná pomůcka pro ty, kteří se chtějí zorientovat mezi různými divadelními soubory ve světě, dále také k přijímacím zkouškám na obory teorie divadla a podobných.

16.06.2017

Slovosled v dlouhých souvětích je nemožný, takřka nečitelný. Přehledné sdělování myšlenek je základem každého autora, což pan Klaus v této knize nesplnil.
Navíc jeho antropocentrický postoj je dost zarážející. Cokoliv omezuje člověka v tom, aby dělal, co se mu zlíbí, je nepřijatelné omezování jeho svobody? Poptávka má určovat to, co se vyrábí, bez ohledu na jakékoliv následky? Peníze se nedají jíst a jinou planetu k osídlení nemáme, takže následky našeho chování JSOU důležité.

V brožurce je řada užitečných rad a tipů, ale rozhodně jich není tolik, aby se to nutně muselo vydávat. Na každé straně je vidět snaha roztáhnout text co nejvíce, jen aby se potiskly všechny předem určené stránky a nakladatel něco utržil.
Podle mého by to chtělo strávit nad konceptem knihy více času, propracovat ho a pak každou kapitolu pojednat co nejkomplexněji.
V té už tak hodně tenké brožuře se totiž řada věcí opakuje (slovo od slova), což na tak malém prostoru působí hodně diletantsky. Tato kritika se vztahuje výhradně k formě a konceptu, nikoliv k odbornosti autora samotného. Jen mi přijde, že nakladatel vůbec nevyužil nabízený potenciál a místo skvělé knihy s návody, radami a užitečnými informacemi či statistikami vznikla brožurka, která klidně mohla mít deset stran.

6 08.06.2017

Tahle sbírka je skvostná přehlídka všeho, v čem Chuck Palahniuk vyniká. Je strhující, nechutná, zesměšňující, vtipná, potrhlá, ujetá, cynická, úchylná, ale i dojemná, silná a poučná. Snad až na jednu povídku mě všechny bavily číst, ačkoliv u jedné jsem se nesmírně nadřela (je psaná tak prasáckým jazykem plným přebreptů a zkomolenin, že se to dá číst jen rychlostí těžkého dyslektika). Celkově mě kniha bavila mnohem víc než třeba Strašidla (povídky s rámcovým příběhem), kde mě právě ten přidaný rámec začal neskutečně iritovat. Něco si vymysli se zařadila do mé Chuck Palahniuk top 3 spolu s Klubem rváčů a Deníkem.

04.06.2017

Miluji bezpočet bonmotů, které jsou roztroušeny v dialozích, to je pro mě hlavní deviza románu. Morální poučení a kritika společnosti jsou pěkně zakomponovány do příběhu. Při každé četbě se nesmírně bavím, už teď se těším na další přečtení.

5 03.06.2017

Každý čtenář, který někdy přečetl sbírku povídek, ví, jak obtížné je posoudit knihu jako celek. Autorka variuje několik témat, ovšem pokaždé je promíchá s dalšími ingrediencemi tak jemně, že tón výsledného příběhu je vždy zcela odlišný od předchozích. Často jde o mezilidské vztahy a v mnohých povídkách přímo vztahy v rodině. Postavy žen konfrontované s postoji manželů, dětí nebo rodičů potkáváme v situacích, kdy se pro ně něco zásadního mění. Styl je ale úplně jiný než např. u Raye Bradburyho (když pomineme žánr a podíváme se čistě na budování děje a sílu závěrečné pointy). Autorka vše popisuje jemně, nedramaticky... Jde o autentický a všední proces uvědomění, který může dojít konce až dávno poté, co čtenář povídku dočte a přejde k další.
Celkově hodně zvláštní čtenářský zážitek, podobný typ povídek jsem ještě nečetla. Jsem zvědavá, jak zapůsobí při opakovaném čtení za nějaký čas.