Belatris komentáře u knih

Snad to byl formální experiment sepsat kapitoly jako povětšinou oddělené výpovědi svědků/podezřelých, ale čtivosti to tedy vůbec nepřispělo. Do knihy jsem se pustila po zhlédnutí nejnovější filmové adaptace, abych se seznámila i s předlohou, ale film tedy zvítězil. Postavy i dílčí detaily jejich příběhu zůstaly v jádru věrné, ale byly poupraveny tak, aby sloužily příběhu lépe.
Čtení pro mě bylo nudné a závěr, který jsem čekala emotivní, vyzněl vlastně do ztracena. Škoda. Přitom "vrah", kterého Christie zvolila pro tento příběh, je perfektním ozvláštněním tradičních detektivních postupů. Asi vážně nemám vkusové buňky na pozdní tvorbu paní Christie. Záhada na zámku Styles prostě pořád vede s velkým předstihem.

1 25.02.2018

Prvních pár stran jsem zvažovala, jestli je to pravé, zbylých 90 % knihy jsem přečetla na jeden zátah (konec v 03:30 ráno). Parádní práce s postavami, vyprávěním i napětím. Žádné extra thrillerové scény, spíše sbírání indicií a rozklíčování charakterů.
Opravdu hodně nabitý detektivní román. Chtěla bych ještě více pasáží čistě s mými oblíbenými postavami, ale chápu, že tentokrát byl příběh tak nabitý jednotlivými liniemi a charaktery, že na čistě románové vedlejší scény "nezbyl papír". Po výtečném zážitku u Chirurga a Poslední na řadě další vychutnaná kniha od Tess Gerritsen. Už teď si vybírám další kus ze série Rizzoli & Isles.

1 25.02.2018

Jako milovnice balad Francoise Villona jsem očekávala přinejmenším zajímavý zážitek. A to se splnilo. Různorodé nálady, hlasy i postoje vetknuté do náročné formy, která ale (když se to umí) působí úžasně.
Po delší době jsem přečetla sbírku básní a s velkou chutí. Teď asi využiju rozjitřený apetit a vrátím se k nějakému restu nebo dlouho odkládanému klenotu.

20.02.2018

Mě ty pozdější detektivky paní Christie neberou tak jako ty ranější. Dlouhá expozice, nulové napětí a na konci je sice dobré rozuzlení, ale to už čtenářský zážitek nezachrání. Tohle je první christiovka, kterou jsem musela číst spíše vůlí než aby to byl požitek.
Příště se vypravím do ranějšího období autorčiny tvorby, snad si spravím chuť.

5 13.02.2018

Překvapivě příjemná četba. Zpočátku jsem si nebyla jistá tónem vyprávění - asi neexistuje přídavné jméno, které by můj dojem popsalo. Prostě posloucháte (čtete) velmi komunikativní mladou ženu, která neformálně vypráví s náznaky humoru. Bála jsem se, aby se to nezvrhlo do "holčičího" tlachání, což se naštěstí nestalo.
Bylo zajímavé nahlédnout do procesu výběrového řízení i fungování velkých mezinárodních aerolinek. Zkušenostmi s obsluhou a zvládáním požadavků různých národností jsem vyloženě hltala.

10.02.2018

Po první "herlulovce" jsem narazila na tuhle a hned se do ní začetla. Překvapil mě styl, který se vybarvil směrem k humoru. Hercule hraje na podezřelé i svědky habaďůru, vykreslení obyvatel vesnice je místy vyloženě komediální a konečná proměna proslulého detektiva v dohazovače je vyloženě legrační. Šok ze změny tónu ale naštěstí nepokazil čtenářský zážitek. Samotná detektivní zápletka je tradiční, rozplétání motivů a rozkrývání tajností z minulosti také, takže opět příjemný knižní odpočinek. Ovšem tón prvních detektivek ACH mi sedí více, takže příště sáhnu zase do její tvorby z 20. a 30. let.

3 10.02.2018

První knižní případ Hercula Poirota se stal mým prvním přečteným a vychutnaným Poirotem vůbec, přestože už jsem čtenářsky rozhodně ve středním věku. Po knize jsem sáhla v naději, že si odpočinu od knih, které číst z různých důvodů musím, a toto bude můj únik a vzdor. A dobře jsem udělala. Styl madam Agathy není nijak ornamentální, jen velmi výjimečně se objevují metafory (najednou se zvedl vítr, jako by opodál by oddechoval obr). Hastingsovo vyprávění je na mnoha místech vtipné tím, jak musí Poirotovi hrát onoho hloupějšího parťáka, na kterého se mohou čtenáři navázat. Nedivím se, že postava Poirota si získala tak nesmírnou popularitu. Správná míra výstřednosti, bryskní myšlení, obdivuhodný cit pro detail a velmi specifický styl vyjadřování. Velmi dobře, madam Christie.
Děj se beze zbytku týká vyšetřování. Postupné odhalování podezřelých, zavrhování teorií a opětovná revize zavržených scénářů - to byl přesně ten zábavný odpočinek, po kterém jsem toužila.

9 30.01.2018

K autorově prvotině jsem se dostala až po skvělé Misi Afghánistán a bylo to místy znát. Lékařské postupy tady ještě nejsou vždy podané i pro laického čtenáře (v pozdějších knihách už se zorientuje snadno každý), ale to je snad jediná, nepatrná vada na kráse. Texty jsou opět plné nadhledu, humoru, lidských příběhů a také drobných reálií ohledně toho, jak se žije na Haiti - v čem všem jsou lidé schopni bydlet, jak tam vypadá doprava atd.
Přečteno jedním dechem a doufám, že doktor Šebek na psaní blogů z misí nezanevře.

16.01.2018

Uvádět, že v knize najdeme i úvahy, to už je v tomto případě ně hranice klamavé reklamy. V knize jsou vyprávěné příhody, které zažil na dovolené snad každý. Nic neotřelého nečekejte. Je to jednohubka, kterou přečtete klidně za jeden den, ale stejně tak rychle na ni zapomenete. Vůbec nechápu, proč tato kniha vyšla, protože obsahem by ji mohl napsat každý druhý člověk, který někdy vyjel na dovolenou do ciziny. Škoda, čekala jsem nějaké ty trefné úvahy o cestování nebo i Češích v cizině.

16.01.2018

Návštěva bandy rváčů mě nadchla a četla se mi skvěle. Hrad je úplně jiný. Četla se mi pomalu, nedokázala jsem najít frekvenci, na které bych byla schopná se na příběh a postavy napojit... Prolínání několika linek mám ráda (u Bandy to bylo mnohem razantnější), ale tento román to nezachránilo. Nenašla jsem v knize žádnou pasáž, která by mě více zasáhla a výrazněji mě do sebe vtáhla. Dějiště na hradě umístěném kdesi ve středu Evropy mě v anotaci zaujalo, stejně tak avizovaný problematický vztah mezi bratranci, ale román je dočista jiný. Nesoulad očekávání a výsledného dojmu bývá častý a v tom problém nevězí. Ale apatické čtení a místy až nechuť k prostředí a postavám, to už problém je.

2 30.12.2017

Některé texty jsou vtipné, jiné k zamyšlení, pár jich je vyloženě smutných. Pro většinu bajek však platí, že jsou nápadité a hravé.

07.12.2017

Hodiny z kostí jsem si vyloženě užila. K Atlasu mraků jsem měla (a mám) velké výhrady a celkově mě čtenářsky neoslovil, ovšem HzK, to je jiná. Šest výtečných novel spojených do homogenního celku, střídání dějišť, vypravěčů a roků, to bylo blaho. Nejvíce jsem se zamilovala do poslední části, dystopické kapitoly z Irska po energetické krizi: silné, krásně napsané, syrové, hluboké...
Mitchell i zde tvoří věrný svému stylu, ale oproti Atlasu mám dojem větší preciznosti a citlivosti v práci s jazykem a celkem, jednotlivé části nejsou tak divoce rozdílné, neodpadají od sebe. Nepatřím mezi milovníky fantasy žánru, i proto mě potěšilo, že HzK nejsou fantasy románem, ale zápletka okolo nesmrtelných bytostí je jen jedním vláknem v provazu, a dokonce se uzavírá v páté části, před poslední dystopickou kapitolou. Román tak vlastně získává dva konce a autor dává jasně najevo, že fantasy zápletka není pro román nejdůležitější.
Více v mé recenzi na www.kukatko.cz (zde v záložkách)

6 01.12.2017

Velmi různorodý mix postav, námětů, dějišť a témat, který mi vyloženě sedl. Povídky jsou vesměs krátké, vypointované a tzv. "vědí, co chtějí". Přímočaré, zábavné, často i k zamyšlení, místy úžasně trhlé. Velmi příjemné překvapení.

2 27.11.2017

Po přečtení mám dva základní dojmy, které jdou proti sobě. Téma mě příliš nezajímá a nezměnilo se to ani po přečtení knihy. Postavy sester nepatří mezi ty, které by mě zaujaly nebo na sebe navázaly (znát je osobně, asi bych zvažovala důrazný průplesk).
Druhý dojem se týká autorky a jejího stylu. Kniha je napsaná překvapivě šikovně. Text je čtivý, občas okořeněný řečnickou otázkou nebo komentářem vševědoucího vypravěče a tvoří jednolitý celek. Čtenáři mého typu může připadat, že autorka vyplýtvala potenciál na námět, který za to nestál. Ale umím si představit že ti čtenáři, které spiritismus a příběh jeho zrodu zaujal, by ostře nesouhlasili. A tak je to správně.
Oceňuji autentičnost, která sálá z každé stránky. Sem tam se v textu objeví zmínka o nějaké dobové zajímavosti, ať už jde o lékařské názory, postupy, nebo o přístup k ženám a jejich intelektu.

1 29.10.2017

Moje první setkání s Martinou Formanovou a velmi milé překvapení. Pokud jde o českou tvorbu, jsem trestuhodně pozadu, navíc mě většinou odpuzují ženská témata. V Povídkách na tělo jsem si ale právě ženské hledisko nesmírně užívala. Obvykle dávám přednost literárně bohatšímu stylu vyjadřování, ale tentokrát mi jednoduchá a přímočará próza chutnala. Některé povídky jsou plné rozčarování a smutku - z rozpadu vztahů, ze stárnutí, ze změny okolností. Jiné zahrají zase na humornější notu. Také si cením toho, že autorka nerezignovala na pointy, což je v moderních povídkách už skoro standard. Nejsou vždy z nejsilnějších, ale většinou příběh umně uzavřou a nechají doznít.

3 25.10.2017

Zábavné čtení, krásný příklad toho, že neexistuje něco jako bojové plemeno. Život s temperamentním psem je krásný i těžký a tato kniha to odlehčenou formou ukazuje na každodenních příhodách Dextera a jeho páníčků.
Mám jedinou výhradu, a to je použité písmo v knize. Při delším čtení už není očím tolik příjemné, jako by byl jednodušší font. Ale to je jen kosmetika.

3 24.10.2017

Kniha přesně splnila to, co jsem od ní očekávala. Barvitou návštěvu českých zemí 15. století, nenásilně získané informace o tom, jak tehdy vypadal všednodenní život, vztahy mezi muži a ženami, mocnými a poddanými... Příjemné čtení "za odměnu", v nejlepším slova smyslu odpočinková četba, která se rozhodně nedá považovat za ztrátu času. Těším se na další díly a zpětně si dočtu i předchozí.

21.10.2017

Já jsem spokojená. K některým informacím jsem se dosud nedostala, jiné jsem sice věděla, ale vůbec mě nenudilo si je číst. Rozhovor je okořeněn humorem a názornými přirovnáními pro věci, které se jen těžko představují. Laickost mi vyhovovala, kdybych chtěla víc, sáhnu po odborné publikaci, a ne popularizační. Kniha splňuje to, co čtenářům slibuje.

2 09.10.2017

Až na jedinou kapitolu (tu, která popisuje ono slavné oslabení koruny) mě kniha překvapivě bavila, byť ekonomická ani politická témata jdou vesměs mimo mě. Historky, někdy až na hranici anekdot, postřehy, úvahy a vzpomínky na určité lidi nebo časy se četly nejlépe.

26.09.2017

Čtivě napsáno, spousta obrazového materiálu a navíc cenné výňatky z osobních zápisků JB, které se zatím nikde neobjevily. Je to trochu hořká pilulka, protože bezpráví spáchané režimy na životech obyčejných i neobyčejných lidí jsou hrozné. Ale je nutné se s nimi seznamovat, protože jsou nedílnou součástí naší historie. Pravé hrdiny jsme kdysi nuceně vyměnili za falešné. Teď je to jen na nás, komu budeme věnovat svou pozornost. Josef Bryks si ji rozhodně zaslouží a tahle kniha krásně vysvětluje proč.

8 16.09.2017