Belatris komentáře u knih

Cenné tipy by se vešly do brožurky o deseti stranách. Zbytek pro mě bylo jen málo zajímavé popisování, co všechno viděl. Málo vhledu, málo zamyšlení - to umí báječně Kovy (zkombinovat informace, zamyšlení s čtivou/zajímavou formou sdělení). Některé komentáře mi přišly vyloženě přihlouplé.
Je fakt, že nesleduju Martinovy kanály, takže jsem možná důkazem, že nové fanoušky mu kniha zřejmě nepřinese, ale potěší spíše jeho stávající publikum.
Snad jediná výjimka se najde - krátké nahlédnutí do povrchnosti lidí v LA se mi líbilo, ale kalí to fakt, že už jsem si o něm přečetla u Kovyho.
Jedna věta v anotaci mě ale dráždí: "ukážu vám, že cestovat nebylo nikdy jednodušší" Ano, ale je třeba dodat, že finanční otázku má Martin vyřešenou, na rozdíl od většiny mladých lidí, kteří si nevydělávají youtuberingem. Takže kapitoly o low cost výletu - stopování atd. do toho spadají, ale většina dalších už není v kategorii dostupných spontánních výletů (já bych potřebovala roční brigádu).
Kniha tedy může budit zdání, že výrazně pomůže lidem cestovat, ale nedodává už ta mnohá "ale", z nichž největší je nedostatek financí.

6 03.12.2018

Odpočinková četba, která na chvíli zabaví a nezatíží. Ale nic víc. Některé texty byly příjemně úsměvné, jiné provokativní - například dopis Shakespearovi, v němž se autor vyznává z pochybností o tom, že Shakespeare skutečně byl tím, za koho ho historie zatím má.

1 30.11.2018

Pokud hledáte jednohubku čistě k odpočinku, zábavě a "vypnutí hlavy", pak to nejspíš bude správná volba. Pro mě to bylo obsahově řídké čtení. Mám radši více podnětů k zamyšlení, zajímavých metafor atd. Takto zaměřené čtenáře zřejmě kniha (stejně jako mě) neuspokojí.

1 30.11.2018

Pro mě to byla četba k uzoufání. Dva vypravěči, kteří se mezi sebou vystřídali, splývají a plácají vlastně pořád totéž jen s dílčími obměnami. Jazyk se potácí mezi strojenou spisovností a snahou o hovorový jazyk. Většina scén působí toporně a ve výsledku jsem si říkala, proč jsou vlastně v textu zařazeny? Nic nepřinesly, jen nudu. Látka se mi zdá dostačující na povídku, ale roztáhnout ji na více než dvě stě stran, to je hodně nešťastné.
Podle anotace jsem čekala více zamyšlení, možná i existencialismus... Hlavně pak zvládnutou formu těchto úvah a přirozené propojení s postavami a příběhem.
Autorovi se nepovedlo vybudovat napětí a spojení čtenáře (mě) s postavami. A Ostrava 60. let (také zmiňovaná v anotaci) v textu hraje tak malou roli, že by to mohlo být jakékoliv jiné průmyslové město mimo Prahu. Město nemá výraznější místo v textu, ani pokud jde o atmosféru. Názvy ulic nebo podniků bych oželela, ale vůbec se nepovedlo zachytit genia loci. Takhle mi přijde, že Ostrava posloužila jen jako reklama do anotace.
Nemůžu se zbavit dojmu, že kniha si hraje na chytřejší a hlubší, než ve skutečnosti je. V sebeklamu se tedy ztratil spíš sám autor.

09.11.2018

Snažím se zůstat objektivní, ale s každým dalším dílem série s vrchním inspektorem Gamachem se jen utvrzuju v tom, že Louise Penny je superstar. Je neuvěřitelné, jak většinu textu tvoří dialogy, přitom nejde o ploché "uplkané" knížky. Penny je kouzelnice, která místo hůlky používá pero.
V jejích knihách si užívám jak ty seriálové části - jednotlivé případy, které jsou uzavřeny v rámci každého dílu -, ale i sériovost - věci, které se táhnou přes více dílů a vyvíjejí se. V Krásném tajemství mě právě ty sériové dějové linky úplně dostaly a nejradši bych se hned pustila do dalšího dílu.
Bála jsem se, že se mi díl nebude líbit tolik jako ty, které se odehrávají ve vesnici Three Pines, ale prostředí odlehlého kláštera, který žije hlavně hudbou (gregoriánskými chorály), je podmanivé.

9 03.11.2018

Kniha je poměrně tenká, je tedy nutné mít přiměřená očekávání. U osobností ze začátku 20. století je někdy problémem najít dostatek informací. To může být důvodem, proč kniha působí trochu povrchně a člověk ji přečte skoro tak rychle, jako delší článek v časopise.
Nicméně pro základní přehled o osobnosti a životě Jindřicha Plachty je tento titul vhodný. Stejně tak potěší čtenáře, kteří raději čtou velmi "lehkou" literaturu a na hlubší ponory si příliš nepotrpí. Dozví se, proč zvolil jako pseudonym právě jméno Plachta nebo jak se z úředníka stal oblíbeným komikem v kabaretu.

29.10.2018

Perfektní sbírka povídek. Zvláště první dvě mě úplně pohltily, a pak už četba pokračovala mnohem rychlejším tempem, než jakým obvykle povídky čtu (většinou využívám toho, že si můžu četbu více kouskovat a nevadí, že ztrácím kontakt s předchozím dějem jako je tomu u románů).
Eugenides dokázal, že výtečně zvládá své řemeslo. Povídka nepatří mezi jednoduché žánry a člověku to naplno dojde právě tehdy, když se dostane ke sbírce výborného spisovatele. Srdeční záležitostí zůstává první povídka - silná a podmanivá.

2 24.10.2018

Jak už tady bylo napsáno, škoda papíru. Ne proto, že by projev byl špatný, nezajímavý nebo hloupý. Ale prostě proto, že vydat knižně takovou jednohubku, je vážně na hlavu. Za 10 minut přečteno a nejsem si jistá, jestli je to něco, k čemu se dá vracet.

5 15.09.2018

Po přečtení první povídky váhám, jestli tuhle knihu zvládnu dočíst. Taková exhibice autora na úkor textu je trapná a já nesnáším, když je mi za autora trapně. Časté citování Byrona, Wildea a jiných velikánů je naprosto zbytečné a neslouží textu, je jen masáží pro autorovo ego. Staré vtipy zakomponované do textu snad na každé stránce, to je vyloženě otravné. A přirovnání "zarazil se jako lesba na rybím trhu" nebo "nudí se jako vibrátor v šuplíku", to je totálně mimo. Když vezmu čistě detektivní část, tak totální průšvih. Ani špetka napětí nebo logicky sestavených vodítek.

Kniha je úžasná. Bála jsem se, že to bude klasická lovestorka se všemi očekávanými zvraty. Naštěstí jde o knihu, která čtenáře provede nejen večírky s umělci, ale také ukáže válečné i poválečné období, a to ne prostřednictvím popisů a čísel, ale vše je součástí společného příběhu dvou lidí, kteří se milují a procházejí životem společně, byť je to v mnoha ohledech nelehké.
Oceňuji, že kniha nesklouzává k prázdnému plácání o genderu nebo homosexualitě. Příběh Claude a Marcel/Lucie a Suzanne ukazuje vztah dvou jedinců, kteří neřeší kategorie a vědomě si volí život, jaký chtějí nebo nechtějí žít. Na pár místech jsem byla hodně dojatá, což se mi nad stránkami knih často nestává a poslední stovku stran jsem si šetřila, protože jsem se s příběhem nechtěla rozloučit.
Pokud hledáte samočtivou literaturu na pobavení, sáhněte po jiné. Tohle je stylově jiná káva. První půlka románu má velmi pozvolné tempo, druhá je dynamická a emotivnější. Dohromady je to pro mě 300 stran, k nimž se doufám brzy vrátím a jsem moc ráda, že je mám v knihovně.

1 02.08.2018

Mytologie nebývají přehledné a nelze to ani vyžadovat po knihách, které je převypravují. Jednotlivé kapitoly dohromady tvoří výběr příběhů, v nichž se dozvíme o klíčových příhodách bohů, ať už jde o vdavky, boje nebo průzkumné výpravy do různých krajů. Kniha nemá být ucelenou encyklopedií severských mýtů ani detektivkou, kde všechny informace musí sedět a žádné si nemohou protiřečit.
Kniha splnila to, co jsem od ní čekala - atmosféra severského dávnověku, ke čtení nebo poslouchání se lze neustále vracet a zaujme to různé generace.

3 22.07.2018

Tahle kniha je jedním z těch oříšků, které je třeba rozlousknout při závěrečném hodnocení. Jde to udělat dvěma způsoby: buď hodnotit, jak se mi kniha líbila a nezohlednit nic dalšího, nebo ohodnotit, nakolik kniha splnila to, co čtenářům slibovala, dodržela žánr i cílovku atd. V prvním případě by to byla něco mezi 1 a 2 hvězdami, tohle je mimo můj vkus a kdyby mě ke knize nepřivedla práce, sama bych si ji nevybrala. Ve druhém případě mezi 4 a 5 hvězdami, protože přesně tohle jsem od publikace od začátku čekala - lehčí čtení, sem tam náznak snahy inspirovat nebo povzbudit mladé čtenáře, podpořit je v tvorbě, odvaze atd. Pár fotek, trochu cestování a rad. Co jiného čekat od biografické knihy jednadvacetiletého člověka? Takže dávám tři hvězdy, protože kniha si na nic nehraje, nemá to být instantní filozofie pro "mileniály", ani portrét člověka, který se chce pochlubit úspěchem. Takže není důvod hodnotit to jako průšvih, svou kategorii kniha vystihla pěkně.

3 15.07.2018

Vyhovují mi kratší kapitoly/texty, zde navíc autorka zkombinovala fragmentárnost s velmi přímočarým stylem - hodně dialogů, méně popisnosti a žádná vata. Osvěžující a lehký styl, ale obsah je mnohdy tíživý. Neskutečné hrůzy viděny očima dětí a dospívajících se zdají dvojnásob děsivé. Nikde však kniha nezabředá do samoúčelné deprese. Spousta momentů a detailů budí dojem naprosté autentičnosti, což dělá z četby obohacující zážitek.
Jediný nedostatek knihy (jak už zde bylo napsáno) je nedostatečná korektura textu ze strany nakladatele. Spousta překlepů může některým čtenářům pokazit zážitek a je vážně hrozné, že v dnešní době, kdy každý druhý student je schopen za solidní peníz udělat korekturu, vyjde takhle neupravená kniha. Je to nefér k autorce, která odvedla výtečnou práci.
Určitě doporučuji k přečtení všem, kteří chtějí vidět nelidské období vylíčené nesmírně lidsky a citlivě (přes veškerou syrovost). Po přečtení nezůstává pachuť, ale spíše vzrušení po odžitém zážitku.

1 26.06.2018

Tato kniha je právem označována za kontroverzní. Pro mě tkví ona kontroverze hlavně v opakovaných výzvách k ozbrojování a přípravě na boj. To je něco, co mi přijde nebezpečné - knihu si doufám přečte pestré spektrum lidí a umím si představit, že některý typ lidí by mohl zbrojení a přípravu na boj pochopit po svém (vznik ozbrojených bojůvek s pochybnou disciplínou je vyloženě děsivý).
V knize se ale objevuje řada postřehů, které pochopitelně rezonují v nižších společenských vrstvách - neúcta nebo až pohrdání manuální prací a lidmi, kteří manuálně pracují, odtrženost politiků od těchto vrstev, pocit bezmoci a bezradnosti člověka, jehož strach je kartou v rukou populistů...
Jako "kavárnice" rozhodně nelituji toho, že jsem knihu přečetla. Nechápu komentáře typu "odpad, fašistická kniha", které nepracují s konkrétními výňatky z textu nebo alespoň parafrázemi, a je tedy pravděpodobné, že autor těchto výkřiků knihu ani nečetl. Lidé, kteří proti knize nebo autorovi vystoupí, by měli mít připraveno nějaké argumentačně podložené stanovisko, a ne vystupovat stylem "jste škodlivý pro společnost" a hotovo. Nenásleduje nic konkrétního, na čem by se dala postavit diskuse (alespoň "myslím si to, proto, že...").
Knihu zpětně vnímám jako subjektivní pohled Petra Hampla na možný vývoj Západní Evropy. U mechanismů, které k dnešní situaci vedly, autor podle mě neudržel moc vědecký postoj a zůstal u vlastních dojmů a výkladů. Sama bych ocenila právě v této části hlubší ponor, ale to už by zřejmě nebylo přístupné pro čtenáře z nižších pater společnosti, kteří (odhaduji) budou tvořit většinu fanoušků této publikace.
Dystopické vize vývoje směrem ke stále větší agresi, krvi a chaosu beru jako jednu z mnoha možností, co může nastat. Prohlášení o šíření nenávisti a škodlivosti knihy po přečtení nemůžu podpořit, protože pokud tam tyto jevy jsou, jsou implicitní a závisí na konkrétním čtenáři. Zakazovat takové knihy by bylo nešťastné, protože jak jinak si má čtenářstvo tříbit názory, než že se setkávají s nejrůznějšími názorovými proudy? Cenzura by jen zvýšila jejich popularitu a podpořila by konspirační teorie o spiknutí proti hrdinným nositelům pravdy. Takže necenzurovat, ale mluvit s lidmi, proč si myslí to, co si myslí.

14 15.06.2018

Nedokážu posoudit, nakolik by byl z knihy nadšený někdo, kdo nepatří mezi milovníky divadla. Ale já nadšená jsem. Povětšinou kratší texty obsahují vyprávění ze života samotné autorky, do něhož pochopitelně výrazně zasahují dějinné události, kterých zažila opravdu hodně. Ovšem nejcennější svědectví se týkají divadel a tvůrčích osobností, s nimiž se paní Lída setkala - fantastické kapitoly věnované Peteru Brookovi nebo často zmiňovaná mentorka Fába (Vlasta Fabianová). Na besedě ke knize paní Lída řekla, že jedním z důvodů, proč kniha vznikla, bylo uvědomění, že když o některých lidech nenapíše ona, tak to pravděpodobně neudělá nikdo.
I když odhlédnu od samotných textů, tak kniha je navíc nádherná i napohled. Je znát, že cílem nebylo "co nejvíce ušetřit", ale vytvořit krásnou knihu, která ozdobí knihovnu (taky ji mám otočenou čelem a už teď se těším, až se k ní budu vracet).

2 15.06.2018

Naprosto fatální nedostatek této knihy je její vizuál. Nechápu, jak v dnešní době může někdo vyjít na trh s tak otřesnou sazbou, obálkou a pojetím vizuálu celkově. Písmo jako z komiksu, který si vytvoří žáčci základní školy v hodinách informatiky se ke glosám a textům určeným k zamyšlení absolutně nehodí. Naprosté selhání nakladatelství.
Texty samotné jsou vesměs příjemnou, oddechovou četbou. Pokud jde o pojetí humoru, tak si s autorem moc nerozumíme, ale mnohé situace z všednodenního života jsou nahlédnuty inspirativním způsobem, který nijak zvlášť nezatíží ani ty čtenáře, kteří na zamýšlení moc nejsou. Snad se čtenáři uvyklí vycizelovanému vizuálu knih nenechají odradit tou kapkou jedu do žil, a dostanou se i ke glosám. Básně a mnohdy nevkusné či vyloženě trapné fotografie by soudný redaktor z knihy vyhodil, protože jde jen o bezduchou exhibici autora, který místy o svou vlastní soudnost přišel a potřeboval by někoho, kdo mu ji pomůže usměrnit.
Celkově tedy raději zabrousím do archivu rozhlasu a glosy si poslechnu, než abych musela znovu sáhnout po tomto nepříliš povedeném nakladatelském počinu.

Světelný klam je výbornou ukázkou toho, co mám na tvorbě Louise Pennyové tak ráda. Citlivě prokreslené postavy, které se díl od dílu vyvíjejí a odhalují nám ze sebe více než předtím. Dovedně vykreslený Quebec, ať už jde o Montreal, nebo malou vesnici uprostřed nádherné přírody. V románech Louise Pennyové nenajdete slabou kapitolu. Nejcennější však je schopnost potěšit jak čistokrevné příznivce krimi žánru, tak i milovníky ornamentálnějšího literárního stylu s důrazem na psychologii postav. Gamachovská série se pro mě definitivně stala vítanou závislostí a připojuji se do řady fanoušků, která už zběsile vyhlíží další díl.

14 12.05.2018

Průšvih. Sestavit biografii herce z vyjádření jeho kolegů nebo blízkých, to je dobrý nápad. Ovšem záleží na provedení. A v tomto případě to nedopadlo právě dobře. Oslovení lidé na ulici zpravidla neřekli o herci nic moc zajímavého ani originálního. Čtenář je tedy chaoticky voděn od jednoho k druhému a jediný, pro koho to může být zajímavé, je člověk odchycený na ulici, který se objeví v knize (není to sice tak dobré, jako objevit se v televizi, ale ujde to).
Ani v případě kapitol věnovaných povídání slavných osobností o Miroslavu Donutilovi to nebylo o tolik lepší. Zpravidla řekli pár slov, zbytek textu už se týkal věcí docela jiných. Celkově mi tedy přišlo, že nedržím v ruce knihu o MD, ale nepovedený formální experiment.
Vrcholem všeho je bohužel forma - množství tiskových chyb je zarážející, úroveň sazby na úrovni oblastní brožurky o hubení domácích škůdců. Střídání fontů a nesmyslné užívání kurzívy působilo, jako by ho měl na svědomí hravý předškolák.
Alespoň jsem si tedy prohlédla fotografie, které nezklamaly. Smutné je, že právě ony nejsou dílem autora, takže jediná pochvala směřuje úplně mimo.

Tahle kniha ze mě udělala zoufalou ženu. Zoufalou proto, že jsem ji nemohla odložit (číst i knihy, které neodpovídají mému vkusu, je součástí mé práce). Banální, trapně groteskní, předvídatelné, prázdné, nudné. Nenacházím nic, co by ospravedlnilo mou časovou investici do přečtení. Prostě zcela mimo můj vkus. Přitom v rozhovorech a mnohých názorech mě Halina Pawlowská baví. Jen to, co píše, ne.
Tento komentář ale berte s rezervou (ostatně jako každý komentář), protože já nejsem cílová skupina. Neholduji "záchodovému čtení" ve stylu lifestylových časopisů. Kdyby ano, nejspíš bych dala pět hvězd a chválila bych čtivost, nenáročnost a vtip.

První cestovní kniha (40 dní pěšky do Jeruzaléma) se mi dostala do ruky náhodou a nesmírně mě bavila. Jako správný skeptik jsem čekala, že další Zibiho vyprávění už asi tak kladnou odezvu mít nebudou. A nemýlila jsem se. Nejde o knihu, která by byla špatně napsaná, chyběla jí autentičnost nebo místy i vtip, ale přesto mě nebavila. Kromě posledních několika stran jsem četla spíše ze setrvačnosti. Arménii a Gruzii si ještě dobře rozmyslím a rozhodně si dám od Zibiho cestování pár měsíců pauzu. Stále zůstávám obdivovatelkou zvoleného stylu cestování a všemi deseti podepisuji hodnoty, které poměrně často krystalizuje mezi slovy. Místo zábavné a místy naučné odpočinkové četby jsem se ale tentokrát dost natrápila.

4 12.03.2018