bejan komentáře u knih
Hrabě Monte Cristo je vlastně zábavná literatura, mohli bychom říci dobově komerční, ale je zajímavé, že na mnoha místech přesahuje tento rámec a dostává se už na pole hodnotné beletrie - dnes už nestárnoucí klasiky. Čím to je?
Je to dáno především:
1) bravurním stylem vyprávění. Dumasova schopnost dramaticky vystavět dialogy a celou scénu. Jako příklad bych uvedl scénu, ve které se starý a ochrnutý pan Noirtier rozhodne změnit svou závěť. (Na to, že nedokáže komunikovat jinak než pomrkáváním očí, je celá scéna neuvěřitelně dramatická.) Také scéna soudního procesu, při kterém je odhalen Villefort je ukázkou spisovatelské bravury.
2) Děj je protkán celou řadou zajímavých citací, aluzí a myšlenek, které se sice obracely k dobovému čtenáři, ale mnohé z nich mají nadčasovou platnost. V mnohých těchto úvahách se Dumas ukazuje jako zcela moderní autor přemýšlející nad údělem člověka ve světě nastupující industrializace a kapitalismu, ve světě bez náboženství(?). V tomto románu Dumas rozhodně převyšuje W. Scotta či H. Sienkiewicze, pokud bychom jej chtěli řadit mezi autory historické beletrie.
Zvláštní pozornost a myšlenkový rozbor by si pak zasloužil samotný závěr románu.
3) Dumas umí být i velmi vtipný, umí používat velmi inteligentně humor jako charakteristiku a zároveň kritiku některých postav (především aristokratů) i jako odlehčující prvek děje, a zároveň tím odlišit svůj román od šestákových románů.
4) Umím si představit, že bulvární a rozhodně nelichotivé nahlížení do zákulisí a budoárů tehdejší společenské smetánky může stejně tak bavit i dnes.
Mám-li to shrnout, román Hrabě Monte Cristo je zábavná, bravurně napsaná, literatura s jistým myšlenkovým přesahem, která čtenáře dokáže obohatit a nalákat k opětovnému přečtení.
Třísvazkové vydání (Knižní klub 2016) s ilustracemi Adolfa Borna se velice povedlo. Korektorských přehlédnutí není až tak mnoho a objevují se spíš až ve třetím svazku (tipuji to celkem na 12 chyb). Velice jsem docenil to, že Adolf Born zvolil jako ilustrace pouze černobílé “portréty” jednotlivých postav. Skutečně tak ilustroval děj a nestrhává tolik pozornosti na své obrázky, které by svou pitoreskností mohly celý román posunout někam k dobrodružné literatuře pro mládež.
Přestože se jedná o různé texty psané pro různá periodika, drží knížka krásně pohromadě. Je to knížka o psaní a o poezii, je to vzpomínání čili je to knížka o tom, co je v životě nejdůležitější. Navíc vše kořeněné humorem. Co víc si přát?
Dobře napsané, ale ničím nové. Nemám rád, když ze mě autor dělá voyera, čekám od kvalitní literatury víc...
Ze všech popularizačních knih o filosofii pro naprosté laiky je tato asi nejpovedenější. Čtenář se seznámí s osobnostmi, otázkami, problémy a systémy filosofie sice stručně, ale zajímavě. Tato kniha může posloužit jako úvod do filosofie, ve kterém čtenáře může zaujmout konkrétní filosofická osobnost, otázka, směr a pak se mu může hlouběji věnovat. To byl určitě záměr knihy a ten se povedl.
Kniha psaná lehkým a vtipným perem, ale přitom vlastně smutná. Osudy států, státečků, království, královstvíček a nezávislých území vždy závislých na zájmech mocností. A osudy těchto území jsou téměř vždy spojeny s útlakem, masakry a násilím.
Knize se nedá nic vytknout, grafická úprava je pěkná a kniha sama přináší běžnému čtenáři řadu zajímavých informací ze světových dějin.
Nejsem znalec, takže podle mě se tahle kniha povedla. Zdaleka se nejedná jen o vinyly samotné, jde vlastně i o dějiny moderní hudby, o zlomová alba, o skvělé muzikanty, o vizionářské vydavatele. Člověk se dočte i o výrobě desek, o sběratelích i slavných prodejnách elpíček.
Až se tato kniha, které si zatím moc lidí nevšimlo, vyprodá, bude po ní velká sháňka.
Opět nádherná a nádherně vypravená kniha z nakladatelství 65. pole. Jen škoda, že si tentokrát neuhlídali tiskárnu a na straně 38 je špatný tisk textu. Já bych to tiskárně vrátil...
Marně hledám v takovýchto sbírkách něco víc než jen hrátky se slovy. Trend v současné české poezii tak silný a tak nudný.
Verše ovlivněné snad Krchovským, ale ve snaze o rýmickou sevřenost místy banální a ke Krchovskému se nepřibližující ani náhodou. Rozumět veršům, umět je číst je něco jiného, než je psát...
Útlá krásná sbírka. Nejsilnější v básních s metafyzickým rozběhem, ze kterého až někdy jímá závrať. Autor nechá čtenáře rozeběhnout do důvěrného neznáma, aby jej pak příliš brzy opustil. Promyšlené Jursovy verše často připomínají litanie, modlitby. Holanovský příslib zůstal nenaplněn, avšak čtenář si o to víc přeje, aby autor psal další sbírky...
Krásná kniha. Nejen o mapách a jejich přesnosti, ale i o tom jak my lidé vnímáme svět a své představy přenášíme třeba i do map.
Perfektní grafické zpracování, jak už je u britského Dorling&Kindersley zvykem. Doprovodné informace jsou stručné, avšak pro laika dostatečně zajímavé a leckdy objevné. Kniha na jedničku!
Tahle kniha by potřebovala ještě hodně redakční práce! Autorův styl je značně nevyrovnaný, avšak v rámci mainstreamové české literatury se určitě jedná o výjimečnou knihu, která hravě předčí Třeštíkovou, Viewegha i Klevisovou. Především svou stavbou (byť ke konci knihy už to začíná být až příliš překombinované) a čtivostí. Ocenit mohu i vylíčení doby před listopadem 1989 i po něm. Mezi nejlepší pasáže knihy patří parafráze filmu Starci na chmelu. Jen toho komentovaného sportu by, pro mě osobně, mohlo být v příběhu méně.
Kniha je to jednoznačně pro zábavu, autor se nesnaží o žádné hlubší sdělení, ale tuhle autorskou poctivost beru.
V rámci žánru 4,7*.
V rámci celé literatury 2,5*
Brilantní psychologická studie rodinných vztahů, bolestí, útrap a křivd. Skvělé a přitom neukecané. A to finále! Pokud bych měl tuto knihu k něčemu přirovnat, pak k italskému filmu Perfetti Sconosciuti.
PS Neděste se toho, že hlavním spouštěčem (a hlavní zápletkou) celého příběhu je rozpad rodiny. Mnohem více než o krizi vztahů je ta kniha o tom, na jak špatných základech (a na základě špatných motivů) vstupujeme do manželství a dlouhodobýcch vztahů vůbec.
Asi mám slabost pro balkánskou literaturu a pro bosenskou zvlášť, ale tahle sbírka třiadvaceti povídek rozhodně stojí za přečtení, pokud máte rádi povídky. Hrůza se tu mísí s humorem, smutek s radostí, minulost se současností, citlivost s krutostí.
To co jsem zatím četl z bosenské prózy mi vždy nejvíc ze všeho připomínalo vyprávění, jakoby by vyprávění příběhů nad fildžánem kávy bylo silně zakořeněno v bosenské kultuře, jakoby bylo přímo vetknuto v DNA lidu obývajícího tamní skalnatou zemi. I když se Adin Ljuca snaží precizně vypointovat kratičké povídky tak, aby měly co největší účin, v těch delších povídkách se opět ukazuje jako vypravěč, který sbírá a zapisuje střípky lidských osudů, aby se o ně mohl s námi podělit.
Jsou povídky, ve kterých se mu daří působivé metafory - třeba ta o koze toužící po svobodě; a jsou povídky, ve kterých se mu daří málo slovy vykreslit obraz, za který by se nemusel stydět ani Andrej Tarkovskij - například ten s pomalu nesenou svíčkou v mumraji nemocniční chodby.
Pro českého čtenáře je zajímavé i proplétání s českými reáliemi, dá se v tom najít mnoho zajímavých paralel a pohled člověka-uprchlíka na nás obyvatele české kotlinky je vždy důležitý. Čtení takovýchto knih je vlastně důležité pro hygienu naší duše...
Tahle kniha mě bavila. Sympatická, osobně laděná obrana existencialismu a velmi čtivý úvod do filosofie od Husserla přes Heideggera, Sartra až po Camuse. To celé okořeněné pikantnostmi ze života filosofů, které zajímavě doplňují historický kontext vzniku jednotlivých filosofických směrů, ovšem nikdy nesklouznou k bulváru. Zábava a poučení v jednom.
Číst tuhle knihu je prostě radost. O čem je? O lidství, o skutečném, neokázalém lidství. Titulní hrdina je nádherně životný, styl vyprávění je naprosto suverénní a za vrchol mistrovství u autora považuji schopnost popsat složité dobové vztahy a události jen jakoby mimochodem, mezi řečí postav románu. 5* bez sebemenšího kompromisu.
Přiznávám, jsem nekritickým obdivovatelem knih tohoto francouzského historika umění. Jsou vždy nabité informacemi, překvapivé svými souvislostmi, objevné svými pohledy a přitom akademicky uměřené ve svých závěrech. Stejně je tomu i u této knihy. Jen jsem si při jejím čtení říkal, jaká je to škoda, že je kniha jen o modré barvě, ale pak jsem zjistil, že Pasteroureau napsal studie ještě o zelené, žluté a červené. Zase se mám na co těšit!
Nesmírně zajímavá kniha plná informací. Trochu stylem připomíná práce Umberta Eca. Jen by čtenáři pomohl jmenný rejstřík v závěru knihy...
Nepostradatelná kniha pro každého milovníka filmů Akiry Kurosawy.
Opět překlad přes google? Tuhle zajímavou knihu její české vydání zničilo. To se prostě nedá číst! A přitom je to kniha o nejlepších fotografech 2. pol. 20. století!
Jeden z nejlepších současných fotografů se jmenuje Sebastiao Salgado a ne Salgada! A podtitul jeho knihy Workers "Archaeology of the Industrial Age" nemá znít v češtině Archeologie v industriálním věku, ale Archeologie industriálního věku, protože se v ní jedná o ten průmysl, ne o archeologii! Škoda slov...
Další nepovedená publikace nakladatelství Omega. A opět špatný překlad. Věty jsou místy krkolomné a jejich amatérská úroveň vede k nezamýšleným významům. Důvěru ostatně nevzbuzuje ani to, že se v tiráži nedozvíte, z jakého jazyka byl text knihy přeložen. Italští autoři publikace a italské nakladatelství by mohlo naznačovat překlad z italštiny, ale zde na databazeknih.cz je uveden originální titul v angličtině.
Redakce textu ledabylá, i laik ví, že Nikita Chruščov nebyl prezidentem Sovětského svazu...
Ovšem problematičnost publikace tkví i v přístupu samotných autorů. Název publikace odkazuje na ikonické fotografie, jejichž uveřejnění mělo ovlivnit celosvětové mínění. O mnoha fotografiích v této knize to však nemůžeme prohlásit. Mnohé z nich jsou spíše ilustracemi k důležitým historickým událostem, než že by se samy těmi událostmi staly. Zde se tedy buď úplně nepodařil záměr autorů, anebo je zavádějící titul knihy. A k tomu jsou v knize i záběry z filmů...
Kniha se vůbec nepovedla, obzvláště když ji člověk srovná s podobnými publikacemi typu: Historie v barvě, The Great LIFE Photographers a jinými.