bdolezalka
komentáře u knih
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Strašně, ale opravdu strašně se mi kniha líbila. Občas jsem se trochu ztrácela v postavách, čoz by mě u jiných knih štvalo, ale tady to snadno spolknu.
Hana
Alena Mornštajnová
Tak tohle je přesně ta kniha, která v člověku NĚCO zanechá. Koupila jsem si ji vlastně omylem, nemám ráda příběhy z druhé světové války, jsou pro mě strašně deprimující, a tak jsem ji původně ani číst nechtěla, ale ohlas na tuto knihu byl tak bouřlivý, že jsem do toho šla a rozhodně nelituji. Příběh sám o sobě je skvěle vymyšlený, nádherně lidský, postupně vše do sebe zapadá, jako když skládáte puzzle a člověk postupně začíná chápat. Čeho já osobně si na paní Morštajnové vážím nejvíc, je, že ač naprosto realisticky popisuze hrůzy koncentračního tábora, tak se v tom popisu nevyžívá, nesnaží se, aby za každou cenu bylo z toho člověku mdlo, aby byl deprimovaný a sklíčený, nikam čtenáře netlačí, prostě jen popisuje, co se tam dělo a o to vše působí daleko věrohodněji. Skvělé dílo!
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Trošku jsem se tohoto posledního dílu bála, jelikož po první aristokratce ty další už nebyly tak zábavné, ale je skvělý. Komu aristokratky nesedí, tak ať raději nečte, ale komu naopak ano, tak vřele doporučuji, bude se opravdu aristokraticky bavit.
Totál Balkán
Blanka Čechová
Neměla jsem nikdy o těchto misích iluze, ale paní Čechová mi sebrala i tu poslední špetku naděje, že k něčemu alespoň trochu jsou. A to je dobře, nač si něco nalhávat. Kniha se strašně dobře četla, autorka píše poutavě, má mě strašně blízký smysl pro humor, takže jsem se dobře bavila, i když jsem vlastně četla o strašně smutných věcech. Rozhodně doporučuji si přečíst, dávám pět hvězd a ani o cípek méně.
Nejlepší víkend
Patrik Hartl
Moje první a zřejmě asi poslední kniha od pana Hartla. Mám ráda oddychovky, ale nemám ráda, když autor dělá z člověka pitomce. Jestli má autor pocit, že příběhy ze života znamenají, že jsou v něm lidi nespokojení, jen se podvádí a neví, co chtějí, tak by se měl sebrat a mezi obyčejné lidi jít, protože tak to skutečně není.
Bábovky
Radka Třeštíková
Tak po přečtení této knihy jsem si musela položit onu známou otázku: "Co tím chtěl autor vlastně říct?" Nechápu, opravdu nechápu, čím se tato směsice příběhů, samozřejmě za každou cenu s trpícími ženami, stala tak slavnou. Pro mě je to nesourodý guláš, který nemá žádnou pointu.
Selský baroko
Jiří Hájíček
První kniha od pana Hájíčka. Líbila se, ale nenadchla. Ovšem jednu větu si pamatovat budu: "Nedonutili mě nenávidět!"
Cizinec přichází
Mika Waltari
Krásný a zároveň drsný příběh. Moc těžko se mi popisuje, tu atmosféru je třeba zkrátka zažít.
Jeho království
Mika Waltari
Strašně zvláštní a zajímavá kniha. Nevím, jestli je to tím, že příběh Ježíše Krista je sám o sobě fascinujícím, nebo jestli se autorovi zkrátka podařilo ho v této knize fascinujícím udělat, ale po celou dobu čtení nutí člověka zamýšlet se nad jeho učením a nad tím, jak to tenkrát vlastně bylo. Nejsem praktikující křesťan a specielně doba kolem Velikonoc mi vždycky přišla spíš nesympatická, ale po přečtení této kniny se na ni dívám trochu jinýma očima.
Tajemný Etrusk
Mika Waltari
Knihu jsem četla hned po Sinuhetovi a byla pro mě velkým zklamáním. V podstatě jsem se celé čtení u toho trápila a několikrát jsem měla chuť ji odložit. Připadala mi taková zmatečná, na jednu stranu reálno, na druhou pořád spousta nadpřirozena v podobě živých Bohů. Obecně mám problém s knihami, kde se do reálna zasazují nadpřirozené bytosti nebo vlastnosti hrdinů, asi jsem moc velký realista, než abych to dokázala skousnout a brát to jako součást příběhu. A u této knihy toho na mě bylo už asi opravdu moc.
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Jedna z mých nejoblíbenějších. Moc hezky vtahuje do děje a líbí se mi, že se člověk dozví hodně o starověkých národech. Nechybí jí napínavý děj, vylíčení doby mi přišlo velmi reálné. Zkrátka velmi zasloužených pět hvěd.
Čtvrtý králův pes
František Niedl
Celá série o Hynku Tasovi z Boru mě nadchla. Pan Niedl píše tak lehce, že se kniha čte v podstatě sama a jako u Platnéře i tady mě mrzelo, když celá série končila a já se musela s panem Hynkem rozloučit. Jedná se opět v podstatě o takovou dobrodružnou pohádku pro dospělé. Co na panu Niedlovi mám ráda, jsou jeho dialogy a to, jak dokáže krátce ale výstižně popsat danou situaci či člověka. Asi se moje představivost shoduje s tou jeho, takže u jeho románů mi nedělá jako u některých knih problém se do dané doby vžít. Navíc, která žena by nezatoužila po objetí chrabrého a všemi ctnostmi opředeného hrdiny jakým je pan Hynek? :-)
Zelená míle
Stephen King
Jsem asi jedna z mála, kterou kniha nějak zvlášť neuchvátila a připadám si jako exot, že dávám tak nízké hodnocení. Předně, četla se dobře a autor vše líčí tak, že bych mu z fleku uvěřila, že on je opravdu tím hlavním hrdinou. Trochu mi vadí poměrně časté odbíhání od hlavní dějové linie a ne, opravdu se nepořebuji na každé třetí stránce dozvídat, jakou má hlavní hrdina moč. Také panu Cinkalovi je v knize věnováno dle mého názoru příliš mnoho prostoru a jeho zjevení po tolika letech v domově důchodců ani raději nebudu komentovat. Už vůbec mi nesedí celá partička bachařů, kteří jsou (až na jednoho) líčeni jako hodní a spravedliví strejdové, ve třicátých letech minulého století ve věznici mnohonásobných vrahů....těžko. Ještě méně uvěřitelné je, že jsou naprosto zdrceni nevydařenou popravou vězně, který sám upálil šest lidí a tolik jim leží na srdi odplata za jeho utrpení. Johnovi nadpřirozené léčitelské schopnosti tomu nasazují korunu a příběh se tak pro mě stává spíš takovým "americkým cajdákem". Problematika trestu smrti a justičních omylů je určitě téma, které má mít v literatuře prostor a je dobře, že se mu pan King věnuje. Věřím, že se mu podařilo donutit spoustu skalních zastánců trestu smrti k zamyšlení a za to mu patří dík.
Platnéř
František Niedl
Plantéře jsem si kupovala spíš ze zvědavosti a moc se mi do jeho čtení nechtělo. A jsem sakra ráda, že jsem se nakonec přemluvila. Plantéř byla první mou knihou od Františka Niedla a rozhodně né poslední. Mám strašně ráda styl psaní pana Niedla, lehce, poutavě a hravě vás provádí zajímavým dějem, na jehož konci je happy end. Platnéř je opravdu taková dobrodružná pohádka ze středověku. S hlavním hrdinou se člověk rychle sžije a na konci třetího dílu je mu líto, že není čtvrtý.
Podbrdské ženy
Jana Poncarová
Mám ráda tento žánr, kdy je popisován osud generací žen v čase, ale tato kniha mě poměrně dost zklamala. Autorka píše hezky, čtivě, ale chtělo by to zapracovat na hloubce děje. Celou dobu čtení jsem se nemohla ubránit pocitu, že se trochu moc tlačí na pilu. Za každou cenu to musí být smutné a depresivní. Když člověk už podvacáté čte, že se jí žaludek sevřel a hrdlo stáhlo, a jak je strašné, že jí nejde ukopnout bodlák ve vyprahlé zemi a že musí tahat těžké džbery s vodou kravám (holt elektriké napaječky v té době zkrátka nebyly), tak se začně trochu nudit. Rozhodně nechci zlehčovat tvrdý život na vesnici, vyrůstácí dcery bez matky atd., to vůbec ne, nicméně na 450 stran je to zkrátka málo. Nedokázala jsem se ani do jedné postavy vžít a nebo s ní soucítit, jako bych byla v divadle a celou dobu představení byla zatažená opona. Nerozumněla jsem tomu, proč je jedné ženě z generací věnováno tolik prostoru na úkor druhých, proč Jana nemá ráda svoji dceru, nevěřím tomu, že vesnické ženy za první republiky chodily s nalakovanými nehty a že si děti za minulého režimu běžně hráli s legem.