
Příspěvky

Tato kniha me naprosto dostala. v pozitivnim i negativnim smyslu toho slova.
umeni vypravet pribeh na opravdu vysoke urovni - nejde tolik o pribeh samotny, jako o to, jakym zpusobem ho Kevin Maher lici - zpusobem, ktery se zavrta pod kuzi a neda vam v noci spat dokud knihu nedoctete to tak hodnoverne, ze mate pocit, ze je kniha velice autobiograficka.
bohuzel, je knizka z meho pohledu "zabita" svoji dost lacinou pointou na konci. jakoby spisovatel nevedel, jak pribeh zakoncit, a touzil, aby to byla za kazdou cenu pecka. prvni dve tretiny to bylo ciste nervydrasajici blaho. posledni tretinu jsem cetl se zvednutym obocim a povzdechem "boze proc?" a na samem konci "achjo..."
skoda...


chvilemi temer mysticka kniha mapujici (jaksi mimodek) vyvoj Irska za poslednich sto let... a to tam, ze se nam nektere realie dnes zdaji neuveritelne. knizka je chytra a ma dobry vypravecsky jazyk. neni to detailni liceni, linearni a doslovne, toho, co se stalo. nevysvetluje vse, nechava mnohe na ctenari a zanechava hluboky dojem.


Po "Osamelosti prvocisel" velikanska ocekavani.
Giordano sice mistrne a syrove lici pribehy a pomalu stinuje sve postavy (narozdil od jeho prvotiny zde zadni hlavni hrdinove nejsou), ale prvni dve tretiny se zdaji byt premirou liceni a snazeni o vystizeni jejich osodu ponekud pomale, ac je tak nekolik rovin a pribehu, ktere by vydaly na samostatny roman. Pro nektere ctenare (vcetne me) muze byt ponekud narocne zvladat velke mnozstvi postav a jejich vzajemne propojeni. Ve treti tretine je Giordano temer dokonaly a s puvabnou hruzou jemu vlastni zene dej do zdrcujiciho a existencne vyprazdneneho konce, ve finalnim liceni osudu svych postav ozivuje vsechny sve demony osamneni, nepochopeni, vzdoru a neschopnosti navazat komunikaci ci vztah - zaver knihy se cte uzasne a ctenare drti svou nesnesitelnou tezkosti byti; kniha jako celek ovsem velikosti Osamelosti prvocisel nedosahuje.


k prihlednutim k tomu, kdy roman vzniknul, ziskal muj obdiv. dnes by mozna zapadnul. cim mene je popisnejsi, tim je desivejsi. Neklid se prenasi z kazde stranky...

Za skvely styl psani rozhodne knizku doporucuji. Celeste je tak chladna a nelidska a stejnym zpusobem i pise. Clovek se kvuli tomu neni schopen do ni vcitit a asi je to tak dobre. Obsah knihy neni zdaleka tak poburujici, jak by se mohlo zdat, pro me bylo daleko vetsi sousto prave ten chladny styl psani. Obcas me trosicku vadila jakasi denickova posloupnost deje, ale na druhou stranu Celeste si nehraje na to, ze pise neco jineho nez vzpominky. Zazitek!


Klasicky a krasne vystaveny roman. Mezi pokusy napsat "knihu o jednom dni" velice vycniva nad prumer a to presto, ze je od zacatku jasne, jak to dopadne.
Velice zenske, velice smutne a velice francouzske pohlazeni pro dusi milovnika beletrie.


Krasne vystaveny pribeh Romea a Julie moderni doby. Tuhle knizku nemuze nikdo pod tricet pochopit, rikam ja :)


Pro mě byl tento titul, na který jsem se velice tešil, zklamáním roku. Ve světle kritik uveřejněných dámami níže mě až napadá, jestli ve slovenštině nezvnikl daleko kvalitnější překlad, ale tím to asi nebude. Po geniálním románu Osamělost prvočísel a po Tělu (kde bylo tolik skvělých a nostných myšlenek, že by vydaly na nejmíň tři romány) napsal Giordano podle mě naprosto plochou knihu, která o lidských vztazích sice pojednává, ale vůbec je nedokresluje. Čekal jsem nějaká zásadní vnitřní dramata mezi "Jejím stříbrem a jeho černí", ale až na posledních pár stránek se nedostavila. Navíc jako muž moc nechápu, co hlavní postava na své "kouzelné" manželce vidí, v čem mu přijde tak dokonalá. Vykreslená je spíš jako neempatická, rozmazlená a trochu protivná ženská. Celá kniha se zaobírá tím, jak se jedna rodina vypořádala s rakovinou a smrtí své pomocnice v domácnosti. Určitě dobrý úvod, ale Giordano se od této myšlenky bohužel nevzdálí. Téměř úsměvně pak působí věta psychoanalytika, jehož hlavní postava navštěvuje, asi 20 stran před koncem knihy: "Přestaňte mluvit o rakovině své chůvy a začnětě mluvit o své ženě." Kéž by se té rady Giordano držel a napsal knihu podle ní.


Prvnich sto stran je trochu zmatenych... kdyz se clovek ale zacne v romanu orientovat (neustale preskakovani v case i z osob, ktere pribeh lici), zacne se pred nim rysovat velice poutavy a neobycejny pribeh vcetne nekolika krasnych vypravecskych perel. kazdemu s kapkou fantazie bych knihu doporucil.


opravdu vydareny debut. jedna z mala knih, kterou jsem si musel precist dvakrat. pritom to neni nijak narocne cteni... spise cista radost z pribehu a s tim, jak si s nim spisovatel hraje.
bohuzel se pry kniha velice spatne prodavala a druhy roman Neda Beaumana The Teleportation Accident se pry v CR zatim neplanuje. v zahranici je vsude vyprodan. nezbyva nez cekat na dotisk v AJ...


McEvan at his best... jeho klady asi neni ani nutne vyjmenovavat. Konkretne u tohoto jeho dila me prekvapila jakasi muzska jesitnost hranicici se sexismem. I kdyz konec knihy poskytuje jakesi rozhreseni, prece jen McEvan v teto knize vykresluje hlavni postavu jako celkem neschopnou hloupouckou divenku, ktera je "jen" pekna a ktera nema v "muzskem" svete co delat a de facto se tak zastava tech, kteri se v sedmdesatych letech ostre staveli proti "pronikani" zen do pracovniho prostredi, ktere vzdy patrilo muzum a svym romanem dava vsem jejich argumentum za pravdu...

Velice poutava a ojedinela kniha. Nechapu, ze u nas vysla poprve teprve nyni!!!!


styl knihy pripominal pejska s kocickou, kdyz pekli dort: dame tam sto dobrych veci a bude to stokrat dobre. zde to ale kupodivu vyslo a kniha je pres svoji obsahovou i tvurci rozmanitost velice komplexni a krasne drzi pohromade. bylo radost ji cist. jen skoda te prilis popisne obalky, ktera me pred kniho dlouho odrazovala.


premyslim, jestli toto neni ta nejlepsi kniha, co jsem kdy cetl. obcas je to boj, ale neda Vam to spat. obrazy, ktere se (spolu s jeraby) neustale vraceji i po precteni knizky jsou velice mocne a vypodivaji o tom, ze toto neni jen jeden z dalsich (velkych americkych) romanu...


podle recenzi a ohlasu jsem cekal trochu vic. je to nekde napul mezi zasnenou epikou a dejovym romanem. chtelo to bud vic zastirat a mlzit az do poesie, nebo rozvest dej do opravdoveho romanu... aniz bych chtel byt sexista, myslim, ze to je velmi zenska kniha, urcena predevsim zenskemu publiku.


Velice poutave cteni. Kniha se cte rychle, ale neni nikterak povrchni. jazykova i myslenkova brilantnost. Jen jsem se trochu nemohl zbavit dojmu, ze druhou cast knihy psal jiny clovek nezli prvni. Ne, ze by byla horsi nebo lepsi, ale byl to dost jiny styl. Doporucuji...


temer nikdy nectu soucasne ceske autory, protoze mi to prijde ztrata casu. ke koupi teto knihy me presvedcilo pak kamaradu. po precteni prvnich dvou povidek jsem si rikal, ze to byla skoda penez, postupem casu jsem ale zmenil nazor. cim vice se blizime soucasnosti, tim jsem tyto chronologicke povidky vyzralejsi a lepsi. Halkova sila je bezesporu ve staveni dialogu svych "luzrovskych" postavicek v prazskych realiich. s licenim deju a popisu uz je to horsi. Nakonec jsem rad, ze jsem si knizku koupil, ale mou nevoli k soucasne ceske beletrii nezlomila.


U cteni tohoto romanu me nekolikrat napadlo, zda autorka mela pri jeho psani jasnou predstavu a uceleny koncept o myslence, strukture a pribehu. I kdyz se v knize najdou velice prijemne momenty, jako celek pusobi nevyrovnane. Jakoby se autorka nechala tu a tam unaset surrealitou a nonsensovou poetikou, coz ji ale prilis neprospelo. Srovnani s Kafkovym Zamkem je dost scestne.


Velice doporucuji vsem, kteri se zajimaji o hudbu 20. stoleti. Kniha je psana natolik poutave, ze zaujme akademiky i laiky (samozrejme ne uplne laiky, jista mira znalosti klasicke hudby je zapotrebi).


kniha si zaslouzi oceneni a dobre hodnoceni zejmena pro dokumentarni hodnotu.

podle me asi nejlepsi Palahniukova knizka. Vzdor sokujicim zvratum pevne drzi romanovou formu a svou bezbrehou fantazii drzi pevne na uzde a ona jeho proze slouzi. U mnoha jeho romanu tomu byva spis naopak...

Barnes nezklamal. Celkove vzato jsem uz od nej celt silnejsi dila, ale zazit ho jako povidkare byla uzitecna zkusenost.

celkem prijemne cteni na oddech. Bohuzel je licena dost linearne a cloveku, ktery ma alespon trochu potuchy o silenem vztahu Fitzgeraldovych, v podstate nic zasadniho neprinasi. Zajimave jsou souvislosti, za kterych dila SFF vznikala, celkem jsem po precteni teto knihy dostal chut si toho od nej precist vice, a to neni spatny prinos knihy.


Penis aneb All the Sad Young Men jednadvacátého století.
Debut Marka Dobrého je vzdor lehce bulvarizujicimu titulu i obalu knihy plný výborně propracovaných a vypointovaných povídek. Spíše než o "mužích-hajzlech" je ale o mužích neštastných na mnoho způsobů, viz můj úvodni tutilek - povídková kniha F. S. Fitzgeralda z roku 1926.
Jakkoliv Dobrý s ironií sobě vlastní brilantně a barvitě popisuje, ze se "hajzlovství" nevyplácí, nikdy nesklouzne za hranici moralizovani a poučování. Svým osobitým stylem a vypravěčským umem se zařazuje po bok Malijevskeho a Hakla, a v lecčems je dokonce předčí.


Hororovou beletrii vetsinou nectu, ale toto bylo fajn. Napeti a odpočinkova četba zaroven. Jen me trochu zklamal konec...


Cista hruza naprosto vytecne napsana. Psychologicke vybrouseni postav se snoubi s naznaky, které spolehaji na ctenarovu inteligenci. Clovek musi odpustit i nekolik nepresnosti, ktere se v pribehu vyskytuji (s ohledem na to do jake doby je kniha zasazena je napr nepochoputelne ze nikdo z "normalnich" chlapcu nema internet ani mobioni telefon). Z dojmu to ale nic nesmaze...


Mam slabost pro odeonky ale toto se nepovedlo. Kniha ma vyborny namet, jehoz spisovatelka vubec nevyuzila a chvilemi se zda ze nevi co s nim. Jejich detailnich popisu, ktere s knihou nemaji co delat ani nikam nevedou by se lepe vyuzilo asi jen v cervene knihovne. Navic je v knize tolik nepresnosti a nesmyslu ze dej jen tak tak drzi pohromade. Davam o hvezdicku navic jen kvuli hezky popsanemu a vypointovanemu vztahu bratra a sestry.


Tato kniha pro me byla ohromnym zklamanim. Kvuli nekolika pochvalnym ohlasum i dobre recenzi v A2 jsem cekal daleko vic. Celou dobu jsem si nemoh pomoci, ze se pan spisovatel snazil napsat svou vlastni variaci na Houellebecqovu knihu Moznosti ostrova; ve sve verzi je vsak prilis toporny a tezky, postrada nadhled a jakysi sarm vlastni prave Moznostem ostrova. Predevsim potom mu chybi hlavni postava, na ktere by mohl stavet. Houellebecqova hlavni postava je sice take loser v mnoha vecech podobny postave Lennyho z tohoto romanu, ale je to loser, ktery ma charisma a kteremu proste fandime. Lenny a Eunice nejsou zadnou fatalni dvojici, jen dva nesmirne nevyzrali, hloupi a detinsti lide, kteri nejsou s to se pohnout z mista a de facto jen parazituji na vlastni nechopnosti o na svem okoli. Clovek se nedivi, ze si nasli jeden druheho, ale divi se tomu, proc ma nekdo potrebu o nich psa (???). Navic se spisovatel temer nesnesitelny neustalym opakovanim novotechnickych terminu, nazvu sloucenych korporaci, novych financnich men, atd. O jakekoliv zapletce nemuze byt rec, vse je papirove pruhledne a zalostne predvidatelne. Slovo, ktere, podle me, vystihuje tuto knihu je TOPORNOST.


velice chytre psana kniha! na spisovatelce je videt, ze vi, o cem pise a ze recke dejiny ma v malicku. Knizka neni nikterak narocna a cte se jednim dechem. neni to ale klasicka letni cetba, je to proste jenom krasne a dojemne sepsana beletrie.
