baacinka komentáře u knih

Pět hvězd dávám hlavně ze dvou důvodů.
A) Kniha je plná odborných výrazů, popisuje složité politické, kulturní a náboženské jevy, o kterých jsem do té doby mnoho nevěděla. A přesto jsem jí nemohla odložit, jednou kvůli ní přejela stanici v metru a dvakrát šla spát o hodinu déle, aniž bych si uběhlého času všimla. A to se často nestává.
B) Druhý důvod je složitější.
Autorův styl je čtivý také vinou toho, že se příliš nesnaží znít zcela objektivně. Asi také vlivem autority své erudice neváží pečlivě každé slovo jako začínající badatel, ale je znát, že své názory už má celkem jasně utvořené a nijak křečovitě se je nesnaží skrývat. Což přidává na čtivosti, ubírá na věrohodnosti. Nevadí to, když se drží svého kopyta. Když zabrousí do vytváření analogií s historií jiných oblastí nebo do hodnocení současné (2015) politiky západních států, už to skřípe.
Ale není to tak zlé. Např.
(1) Mendel má neskrývaně pozitivní vztah k islámu (taky studovat celý život něco, co nenávidím, kdo by to dělal...), což mu ale nebrání popsat také nepěkné stránky ve všech jeho různorodých projevech.
(2) Fakt nemá rád Izrael. Hodně ho nemá rád (což s bodem 1 logicky souvisí). Což mu ale nebrání při charakteristice izraelsko-palestinského konfliktu vypočítat předsudky, argumenty i zločiny obou stran zcela vyrovnaně.
(3) Hodně mu vadí "západní" a hlavně americká politika v otázce Blízkého východu, počínaje kolonialismem do současnosti. Jakkoliv s tím může člověk souhlasit, často to vyjadřuje způsobem, který do odborné práce zkrátka nepatří. Ale upřímně, když se dostaneme k popisu událostí roku 2011, kdy se někteří povstalci pomoci dočkali (Libye), nedočkali/dočkali (Sýrie) nebo si jich nikdo ani nevšiml (Jemen), tak se člověk moc nediví...Ale autor ani tak neochudí čtenáře také o poměrně spravedlivý výčet pragmatických a realistických motivací počínání západních velmocí.
Takových příkladů bych našla více. Je fakt, že mi jistě unikly i jiné, které vlivem neznalosti tématiky nerozpoznám, ale stejně si myslím, že kniha za přečtení a úvod do (tak omílané) problematiky stojí.
Ale bestsellerem se asi nestane.
Odborníkům budou vadit přílišná zjednodušení a neobjektivnost autora. Pro laickou veřejnost bude asi jednoduchý málo a objektivní moc. Nenabízí jako podobné knihy (včetně v knize často vzpomínaného Huntigtona a jeho Střet civilizací) v dnešní době (v každé době?) tak žádanou černobílou pravdu. Neřekne vám, kdo je padouch a kdo je hrdina, to si musíte domyslet sami. Teda, padouchů najdete v knize víc než dost, k tomu spoustu těch obyčejných lidí, kteří na velké události a vznešené myšlenky v každé době doplatí nejvíc. Ale hrdiny by tam člověk hledal marně. Stranu si (trvá-li na tom) musí čtenář vybrat sám. A za to je těch pět hvězd.

2 17.10.2018

V této knize snad nejvíce vynikne jednak autorův poetický vypravěčský styl, jednak jeho dokonalé pochopení ducha doby. V každém Kalistově díle vynikne jeho hluboká láska k baroku, zde jí ale mohl dát průchod. Snad právě ke konci života byl tomu "druhému světu," ve kterém žil jako profesionál celý život, nejblíže. Zkrátka, kdo chce pochopit baroku, jeho atmosféru, mentalitu barokních lidí, přečtěte si tuto knihu. Není jednoduchá, je plná hlubokých myšlenek a autor vám svým poetickým jazykem plným metafor rozhodně naproti nepůjde. Ale stojí to za to.

5 25.09.2018

Přečetla jsem to za jeden večer, abych od toho měla pokoj, protože jsem to už chtěla dočíst, když jsem jednou začala, abych měla ve čtenářské výzvě splněné téma. První kniha je docela fajn. Postavy jsou divné, děj předvídatelný, pointa přede jasná, děj předem jasný... člověk ale pořád čeká, že oceňovaná kniha třeba přeci jen BUDE mít nějakou další pointu, tak čte dál. A ono ne. Jazyk té první knihy je docela malebný, připadá mi to jako nápodoba Květy Legátové, ale chvílemi z toho sálá samoúčelnost. Ale ta první kniha jde, pohanské zvyky a folklór starých českých vesnic je zajímavý, atmosféra na vás dýchne. Druhá kniha je ale naprosto příšerná. Kromě toho, že zbytečně rozvíjí předem danou pointu, tak je zdlouhavá a nudná. A pak přijde ten závěr, který tu pointu předžvýká nechutným způsobem. Už od prvních stran je čtenáři jasné, že si má z románu vzít jako pointu důležitost sepětí člověka s přírodou. V té první části to působí docela hezky, jako novela by to bylo zajímavé, i když je to tak okaté, že to ruší, ale když z toho na posledních stranách vznikne prapodivná politická agitka, tak to už je moc. Hastrman tam neustále někoho "obětovává," pořád se mluví o "oběti," ale oběti v tomhle románu mi připadaly stejně zbytečné jako román sám. Což je škoda, protože to mohl být krásný nápad. A ta samotná zelená myšlenka jde přeci vyjádřit tak, aby čtenáře nadchla, inspirovala a donutila zamyslet se nad svým přístupem k přírodě...

9 23.09.2018

Čekala jsem román a on to byl dokument. No, asi proto mě to tak neoslovilo. Harris je skvělý vypravěč, ty postavy vylíčil krásně. A ze začátku mě fakt chytla ona atmosféra západního Německá 70. a 80. let, kdy se navzdory oficiální linii v určitých kruzích za suvenýry z Třetí říše platilo zlatem a každý, komu vůdce třeba jen podal ruku, platil mezi místní smetánkou za celebritu. Potom už mi to ale přišlo zbytečně podrobné a dlouhé. Přečetla jsem to jen kvůli čtenářské výzvě a teď koukám, že to nebylo vydáno roku 1986 a je mi to do výzvy k ničemu. To je fakt fail!

1 21.09.2018

To téma ve čtenářské výzvě (kniha s vánoční tématikou) jsem proklínala. Ale kvůli tomu, aby se do této knihy dokopala a vzala Dickense na milost, to stálo za to. To je tak krásný! Ano, je to prvoplánová pohádka a hlavně Dickens se prostě blbě čte s těmi jeho barvitými popisy. Ale příběh je to kouzelný. Kdo by nepotřeboval občas prohlídku minulosti, přítomnosti a budoucnosti od Ducha Vánoc. Jo, a je to krátké, takže doporučuji přečíst na jeden zátah a pustit nějakou nostalgickou hudbu. Mě k tomu pasovaly The Killers.

2 31.08.2018

Padesátileté výročí srpna 1968 jsem si připomněla s Mlynářem. Pamětníkovi sice nemůže člověk věřit všechno, ale vyprávění Zdeňka Mlynáře krásně ilustruje vše, co se odehrávalo v době pražského jara a chvíli po něm v politice. Člověk pochopí taky uvažování těch "reformních komunistů," a jak tomu mohli věřit. A k tomu se to krásně čte, doporučuji.

1 20.08.2018

Je to krásná kniha. Janáček je mistr ve vytváření psychologického profilu historických osobností, o kterých píše. Jistě, někdy jde se svou interpretací daleko za jistotu poskytovanou prameny, ale vzhledem k jeho erudici a znalosti doby, to není na škodu. Valdštejn v jeho podání opravdu není hrdina, je popsán těmi nejhoršími výrazy, ale přesto s obdivem. I leckterý romanopisec by tuto schopnost záviděl. Až z té knihy zůstane pachuť: v tom příběhu jsou prostě pletichařící nebo rovnou za prachy vraždící prevíti všichni, až na tři do posledního dechu věrné (doslova). Prostě Game of Thrones jsou očividně vedle skutečné historie raného novověku hadr, pokud ji umí někdo dobře napsat a to Josef Janáček umí.

Na Lewisovi mám ráda, že i když píše knihy o křesťanství pro laickou veřejnost, nesnaží se jako ostatní teologové 20. století (možná proto, že není teolog a jen fušuje do řemesla, což se ukazuje opakovaně jako dobrá volba u všech filozofů i teologů) podlézat veřejnost. Nezůstane na půlce cesty, nepřizpůsobuje se populárním tvrzením a když moralizuje, tak nikoho neutěšuje ve stylu "ještě to s tebou není tak strašné." Prostě podává svou pravdu tak, jak ji chápe bez úprav a přilepšení. Na mnoha místech je to dobře. Umí základní náboženská dogmata vysvětlit snadno pochopitelnými metaforami, jazyk je to tak nádherný, že si zápisník na libozvučné a moudré citáty plním s jeho knihami jako obvykle na mnoha stránkách. Stále je Lewis jedním z těch autorů, kteří se narodili, aby napsali to, co napsali. Ale na mnoha místech se dostává na tenký led, když svou pravdu podává zcela ultimativně, přestože ji různí teologové všech denominací vykládali v historii na mnoho způsobů. Pak to působí tak trochu všeználkovsky a příliš dogmaticky.

6 08.08.2018

Nějak mi ten seriál asi připadal uvěřitelnější než kniha. Kniha se čte sama, šlape to a taková ta temná zákoutí britské politiky a žurnalismu mě bavila. Ale to americké zpracování (alespoň první série, pak už je to škvár) se mi z nějakého důvodu líbilo víc.

1 01.08.2018

I po letech aktuální. Rozumí tomu i laik a poučí se i odborník. Na to, jak je to útlé a kompaktní do kabelky, geniální počin.

1 17.07.2018

Občas se člověk dostane k autorovi, o kterém se dá říct, že se má co říct, a narodil se proto, aby to napsal. A to je C. S. Lewis. Narnie mě nikdy nebavila, ale i tam čtenář vidí to geniální využití metafory a fantazie k vyjádření hlubokých pravd (které prostě Lewis nějak chápe, řekla bych, že dost instinktivně je chápe víc než nejstudovanější kněz). A bez ohledu na teologickou stránku věci, je dokonalý znalec lidského charakteru. Hlavně toho typického rysu lidské povahy, přesvědčit sám sebe, že nejsem tak špatný, že vlastně moje pohnutky jsou ryzí a nemůžu za to, že z toho tak úplně dobro nevzešlo...

2 24.05.2018

Uznávám, že Tomáše Halíka prostě nemám ráda, takže k němu přistupuji s předsudkem. (Na druhou stranu má kniha přes 700 stran a přečetla jsem ji celou, takže zase tak předpojatá nejsem). Musím uznat, že pokud se "drží svého kopyta" (tedy teologie a psychologie), tak píše krásně, dokáže vysvětlit docela lidsky i některá katolická dogmata a má hluboké pochopení pro lidskou duši (skoro se mi chce říct, že každý kněz by měl být taky praktikující psycholog, je znát, jak mu tady pomohlo nejen studium, ale asi hlavně ta praxe). Problém je, že v mnoha textech se pan Halík svého kopyta nedrží, brousí do politiky a přetéká společenským apelem, který mě prostě v knize tohoto typu nezajímá. Stejně v několika textech je znát, jak se snažil "oslovit všechny" a "nikoho neurazit." To ale nejde, když je někdo katolický kněz, musí někdy říct A nebo B, i když se tím někomu nebude líbit. Ale to je problém spíš prvních textů, které se váží k příležitostem celospolečenským. Druhá část knihy už touto rozmělněností netrpí. Myslím, že tři hvězdy docela po zásluze.

3 30.04.2018

Když člověk leží s dítětem ve špitále, tak takovou "literaturu" ocení. Ale mám k tomu dvě poznámky : 1. Už od mánie kolem Fifty Shades si kladu otázku, proč by mi měl obsesivni, chorobně žárlivý a očividně nejistý a neuroticky muž připadat sexy, 2. Stále čekám, kdy narázím na erotickou knihu, kde hlavní hrdina bude chudý, nevzdělaný, ale jinak zábavný křupan. Taková reálnější situace se ale v knize od dob D. H Lawrence nevyskytla...

3 25.04.2018

Hodnotit se nedá. Je to historický pramen. Hvězdičky jsou za překlad a hlavně za obsáhlý výběr z přemluv pro jednotlivá vydání. Často se stává, že když si přečtete dílo, které nějakou nepěknou či přímo zločinnou ideologii zakládá, zjistíte, že se mu křivdí. Že ve skutečnosti ty hrůzy autor neplánoval. Proto jsem to taky četla, ze zvědavosti, zda to tady tak taky je. No, tak toto není ten případ :-)

3 17.04.2018

Jedna z nejlepších historických knih, kterou jsem kdy četla. A to zdaleka ne pro její vědecký přínos. (Ono, když čtete knihu dvacet let po jejím vzniku, už vám těžko může připadat přelomová, protože její poznatky a ostatně i to, zda je nebo není přelomová, vám dávno řekli ve škole.) Jde spíš o to, jak je to napsané. Autor nikdy nesklouzne k bulvárnímu stylu psaní či obecné řeči. Přesto se v každém odstavci najdete větu, která vás pobaví, utkví v hlavě a často si ji musíte zapsat. Jak jsem psala v minulé recenzi knihy od F. Šmahela - i historická věda se má psát tak, aby se to dalo číst. No, ještě s mám co učit :-)

Výborná analýza národního myšlení v předhusitských a husitských Čechách. Je cenná nejen pro (někdy až přehnanou) opatrnost všech autorových tvrzení, ale především proto, že se F. Šmahel nesnaží nacionalismus husitů ani dokázat ani vyvrátit jako všichni před ním. Někdy je čtení hutné především proto, že už předpokládá znalost tématu a i já jsem se občas hůř orientovala, jelikož se specializuji přeci na o pár set let mladší období, ale krátký pohled na wiki postačí, aby se člověk zase našel, tak složité to není. Pan Šmahel navíc píše s takovou lehkostí, že i když se na některé větné konstrukce musíte soustředit (ono rozebírat, zda husitský nacionalismus byl nebo nebyl progresivní a citovat starší autory, to se normální lidskou řečí dost dobře nedá), tak v jiných odstavcích se třeba i usmějete a většinou text splňuje základní požadavek vyslovený prof. Čornejem: "Pišme historii tak, aby se dala číst."

1 23.03.2018

Ani Pekař neunikl duchu doby, jejímu vlastenectví a částečnému promítání jejích měřítek do historie, ale člověk musí obdivovat, jak stál jako jeden z mála se snahou o kritický a vědecký přístup proti téměř celému vědeckému mínění nejen laickému, ale také části vědecké obce. To asi nikdy nepřestane být aktuální...

1 13.03.2018

Tento spis nejvýstižněji popisuje Masarykovu filozofii českých dějin. V tomto případě natolik výstižně a dobře, že je možné ji s určitými výhradami přijmout. Z pohledu historika nikoliv, ale z pohledu filozofie dějin takto vysvětlenou ano...

2 12.03.2018

Temné a napínavé.

2 10.03.2018

Asi jediná kniha o rodičovství, která mě bavila a se kterou se dá souhlasit. Zdaleka ne se vším, ale s tou hlavní myšlenkou, určitě. Časem se to opakuje a ztrácí dech, ale čtivě to napsané je, o tom žádná.

1 10.03.2018