Ayame420 komentáře u knih

(SPOILER) Dobrý nápad, z obou stran vlastně i dobré zpracování, ač to od Simony Votyové se mi líbilo malinko více. Bohužel ale musím dát tři hvězdičky za opakující se scény, kterých bylo až příliš, a taky za konce obou příběhů, které byly tak neuvěřitelně moc přitažené za vlasy, až to v kontrastu s celým příběhem vypadá vlastně tragikomicky a absolutně nereálně až stupidně (těch nereálných věcí tam bylo víc - postava Mirka pro mě byla uvěřitelnější v knize Simony, ale taky ne úplně v každé situaci, náhodná sousedka Anna, z níž se najednou stala spřízněná duše, Richard jako dovážková služba, otrávení psa atd.).

Oceňuju linku Martiny, která by snad sama stála za vlastní příběh, z celé knihy mi k srdci přirostla nejvíc a úryvky s ní se mi moc líbily. Otec dcer byl na facku, tudíž oběma autorkami dobře vykreslen. Z matky jsem měla rozporuplné pocity, jako jediná z postav se nepodobala v obou příbězích, ale ani v jednom jsem ji stejně nemusela - přesto její jednání a pochody dávaly smysl. Hlavní hrdinky samotné mi bylo líto, zároveň ve mně ale nevyvolávala další emoce, i když úplně ploše vykreslena určitě nebyla.

Kniha ve mně něco zanechala, na její děj jen tak nezapomenu (myslím, že hlavně díky zmíněné Martině). Ale pravděpodobně to nebude kousek, který bych nutně a s nadšením doporučovala ke čtení.

3 05.04.2024

"Člověk občas koná objektivní zlo, v němž je subjektivně přesvědčen, že zlem není" - četla jsem kdysi v jedné knize. Tento citát se mi přesně vybavil v souvislosti s hlavní postavou s chladnýma očima, Neonilou.

Autorka knihy mě ani tentokrát nezklamala. Opět poukazuje na historické události z uvěřitelného a lidského pohledu, ne jen jako pozorovatelka zpoza jakési jednobarevné fólie, která hodnotí dobro/zlo - tuhle postavu měj rád/tuto ne. Vykresluje postavy, jak již zmíněno, lidsky. Lidsky a tak, že čtenář nemá jasně předem dáno, kdo z hrdinů mu bude sympatický a kdo ne - nejde tak glorifikovat žádného z nich, pouze s některými jejich činy sympatizovat, nad některými se zděsit hnusem, jindy soucítit - a často se zamyslet, jak bychom se v takových situacích zachovali my sami.

Další plus dávám (stejně jako u Až uvidíš moře) za neotřelé a originální téma celé knihy. Taky za skvělé vykreslení atmosféry v kapitolách rozdělených pokaždé do dvou desetiletí. Všechny tajemné kličky, které v průběhu knihy nijak nekončí a nevysvětlí se hned, dostanou svoji chvíli a vysvětlení na konci. Příběh vás tak udržuje v jistém napětí, ale zároveň hromadí další a další plynulé události v životě postav, takže se opravdu nudit nebudete.

Děj plyne velmi rychle a přitom poutavě, knihu přečtěte za dva večery. Přesto ve vás zanechá pocity, které jen tak nevymizí. Vím, že ke knize se dříve nebo později zase vrátím. 5/5

10 17.02.2024

Poslední dobou jsem měla špatnou ruku na knihy v knihovně. Spoustu z nich jsem přečetla celé, přestože jsem to měla chuť vzdát po třech kapitolách, nakonec to ale stejně byla ztráta času a samu sebe jsem tím akorát naštvala.

Ale Petrolejové lampy byly sakra kousek, který si pořídím do svojí domácí knihovny. Vzhledem k tomu, že jsem filmový barbar (a knížek jsem přečetla za celý život mnohonásobně více než viděla filmů), šla jsem do čtení s "čistým štítem". A užila jsem si každou větu, se kterou si spisovatel pokaždé vyhrál. Byla to opravdu lahoda pro ten vnitřní hlas v hlavě, který vám předčítá. Přes těžký život a i špatná rozhodnutí hlavní hrdinky jsem jí nepřestávala fandit a při odkládání knihy se těšila na každou další kapitolu.

První část je do tří čtvrtin trochu méně atraktivní než zbytek příběhu, ale knihu jsem neodložila právě kvůli slohu a tomu, že jsem prostě chtěla vědět, co se bude dít. Od druhé části děj plyne a plyne, že není problém jej za jeden delší večer dočíst.

A pravděpodobně to bude letos i první (a na dlouhou dobu zas i poslední) film, na který plánuju se podívat!

Do knihy jsem se nemohla vůbec začíst. Nejdřív jsem přemýšlela, zda nejsou chyby v mnohých větách v překladu, ale tím to nebylo, spíš mi nesedly autorčiny myšlenkové a dějové pochody. Vyprávění je jaksi ploché, přestože ostatním komentujícím věřím, že později se začnou odkrývat stránky vystupujících postav a kniha třeba začne být zajímavá. Odkládám někdy na neurčito, nechávám bez hodnocení.

(SPOILER) Pokud sháníte něco "na oddech", bude pro vás tahle knížka to pravé. Osobně jsem bohužel jsem očekávala víc. Od půlky knihy, kdy jsem to definitivně vzdala s tím, že mě něco překvapí (protože celá tajemství a zápletky rozuzlujete prakticky během prvních třiceti stránek), už jsem jen přejížděla text očima a říkala si, že když už to mám rozečtené, tak to dojedu do konce.

Napsáno je to vlastně hezky, text plyne a příjemně se čte, za to dávám dvě hvězdičky, ale obsah tak nějak šedne. Hlavní postava linky ze současnosti připomíná klasickou trubku ze středoškolských komedií pro mladé, kde její objekt touhy, všemi dívkami a ženami chtěný přitažlivý oblíbenec, všechno odpustí a bude ji nekonečně milovat, i když je vlastně úplně obyčejná a svým způsobem švihlá, což mladíka přitahuje. Že v jejich "náhodném setkání cestou do Paříže" má prsty její sestra mi bylo jasné od momentu, kdy Annu oslovil na nádraží. Rozhovory byly mezi všemi postavami děsně primasuprbezvakůl a v podstatě úplně nereálné - takže přesně to, co člověk občas od oddychové četby chce. Bohužel však nic pro mě. Historické linky byly zajímavější, ač jsem se v nich chvílemi trochu ztrácela.

Věřím, že méně náročné čtenáře tenhle počin potěší a zahřeje na duši. Já si letos aspoň zakřížkuju první knížku z výzvy, ale vracet se k ní určitě nebudu.

07.01.2024

(SPOILER) To jsem se zas jednou nechala natáhnout bestsellerem. Taková hitparáda, jak recenze knihu opěvují, to opravdu nebyla. Prvních sto stránek jsem četla se zaujetím a nadšením, vypadalo to vážně dobře. Za to dávám hvězdu. Druhou přidávám za děj v Brně, které je mi blízké, tudíž jsem si dobře dokázala představit konkrétní místa dění.

Postavy - jediný, kdo mě trochu oslovil, byl (možná pro jiné čtenáře paradoxně) Viktor a jeho vídeňská milenka. Hana mě rozčilovala snad úplně od začátku, pocity z Liesel byly jak na horské dráze. Z toho je vlastně relativně v klidu ze zjištění nevěry svého manžela (no aby ne, když dělala to samé s Hanou), z toho chytne amok během cesty do Španělska, kdy se Viktor svou milenku snaží zachránit. Jediné dvě postavy, které tak dle mého stojí za to, mají utnutý příběh kdesi na hranicích a pravděpodobně na moři/lodi bez jediné zmínky navíc.

Co se týče lechtivých scén - proboha proč tolik (v půlce knihy mi to začalo připomínat Vieweghovy Účastníky zájezdu - tam hlavní mužská postava taky o*anovala tak často, že jsem měla pocit, že si šel autor jen do textu vybřinkat přirození) a proboha proč jak z Bravíčka (neopomenu snad ještě dodat snovou scénu s přirovnáním semene padajícího na účastníky k rozhazování rýže na svatbě - PROČ?!).

Děj - jak jsem psala, první čtvrtka knihy zajímavá, nadchla mě. Zajímavá byla poměrně i část válečná. Část "komunistickou" už jsem jen přejížděla očima. Tamten chrápe s tamtou a ona s támhletím - nic zajímavého, nic děj nějak zvlášť rozvíjejícího, jakýsi mrtvý bod). Objevuje se Hana, která ze sebe udělala chudinku příběhu, přestože si chováním a řečmi celou dobu koledovala o průser.

Nebylo mi nějak proti srsti téma útěku bohaté rodiny. Každý žil v poměrech různých stejně jako v jakékoliv historické epoše. Snad jen scéna, kdy při nástupu do vlaku vypravěč kňourá nad vybavením kupé. Tady bohužel zbytečně promítl povrchní "starosti" zbohatlíků. Na světě zuří válka a rodina je zděšena, že nejede první třídou s polstrovanými postelemi a nepodává se kaviár a šampaňské.

Autor zakončuje knihu dramatickým sekáním jedné z dcer rodiny prapůvodního příběhu a dcery Viktorovy milenky. Jak nečekaně - ve vile Landauer. Drama, kapesníčky. Dámy a pánové, tohle jsem skutečně nečekal.

Knížku s radostí vracím do knihovny a sama opět odcházím s poučením, že nemám dávat na "vyhajpované" příběhy. Minimum z nich se setkalo s kvalitou. Tenhle nebyl výjimkou.

12 20.11.2023

(SPOILER) Takhle plytký děj zasazený v tak tragické historické události jsem opravdu ještě nečetla. Od začátku je kniha naprosto předvídatelná. Od toho, že Scarlet skončí s Jamesem, poté jsem očekávala, jakým způsobem Thomas umře, aby spolu ti dva mohli být. Popravdě jsem snad i doufala v nějaké konflikty mezi tchýní a Ellie. Vlastně konflikty u vícero postav. Ale ne. Všichni se milovali, všichni si rozuměli, pro Jamesovy a Thomasovy rodiče jejich snacha znamenala víc, než jejich syn. Naprosto povrchní a nepropracované provedení hlavních postav. Půlku knížky jsem tomu ještě dávala trochu naději, zbytek už jsem dočítala skutečně jen přejížděním očima po stránkách a jen proto, že když už jsem tohoto tragického braku přežila půlku, zbytek už taky nějak zvládnu. Možná i proto, abych se přesvědčila, že to dopadne přesně dle mého očekávání.
Ztráta času.

(SPOILER) Knize se nedá upřít, že je čtivá a člověk ji prostě dočíst chce, protože ho zajímá, jak to dopadne. Ale to je tak všechno.

Zajímavé téma a nápad, to rozhodně. S pravděpodobností některých situací a vykreslením postav už je to mnohem horší. Ben při svém utíkání a schovávání pokaždé narazí na někoho, kdo je velmi ochotný a rád mu pomůže (soused, známý jeho otce, který viděl, že se v chalupě najednou topí a Benovi poskytne svého koně a vlečku, Zeleinšti a další děsně sluníčkové postavy, to, jak Ben na potkání vykládá lidem, které vidí poprvé v životě, o tom, jak se schovává i se svojí sestrou a přítelkyní a jiné, bohužel k cynickému úšklebku vybízející situace). Ne. Prostě ne. Takhle to nefunguje a už vůbec to tak nefungovalo za války, kdy se projevily ty nejhorší lidské charakterové rysy, když vycítily příležitost. A je úplně jedno, jaké národnosti ten člověk byl.

V příběhu lze cítit totální "amerika", abych to zjednodušila. Strašně černobíle vykreslené dobro a zlo, strašně vyhrocené a nepravděpodobné situace (ukradená uniforma a vražda v bordelu - po které nikdo nikdy nepátral, když to byla vražda jednoho z údajných "velkých zvířat", jak příběh vypráví, a jak ožralý Rolf Benovi podrobně povykládá, co přesně se dělo s Bekou - byla už jenom těžké "wtf"). Jenže historie není černá ani bílá, dokonce ani černobílá, a je strašně špatně, že ji tak tolik populárních autorů čehokoliv vykresluje.

Knížku jsem dočetla jen proto, že mě zajímalo, jak to dopadne (ačkoliv se to dalo od prvních stránek předpokládat), a jak si s tím autor ještě nakonec vyhraje.

Do knížky jsem před čtením vkládala naději, že to nebude další ptákovina "doplňkohochceš z Osvětimi", s nimiž se k mojí hrůze v posledních letech roztrhl pytel a které tolik lidí dobrovolně čte a uděluje jim pět hvězdiček. Nebyla to taková hrůza. Ale nebylo to nic, co by mě dojalo. Co by ve mně něco zvlášť zanechalo a něco, u čeho bych se v knihovně, až kolem ní znova půjdu, usmála se a řekla si: "Jo, tahle knížka stála za to".

5 26.02.2023

Hořkost atmosféry maloměšťáctví je mi (bohužel?) více než blízká. Žila jsem v tom dvacet let. Velmi povedená kniha, neméně z jazykového hlediska!

14 19.02.2023

Odloženo, nedočteno, nehodnoceno. Příběh se do devadesáté strany sice hne, ale tak povrchně, že dalších sto stránek fakt nedám. Mám ráda příběhy tohoto typu, i ten nápad je dobrý. Do knihy jsem se však za dobu čtení nedokázala vžít. Strašně ploše napsáno, bohužel.

Do této knihy jsem šla proto, že mám pro autorku slabost. Všechny její předchozí knihy se mi moc líbily a od letošního ledna, kdy jsem přišla na její podcast, mě její vyprávění provází několikrát týdně.

Kniha je rozdělena na dvě části. Jedna se postupně věnuje desetiletím totalitního komunistického režimu, druhá, kratší, rozhovorům s lidmi, co tuto dobu pamatují.

Ačkoliv mě v první části nepřekvapilo vlastně nic, protože naší historii znám celkem dobře, ráda jsem si knihu i tak přečetla. Následné rozhovory byly velice zajímavé. Dostal mě ten s dámou, která vyprávěla o svém tatínkovi, kterého komunisti prakticky uhnali k smrti.

Rozhodně doporučuji nejen tuto autorčinu knihu!

4 07.10.2022

Velmi dojemné svědectví dámy, která jako mladé děvče zažila hrůzy Terezína. Popravdě mě konec u nemocnice na svátek matek skutečně dostal.

Nechápu to nízké hodnocení. Kniha naštěstí není slátaninou světových rádoby spisovatelů, s jejichž "*doplňcochceš* z Osvětimi" se v posledních letech roztrhl pytel. Kniha je přímým svědectvím hrůz páchaných zločinci na nevinných lidech, přesto má mnohem nižší hodnocení než právě kdejaká Rebecca, tatér nebo porodní asistentka, znevažující a demoralizující utrpení lidských duší. To nutí k zamyšlení.

2 24.08.2022

Knihu jsem přečetla celou, přestože jsem měla často chuť to vzdát kvůli totálním zmatku ve vztazích mezi postavami. Tak se to bohužel vezlo až do konce. Ale jsem ráda, že jsem se k tomuto příběhu dostala.
Jinak naprosto skvěle vytvořená atmosféra tehdejší doby, což oceňuju nejvíce!

20.06.2022

Mám jistou zásadu, kterou jsem u této knihy poprvé ve svém "čtenářském životě" porušila. Nepřeskakuju. Tady bylo tolik scén, při kterých se někdo mohl červenat, mně osobně z nich spíš bylo na blití (a nebyly to jen ty erotické). Každopádně zajímavý pohled na ne tak dávnou historii. Kniha mě zlákala především kvůli tomu, že mě zajímalo, jak se na to díval vekslák a "mafián".

Ačkoliv to opravdu nebyla nejlepší autobiografie a ke konci už jsem hodně spěchala, abych to dočetla, doporučuju všem, co hledají zase trochu jiný pohled na věc. A taky fanouškům Padesáti odstínů. Tady je mají naservírované v poněkud reálnější formě.

1 26.05.2022

Popravdě mě tahle kratičká kniha úplně dostala. Jako panelákové děcko znalé nejrůznějších druhů a typů figurek v podobě sousedů jsem se do myši - pozorovatelky a vypravěčky vžila hned na prvních stránkách. Příběh moc hezky poukazuje na to, že i naše lidské vrtochy a komplexy z bolístek dřívějších vždycky z něčeho pramení - a že to nakonec může být něco, co nás spojí s ostatními. Protože tyhle bolístky a vrtochy máme úplně všichni, byť si je často nechceme přiznat nahlas. Důležité je s tím ale něco dělat - a kéž by takových velkých malých člověčích hrdinů, jako byly postavy této knihy, na světě bylo víc.

A hlavně... Cyril. **srdíčko**

8 21.05.2022

Zakončení knihy je naprosto přesné - doufejme, že se příběh nejen neuvěřitelně statečné Mihrigül dostane i k politikům, kteří navzdory ekonomickým zájmům budou bojovat proti hrůzám páchaných Číňany na Ujgurech. Příběh Mihrigül je z těch, který se mi nesmazatelně vryl do paměti.

7 03.05.2022

Na knihu jsem se se zvědavosti vrhla především kvůli tomu, že se čeká na neskutečně profanovanou Bílou Vodu a mě zajímalo, co "na té Tučkové" lidi tak mají (pracuji v knihkupectví a poslední měsíc není den, kdy by se mě na onu zmiňovanou Bílou Vodu neptalo minimálně dvacet lidí).

Oceňuji zpracování velmi složitého tématu, které se mě osobně jistým způsobem týká, a které je bohužel pro mnohé z nás stále tabu a jaksi přehlížené, případně velmi radikálně komentované (většinou lidmi, co o tom neví moc). Oceňuji detailní popis hrůz, které naši předkové páchali i na nevinných Němcích a vyrovnali se tak zrůdnému chování nacistů a komunistů. Bohužel však musím říct, že jsem se snad ještě nikdy takhle neztrácela jak v ději, tak v postavách, už před půlkou knížky. Je to dost chaoticky napsáno. Taky mě docela mrzí jaksi odfláknutá válečná část, která jediná mě snad trochu bavila, a která má bezmála osmdesát stránek (tady nutno podotknout v kontrastu s zdlouhavým prohazováním brigádníků atd. - proboha, proč).

Dočítám jen kvůli tomu, že mě zajímá, jak to dopadne. Možná jsem od tolik medializované autorky zvolila napoprvé ne zrovna vhodnou knihu, a očekávaná Bílá Voda mě nadchne víc. Ale Gerta... Bohužel.

EDIT: Vzdávám to nakonec nejen kvůli výčtu výše v komentáři, ale i těm faktickým chybám. Buď už jsem moc "rozežraná" tunami přečtené literatury faktu, nebo mi autorka prostě nesedí stejně jako Viewegh, Třeštíková, či (s velkým prominutím autorce) král rádoby historických zhovadilostí Vondruška, nebo kdokoliv, kdo je obvykle až moc oblíbený a čtený u průměrných a nenáročných čtenářů. Dobré téma, špatné zpracování, hlavní hrdinka napřesústa.

Když jsem tuto knihu dávala do košíku, byla to jedna z těch, na kterou jsem se těšila nejvíc z těch asi desíti objednaných kousků. Bohužel mě trochu zklamala. Některé povídky nebyly špatné, ale krom imaginárního smajlíka v mojí hlavě do reality úsměv nepřinesly. Oceňuji některé ironické hlášky a vzhledově povedený obal.

1 07.06.2020

Seriál znám nazpaměť. Nedám na něj dopustit. Kniha byla jedno velké zklamání, bohužel.

4 06.06.2020

Naprosto mě odrovnalo posledních několik stránek o školních výletech. Velmi povedený druhý díl!

6 22.12.2019