Archie komentáře u knih

Existuji klasiky, ktere me dnes, at uz jsou jakkoliv historicky hodnotne, nedokazi plne oslovit. Quijote i Sancho Panza jsou legracni dvojka, jejich pribehy jsou psany lehkym perem a jako takovy rytirsky srandokaps muze i dnes kniha fungovat skvele. Ve vetsine dobrodruzstvi na me presto Quijote pusobil spise jako nebezpecny silenec, coz mi nedovolilo onu casto zminovanou projekci sveho ja, do oblibeneho potulneho rytire. Jsem rad, ze jsem mohl mit tu cest, lec do srdce se mi mily Quijana nezapsal.

2 09.03.2019

Podmaniva kombinace kapitalisticke dekadence, odvracene strany americkeho snu - v jeho lesku, potu i nahe sprostote. Presto, jakoby se mu kniha nevysmivala, ale byla jeho naprosto prirozenou soucasti. Samotny zaver knihy me mirne zklamal, ale prave ta strhujici kombinace flitru, jazzu, skvostnych dam v rukavickach, vecirku a dobove romantiky vychodniho pobrezi, spolu s jemne tesknym podtonem lasky a Gatsbyho dosud nenaplneneho, zidealizovaneho snu v zelenem svetle, cini z Fitzgeraldova dila nadcasovou klasiku, ktera jakoby prave utekla z bujareho vecirku na pobrezi - bez ospravedlnovani, s bradou vztytecnou. Kamaráde..

3 08.03.2019

S kazdou strankou, a cim blize zaveru, tim vice drazdivejsi a podnetnejsi kniha, kolem ktere se za leta vyrojilo neuveritelne mnozstvi vykladu, coz koneckoncu doklada jeji vyjimecnost a hloubku. Je Mersault pokriveny Kristus zvestujici nahou pravdu, psychopat bez emoci, mentalne postizeny ci mudrc? Tak ci onak, svym pristupem k zivotu skrze nej Camus tne do ziveho na tolika frontach, na tak malo stranach, zpusobem naprosto genialnim.

3 07.03.2019

Snazil jsem se vydrzet, ale po 250 stranach jsem stale nebyl spravne zahackovan. Pribeh ma jiste zajimave kontury, Ceda je v ramci moznosti sympaticka hrdinka, presto - prave v ni mozna tkvi nejvetsi problem celeho vypraveni. Jeji vnitrni svet je plochy, nezazivny a neustale se tocici kolem pomsty, vzpominek a znovu pomsty. Kde takovy Rothfuss exceluje ve vsech moznych emocionalnich polohach - humoru, lehke erotice, vecich vsednich, nejen tech osudove epickych, Beaulieu strojove opakuje ustredni fatalni tema. Vypraveni navic neni kdovijak brilantne davkovane a opet - trpi morem ustredniho tematu pomsty. Skoda, poustni atmosfera ma svou romantiku, Beaulieu svuj svet popisuje s velkou mirou detailu a celkova kostra pribehu v sobe preci jen nese prvky velkeho pribehu.

04.03.2019

Sandersona mam rad (Mistborn!), Elantris mi ale prilis nesedl. Nanestesti jsem knihu cetl ihned po stavnatem Abercrombiem, coz mi v kombinaci s jejim mirne sosnym pojetim postav a jakousi pohadkovo-tragickou patinou, privodilo lehkou ctenarskou apatii. Snad jindy v jine nalade.

1 23.02.2019

Pochvalne ody na obalce a umisteni v ruznych zebrickach navnadilo. Bohuzel, kniha mi silne pripominala domaci Faju - zenska fantasy/YA/scifi/dystopie od autorky, ktera ma cit pro intimni pribeh, nikoliv vsak pro fantasy. Kazde treti slovo zkratka nemusi vychazet z fiktivniho jazyka, zejmena pokud pro nazvoslovi nemam cit. Cist neustale veci typu "oregonaj si sedl na zidlovnik a zavolal na morbegaje sediciho na kreslozidli pojidaje chlebovici", je v kombinaci s prekladem vrazedna kombinace. Pribeh je navic vypraven formou, do ktere se vcelku snadno dalo zacist, oblibit si vsak postavy nikoliv. Doufam, ze obalka proklamujici "pomalou zmenu v pojeti fantasy", neni nicim vic, nezli marketingovym sloganem. Divne.

3 23.02.2019

Jestlize mi predchozi dil pripadal jako takove rozmisteni pesaku na sachovnici a spad preci jen nebyl kdovijak zbesily, ctyrka rozmisteni figurek vyuziva a pribeh zacina houstnout. Svet pusobi jako rozbourene more pohanene vsudypritomnou valkou ci jeji predtuchou, charaktery postav se vyostruji a na scene se objevi drak. Abraham presto drzi pribeh pevne v rukou a ani v predposlednim dile sagy nevylozi karty na stul. Osud hrdinu i valky je stale tim necitelnym, byt jiz ne tak vzdalenym prislibem. Zaver serie by mohl byt lahudkou. Serie v mych ocich stoupa. Ten chlap fantasy umi.

3 21.02.2019

Fanouskovsky servis jako řemen. Povidky brazdi ruzne pribehy ze sveta Prvniho zakonu a tu pripomenou Bayaze a Siru, tu Chalula a jeho požírače, tu Dobráka, Coscu ci Monzu, tu zase Bethoda, Gloktu, Gorsta či Krvavou devítku. A navrch Abercrombie prihodi par novych, tradicne ctenarsky vdecnych postav, aby se opet brodil krvi, potem, zoufalstvim, valkou a marnosti. A funguje to opet genialne - pro fanousky dvojnasob. Nejlepsi pasaze: vztah "prihravacky" Shev a Javre, Coscuv knir tresouci se spravedlivym rozhorcenim, navrat zasadoveho silence Whirunna a bestialni zaver v podani Krvave devitky. Joe! Ja chci jeste vic!

6 13.02.2019

Jestlize tentokrat Abercrombie nesmeruje k nejake specialne vypecene pointe a v zasade je cela kniha jen putovanim od jedne krvave pomsty k druhe, o to vic vraci ctenari na cistokrevne zabave v dialozich, akci i jednotlivych mini-pribezich. Utok na luxusni bordel, traveni bankeru, opet genialni Cosca, pad z terasy, zrout Jitrenka, pocitajici psychopat Dobrak, zlamana Monza, zakomplexovany Morveer, ztraceny Tresavec, spousta narazek na velkou trilogii - radost pro kazdeho fandu sveta Prvniho zakona.

3 01.02.2019

Trosku natahovana banalitka, mozna ne zcela plne naplnujici ocekavani. Na druhou stranu, ledova zima je pri cteni primo citit a Karika umi svym popisem strhnout. Citim se mirne tahan za nos. Nicmene co naplat, vyjma jalove uvodu, jsem se opet bavil skvele.

6 16.01.2019

Zajimava, a rozhodne zabavna vec. Geekovska fyzika, prvni kontakt, trocha historie Ciny, trocha konspirace, filosofie, ekologie a spolecenske kritiky. To vse v kompaktnim baleni, kde prave souhra vsech prvku nechava vzniknout dojmu velikeho, vseobjimajiciho sci-fi. Fyzikalni konstrukty ci osli mustky ve vypraveni byly obcas trochu na hrane, dojem mi vsak nepokazily. Hard sci-fi? Spis takovy progresivni popik. Cinsky papirovy Interstellar.

6 09.01.2019

Takovy lacinejsi, ducharsky Klub rvacu. Nespolehlivy vypravec, schiza, satan, hlavni hrdina jako egomaniak, fetak a zmrd. Netusim, co tim chtel autor rict. Zabava to ale byla, byt se mi psycho zaver uz vubec nezamlouval a knihu jsem malem nedocetl. Arnopp zaziva vetsi hype, nez by si zaslouzil.

05.01.2019

Genialni. Ctive vypraveni vycviku ve vesmirne akademii, strhujici akcni sekvence, myslenkove podhoubi, vytecny zaporak (zaporaci), propracovane charaktery, a predevsim - uzasne provedena pointa, ktera mi vyrazila dech. Jedna z nejlepsich knih, jake jsem v zanru cetl.

11 02.01.2019

Ryan pribeh znovu skvele rozvypravi, drzi se pri zemi a pritom nacrtava epicke kontury velkeho pribehu, aby se, stejne jako v Pisnich krve, nechal v posledni tretine knihy unest do zbytecne rozmachle, mene osobni fantasy, ktera ubira tam, kde byla z pocatku nejsilnejsi. Pokracovat zrejme, stejne jako po druhem Stinu krkavce, nebudu. Nejak jsem samovolne ztratil zajem.

1 26.12.2018

"Máte nějaké jméno?" "Ano". Moje prvni setkani s Pratchettem. Humor je genialni, atmosfera sala fantasy, postavy maximalne sympaticke. Prijemne cteni v noblesni, inteligentni forme.

5 22.11.2018

Jak byl King v uvodu dokonaly (atmosfera, prostredi, tajemna Evie, redneci, vezeni), tak je po 100 stranach rusivy v neustalych odbockach, privalu jmen a tradicnich post-apo/post-epidemie postupech. Do cteni jsem se musel nutit, coz je pro 600 strankovy roman spatna zprava. Skoda, uvod byl uzasny.

2 03.11.2018

Zklamani. Po naprosto dokonalem, atmosferickem uvodu, nastava obrovsky sesup co do ctivosti, emoci i nenaplnenych ocekavani. Ac je psychologie postav autorovym trademarkem, tentokrat to King neukociroval. Odbocky jsou rusive, jmen je casto az prilis a do cteni jsem se musel vylozene nutit. Sakra, jak me ten uchvatny uvod mrzi.

4 02.11.2018

Kniha se mi tezko hodnoti. Na jednu stranu nemuzu rict, ze bych si cteni ve vsech pasazich knihy uzival - vedla me spise zvedavost a jista lehkost Ishigurova stylu. Na stranu druhou, po docteni knihy, doslovu a rozlezeni v hlave, musim rict - neco ve me kniha zanechala. Ishiguro je bezpochyby umelec, ktery nechava ctenari obrovsky prostor. Neopoustej me toho ve sve pararele k lidskemu tapani nabizi k zamysleni opravdu spoustu a prece pro kazdeho jinak. Necini zavery, neni ctenarovi nazorovou autoritou, jen jemne navadi. Kath cely zivot smeruje k cili, ktery ji urcila spolecnost, nikoliv ona sama. Presto k nemu, spolu s davem, odevzdane smeruje a nepta se proc. Spolecnost se problemy tech ubozatek, ktere sama vyprodukovala, zabyvat nechce a stiti se jich. Jedna z tragedii lidske spolecnosti v kostce. Presto, ve svych nuancich, na urovni postav, lidsky optimisticka.

7 26.10.2018

Nejsem ucasten vseobecnemu nadseni. Ano, hlavni hrdina nastesti neni charismaticky byvaly prislusnik Delta Force (pro zmenu je divny genius, ehm) a pribeh nema takovy ten klasicky detektivni ramec; presto - nejak jsem se nedokazal do knihy zacist. Mozna me nenaladil autoruv sloh, mozna nemusim detektivky a mozna jsem se nedokazal ponorit do atmosfery, respektive se do me prostredi ne a ne otisknout. Ta bioinformaticka "Kriminalka Miami" byla zabavna, dalsi genialni hrdina, ktery to opet tak trochu neumi s lidmi, me ale prilis neoslnil. Mozna to byla jen dobra kniha ctena ve spatny cas..

4 23.10.2018

Po Hyperionu jsem od Simmonse cekal neco dumyslnejsiho. V knize se perou dve naprosto odlisna, spolu neladici pojeti - vedecko/tajemna konverzacka se zajimavou exkurzi do historie Rumunska a lacina akcnarna ala nejaky low budget snimek americko-nemecke koprodukce. Proc Simmons investoval tolik casu k priprave velmi propracovanych realii, aby vse nakonec promenil v neprilis zabavnou nahanenou v autech, clunech a helikopterach, nedokazu pochopit. Skoda, uvodnich 100 stran jsem se zajmem zhltl.

4 20.10.2018