Kniha rozhodně trpí ,, předporozuměním" a určitou zaujatostí autora, což je ale v podobných publikacích časté. Někdy není zřejmé, kde autor danou informací získal, což ztěžuje další výzkum (není jasné, co je názor a co je fakt).
Přesto pro výzkum českého fašismu naprostý základ.
Mistr se snažil vysvětlit občanům Evropy, že se jim vyplatí se sjednotit proti externím nepřátelům a měl pravdu - alespoň do té míry, že Evropská unie skutečně existuje a má své místo ve světě.
Jak ironické, že toto dílo mistr napsal zrovna v Čechách a za podpory předních československých politiků. Taková věc by se mu dnes už asi nepovedla.
Knihu je dobré si přečíst mimo jiné proto, že kolem ní koluje spousta konspiračních teorií, které velmi snadno vyvrátí její přečtení.
Knize jsem bohužel musel dát nízké hodnocení z následujících důvodů:
1) Okaté AI ilustrace (dnes bohužel častý trend), včetně obálky.
2) Rozložení stránek bylo neprofesionální. Za několika povídkami byly prázdné stránky, zřejmě aby se naplnil nějaký nakladatelstvím předložený počet.
3) Design knihy je obecně zvláštní. Některé fonty jsou špatně čitelné, označování povídek lebkami mi přišlo také spíše nepřehledné (například nechápu, proč není vítězná povídka jako první?).
Bohužel mi přijde, že na této knize nakladatelství prostě šetřilo, což je u literárních soutěží časté.
Tuto knihu jsem si koupil po mnoha sledovaných ,, Všichni tady umřeme" a bohužel mě vlastně trochu zklamala. Z námětu jsem měl pocit, že se s hlavní postavou budu ztotožňovat, ale v tomto směru kniha spíše nefunguje. Co je naopak její silnější stránka je dle mého onen sociální komentář - i když záměrně přepálený do absolutna.
Jeden z největších kolaborantů našich dějin zde přednáší poměrně dobrou a komplexní antitezi na Masarykovo-Palackého dogma, která je překvapivě efektivní a kvalitní.
A poté plynule přejde na poměřování lebek mezi Čechy a Němci a připomene Vám, co to vlastně čtete.
Peikoff jakožto dědic Rand rozvíjí její myšlenky a touto knihou je de facto přetváří na koherentní filosofii (samotná autorka totiž víceméně odmítala psát ,, akademická" díla a svoje myšlenky komunikovala spíše skrze romány).
Kniha vznikla za poměrně zajímavých okolností a měl jsem z ní pocit, že je trochu psaná ve stylu jakéhosi anti-marxismu (v tom smyslu, že Marx psal také ,,srozumitelnou" filosofii, tudíž Peikoff se snaží napsat ,,srozumitelnou" filosofii pro kapitalisty).
Pokud Vás zajímá objektivismus jako téma, jde určitě o důležitou knihu. Nicméně myšlenky v ní obsažené byly daleko lépe popsány jinde a za lepších argumentů (zejména Hayek, Nozick) a obecně objektivismus není brán jako filosofie příliš vážně.
U Peikoffa a samotného ARI také narážíme na zajímavý fakt, že myšlenky Rand ve skutečnosti nelze aplikovat moc dobře v praxi. Jedním z těchto faktů (poměrně ironických) je to, že poskytují většinu knih Rand v elektronické podobě zdarma (protože nejsou tolik kupovány kvůli ceně a obsahu), což inherentně jde proti jejím myšlenkám.
Carl Schmitt, člen NSDAP a svého času jeden z hlavních teoretiků Třetí říše, je dodnes publikovaný a uznávaný politický myslitel, jehož myšlenkám se z tohoto dědictví podařilo do určité míry vymanit.
Jelikož se Schmitt vyučuje na hned několika vysokých školách, publikují se stále nové knihy a je to jednoznačně ,, živý" autor, pochopitelně jeho myšlenky už dávno tyto limitace překonaly.
Schmittův styl je odborný, čtení to není lehké a jeho otázky vás nutí přemýšlet. Nicméně zároveň vychází hned z několika problematických pozic. Myslím si, že jeho základ vnímání politického souboje jako... inu souboje je nosný, ale jeho kritika demokracie a jiných alternativ je dle mého názoru spíše nepřijatelná.
Hodnotí se mi to nesmírně složitě, nakonec dávám přesně prostředek a vysvětlím proč.
Dívka v modrém je dílo jednoho z největších nacistických kolaborantů v této zemi a osoby, jejíž tvorbu a činnost považuji za vysoce problematickou (podobně jako díla Ryse-Rozsévače, Vajtauera a dalších kolaborantů s nacisty).
Známý film, který je chybně a často označován za prvorepublikový (ve skutečnosti se jedná o film protektorátní) zde nehodnotím, nicméně plní stejný účel jako tato kniha a tím je ,, odklonění pozornosti" od hrůz nacismu. Poměrně mě překvapuje, že Camara jako opravdu kovaný nacista tuto ideologii čtenáři nutně nepodsouvá, alespoň jsem z té knihy takový dojem neměl, ale podezřívám ho, že to tam někde bude skryté v náznacích. I proto mám problém dílo hodnotit objektivně, neustále totiž myslím na to, kdo je jeho autor.
Bohužel jde opět o něco, co většina lidí neví/nezná/nezajímá se. Jako ke všem dílů z této doby a těchto lidí bych k tomu přistupoval s větší opatrností, než to jenom nekriticky chválit.
Autofikční povídka, velmi dobrá. Typický Kafkův styl. Kdo máte konflikty s otci, (kdo kdy neměl konflikty s otci?), přijdete si na své.
Na tak krátký text má tento text opravdu hodně možných interpretací, opět typická kafkovina.
Mistr opět exceloval. I když by redaktorem nakladatelství jistě neprošel, neboť by mu řekl, ať raději napíše další brouky a pošty.
Tento román psaný v dopisech jsem vnímal jako něco, od čeho jsem apriori očekával, že se mi to bude líbit. A líbilo!
A pak se mé okolí dozvědělo, že to kdysi motivovalo nějaké lidi ke skákání ze skal a podobně...A byl malém malér!
Tato kniha není ale zdaleka tak dramatická, alespoň ne pro moderního čtenáře a takové věci po jejím přečtení opravdu nedělejte, pokud by vás to snad napadlo (je k neuvěření, že taková epidemie skutečně probíhala!)
Významná biografie spoluzakladatele národní hymny Františka Škroupa. Asi nejobsáhlejší dílo věnované jeho osobnosti. Pokud vás František Škroup zajímá a chcete se o něm dozvědět co nejvíce, je to kniha pro Vás.
