
Příspěvky

Ahoj Marku, díky za skvělý čas, který jsme spolu strávili na Marsu. No, vlastně jsem jen takový stalker, co rád četl tvý deníkový záznamy. Občas jsem si u nich i pustil disco, snad tě to nepohoršuje. Přiznám se, že někdy jsem nerozuměl všem těm technickým záležitostem, o kterých jsi mluvil. Bál jsem se o tebe jak prase, ale i ty sis určitě kolikrát myslel, že už seš nadobro v hajzlu, viď?
PS: Brambory taky nesnáším...


Bílá obálka se žloutkovým věnečkem se zdá být na první pohled kontrastní k obsahu knihy a ze své knihkupecké zkušenosti musím přiznat, že než jsem knihu přečetl, nedoporučovala se mi snadno.
Hanu, knihu i postavu lze popsat jedině mnoha přídavnými jmény. Představuje nám drsný svět minulosti, ale trochu i to, jak se "nezaujatý" člověk staví k utrpení druhého. Díky skvěle použitému jazyku se příběh stává ještě dojemnějším a svým blízkým jsem měl potřebu se z něj vypovídat.
Aleně Mornštajnové jsem uvěřil všechno. Nenominování této knihy na cenu Magnesia Litera je ostudou této soutěže.


Je neděle odpoledne a v bytě nad námi nějaký Ove vrtá. Nahlas a nepříjemně. Obvykle by mi to ničilo nervy, ale teď myslím na to, že je to třeba pro toho člověka důležité. Je to trochu skandinávské klišé, ale člověk musí v nějakou pohádku věřit.
Seveřané umí své utopie pěkně prodat.
Na konci jsem brečel.


"Zítřek neexistuje. Existuje jen přítomná chvíle." - James Clavell
James Clavell, na základě svých vlastních zkušeností ze zajateckého tábora, vybudoval ve svém nejslavnějším románu společenství lidí, kteří byli zahnáni do kouta a ve velké většině přišli vinou příšerných podmínek k životu o lidskou důstojnost. Král Krysa není knížka o tom, jak se neposrat, když dostanete úplavici nebo jak si zvyknout na zablešené postele. To je totiž zcela nemožné.
Pojednává o lidech, jejichž vůle žít zvítězila nad slabostí jejich vlastních těl. Představuje nám je s jejich přednostmi, chybami, vzpomínkami a hlavně v jejich smradlavé, bezútěšné realitě boje o jakoukoliv drobnou výhodu a naději. A my, čtenáři, hodnotíme jejich činy z pohodlí domácích křesel a ptáme se, diskutujeme o tom, která z postav se chovala správně, co je morální a sympatické.
To, co chybí vojákům v japonském pracovním táboře, nám autor servíruje v menu all-inclusive. Krmí nás vybranou pochoutkou světové literatury. Bufetem životních otázek a odpovědí, které nemůžeme naleznout, dokud si dané peklo na zemi sami nezažijeme.
Král je mrtvev, chutnal skvěle.


Děkuji panu autorovi za knihu, která vypráví o skutečných událostech, jejichž zápletku většina z nás zná, takovým způsobem, že strčí do kapsy většinu dnešních moderních thrillerů.
Jiří Šulc nevynechal nic z brutality reality. Doporučuji. Bez příkras.


S Geraltem se opiješ, zamiluješ, zabiješ pár příšer, pár lidských příšer, chvílemi blouzníš, kouzlíš - a hlavně se jako čtenář nesmírně bavíš.
Pestré postavy jejichž motivům chování čtenář rozumí. Je složité rozlišit dobro a zlo a autor se o to ani nesnaží. Snaží o barvité popisy a zábavné dialogy, a to mu jde velmi dobře a nenásilně.
Až se mi z toho chvěje medailon. Marigold o tom může napsat baladu.


Tato kniha nepřináší jen svědectví z války, ale říká toho hodně i o své době. O snášení utrpení. O motivaci žít. Je silná v pasážích, kde nepadají granáty, ale rozvíjí se touha. Kde příjemné maličkosti jasně září ve stínu latríny. Když se vojáci na chvíli vzdálí smrti, připadá jim najednou mnohem blíž.
Autor stále pokládá otázku, která je tolik aktuální i dnes. "Komu vlastně válka prospívá?"


Tato kniha má vše, co si představuji pod kvalitním psychologickým románem. Působivou a nezaměnitelnou gaelskou atmosféru, silné a zároveň velmi zranitelné vztahy, skvěle propracovanou zápletku mezi minulostí a současností a jistou míru deprese, kterou bych nenazýval thrillerem, ale spíš něčím, co čtenáře nutí dojímat se a naplno prožívat děj s hlavními postavami. Toto není severská detektivka, ale severský život. Maják mezi vodami knih.


Kolik marlínů modrých jsme již potkali při putování našimi životy? Řekl bych, že čím víc, tím lépe. Santiago prožil silný příběh. Hrál na moři sám se sebou páku a pan Hemingway na jeho příkladu ukázal vlastnosti, které hodnotí jako ctnostné či lidské.
Právě ty největší úspěchy bývají zaznamenány po dlouhém, vyčerpávajícím a osamělém boji. Pro mnohé asi není snadné se těmito stránkami prokousat, ale pak se ptám, kde jinde se naučí trpělivost než na tomto zářném příkladu.


Položil jsem si otázku. Jak je možné, že toho Fjodor Michajlovič tolik věděl o člověku? Po přečtení jeho životopisu se mi to zdá být jasnější. Nejen, že byli člověk a společnost hlavním předmětem jeho zájmu, ale sám si dost vytrpěl a čerpal tedy i z vlastních zkušeností. Dostojevskij se stal brilantním pozorovatelem a dílo Bratři Karamazovi knihou, která má pro mě zatím ze všech přečtených knih největší hodnotu.
Román plný vášní a úvah. Plný života. Popisy se týkají především člověka a detailů jeho uvažování, které promítá do dialogů. Každý člověk má svoji filosofii a Dostojevskij to ví a chce to čtenáři předat. Otevírá mnoho, do dnešních dob, zajímavých otázek, o kterých stojí za to přemýšlet i diskutovat.
Všechny postavy jsou trochu směšné, ale zároveň velmi vážné. V dialozích je afekt, který vnímám jako záměrný - s cílem odhalit původní, nijak filtrované myšlenky, výkřiky samotného lidského nitra.
Bratři Karamazovi jsou románem mnoha tváří, do kterých je radost pohledět, ač se mísí slzy s úsměvem a možná přijde i horečka. Čtenář musí být připraven.


Fantasy s lidskými postavami. Umí být protivné, mají své kladné i záporné stránky, každá je charakteristická takovým způsobem, že v dialozích Sapkowski ani nemusí psát, kdo má repliku na svědomí. Úžasný styl a svět, kterému čtenář postupně přichází na kloub. Autor na nás netlačí a my víme, že se dočkáme.


Neviditelný je všude a po přečtení knihy se dostane i do vašich snů. Havlíčkův psychologický román nutí čtenáře přemýšlet nejen o postavách z knihy, ale i o nich samotných. Tak silná káva to je. A to vše krásnou češtinou.


Tato kniha je v některých pasážích sympatická, ale nabízí pouze to, co již bylo mnohokrát řečeno a napsáno a nenabízí nic nového. V jiných pasážích se dopouští brutálního porovnávání neporovnatelného, je jednostranná, některá tvrdá tvrzení jsou neozdrojovaná - nejsou podpořena fakty.
Z mého pohledu se jedná o brožurku, která se chová stejně nebezpečně jako ty, proti kterým se snaží bojovat.


Povinná četba pro všechny rozmazlence (jako jsem i já). Orwell na příkladu vlastní zkušenosti popisuje to, že chudý člověk mnohdy podává vyšší výkon než vrcholový sportovec. Musí se postarat sám, za pár pencí a v mizerných podmínkách.
Věřím, že i díky této své zkušenosti toho George Orwell na literárním poli tolik dokázal a toto dílo je pro mne (možná paradoxně) vrcholem.


Carl Morck mě baví.
Baví mě i záporáci.
Asad je tajemnej a nezničitelnej jak Semir Gerkhan.
Na knihách pana Olsena se mi líbí, že mají propracovanou zápletku, člověk se do knihy dokáže ponořit - a přitom se dá snadno číst i cestou tramvají do práce.
Jen občas dojedeš až na konečnou.


Knihy jiných autorů mohou čtenáře řezat, pálit, bodat a zanechávat bolestivé rány. Ian McEwan čtenáře dusí. Pomaloučku, polehoučku, voňavým polštářem s přídechem zatuchlé minulosti. Jsou to praktiky mistra svého oboru. Kolik takových knih vydržíš čtením procítit?


Nejsložitější věc, kterou jsem kdy sestavil bylo nějaké lego v deseti letech a postel z IKEA, abych se měl kde vyspat. Po přečtení Erebu mířím do nejbližšího obchodu s modely a mám obrovskou touhu tuto loď sestavit a vystavit si ji, ačkoliv to bude neporovnatelně složitější. A proč?
Příběh lodi zpracovaný Michaelem Palinem mě naprosto pohltil. Upřímné zápisky námořníků, detaily plavby, kdy se téměř dotýkáte velryb a pracujete s omrzlinami na rukou. Dozvíte se vše z paluby i zákulisí. Závěr knihy a putování lodí je mrazivé. Doslova. Oceňuji i skvělé "foto"ilustrace, mapy a především skvělý překlad Martiny Šímové.
Klobouk dolů.
Posádky a strůjci Erebu a Terroru otevřely obzory lidstvu a tato kniha je otevírá čtenářům.


Kamélie jsou květiny, které nemají žádnou specifickou vůni, dokud nepřičichneme k této knize. Jsou naivní, vzácně krásné a přes svou moc oslnit, prakticky bezmocné. Je složité hodnotit romance, ale v případě Dumase ml. je nutné přiznat emoční zásah.


"Zítřek neexistuje. Existuje jen přítomná chvíle." - James Clavell
James Clavell, na základě svých vlastních zkušeností ze zajateckého tábora, vybudoval ve svém nejslavnějším románu společenství lidí, kteří byli zahnáni do kouta a ve velké většině přišli vinou příšerných podmínek k životu o lidskou důstojnost. Král Krysa není knížka o tom, jak se neposrat, když dostanete úplavici nebo jak si zvyknout na zablešené postele. To je totiž zcela nemožné.
Pojednává o lidech, jejichž vůle žít zvítězila nad slabostí jejich vlastních těl. Představuje nám je s jejich přednostmi, chybami, vzpomínkami a hlavně v jejich smradlavé, bezútěšné realitě boje o jakoukoliv drobnou výhodu a naději. A my, čtenáři, hodnotíme jejich činy z pohodlí domácích křesel a ptáme se, diskutujeme o tom, která z postav se chovala správně, co je morální a sympatické.
To, co chybí vojákům v japonském pracovním táboře, nám autor servíruje v menu all-inclusive. Krmí nás vybranou pochoutkou světové literatury. Bufetem životních otázek a odpovědí, které nemůžeme naleznout, dokud si dané peklo na zemi sami nezažijeme.
Král je mrtvev, chutnal skvěle.


Paolo Cognetti dokázal na malém prostoru vytvořit krásnou horskou atmosféru i tísnivou atmosféru lidské psychiky. Je to dílko, na které si velmi často a rád vzpomenu.
Ačkoliv jsem člověkem, který vyhledává společnosti lidí, knihy jako Osm hor dokáží pěkně nahradit klid a samotu, neboť autorovy popisy čtenáře dokáží přesunout přesně do místa dění.
Už jen zatopit v kamnech a dát si grappu.


Milá (nevím, jestli tohle oslovení zrovna oceníš) Lisbeth, milý Mikaeli,
vypadá to, že vás nadobro ztrácím ze čtenářského dohledu. A ač se mi zdá, že jste v posledním díle šli už na hranu svých možností a nevím, jestli vám to vyprávění mám úplně věřit, budete mi moc chybět. Stali jste se osobnostmi, které zasáhly svými činy celý svět a já věřím, že na vás může být Stieg pyšný. Nyní je na čase, abyste si odpočinuli, ale budu se hodně divit, jestli to dokážete. Věřím, že se najde někdo, kdo vás pořádně nasere.
Adjö hjältar
Antonín


Ahoj Janku, probudil jsi ve mně emoce, a to se dlouho žádnýmu autorovi nepovedlo. Seš upřímnej narcis a to oceňuju. Napsals to sofistikovaně, ale zároveň šlapeš po citech jak po zelí. Myslím, že seš z těch lidí, který si čtou reakce na svoje knížky. Působíš tak na mě. Tímhle románem sis vybral literaturu, ale myslím, že literatura je tvůj život, takže jsi o tolik nepřišel. Buď dál mentor, jde ti to dobře.
PS: Bylo mi to líto, ale vím, že tobě víc.


Nemusíte být vědci a díky této knize pochopíte černobylské události velice snadno. Ponoříte se do radioaktivní říše plné náhledů do motivů jednání jednotlivých nešťastných aktérů. Tato knížka není propagandistickou příručkou, nehází zbytečnou špínu, nekope kolem sebe. Naopak, nahlíží na zúčastněné přísně ale s pokorou.
Spousta zdrojů, které autor použil, poukazuje na to, že to je detailní práce, taková, která nejen doplní zážitek z populárního seriálu, ale jednoznačně obstojí i sama za sebe.
Pohltila mě. Ta atmosféra. To, že se dá do těch reálných lidských bytostí vžít a trpět jak u toho nejděsivějšího dusivého thrilleru.


Venku je krásný jarní den a já se raději brodil rašelinou. Nechtěla mě pustit. Nevidím si na oči, ale uvnitř je teplo.
Jdu si zahrát šachy.


Robokat se netváří (většinou je nejradši, když se netváří vůbec) jako sympatický společník, ale ačkoliv je stvořením stoprocentně racionálním (žádný roboerot), je s ním zábava. Autorka stvořila velice živou bytost a svět, kde se místo snění pouštějí seriály - a kde se hlavně neustále něco děje a příběh se posouvá plnou palbou vpřed.
Sympatický začátek série, která v zahraničí obdržela nejedno prestižní ocenění.


Platforma vybízí k diskuzi. Nabízí nám lidsky průměrné postavy s výraznou sexualitou, která v nich mocně probouzí kreativitu, aby čtenář nakonec zjistil, že absolutní ponoření do jakéhokoliv předmětu lidské činnosti a uvažování většinou nekončí dobře.
Dílo je dnes možná ještě kontroverznější než v době, kdy vzniklo. Na první pohled v zásadních tématech dnešní doby (rasismus, rovnost pohlaví, náboženská nesnášenlivost, chudoba) provokuje, na ten druhý se snaží o hlubší diskuzi, vedenou do detailu a s praktickými ukázkami toho, čemu přímo čelíme.


Knížka, stejně jako dokument, nechává promlouvat hlavně Katku. Přínos jejích výpovědí je značný. V mnoha ostatních knihách o drogách lze lépe vyčíst jistou míru vzrušení z jejich užívání, u Katky se spíše neustále divíme, proč s tím prostě nesekne. Je dobře, že její chování není inspirativní, ve svém neštěstí je upřímná, pochybuji, že by chtěl jít někdo v jejích šlépějích.
Je zásluhou autorů, paní Třeštíkové i Katky samotné, že přinesli takto autentické rozhovory, promluvy a fotografie. Nepřímo kladou mnoho otázek o chování společnosti, státu i jednotlivců.
Přínos tohoto projektu je nedocenitelný. Jsem rád, že můžu mít Katku vždy po ruce v knižní podobě, ačkoliv oproti dokumentu nepřináší mnoho nového.


Tenhle Coelhův guláš má velmi specifickou chuť namíchanou z Hesseho cibule, Exupéryho papriky a masa z Tisíce a jedné noci. Věřím, že jsou chvíle v životě, kdy chutná a jindy z něj pálí žáha jak písek z egyptské pouště. Coelho je alchymista. Sběratel. Biografie. 150 stránek z datlovníku.


Venku je krásný podzimní den plný slunce a zpěvu ptáků. Uvnitř sychravo. Ian McEwan není nevinný, může za to jeho silná, ponurá kniha, která mě rozložila svou syrovostí.


Filozofie. Psychologie. Sarkasmus. Horor. Drogy. Schizofrenie. Zločin. Láska. Bratrství. Humři. Pistole. Pláž. Smutek. Naděje. Roland. 3. Věž.
Postavy se topí jako sportovci v kyselině mléčné. A víte co? Vždy je prostor ujít nějakých těch pár metrů navíc. Blíž. K cíli. Frodo to měl proti Rolandovi snadný. To je jasný. Facka klepetama.
