OnlineAnna 13

Příspěvky

Tiché rokyTiché rokyAlena Mornštajnová

Tiché roky jsou knihou hlasitou…

Když jsem knihu četla, cítila jsem, jak mě doslova vyživuje. Tenhle pocit, který rozhodně nezažívám s každou knihou, vyloženě miluji.

Věty zpívaly. Byly sladěné, rytmické. Nastupovaly přesně ve chvíli, kdy měly být vyslyšeny. Celá kniha přede jako dokonale seřízený stroj. Jedno jediné slovo nechybí ani nepřebývá. Dokonalá řemeslná práce. Dechberoucí melodie...

Knihy, které píše paní Mornštajnová, připomínají důvod existence literatury. Neboť mají vše, co knihy dokážou dát. Mají toho víc než jiné.
A já jsem neměla čekat tak dlouho… Ode dneška nebudu vzpomínat jen na Hanu, ale i na Tiché roky. A vyhlížet budu ty nejvhodnější dny pro Slepou mapu, Hotýlek a Listopád.

Tiché roky jsem prožila za pouhé dva dny. A už vím, že mě zítra bude mrzet, že nemohu pokračovat dál. Protože po poslední větě této knihy životy postav pokračují, ale jen v našich hlavách… Otázka vybízí k odpovědi.

Zamilovala jsem se do té knihy po první stránce. Věděla jsem, že jsem doma. Že tahle kniha bude příjemná i bolestná zároveň. Že postavy nebudou jen z papíru, nýbrž z masa a kostí a budou na čtenáře z knihy doslova křičet…

Tiché roky jsou další knihou, kterou jsem si vpustila příliš hluboko do duše… Bolelo mě z ní. Dívala jsem se na modrou oblohu a viděla šeď.
Přes všechnu tu melancholii ve mně miluju, když se mnou tohle knihy dokážou. Plně se jim oddávám a nechávám je ve mně dělat nepořádek.
Jsem z knihy smutná.
Ale šťastná jsem víc. Za to, že jsem knihu mohla přečíst. Hodně pro mě znamená. Hodně z ní cítím.

Děkuji, paní Mornštajnová. A bezmezně vás obdivuji…

27. dubna


Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Zlodějka knih mi rozdrtila srdce podruhé... Ale jemně a s citem.

Tato kniha je doslova symbolem života.
Je to příběh, kde Himmelstraße je celým světem. Kde i ten poslední neruda vám přiroste k srdci a vy víte, že bez něho ten tepající organismus nebude fungovat. Ztrátu jakékoliv postavy pocítíte doslova fyzicky.
Tento příběh má v sobě doslova to nejlepší i nejhorší. Je plný toho nejodpornějšího zla, které si lidé na této zemi kdy provedli a zároveň je plný té nejrůžovější laskavosti a dobroty lidských srdcí. Mísí se to dohromady a vzniká z toho něco totálně neuvěřitelného a úplně jedinečného.
Něco na co nezapomenete, co budete milovat a kam se budete rádi vracet. I přes to, že víte, že konec vás roztrhá a uvrhne do temnoty. Že vás bude bolet a slzy se budou vracet, dokud naše milosrdná vypravěčka příběh neukončí.

Já ho četla v době, kdy jsem končila základní školu. Po téměř pěti letech jsem se do knihy vrátila. A vtáhla mě, ani jsem nevěděla jak. Získala si mě podruhé. A já věřím, že ještě párkrát za život do Himmelstraße zavítám. Že znovu obejmu Liesel a Rudyho a slzami smáčím Maxe a Hanse. A budu znovu naplněná natolik vrstevnatým a bohatým příběhem, který dokáže uhranout všechny věkové kategorie. Nebála bych se knihu svěřit ani nadšenému dvanáctiletému čtenáři...

Příběhů z druhé světové války je mnoho. Velmi dobrých příběhů. Ale ani jeden není jako Zlodějka knih. Ani jeden se k němu nedá připodobnit. Zlodějka knih je jen jedna.
A já žasnu a děkuju a miluju... mistře Zusaku.

13.04.2020


V šedých tónechV šedých tónechRuta Sepetys

Autentické. Opravdové.
Zoufalství i naděje.
Láska, která s sebou přináší víru.
Strach i odvaha.
Boj.

Hrůza, děs, ale i krása.
Lidství, zima, hlad.

Tyto slova vyjadřují tuto knihu.

Příběh je tak silný, že vás bude bolet.


Ještě jedno slovo ke knize: Krasívaja...

12.04.2017


Slepá mapaSlepá mapaAlena Mornštajnová

Prolétla jsem celým dvacátým stoletím… A mé srdce obsadilo tolik postav, že je nespočítám na prstech svých rukou.

Moje třetí od Aleny Mornštajnové… Neuvěřitelně silná a krásná. Kniha Slepá mapa.

Když čtu její knihy, žasnu nad jejím vypravěčským umem. Nad tím, jak vyvážené její příběhy jsou. Je v nich tolik dobra, kolik je v nich zla. Tolik krásy, kolik odpornosti. Nebo já to tak alespoň vidím.
Výlety do dějin naší země v podání Aleny Mornštajnové nabízejí to nejdůležitější – lidskost v celé své kráse. Politické události se dotýkají obyčejných lidí, kteří vyrůstají a stárnou na pozadí dějin. Postavy se rodí nové, postavy umírají. A vy to všechno žijete s nimi. Stanete se členy jedné velké rodiny, kterou pak nechcete opustit.

Slepá mapa je neuvěřitelné dílo, kterým bych chtěla životem proplout mnohokrát. Myslím, že to nebude nemožné, protože já osobně nepovažuji knihy paní Mornštajnové za nezapomenutelné. Jak jde čas – zapomínám. Vnímám jen obrysy, střípky mihotavých životů, které autorka vytváří. Ale vlastně je to dobře – budu se do nich moci znovu nořit jako poprvé. A to je dar – objevovat znovu všechny ty krásné příběhy nedokonalých postav. Znovu se rozplakat, když je s poslední stránkou ztrácíme.

Silné, velkolepé a tolik živé.
Prostě dílo paní Mornštajnové.

04. srpna


Zuzanin dechZuzanin dechJ. Katalpa (pseudonym)

Prodýchat se na poslední stránku…
Vydechnout… Ohromeně.
Příběh, který nezdechne.
Zuzanina dechu se nikdy nezbavíte.

Pro mě příběh tak niterný, že o něm ztěží dokážu psát. Neumím ho obalit do slov, neboť jazyk Jakuby Katalpy je vším… Sladký jako Liebeskindův cukr. Po nádherném nenávratném dětství a dospívání hlavní hrdinky drsnější než smirkový papír.

Vím, že se neodpoutám. Cítím ten příběh ve svých útrobách – jak se mnou plazí. Svírá mě a bodá. Při vzpomínkách na první polovinu knihy unáší do snového světa, ze kterého se mi chce nyní plakat.

Světlo a tma.
Láska a nenávist.
Dobro a zlo. Strašně moc zla.

Zuzana.
Jan.
Hanuš.

Překrásný pan Liebeskind.

Vůně lesa.
Neutichající sténání cukrovaru.

Sladkost.

Prach.

Tělo, co vydrželo. Duše?

I když se do Holašovic vrátím – a že ne jednou, nebude to stejné, protože už vím, jaký osud čeká chlapce se zlatými vlasy a dívku, která ho hledala na stránkách obrázkové knížky.
Nevyhnutelná nutnost popasovat se s utrpením hrdinů, které milujete, je krutá.
Jen s chabou útěchou knihu odkládám, abych se k ní mohla vrátit, i když tak úplně se už vrátit nelze – tam, kde ještě nevíte, co bude…
Pochybuji, že někdy zapomenu. Zuzany se nezbavím… Ani nechci.

Jakubě Katalpě se klaním a posílám upřímné a objímající „děkuji“.

15. října


Sůl mořeSůl mořeRuta Sepetys

Ze Soli moře vznikne váš soukromý oceán slaných slz.
Sůl moře vám rozpumpuje srdce, rozproudí krev, ale pak přijde bolest a vaše srdce se bude tříštit a ty kousky vás budou bodat, tak bodat...
Budete se strašně bát, nebudete moci od knihy odtrhnout oči. Už během čtení si budete říkat, existuje krásnější kniha? Četl/a jsem já někdy lepší, emocemi nabitější knihu, která mne tolik vzala?
Vážně se tohle stalo? Doopravdy tohle svět, ve kterém já žiji zažil?

Kniha minulosti, přítomnosti, budoucnosti.
Kniha o nich, o nás, o těch co přijdou.
Co všechno znamená lidství v člověku?

MILUJI AUTORKU! MILUJI TENTO PŘÍBĚH!

11.06.2017


Dívka v leduDívka v leduRobert Bryndza

SPOILERY!!!

Na Dívku v ledu jsem se hodně těšila, ale nelíbila se mi...
Již od začátku mě to nudilo, děj nikam nepostupoval a postavy byly nesympatické a postupem času působily neprofesionálně, amatérsky...
Po kladném hodnocení se mi ji však nechtělo odkládat a tak jsem vydržela. Velkým plusem je, že se kniha čte velmi rychle i když má přes 400 stran.
Začalo se to vyvíjet docela zajímavým směrem, ale pak to již bylo překombinované. Příliš mnoho vražd bez nějakého motivu... Profil vraha se mi sice nepodařilo odhalit, ale nepřekvapilo mě to, abych vytřeštila oči a pomyslela si: "WOW"! Ne, prostě jsem jen zdvihla obočí a řekla si, že je to pěkně šílené... Obzvlášť otec, který kryje vraždy svého syna a ve výsledku mu promine i vraždu své sestry... :( Prostě se mi to nelíbilo a přišlo mi to nereálné... Psychopatické chování, které se autorovi nepodařilo vyjádřit, působí nepromyšleně a nezáměrně...

Neschopný tým vyšetřovatelů: otřes! Hlavně Marsh.
Sériové vraždy prostitutek - to je již ohrané..
V textu mi neuvěřitelně vadilo všudypřítomné oslovování "detektive šéfinspektore Fosterová" a dalších zmiňovaných hodností... To se četlo fakt špatně...

A v ději se objevila i spousta nejasností... A úplně mě iritoval fakt, že Erika nebyla schopná s sebou nosit nabitý telefon a že jí vždy chyběla zbraň!

Zklamání! :( :( :(

31.01.2018


Námi to končíNámi to končíColleen Hoover

Musela jsem si dát den na vstřebání, než jsem se rozhodla napsat komentář.
Tato kniha je, řekla bych, až průlomová. Dokáže vás přimět k tomu, abyste se snažili pochopit nepochopitelné. Abyste místo odsuzování soucítili. Dokáže vám zlomit srdce. A také vás mnohému naučit. Nahlížet na určitou problematiku jinak. Vyždíme vás, rozbolí i rozpláče. Způsobí zmatek, z kterého se jen těžko tvoří nějaké resumé...

Je to těžká kniha. Obálka je matoucí. Růžová květina vybízí k romantice a sladké lásce. I když tato kniha nabízí lásku v té nejčistší podobě, je i plná trnů, z kterých vznikají nemalé rány.
Jde o to, že kniha se zabývá tak vážným tématem, že by neměla být řazena do Young Adult literatury. Je to první román od Colleen Hooverové, který není věnovaný mladistvým a musím říci, že jsem nadšená. Autorka se dokázala tíživého tématu zhostit s velkolepostí. Pochopila, kam je nutné čtenáře zavléct, aby cítil, co chtěla, aby pocítil.

Ano, mlžím. Protože si myslím, že čím méně budete ke knize vědět, tím více na vás bude účinkovat. Nečtěte komentáře, kde na vás může číhat neoznačený spoiler, nehledejte si informace a recenze. Nesmíte vědět, o co v té knize jde. Protože to jinak nebude fungovat. A věřte mi, že když to zafunguje, dostane vás to tam, kam nečekáte. Nebude to snadné čtení. Ale to nemá být.

Změnilo mi to způsob myšlení. Pomohlo mi to nesoudit. Podívat se na to očima Lily. Ta je totiž úžasná.
A autorčin příběh, který byl pro její velkolepou fikci inspirací, mě neskutečně dojal. Je v něm tolik síly, tolik lásky,...

Četba, kterou by měla mít na poličce každá žena, neboť se tohle může stát každé z nás. A já věřím, opravdu věřím, že tahle kniha má moc. Že pomůže. Podpoří. Dá naději a jisté možnosti. Myslím, že může změnit život. Je výjimečná.

DĚKUJI! Nesmírně...

21.04.2020


Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Překrásná kniha, která mi ukradla srdce.

Zlodějka knih, která mne učarovala, schovávání Žida ve sklepě po dobu dvou let, kradení knih, nálety bombardérů, Vypravěčka příběhu, nezapomenutelně dramatický konec...

Obvykle píšu delší komentáře, ale dnes pro tento příběh nemám slova.

Vím jediné: miluji knihy a slova v nich jako Liesel...

05.12.2015


Kde zpívají raciKde zpívají raciDelia Owens

Sen...

Kdo by neměl vysoká očekávání, vzhledem k tomu, jak je kniha všude propagovaná a vychvalovaná? Kdo by po ní netoužil?
Tahle kniha je tak krásná, že je to až nerozdýchatelné. Má v sobě hlubokou moudrost. Je něžná, nespoutaná i divoká. Stejně jako její hrdinka, stejně jako prostředí, ve kterém žije. Stane se vaším domovem. Milujete ji. Téměř každá stránka vás nutí si něco vypsat nebo poznamenat.


"Každé nové slovo začíná vyjeknutím, každá věta je závod."


Příběh osamělé dívky vám otevře srdce. Naplní vás krásou přírody.
Delia Owensová do vás vloží tak ohromující obrazy, které prostě nejde popsat. To musíte zažít a nechat se ovládnout vlastní fantazií. Spatříte tolik barev...


"Jestli někdo rozumí samotě, pak je to měsíc."


Kya si mě získala už jako malá šestiletá holčička, která svolávala racky nad svou hlavou k hromadné hostině. Která zdrhala úřadům do mokřadů. Která neustále sledovala písčitou cestu a doufala v návrat své rodiny. Tahle postava je tak živá a tak krásná. Nezapomenutelná. V životě vám ji bude asociovat kdeco. Já už ji nacházím v písních i na obloze.

Kdybych uměla malovat, jsem po dočtení této knihy tak plná inspirace, že bych se hned pustila do míchání barev...


"Správný muž se pozná tak, že pláče beze studu, čte poezii srdcem, v duši mu zní opera a udělá všechno, co může, aby ochránil ženu."


Knize bych vytkla jen nudný soudní proces, který narušil atmosféru. A celkové rozuzlení asi také není úplně takové, jaké jsem si představovala.
Přesto to miluji.
Je to opravdu jedinečné a výstižné. Bolestné. Někdy si ani nevšimnete, že brečíte. Až takové to je.

Nevím, jak bych poděkovala za laguny, za racky, za bažiny, za světlušky, za ptačí pera, za polibky, za naději, za barvy, které jsem touto knihou dostala. Opravdu nevím.
Bylo to vážně neskutečné.
A bude se mi stýskat.


"Oceán zpíval bas a racci soprán."

28. ledna


Dívka ve vlakuDívka ve vlakuPaula Hawkins

Tolik nadšení... Kniha polepená nálepkou Světový bestseller, kniha roku 2015. Přirovnávaná ke Zmizelé, hodnocená Stephenem Kingem a Reese Whiterspoon.

Trochu jsem se bála, když jsem mrkla na zdejší hodnocení, že zklame.

Neuměla jsem si po brilantní vygradované Zmizelé představit nic lepšího.


Kniha se pro mne stala klenotem. Zamilovala jsem si atmosféru celého příběhu, hlavně jeho prostředí: ty dva domy a vlaky projíždějící kolem nich.
Kniha je brilantní psychologickou sondou, která nemá obdoby. Mrazí vás jako v thrilleru, hledáte vraha jakov detektivce a bojíte se, protože je to napsané tak autenticky, že nevíte jestli se to neděje pár baráků od vás.
Vydržela mi na den. Četla jsem ji skoro do rána. Nešlo se odtrhnout.
Líbila se mi pomalá gradace, která vyústí v něco úplně šíleného.

Tím, čím je kniha oblepená, všemi těmi označeními, přirovnáváními, velkými jmény, tím kniha opravdu je.

Nechte se unést.

30.07.2017


Skleněný pokojSkleněný pokojSimon Mawer

Obvykle komentáře ke knihám, které jsem nepřečetla, nepíšu. Ale Skleněný pokoj mě rozčaroval natolik, že se potřebuji vyjádřit a zastat se rodu Tugendhadových.

Přečetla jsem 70 stran. Čtivost byla nulová, postavy neuchopitelné, nemohla jsem se do příběhu dostat a "zabydlet" se v něm.
Vadilo mně, že se autor neobtěžuje nás seznámit s tím, v jakém roce zrovna postavy své životy žijí a tím tak v podstatě kašle na historii a fakta!!!

Úplný vrchol pro mě je, že zaměnil jméno uznávaného architekta a nám Čechům se v podstatě vysmál do obličeje. Použil náš architektonický klenot, naše město, ale absolutně nerespektoval okolnosti proslulé vily a osudy jejich pravých obyvatel. Mawer na mě působí velmi povrchně a pokrytecky.

Přeci jenom bychom měli mít úctu k historii a měli bychom přestat Skleněný pokoj oslavovat. Nepodporujme natáčení filmu a raději se zastaňmě Daniely Tugendhadové, která je neustále opomíjena... Její příběh jako by nebyl a s příběhem její rodiny si každý dělá, co chce...

Nějaký Brit si prostě nemůže dovolit psát nepravdy, protože takovéhle výmysly (i když fikci nepopírá) bude spousta lidí brát za reálné dějiny. Vryje se jim to do mozku a už nebudou číst dodatky autora či nebudou hledat skutečné příběhy...

Mrzí mě to, z úcty k Tugendhadovým a k lidským příběhům jako takovým...


Je to hnus!!! Uvědomte si to.

SPOILER: Vzhledem k tomu, že jsem četla rozhovory s Danielou Tugendhadovou a četla spoustu rozporuplných názorů zde na webu, jsem opravdu pohoršena tím, co se ve vile nadále odehrávalo. Nedivím se, že je možné cítit ke knize takovou nenávist.


Otázka, na kterou si odpovězte:
Dosáhla by kniha dnešní popularity, kdyby se ten samý příběh odehrával ve SMYŠLENÉ, NEEXISTUJÍCÍ vile?
Autor naši zemi, naše příběhy, naše lidi a naši vilu sprostě zneužil...

Přiznejme si, že ta kniha opravdu není tak dobrá, jak nám všichni tvrdí.

29.07.2018odpad!


Kroniky prachuKroniky prachuLin Rina

Když je láska ke knihám přemožena láskou k muži…

Kroniky prachu jsou útulným domovem pro romantické duše…
Pro cyniky však budou jen bohapustým kýčem…

Patřím do té první skupiny, a to znamená jediné: tuhle kouzelnou "pohádku" jsem si prostě zamilovala. Čím hlouběji a hlouběji jsem byla, čím více stránek mi odšustilo pod prsty, tím těžší bylo se od příběhu odpoutat. Nechávala jsem si ten příběh doznívat pod víčky, když jsem musela knihu zavřít kvůli spánku.
Knihovník Thomas Reed byl dechberoucí muž. Milovala jsem ty chvíle - a že jich moc nebylo, kdy jsem se spolu s Animant dostala pod pevně udržovanou slupku jeho osobnosti. Když jeho oči vzbuzovaly důvěru a jeho srdce obklopila laskavost.

Kniha by se mohla zdát monotónní, ale díky živosti postav a velkolepé knihovně se každý moment, který jsem nestrávila v příběhu, zdál neutěšitelně dlouhý.
Zamilovala jsem si rutinu této knihy. A vím, že mi bude nehorázně chybět.

Dokonce jsem uvítala i velice zdráhavé budování vzájemných citů Animant a pana Reeda. Všechny ty prvotní okamžiky jsem toužila oddalovat co nejdéle a autorka mi v tomhle vycházela vstříc. :)
Na první laskavé slovo, náznak úsměvu či nepatrný dotyk mezi hlavními hrdiny si čtenář počká opravdu hodně dlouho.

Je to jako sen. Jako kouzlo.
Kroniky prachu se mi nesmazatelně vepsaly do duše a já vím, že se mi o nich ještě nějakou dobu bude zdát.

Lině Rin děkuji za román, který rozbouřil mé emoce na maximum. Má láska k četbě a příběhům silně plápolala.

Nezapomenu na krb, dva šálky čaje a dva páry očí, kteří schovávají své city za hřbety knih.

Až se budu chtít opět zamilovat, otevřu tě znovu - kniho překrásná...

05. června


MarťanMarťanAndy Weir

Předem bych chtěla říci, že jsem se na knihu těšila strašně dlouho. A když po roce na mne v knihovně konečně došla řada a já tuto tajemnou knihu s nádhernou obálkou a zajímavým námětem držela v rukou, byla jsem blahem bez sebe. Jsem ráda, že jsem odolala a nekoupila si jí. Konalo se totiž ohromné zklamání.

TATO KNIHA MNE ZA CELÝ MŮJ DOSAVADNÍ ŽIVOT NEJVÍCE ZKLAMALA!!!

Nechápu proč je kniha bestsellerem, proč se natočil film. Nechápu totiž jak mohla oslovit obyčejné lidi. Technici, fyzici, chemici a astronauti se v ní budou vyžívat, ale co my? Copak my, obyčejní lidé rozumíme technickým žvástům, které nám nic neříkají a pod kterými si neumíme nic představit? NUDA... Bavilo mne, co se dělo na Zemi, občas.
Autor si vybral a vymyslel super téma, které se ale dalo zpracovat úplně jinak, více emotivně.

SPOILER!

Tak sakra, když člověk uvízne sám, úplně sám na Marsu, nemá jídlo, pití a všechno poukazuje na to, že zemře, tak asi bude něco cítit, ne? Kniha mne úplně neuvěřitelně naštvala... Já bych do toho zapojila city, lásku, více napětí, možná i nějakou tragédii. Ta by nebyla na škodu. Happyend je v tomto případě dost trapnej.

Nedoporučuji obyčejným lidem... :)

21.12.2015


Muži, kteří nenávidí ženyMuži, kteří nenávidí ženyStieg Larsson

Po pár kapitolách jsem to chtěla vzdát. Byla jsem poměrně znuděná, zklamaná ze světa financí, ve kterém se dost dobře neorientuji a zmatená z tolika postav stejného příjmení. Doporučuji si na rodinu Vangerů vytvořit rodokmen hrdinů, abyste se v začátcích příběhu dobře vyznali a nic vám neuteklo.
Jsem vděčná všem komentujícím zde na databázi za to, že knihu tolik vychvalovali a mne přesvědčili, že příběh stojí za to. Dala jsem knize šanci a zařekla jsem se, že ji přečtu a objevím důvod, proč jí tolik lidí miluje.

Jsem nadšená. Bylo to neuvěřitelně napínavé, čtivé a děsivé. O hrůznějších a drastičtějších způsobech vraždění jsem ještě nečetla. A o takových lidských kreaturách také ne... Kniha má zvraty, spád, napětí, je absolutně dokonale a bezchybně promyšlena.

Neumím si představit, co by bylo, kdybych knihu nepřečetla...
Všem, kterým se začátek nelíbí, zrazuje je tloušťka knihy nebo se knize nechtějí tak dlouho věnovat doporučuji, aby to prostě vydrželi. Jinak se ochudíte o opravdu brilantní požitek z četby. Velmi kvalitní krimithriller. Ve svém žánru to nejlepší, co jsem zatím četla.

Lisbeth a Mikaela miluju. Úžasný literární páreček!

Trochu se obávám dalších dílů, ale stejně se do nich pustím, protože nedokážu žít s tím, že v nějaké další knize žije Lisbeth a já ji tam nechám opuštěnou...

Poslední dvě stránky knihy fyzicky bolí...

08.11.2017


Tisíc polibkůTisíc polibkůTillie Cole

Roztrhalo mi to srdce... Posílilo má přesvědčení... TOHLE je můj sen, cíl a důvod.

Hlavní hrdiny si budu již navždy hýčkat ve své paměti...

Prolila jsem oceán slz. A to nejen na konci, ale už v průběhu příběhu...

V jednu chvíli čtení této knížky opravdu silně bolelo a drásalo duši...

Musím se vzpamatovat... Ani to neumím popsat...


Asi takhle: zlíbala bych každičkou větičku z této knihy. Myslíte, že by těch polibků bylo tisíc?

22.11.2017


Do vodyDo vodyPaula Hawkins

Tak já jdu tedy proti proudu...
Byla jsem nadšená z Dívky ve vlaku a jsem nadšená i z této knihy. Autorka mne svými díly vždy vtáhla do děje, ani jsem se nenadála. Bylo to neskutečně dusivé a zároveň lahodné prostředí, mělo to zvraty a napětí vyloženě až do poslední stránky...
Šíleně se mi to líbilo...
A co se týče toho množství postav, na které si tu každý stěžuje, tak fakt nevím, co čtete jinak za knihy. Ano, bylo tam více postav než v Dívce ve vlaku, ale byli tak skvěle vykreslené a charakterizované, že jsem se na stránkách ani jednou nemusela vracet nazpátek, abych si je osvětlila. Bylo nutné, aby jich tam tolik bylo. Ale vážně? Tohle se vám pletlo? A co si takhle přečíst Prokletí Salemu nebo první díl Milénia, aby se vám zavařily mozky?
Mě celá ta propletenost, zamotanost a významnost příběhu učarovala. Až jsem se bála, aby to autorka dokázala nějak nečekaně a úctyhodně rozplést.
Pro mě skvostný thriller, který si v paměti budu hýčkat...

18.12.2017


Právo nálezcePrávo nálezceStephen King

Četla jsem Pana Mercedese a byla nadšená...
Včera jsem dočetla Právo nálezce a nemohla jsem dýchat! Bylo to přenádherné, drsné, hnusné, krvavé, nechutné, děsivé, smutné, ale i vtipné... Byl to ten skvělý King, který bude vždy tím králem hororu a detektivky.
Určitě doporučuji přečíst nejdříve Pana Mercedese. Ani nevíte, jak jsem byla nakonec nadšená, když se objevil i tady a chci pokračování...

V knize je přenádherně vystiženo, jak člověka dokáže ovlivnit literatura, jak jedna trilogie změní vaše srdce a kam až posedlost literárními hrdiny může vést. Hned na začátku knihy se něco dělo... Příběh se úžasně rozjížděl a mrazil.
Byla to prostě bomba a já si dám brzy zase další jeho knihu! DOPORUČUJI!!!

25.01.2016


Dánská dívkaDánská dívkaDavid Ebershoff

S tímto silným a krásným příběhem jsem se setkala v kině. Tento filmový zážitek byl nezapomenutelný a snad ještě žádný příběh, který znám ve mě nevyvolal tolik otázek. Ne, že bych příběhu nerozuměla, ale bylo tam tolik citu, lásky,... Člověk to vše procítí, ale stále si klade otázky o pocitech Gerdy (v knize Grety), která je neuvěřitelnou ženou, kladete si otázku o jedinečné duši Lili Elbeové.

Kniha je nádherným a vzácným dílem, které mne uchvátilo. Musela jsem si nejdříve zvykat na styl psaní, ale v knize se seznámíte s více postavami a s minulostí hlavních hrdinů. Příběh je fikce, ne zmapovaná skutečnost. Stejně na mne ale neuvěřitelně působí a v srdci mi zůstane. Nikdy jsem nečetla o takovéto silné ženě, jakou byla Greta a nikdy jsem na stránkách knih nepoznala zajímavější a nejneuvěřitelnější postavu, jakou byla Lili. Její jméno se mi chce šeptat stále dokola.
Umíte si představit, že by se na tento příběh zapomnělo?

25.03.2016


Veronika se rozhodla zemřítVeronika se rozhodla zemřítPaulo Coelho

Kniha o šílenství a bláznovství...

Doporučuji všem, kteří potřebují povzbuzení do života. A samozřejmě všem, kterým se líbí Coelhovo psaní. Veronika se rozhodla zemřít na mne zapůsobila mnohem více než Alchymista a přehodnotila mé dosavadní názory na určité věci.

Velmi poutavá kniha, od které je těžké se odtrhnout, která se velmi liší od všech ostatních knih a ke které patří slovo nezapomenutelná.

Velmi doporučuji. Jednoduše ohromný příběh v brilantním podání.

12.03.2017


Jsou světla, která nevidímeJsou světla, která nevidímeAnthony Doerr

Jsem nadšená, dojatá a uchvácená touto jedinečnou knihou z období druhé světové války, která toho o té době vypověděla víc, než všechny knihy z druhé světové, které jsem přečetla před ní.
Číst ji je jako vznášet se na vlnách stříbřitých vět a hledat odpovědi na otázky smyslu toho všeho.
Já vůbec nevím co k ní napsat, neboť je tato kniha taková, jakou jsem si ji ani nepředstavovala.
Rozhodně silně doporučuji. Tohle je doopravdy příběh, který nezapomenete a který si budete rádi znovu připomínat.
S touhle knihou se přenesete o pár desítek let nazpět, do úplně odlišného světa. A i když je to příběh krutý, nebudete chtít aby skončil...

01.09.2017


Dívka, která si říkala TuesdayDívka, která si říkala TuesdayStephen Williams

Super knížka, od které nejde spustit oči.
Jeden z nejlepších thrillerů, které jsem doposud četla. Je napínavá, krásně napsaná, neskutečně čtivá, prodchnutá tajemstvím a strachem.
Příběh měl úžasnou atmosféru a konec (scéna odehrávající se na hřbitově) mě dostal.

Opravdu doporučuji! Škoda, že má kniha opět tak mizerné hodnocení. Dle mého je to perfektně vytěžený literární počin.

23.10.2016


Jana EyrováJana EyrováCharlotte Brontë

Jedna z nejkrásnějších knih o lásce jaká byla napsána.
Obdivuji styl psaní a formu vyprávění Charlotte Bronteové. Knihu napsanou krásnějším, vznešenějším a malebnějším jazykem než je Jana Eyrová jsem ještě nečetla.
Jana Eyrová mi dodávala sílu do života a poskytla mi naději.

Je to román zasluhující si naši pozornost, román, který nesmí zemřít.

Zde má recenze: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1705/jana-eyrova-charlotte-bronteova

21.05.2017


Čas odejítČas odejítJodi Picoult

Tato kniha se nápadně vymyká všemu, co kdy Jodi Picoultová napsala...
(Nebo tedy tomu, co u nás od ní bylo vydáno).

Nemyslela jsem si, že by mě tato vynikající bestselleristka mohla ještě překvapit. Přečetla jsem od ní vše, co u nás od ní bylo vydáno a mám pocit, že tato kniha je jakousi její hrou - úplnou výjimkou.
Lehce si pohrává s nadpřirozenem. Zvířecí říši se věnuje tak, že si ani neumím představit, jak náročné muselo být tohle všechno o slonech nastudovat a pochopit.

Závěr knihy byl pro mě jeden z největších literárních šoků, jaké jsem kdy prodělala. Strčil by všechny "nečekané" konce dnešních thrillerů do kapsy. Nemá konkurenci.

Nedivím se, že se ke mně kniha dostávala tak dlouho, neboť pochopím všechny duše, které si knihu přečetly, vrátily se hned na její začátek a začaly znovu. Cítím vaši touhu, mám ji taky. Vidět to tentokrát správně, znovu. Jinak. Ještě jednou.
Rozhodně je ČAS ODEJÍT jednou z těch knih, která se v životě musí přečíst vícekrát. Ke které se člověk musí vracet.

Picoultová splétá příběh, který má romantický i traumatický nádech. Příběh ve kterém se prolíná divoká nezkažená příroda se světem lidským.
Emotivní.
Dechberoucí.
Tragické.
Zarážející.
Totálně šokující.
A odvážné. Hodně odvážné. Protože ať už čekáte cokoliv, nedostanete klasickou Jodi. Takhle se nám čtenářům ještě nepředvedla.

Netrpělivě očekávám další knihu.
Na knihách této rusovlasé ženy mám vypěstovanou slušnou celoživotní závislost.

17.07.2020


Dívka, již jsi tu zanechalDívka, již jsi tu zanechalJojo Moyes

Opět překrásné čtivo od proslulé Jojo! Knihy Než jsem tě poznala a tato kniha jsou u mne úplně vyrovnané, tak moc jsou krásné...
Nikdy nezapomenu na odhodlanou Sophii, ženu, která ovlivnila mnoho srdcí, která věřila doufala v lásku, bylo to koneckonců jediné, co v této době měla. A dokázala to.

V příběhu se prolíná současnost s minulostí. Období 1. světové války vás dostane na kolena a vy si uvědomíte, že ať jsou vaše problémy jakékoli, tak pokud nejde o život či lásku, nejde o nic.

Doporučuji těm, kdo četli Vypravěčku a líbila se jim, těm kteří milují příběhy od Jojo a těm co mají rádi v knihách nádechy historie, a těm co se nebojí věřit...

23.06.2016


SedmilhářkySedmilhářkyLiane Moriarty

2016
Jedna z nejlepších knih tohoto roku...

Od autorky jsem zatím četla Manželovo tajemství a Na co Alice zapomněla. Autorka dokáže svým stylem psaní nadchnout od první stránky. Dokáže vás strhnout, zabavit, udržet v napětí, její slova rozesmějí i rozbrečí. Zbožňuju její barvité příběhy, které jakoby vystupovaly z každodenních životů.

Její romány bych přirovnala k tak skvělým autorkám jako je například Jojo Moyesová nebo Jodi Picoultová.

Knihy mne také strašně bavily, protože se točí kolem dětí. A ona je úchvatnou vypravěčkou... Svět literatury jí již může vděčit za mnohé...


2019
Znovu jsem knihu otevřela. Po třech letech od jejího dočtení. Znovu jsem si ji zamilovala.
Poté, co jsem viděla dvě série naprosto brilantního seriálu, který jsem po prvním přečtení odmítala...
Hodnotím jako nejlepší knihu autorky. A to nálepky s NEJ dávám velmi nerada. U Sedmilhářek to tak ale je a asi to tak i zůstane. I když, kdo ví. Moriarty je bohyně a já odložila jen Zamilovanou hypnotizérku. Všechny její knihy mě jinak dostaly vždy do kolen.
V knihovničce na ni mám místo, tak snad se tam brzy uvelebí. :)

22.12.2016


KdysiKdysiMorris Gleitzman

Ne, Zlodějka knih není bolestnější než tohle... tohle je totiž... tak strašné...

Nemám slov pro knihu, která nám vylíčila, jaké to je být dítětem a žít ve válce. Jaké to je o ní nevědět, jaké to je jí poznat, jaké to je se nechat oklamávat... Jaké to je nerozumět...

Je nejen o utrpení židovského chlapce, ale především o jeho ODVAZE!

Silně doporučuji!!!

08.12.2017


Dítě zvané „To“Dítě zvané „To“Dave Pelzer

Krutost... NEUVĚŘITELNÁ, NEPŘEDSTAVITELNÁ zrůdnost...

Kdyby byla kniha fikcí, byla by kritizována, protože by se zdál příběh příliš zvrhlý, příliš neskutečný... Ale vy chcete, aby tohle byla fikce. Protože vědomí, co všechno malý Dave prožil (nebo spíše přežil), ve vás způsobí tolik emocí, že si je nedokážete roztřídit. Budete chtít roztáhnout křídla a toho malého chlapečka chránit, co by vám síly stačily. Každá scéna vám bude drtit srdce nepřemožitelnými svěráky...

Po téhle knize doslova ztratíte víru...

Připravte se na bolest, slzy, trýzeň,... Připravte se na knihu, na kterou NIKDY nezapomenete... Nepůjde to. Bude vás to vědomí, že se TOHLE na TOMTO světě děje, ničit do konce vašeho života...

05.04.2018


KříďákKříďákC. J. Tudor

APLAUS!!

Jsem nadšená, že na thrillerovou literární scénu vstoupila tak famózní žena, jakou je C. J. Tudor...
Její debut Kříďák jsem zhltla během dvou dnů a těšila se na každou volnou chvíli, kdy jsem se ke knize mohla uvelebit... Bavilo mě retrospektivní vyprávění, které se mistrně střídalo a fantasticky doplňovalo... Stejně tak jsem byla nadšená atmosférou městečka Anderbury a dětstvím osmdesátých let...

Ti, co tvrdí, že je kniha navrátila k nostalgii hororového Ta, mají pravdu.
Námět si autorka vypůjčila od mistra, avšak zpracovala si ho již podle sebe... Partička těchto dětí měla hodně blízko k bandě Smolařů z již jmenované knihy. A i odkaz na demonstrace proti potratům je z Kingova díla Nespavost.
Mně to ale nevadilo... Naopak tleskám autorce za tak dramatický příběh, který opravdu nemá jedinou nudnou stránku...
Její styl psaní je návykový a to, že každou kapitolu ukončuje tak, že musíte načnout další, je opravdu výsledek jejího talentu a nedozírné fantazie...

Vše se rozplétá pomalu, tajuplně, nečekaně a závěr knihy vyvrcholí v těžký kalibr, kterého jen tak někdo nedosáhne.
Samotný epilog je sladkou tečkou nakonec, která otrlým čtenářům může připadat bizarní a neuvěřitelná... Jako mně.

Každopádně pochybujte a věřte, že to, co vás bude napadat jako první při řešení hrůzných zločinů, bude to mylné...

A velmi chválím příhodnou obálku, která přitahuje zraky všech nadšenců thrilleru a dokonale vystihuje vnitřek knihy.

06.11.2018


SmrtkaSmrtkaNeal Shusterman

Tohle je skvost mezi všemi dystopiemi světa...
Tohle je něco tak extrémně brutálního a zároveň tak nevinného, že čtenář po celou dobu příběhu neví, zda by do takového světa patřit chtěl nebo zda by měl dělat všechno pro to, aby k něčemu takovému nedošlo.

Autor nám nepředkládá "jen" brilantně vygradovaný příběh a hrdiny, se kterými dýcháme. On nám do hlavy ukládá filozofující myšlenky na témata civilizací, náboženství, smrti, vražd, hlavním smyslem života člověka, vztahy, láskou, lidstvem, technikou, přírodou,... Ale pokládá je v takovém kontextu, v jakém dosud nebyly vyloženy.

Narozdíl od jiných příběhů z budoucnosti, u tohohle ve mně nedřímal pocit - "takhle by to mohlo opravdu být, máme nakročeno k tomu dojít právě sem". NE! Ale i když jsem tento pocit neměla, na uvěřitelnosti příběhu to neubíralo. Strašně mě bavilo se na příběh dívat z mnoha stran, zkoumat, jak bych se zachovala já...

SPOILER!
Jednu skulinku, kdy jsem myslela, že vše dopadne jinak, jsem objevila. Když přeci Rowan zabil čtyři smrtky, musí na jejich místa přijít další. Tak, jak to v cechu smrtek mají za nepsané pravidlo. Proč jí tedy neučinili z Rowana, který prošel výcvikem a nezrušili ten návrh z Goddardova klanu? Zde jsem opravdu pochybovala, zda to autorovi došlo... Ale samozřejmě by pak kolem toho nemohlo být takové pozdvižení.
KONEC SPOILERU!

Každopádně se neuvěřitelně moc těším na další díly série, které potřebuju momentálně jako vzduch!
A také si myslím, že pokud se povede, i film bude okázalým počinem, který nebude mít konkurenci. Kéž by obsadily nějaké fantastické herce a z kostýmů jednotlivých smrtek udělaly exkluzivní podívanou...

Já knihu musím doporučit úplně každému, protože je opravdu neskutečná tím, na jaké myšlenky díky ní člověk přijde i samotnými hrdiny a jejich osudy, které zkrátka nevymyslíte...

27.12.2018


1 ...